Autor Téma: Studentky speciální pedagogiky 1  (Přečteno 348 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 917
  • Karma: 3
Studentky speciální pedagogiky 1
« kdy: Leden 11, 2019, 18:50:40 »
Milí čtenáři. Předkládám vám další seriál s názvem Studentky speciální pedagogiky.
Tento je z prostředí slepeckého internátu. Napsal jsem jej v loňském roce, ale rozhodl jsem se přednostně zařadit příběhy s vánoční tématikou.
Přeji vám příjemné počtení.
Kapitola 1. Pohovor, rozhodování


„Tak, holky, teď k tomu, proč jsem si vás 3 zavolala“ řekla paní profesorka. „My jsme, ale nic neprovedly“ řekla jedna z nich dlouhovlasá Hanka. „Však já také neříkám, že jste něco provedly, ba, naopak, něco pro vás mám. Vybrala jsem si vás pro to, že jste jednak premiantky, také, že jste dobré kamarádky“. „To zase bude nějaká pakárna“ prolétlo všem třem hlavou. „Za tu dobu, co studujete speciální pedagogiku jste vyhodnoceny, jako nejlepší, máte kladný vztah jak k učení, tak i k praxi“ opět vedla řeč paní profesorka. „Tak, abych přešla k věci, bude ovšem záležet jen na vás třech, zda to přijmete. Jde o experimentální projekt. Byly by jste první studentky speciální pedagogiky, které by byly konfrontovány s neutralizační látkou IN, možná o ní některé z vás vědí“. „Ano, četla jsem o ní na Internetu“  řekla Jolana: „je to zajímavé“. „Tak, že, pokud s tím budete souhlasit, budete po nějaký čas pobývat ve speciální internátní škole pro nevidomé a slabozraké děti a budete mít služby a to jak denní, tak i noční. Některé děti používají neutralizační látku IN, dokonce nosí dobrovolně plenky, čímž si odbourávají stres. Pokud se takové dítě pokadí, necítí vzhledem k tomu, že vše je zneutralizováno to ponížení, jako při běžné nehodě bez této látky, ba, naopak, do popředí vystoupí ty libé pocity, do krve se totiž vyplaví endorfíny“. „Mohu k tomu něco říct“? dotázala se Jolana. „Ano, povídej“ vybídla ji paní profesorka. „No, bude to docela drsný, ale, když se takhle bavíme tak já jsem se v 11 letech jednou fest pokadila, nedoběhla jsem na záchod. Zprvu jsem se tomu divila, dostavily se takové zvláštní pocity“. „Ano, to jsou ty endorfíny“ řekla paní profesorka. „Zní to zajímavě“ řekla Hanka. „Tak, co, holky, půjdeme do toho“? Na to třetí dívka Terezka. Nastalo ticho, každá si vše pečlivě rozmýšlela: „nehrozí při tom experimentálním projektu nějaké riziko“? Dotázala se vážně Hanka: měly bychom vědět, do čeho jdeme, abychom mohly zvážit všechna pro a proti“. „Ne, žádné riziko zde nehrozí, to vám zaručuji, ba, naopak, pokud do toho půjdete, jak bych tak řekla, spojíte příjemné s užitečným“. Jednu věc jim však zatajila. Vše bylo dohodnuto s Ostrovem Robinsona Crusoe, převážně s Irenkou, která byla psycholožkou, hlavní nestorkou byla královna Blanka, která vše financovala a po té, co měl projekt skončit měly být případné studentky odměněny, ale prozatím si to nechala pro sebe, aby peníze nebyly tím hlavním motivačním činitelem, což by vrhlo stín na celý projekt z hlediska psychologie, dívky měly být od komerce oproštěny, mělo se jednat o ryze dobrovolné rozhodnutí.
