Autor Téma: Lov  (Přečteno 3894 krát)

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 30
  • Karma: 1
Lov
« kdy: Ledna 08, 2019, 17:44:45 »
Nechal jsem se jednou ukecat, abych sepsal pokračování příběhu, ale pro příběh dnešního dne platí nová pravidla hry, tato pravidla stanoví, že když si budete žádat pokračování, bude se o něj muset nemalou měrou zasadit. Nyní k pravidlům:
1) Za každou hvězdu, hvězdičku či hvězdy ať takto slovně vypsané nebo jako symbol (*), ten kdo touží po pokračování napíše odstavec (délka odstavce je záležitostí pisatele) do příběhu, je mi jedno jestli to bude naprostý nonsens, vytvoříte vedlejší linku příběhu, nebo zasáhnete do příběhu tak, že alternujete postavu, pro mě za mě si na příběhu měňte co libo.
2) Každá zmínka o čísle sedm znamená jednoho člověka, který bude navazovat a psát pokračování.
Pravidla znáte, takže se pustíme do příběhu.

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Když jsem zařizoval ten pokojíček, tak jsem schválně namaloval strop tmavou barvou, aby na něm vynikly ty hvězdy, které pak v noci tento "dětský" pokojíček osvětlují lehkým přízračným světlem místo noční lampičky, nechtěl bych, aby se budoucí obyvatel/obyvatelka tohoto pokojíčku bál/a tmy, zatím ho občas navštěvuji a kontroluji svoji práci, upravuji drobnůstky, sem tam přidám novou hračku, upravím to tak, aby pokojíček vydával zdání, že je obýván. Každá drobnost musí být perfektní, musí být na svém místě. Na poličce jsou dětské knížky, omalovánky a voskovky, do postýlky jsem sehnal tu nejměkčí matraci, deku lehoučkou jako peříčko ale v každém případě jemnou a teplou, polštář, který není příliš tvrdý, ale není ani tak měkký, aby se jím hlava propadla až na matraci. Plyšové hračky všeho druhu, od malých plyšáků, které si sebou "děťátko" může vzít kamkoliv, až po plyšáky v životní velikosti, které jsem rozmístil i jinde v pokoji, když se na ně někdo ptá, odpovídám, že když si lidé zdobí domy a zahrady podobnými věcmi jako jsou sádrový trpaslíci, tak proč bych si já nemohl dům vyzdobit plyšáky v životních a nadživotních velikostech. Pokojíček o kterém mluvíme je připojen k mé ložnici a před návštěvami jej schovávám tak, že před dveře přisunu skříň, zatím se nikdo neptal na okno navíc, na nepřístupný pokoj, asi usoudili, že tam skladuji zbytečné krámy, anebo jim došlo, že něco skrývám, ale nechci o tom mluvit. Velkou pozornost jsem věnoval přebalovacímu stolu, nejdůležitější části jsou: měkoučká přebalovací podložka a pás, který se přetáhne přes hrudník "děťátka", aby nespadlo ze stolu, nechal jsem ke stolu přidat další možné úchyty pro pouta na ruce a nohy, kdyby nějak moc zlobilo. Stůl obsahuje poličky, kam jsem umístil rozličné plenky, jednorázové s různými motivy a o různé tloušťce, na noc velmi tlusté plenky s motivem noční oblohy měsíce a hvězd, když se mimi počůrá, tak měsíc a hvězdy začnou slabě fluoreskovat, přiznávám osobně jsem to vyzkoušel (tak a teď jsem rudý jako rajče), nerad to přiznávám, ale přes touhu se o někoho starat, občas rád upustím nenásilným způsobem páru a navíc, když vám po domě bude běhat "prtě" v plenkách, tak je nejlepší si o něj alespoň půjčit natahovací plenky, protože vám nedá moc času odskočit si a navíc předpokládám, že moje "prtě" dá přednost silným plenkám před nočníčkem, který jsem dal do naší společné koupelny, tak se mi zdá, že nakonec ten nočník přesunu někam, kde se budu pohybovat s "prckem", abych "prcka" neztratil z očí, takže nočníček asi bude můj, prý máte jít "dítěti" příkladem, takže budu ukázkou toho, jak se chodí na nočníček. Mezi plenkami jsou i plenky bavlněné, až se rozhodnu proto, že "prtě" potřebuje pořádný balík mezi nohama, aby se nijak daleko nedobatolilo. Také jsou na poličce potřeby pro přebalování, vlhčené ubrousky, zásyp, krém na opruzeniny. Nechal jsem si na jedné z poliček chrastítka, kousátka a dudlíčky, abych "prtě" rozptýlil během přebalování a to se mi nesnažilo utéct ze stolu. Vedle stolu stojí dva koše na plenky, do jednoho přijdou použité jednorázovky, do druhého látkové plenky. Abych se vrátil k pokojíčku, tak ten jsem na jedné straně vymaloval blankytně modrou barvou s bílými mráčky a různými druhy ptáků, na protilehlé straně dominuje zelená barva a malba lesa s dalšími zvířátky, na stěně, kde jsou dveře, je jezero s labutěmi, a přes okno je namalovaný západ slunce ve všech jeho barvách. Lituji jen toho, že se mi nikam nepovedlo napasovat sedm barev duhy. Do pokojíčku jsem nastěhoval vyřezávanou skříň ve tvaru medvěda, skříň obsahuje všemožné oblečky různých barev a vzorů, dupačky, bodýčka, kraťásky, nabírané šatičky, na co si člověk vzpomene od tohoto tam jeden kus visí. Navíc já už vím, kdo v temnotě mého osamění svítí jako hvězda, vím, kdo bude v tomhle pokojíčku, když se rozhodne odpočinout si od světa a povinností dospělých. Znám ji,  už jsem si ji zamiloval. Občas spolu ze srandy provádíme takové kousky jako jsme dělali, když jsme byli děti, zatím jsme vynechali skákání do louží, ale kdo ví (ano, v duchu se směji, protože je to vcelku zajímavá představa). Pomalu ji budu seznamovat se svým světem skrytým před světem. Nejdříve nevinné drobnosti, něco jako overal na spaní, ty jsou teď módní, takže nic podezřelého. V pokojíčku jsem si přichystal taky dvě tabulky, jednu s nápisem: "Moje úspěchy na nočníčku", kdyby se rozhodla, že bude "velké děťátko", a druhou: "Moje plenky".
Teď trochu rozboru nad těmito tabulkami, abyste tušili, co je v kolonkách.
Moje úspěchy na nočníčku:
1) Řekla jsem si na nočník
2) Skoro jsem to stihla
3) Čůrala jsem
4) Kakala jsem
5) Plenka zůstal celý den suchá
Moje plenky:
1) Čůrala jsem trošku
2) Čůrala jsem
3) Kakala jsem
4) Plenka celý den
5) Použila jsem nočník
K poslednímu bodu druhé tabulky dodávám, že nejde o snahu naučit "prtě" na nočníček, ale počítám s eventualitou, že se moje malá hvězdička rozhodne použít nočníček jako pohodlné sedátko, zatímco bude čůrat nebo kakat do plínek.
Právě vyšla sedmá hvězda na noční obloze, čas se vydat na lov.

