Za devatero horami, devatero řekami a třemi černými lesy, byla země kam se lidská noha nikdy nedostala. Byla to země, kde se psali neřesti našich životů.
Tato země byla osídlena vílami a zlými moctnostmi, které nám psali do vínku naše vlastnosti.
Byla tam víla inteligence, rozumu, štěstěny, závisti a různé víly které pramenily z našich vlastností.
Vždy když se někde narodilo dítě, vybraly se tři víly které tomu dítěti daly nějakou vlastnost.
Pro nás bude nejhlavnější víla a budeme ji říkat Urina. Ta byla nebezpečná v tom, že u dětí vyvolávala pozdní pomočování a zálibu v plenkách u dospělých jedinců.
V každém případě je nutno podotknout, že naše různé trápení nám psali právě v té zemi. A věřte, že práce měli více než dost a proto se úspěch a různé jiné vlastnosti nedostali na všechny. Zkrátka jich bylo málo na to, aby víly zvládaly dávat do vínku každému narozenému dítěti ty nejlepší a neúspěšnější vlastnosti. Ale jak bylo známo mezi všemi, bylo to jedině dobře, protože jedině tak byla vyváženost ve společnosti lidské.
Jednoho dne, se zase víly vypravovaly k právě narozenému dítěti. Byla to víla rozumu Rozumbrada, víla štěstí Štěstěna, víla krásy Krasomila a víla úspěchu Efficaxa. Víly se vždy zjevily u dítěte přesně o půlnoci. A tak tomu bylo i tuto noc.
V jednom velkém městě, se narodil chlapeček. Víly se setkaly u jeho postýlky. Víla Rozumbrada dala chlapci polibek na čelo a vynesla svůj soud „budeš velice chytrý, ale musíš se naučit svou inteligenci používat. Čeká tě velmi těžká cesta, najít svůj směr.” Řekla a odstoupila. Přistoupila víla štěstí a dala chlapci polibek na tvář. „Budeš mít štěstí a díky tomu se ti směr sám ukáže.” Po těchto slovech odstoupila. K chlapci přistoupila víla Efficaxa a políbila chlapce na druhou tvář „budeš velice úspěšný a i když bys vybral špatný směr, úspěch ti pomůže zdolat i tu nejtěžší cestu.” Když vyslobila svůj soud, ze stínu té místnosti vystoupila víla Urina a přistoupila k chlapci.
Podívala se na své kolegyně „hezké soudy jste sestry daly, ale nebude vám vadit, když také něco řeknu?” Všechny tři víly se na sebe podívaly. „Urino, proč chceš zase ubližovat?” Zeptala se Štěstěna a pohrozila prstem.
„No dáváte mu to nejlepší a není spravedlivé, aby měl pouze to nejlepší.A potom se ukáže, jakou sílu má touha a jak štěstí, inteligence a úspěch obstojí před nešťastnou touhou.” Všechny se na svou sestru podívaly s opovržením.
Víla Urina pohladila chlapce po tváři „dávám ti do vínku touhu být dítětem i v dospělosti. Plenky budeš chtít nosit už navždy. Budeš se pomočovat do 12 let a to probudí tvůj směr.” Zasmála se a podívala se na své sestry. „A teď uvidíme, jakou sílu máte sestry. To co mu dávám já, je něco co v dospělosti mít nemůže. K čemu potom vaše sudby?“
Víly vstoupily do stínu a zmizely.
Tak sem vkládám trochu odpočinkové povídky. Je to jen taková slátanina, ale co mě napadlo to jsem napsal.