„Jedná se možná o zvláštní projekt a všechny tyto jsou většinou utajené, avšak netýká se to tohoto, klidně o něm, pokud budete chtít můžete s kýmkoli hovořit“ pokračovala směrem k překvapeným dívkám paní profesorka. „Nezanechá to na nás nějakou psychickou újmu“? Dotázala se Terezka. „Ba, naopak, vždy, když si na to vzpomenete, vyvolá to ve vás příjemné vzpomínky“ řekla opět paní profesorka, která ještě dodala: „ráda bych vás seznámila s psycholožkou, je to mladá dívka, žije na Ostrově Robinsona Crusoe, jmenuje se Irena, určitě na vás zapůsobí velmi příjemným dojmem“ a povyprávěla jim v kostce o Irence a Davidovi. „O tom ostrově jsem něco slyšela“ řekla Terezka: „tak tuším, že do toho půjdeme“ řekla ještě. „Moc se neunáhluj“ nabádala ji šeptem Hanka. „Plně chápu Tvé obavy, Hani, je to nezvyklé a jdete do neznáma, já vám zaručuju, že se ničeho nemusíte obávat, vše bude v naprosté pohodě“ opět dívky ujišťovala paní profesorka, která se spojila s Irenkou. Místností se linul příjemný dívčí hlas. „Tak mi dovolte, abych se vám představila, jmenuji se Irča, paní profesorka vám jistě řekla o tomto nevšedním projektu. Já věřím, že to vemete a nebudete vůbec litovat“. Následovaly otázky a Irenka na ně velmi ochotně odpovídala. „Já si myslím, že bychom to měly vzít“ řekla rozhodně Jolana. „Nic neuspěchejte, v klidu si to nechte projít hlavou“ řekla jim Irenka: „bude záležet jen na vás, do ničeho vás nenutíme, ještě jednou vás všechny tři ubezpečuji, není to vůbec nebezpečné a žádné riziko vám nehrozí“.
Když se pohovor skončil, dívky odešly. „Teda, holky, to je hustý“ řekla Hanka. „Já si myslím, že bysme do toho mohly jít, bude to něco nového“ navrhla Jolana. „Když jsem to vše poslouchala, šlo na mne takové nějaké divné mravenčení, nevím, jak bych to popsala“ pokračovala opět Jolana: „nevím, jak vy dvě, ale já do toho půjdu“. „Není to zas až taková pakárna, jak by se zdálo,ale přeci jen ta děcka, aby to nebyly nějaké nekalé experimenty“ řekla vážně Hanka. „Ty seš z těch psychotryllerů zblblá“ na to Jolana. „Aby ses z toho nepodělala“ na to se smíchem směrem k Jolaně Terezka. Kdyby jen dívky tušily, jak blízko budou pravdě, nestačily by se divit.
„Probereme to u kafe“ Navrhla Jolana. „Ty seš nějaká natěšená, když jsi vyprávěla o té své nehodě, mělas takový červený, nařvaný obličej“ řekla Terezka. „To budeme muset holky asi probrat u flašky vína, co říkáte, po škole se stavíme v baru tady naproti“ navrhla Hanka, která ještě dodala: „pak, jestli budete chtít, můžeme jít ke mě“. „Tak, jo“ řekla Jolana.
Večer se všechny tři dívky sešly v baru. Hudba příjemně hrála, daly si každá sklenku vína. „Ty z toho máš obavy, viď“? Řekla Hance Jolana: „já Ti tak nějak cítím, že to bude dobrý“. „A proč“? Dotázala se jí Hanka. „Ta Irča ve mě vzbuzuje důvěru a ještě něco, nevím, zda vám to holky mám říct, ještě se mi budete smát“.“Tak, spusť“ vybídla ji Terezka. „Ano, ten obličej jsem měla nařvaný vzrušením, když jsem profesorce řekla o té nehodě, tehdy to bylo silné. Na jednu stranu něco nepopsatelného, že jsem se ve svém věku pokadila, fascinovalo mne to, nevím, jak bych vám to holky řekla, abych nevypadala za cvoka. Dnes jsem si na Netu našla jednu diskusi a tam holky popisují něco podobného, pokud je to navíc zneutralizované, tak je to v naprosté pohodě“ a ukázala jim příslušné stránky na svém tabletu. Terezka se usmála, napila se z hluboka vína. „Ach, jo, zase z Tebe vypadnou nějaké ty verše“ řekla Hanka. Terezka zvedla hlavu a zarecitovala:
„naše krásná dívka Jolana,
je jak batole zdělaná,
Na břiše leží a nahý pokaděný zadek zvedá,
na něm rýsuje se vrstva hnědá“.
Dívky včetně Jolany vybuchly v hurónský smích. „To chce ještě další skleničku“ řekla již vínem opojená Hanka. Vše z nich rázem spadlo. „Co říkáte, holky, spojíme se s Irčou“? Navrhla Terezka. „Neblbni“ krotila ji Hanka: „Ale, ona řekla, že můžeme kdykoli“.
