Autor Téma: Studentky speciální pedagogiky 2  (Přečteno 71 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 839
  • Karma: 2
Studentky speciální pedagogiky 2
« kdy: Leden 13, 2019, 18:16:58 »
Kapitola 2. Příjezd do školy, první kontakty


„Tak jsme na místě řekla Jolana. „Pán bůh s náma a zlý pryč“ na to Hanka. „Nebojte, oni nás tam neukousnou“ zažertovala Jolana. Všechny tři dívky byly v napětí, co je na novém místě čeká, jaké to tam bude a v koutku duše Hanka s Terezkou zalitovaly, že se na takový bláznivý podnik daly. „Holky, jste nějaké zaražené“ povzbuzovala je Jolana.
Vykročily a na vrátnici se ohlásily u paní zdravotní Jarešové. Ta přišla: „tak vás tady holky vítám, budete nyní praktykovat v naší škole, budete vlastně takové pomocné vychovatelky, no, nestůjte a pojďte dál“ vybídla je.
Dívky s ní šly nejprve k panu řediteli Malému, který se s nimi přivítal a seznámil je s jejich posláním: „bude to pro vás velmi užitečná praxe, dostaly jste to nejlepší doporučení od vaší paní profesorky“ řekl a mile se usmál: „Tady paní zdravotní Jarešová se o vás prozatím postará“.  Na dívky udělala škola dobrý dojem a věřily, že se zde budou cítit dobře.
„Dáte si kávu“ nabídla jim paní zdravotní Jarešová. Neodmítly. „Při kávě se lépe povídá“ řekla a před každou postavila šálek kouřícího nápoje. „Tak, abych začala. Byly jste sem doporučeny jako první praktykantky od modernizace naší školy. Vašim úkolem bude seznámení s činností vychovatelky ve speciální škole, pro vaši budoucnost to budou neocenitelné zkušenosti“. „Budeme mít i noční služby“? Dotázala se Jolana. „Ano, i noční“ odpověděla paní zdravotní Jarešová. Přišlo i několik vychovatelek, které je seznamovaly s novým prostředím. „To zvládnete“ řekla jim paní vychovatelka Olga.
Když opět osaměly s paní zdravotní Jarešovou, dotázala se Jolana přímo: „slyšela jsem, že s nočními službami je spojena neutralizační látka IN“? „Ano, je to pravda, na těchto internátech dochází vlivem stresů, neboť děcka jsou odloučená od svých rodin k nehodám. Já se vám přiznám, že za Komančů jsem zde také sloužila a ta děcka jsme za to dnes již mohu říct, že přehnaně přísně trestaly,Jednou jsem já, fůrie postavila takto jednu holku do kouta na chlapeckém oddělení, dnes toho lituju, mohla jsem jí způsobit doživotní trauma. Dnes s příchodem neutralizační látky IN je to jiné“ a pověděla jim o tom, jak to tehdy na ni navlékli. „A dokonce jeden vtipálek, nějaký Luboš, holomek jeden prohlásil, že bych měla být odsouzená k umytí sta podělaných prdelí“ a srdečně se zasmála. „Já bych mu přes ni nejraději naplácala, ale u toho holomka není nikdy jisté, zda ji má čistou, nebo pokaděnou.
Jolana se usmála a pak zaveršovala:
„Když někoho člověk plácá po zadku, musí si být jistý,
zda pokaděný jest, neb čistý“.
Všechny se tomuto vtipu zasmály. „Je vidět, že sem zapadnete“ řekla paní Jarešová: „teď si vybalte a pak se hlaste u hlavní vychovatelky, ta vám rozdělí práci, budete bydlet v pokoji pro hosty“.
„Holky, já si myslím, že to tady bude v pohodě“ řekla nadšeně Jolana. „Ano, vypadá to tady vcelku dobře, prozatím se k nám chovají přátelsky“ na to Terezka. „Za těch, jak říká paní Jarešová Komančů to tady asi bylo docela tvrdý“ zamyšleně řekla Hanka: „teď je to určitě lepší, ta péče o handicapované děti se zlepšila“.