„Tak vidím, že to probíráte u vína a to je dobře“ řekla jim Irenka. Následovaly dotazy ohledně projektu. „Ještě jednou vás ubezpečuji, že to vůbec není nebezpečné“ řekla a povyprávěla dívkám o škole, kam by měly, pokud souhlasí nastoupit. „Vůbec to není smutné místo“ řekla a do konference přibrala Luboše. Bylo již 9 hodin večer, ale službu měla paní vychovatelka Jarka, která rozhovor zprostředkovala. Luboš na obě dívky působil velmi příjemně a spolu s Irenkou je seznámili s touto školou. Tak se dozvěděly o paní zdravotní Jarešové. „Ta je v pohodě, odbývá si svůj pomyslný trest, kdy si dala předsevzetí umýt 100 podělaných prdelí“. „Fuj, Lubo, tak se to neříká“ Kárala jej na oko přísně Irenka. „Bohumile, ku... se neříká“ deklamovala Terezka a všichni se rozesmáli. „Já ten film znám, dědictví a neb hoši guten tag“ řekl Luboš. „Jedno slůvko jsi tam zapoměl“ řekla Terezka. „Terezko, ale to slovo se neříká“ se smíchem odpověděl Luboš.
Nálada byla skvělá, Luboš se rozloučil, šel spát, neboť mu ráno měla opět započít škola.
„Tak, holky, přesuneme se ke mě domů“ navrhla Hanka. V baru se již zavíralo a všechny tři odcházely v povznesené náladě. Hanka koupila ještě jednu láhev vína. Irenka šla za svými povinnostmi, ještě zařizovala něco v nemocnici.“Ta Irča je super“ pochvalovala si Terezka. Obě s jejím tvrzením nadšeně souhlasily.
V Hančině bytě bylo útulno. dívky se rozesadily kolem stolu a popíjely víno. „Já jsem se původně bála, ale, myslím,že bychom do toho měly jít, tady Jolča je rozhodnutá a my ji v tom nemůžeme nechat, jsme, jako ty mušketýrky, jedna za všechny, všechny za jednu“. „Však nám onehdy Jarda říkal, že by podle nás měl Remarque psát Tři kamarády“ řekla s úsměvem Hanka. Nálada byla uvolněná, dalo by se říct, že přímo bujará. „Dnes u mne přespíte, nemá cenu se trmácet s těma opicema“ Nabídla jim Hanka svůj nocleh. „To je fakt“ odpověděla jí Terezka: „já ji mám, jako vidle“. Také Jolana přisvědčila, že by to asi nedala.
Dívky ulehly k spánku, druhý den ráno se probudily s mírnou kocovinou. „Udělám míchaná vajíčka“ řekla Hanka: „a taky nakládané papričky“ nabídla jim a všem chutnalo. „To byla jízda“ pochvalovala si Terezka. „Tak, co, půjdeme do toho“? Dotázala se Hanka. „Ale, jo“ odpověděla jí na to Terezka: „zní to seriózně a naše profesorka by nás do ničeho špatného nenavezla“. „Určitě to bude dobrodružství“ nějak to cítím v kostech“ řekla s úsměvem Jolana: „ta neutralizační látka IN mne čím dál, tím víc přitahuje“. „Aby ses nepodělala“ opět škádlivě řekla Hanka. Dívky se vydaly do školy.
„Paní profesorko, rozhodly jsme se, že to berem“ Ohlásila za všechny dívky Hanka. Byla to taková mluvčí této povedené trojice. „Tak, že jste si to nechaly řádně projít hlavou“? Dotázala se paní profesorka. „Ano, myslím, že to bude ku prospěchu nás všech, třeba se nám to může v budoucnu hodit“. „To jsem moc ráda, že jste se takto rozhodly“ řekla paní profesorka a kontaktovala Irenku. „Gratuluji vám k vašemu rozhodnutí a doufám, že to pro vás, holky bude přínosem. Pokud s něčím budete potřebovat pomoci, klidně se na mne obraťte, budu spíše vaše kamarádka“ řekla dobrosrdečně Irenka. Po té, co se rozhovor s ní skončil, předala paní profesorka dívkám formuláře k vyplnění a podpisu. Po té, co tak učinily, podala paní profesorka každé speciální diagnostické hodinky od Crusoe Industries. „Ty jsou od nynějška vaše a po dobu projektu je žádoucí, aby jste je měly na rukou. „Jů, televize, rádio a další funkce“ řekla nadšeně Terezka. „Je tam i diagnostika, informace budou zaznamenávány na virtuální server na Ostrově Robinsona Crusoe“ informovala dívky paní profesorka: „i vy můžete prostřednictvím editoru v hodinkách zapsat své poznatky a pocity, lze tak i prostřednictvím jakéhokoli zařízení, ty hodinky se dají propojit přes bluetooth“. Bylo rozhodnuto. Všechny tři dívky se tak staly účastnicemi velmi nevšedního a hlavně zajímavého projektu, který neměl v oboru speciální pedagogika obdoby.
Pokračování příště.