Když si vybalily své věci, hlásily se opět u paní Jarešové. „Přidělím vás k jednotlivým vychovatelkám. Ještě jednu věc vám chci říct. Bylo vám řečeno, že se jedná o nevšední projekt. Co se týče vašich svobod, ty nikterak nebudou dotčeny. Od projektu můžete kdykoli odstoupit, pokud se vám něco nebude zdát, můžete kontaktovat nás, Ostrov Robinsona Crusoe, nebo svou profesorku. Také můžete o něm komukoli říci, nic není tajné, zajisté máte každá Facebook, klidně své poznatky můžete na svých profilech zveřejnit. Pokud budete potřebovat odjet domů, nebo někam jinam, překážky vám nebudou kladeny, nechceme vás nijak omezovat, jste našimi hosty a přání hostů jsou v rámci možností plněna“. „Jste velice laskavá“ řekla za všechny Hanka a Dívky cítily, že tato slova jsou míněna upřímně. „Velice se za všechna příkoří, kterých jsem se dříve na dětech dopustila kaji“. Jolana se nepatrně pousmála. „Já vím, co myslíte, ten trest, viďte“ se smíchem řekla paní Jarešová. „Ani náhodou“ odpověděla jí Jolana. „Teď vážně“ změnila tón paní Jarešová: „ta děcka jsou tady většinu času a my jim musíme ten domov alespoň z části nahradit. Samozřejmě, že mámu jim tady nikdo nenahradí, ale, musíme se k nim chovat hezky“. Hanka měla co dělat, aby jí nevstoupily slzy do očí.
Zpráva o příchodu dívek se roznesla po celé škole. Všechny děti si říkaly: „Jaké pak asi budou, jak se k nám budou chovat“? „Již jsem je slyšel“ řekl Tonda: „a taky viděl, jsou docela hezké“. „To nám je houby platný“ řekli Ferko a Luboš. „Můžeš si na ně sáhnout“ na to Milan. „Kdo si má na koho sáhnout“?Ozvalo se za nimi. Kluci byly, jako, když do nich uhodí hrom, stáli a zírali před sebe. „To my jen tak“ na to Milan. Byla to Jolana. „Tak, klidně si na mne můžete sáhnout, já vás neukousnu“. Kluci k ní nesměle přistoupili. „Vy pěkně voníte a máte tak hezké vlasy“ řekl Luboš. „Budeme si tykat, co říkáte, kluci“? „Tak, jo“ řekli kluci a představili se. „Já jsem Jolana a tohle jsou Hanka a Terezka, právě přicházejí. Také je si kluci jak se patří prohlédli. Dívky se mile usmívaly a ten prvotní kontakt s nevidomými a dětmi se zbytky zraku jim vůbec nevadil.
V mateřské školce byly děti daleko bezprostřednější.Obklopily dívky a mazlily se s nimi. Tomášek dal Terezce pusu. Ta jej vzala do náručí. „Ty seš takový mazel, viď“ řekla a poplácala jej jemně po zadečku. Při tom si povšimla, že klouček má na sobě plenky. „To je první kontakt s plenkami“ řekla si v duchu. Také Jolana s Hankou to zaznamenaly, ale nikterak to nekomentovaly. Hrály si s dětmi a čas do oběda jim rychle uplynul.
Při obědě pomáhaly roznášet jídlo, byla hovězí polévka s nudlemi a koprová omáčka s knedlíkem a masem. Těm menším knedlíky i maso pokrájely. S jejich příchodem se nálada v jídelně pozvedla. „Jste středem pozornosti“ řekla paní vychovatelka Olga. „Nebojte, my se okoukáme“ řekla Terezka. „Nebo mezi nás zapadnete“ na to Luboš. „Lubo, Lubo, Ty musíš mít furt nějaké poznámky“ kárala jej na oko přísně paní vychovatelka. „Jen ho nechte, alespoň projeví svou svobodu“. „Ten je po tom svém pobytu na Ostrově Robinsona Crusoe sebevědomý, ale žádný machr, je to hodný kluk, akorát řekne, co si myslí a jedná svobodně“. „Tys byl na ostrově“? Zajímala se Jolana. „Ano, však, až bude někdy příležitost, povyprávím vám o tom, mám audia a videa“. „Také já jsem tam byla a je to tam skvělé“ řekla paní zdravotní Jarešová.
Během vyučování, kdy byly děti ve svých třídách, pomáhaly dívky,kde bylo třeba, v kuchyni, prádelně a při úklidu. „Alespoň tady nepoznáme nudu“ řekla Terezka. Pak dodala: „ty děti jsou opravdu milé, jsem moc ráda, že jsem sem šla“. „Paní Jarešová, zjistily jsme, že děti tady nosí plenky, obzvláště ty malé“ osmělila se Jolana. „Ano, mají je na sobě a nemusí se stresovat, pokud se jim stane nehoda, nikdo je za to nekárá, vše je v pohodě. Některé si tak odbourávají stres, netýká se to jen těch nejmenších, ale, možná se tomu budete divit i těch v pubertě. Všimla jsem si toho, že s nima ta puberta tak nemlátí“. „Myslíte, že s tím budeme nějak konfrontovány“? Dotázala se Jolana. „Ty se nějak nemůžeš dočkat“ škádlila ji Hanka. „to si pište, že se s tím setkáte a možná ještě při noční“ prorocky řekla paní zdravotní Jarešová.
A opět se dívky mazlily s malými dětmi z mateřské školky. Terezka držela na klíně malou Elišku. Holčičce byly 4 roky. „Už tak malá děcka a jsou z domova“ prolétlo dívce hlavou: „ty zdravotně postižené děti to vůbec nemají lehké, mnohé zdravé ještě remcají, jak je to doma na houby, no, však, počkej, brácho, až přijdu domů, Ty remcat přestaneš, já Tě naučím si vážit domova a našich“ řekla si v duchu.  Z úvah ji vytrhla holčička: „Terezko, povídej mi něco“. Terezka si ji ještě víc přitiskla k sobě. Po té jí začala povídat pohádku o popelce. „Umíš pěkně vyprávět“ řekla jí holčička. Ještě chtěla něco dodat, když v tom se za nimi jako duch připlížil Luboš, který vše sledoval a nechtěl, aby malá Eliška upadla do melancholie. „Eli, jak jsem Tě to učil“? Zavolal na dívenku. Ta udělala z rukou kornout, přiložila k ústům a předvedla byť neuměle vábení jelena. Všichni propukli v smích. Terce hned došlo, že, kdyby se neobjevil Luboš, bylo by z toho asi slzavé údolí. „Lubošu, čím chceš být“ Dotázala se jej paní vychovatelka Marie. „Komediant“ řekl Luboš a udělal dva kotrmelce. „meeeee, hop“! Řekl a vyskočil na nohy. „Tak z Tebe by byl dokonalý Luba Vyskoč“ dodala ještě se smíchem paní vychovatelka.
Eliška to vše pozorovala a na tváři měla šťastný úsměv. Po chvíli se zavrtěla. Terezka vycítila, že se s ní něco děje. Za několik okamžiků bylo slyšet, jak si plní plenku. „eli, tělovka“? Řekl dobrácky Luboš. „Nemáš náhodou práci? Nemusíš být u všeho“ řekla paní vychovatelka a jemě jej plácla po zadku. „už jdu“ řekl se smíchem Luboš a zmizel. „Je to dobrej kluk“ řekla se smíchem paní vychovatelka. „A taky srandista“ dodala Terezka. „Mám ji přebalit“? Nabídla se paní vychovatelka. „To zvládnu“ řekla dívka: „Tak, Eliško, jdeme na to“. „A budeš to umět“? Dotázala se holčička. Terezka se rozesmála: „To víš, že to umím“ a přebalila ji. Při tom se s ní mazlila a dala jí pusu. Plenku dala do igelitového sáčku, zneutralizované produkty byly určeny k dalšímu zpracování a plenka k vyprání. „S tou neutralizační látkou IN je prádlo lépe pratelné“ řekla paní vychovatelka. „Vůbec to nesmrdí, konzistence stolice je stejná, ale bez zápachu“ řekla dívka s podivem. „Původně se mělo jednat o smolku, ale ta je černá a mnohé lidi by to vyděsilo pro to je konzistence stejná, jako bez neutralizace, vypadá to přirozeně“ řekla doplňující informace paní zdravotní Jarešová, která se zde objevila .
„Tak máš první křest s neutralizační látkou IN za sebou“ řekla Terezce Hanka. „Ano, stejně je to zvláštní“ na to Terezka: „nic není cítit, vůbec jsem nezaznamenala žádný odpor, je to úplně v pohodě, ani se nedivím, že ta děcka nikdo nekárá“. „Holky, dnes budeme mít první noční“ řekla Hanka, což, kdybychom se trochu před tím prospaly“? „Tak, jo“ souhlasily dívky a šly si zdřímnout.
Pokračování příště.