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re:Lov
« Odpověď #1 kdy: Ledna 11, 2019, 01:42:05 »
Uff... Plány jsou hezká věc, ale jejich naplňování je obtížnější. procházím prázdnými ulicemi, ve kterých není co lovit. Z nudy přepočítávám hvězdy. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest a ... Marně hledám tu sedmou... Ani vesmír není nakloněn mým záměrům... Rozladěn se vracím zpět domů.

Nezbývá mi, než abych pečoval sám o sebe. Přicházím však o rozkoš využít některé rekvizitky jako zabezpečovací pás u přebalovacího pultu a pečovat o někoho. Plenky s hvězdičkami po krátké době skrývá overálek na noc. Zháším světla a ulehám do postýlky. Konečně na mě svítí správný počet hvězd.

Klíží se mi oči a můj pohled mlhovatí. Cvakla klika. Nebo ne? Dveře s vrznutím otevřely a vzniklou mezeru vyplnila silueta, která se pomalu blížila ke mně. Pocítil jsem vůni dětského pudru nasáklého močí, která je intenzivnější a intenzivnější. Cítím, jak moje tělo podléhá. Cítím obrovské uvolnění - i svěrače.  Ano, je to má holčička, která sestoupila z hvězd. Ten nahoře je spravedlivý a nikomu nic neupírá. Začínám prožívat můj sen.

Vstávám a hned se začínám věnovat své návštěvě. Mlha v mém zraku však neustupuje. To však nevadí. V pokoji znám každou věc a každý kout. Bez zaváhání ji vedu k přebalovacímu pultíku. Nijak se nebrání. Stačí lehké naznačení a již leží na pultíku. Sundávám ji oblečení, pod kterým se ji skrývá plenka. Hvězdičková, avšak značně naplněná. Chvilku se pozorujeme navzájem. Pak její pohled sklouzne k obnaženému klínu. Pochopil jsem. Dokončuji přebalení a její následné oblečení do čistého.
 
Odpoutávám ji od pultíku, abych svoji hvězdičku odvedl k postýlce. K mému překvapení však přebírá iniciativu a oplácí mi stejným způsobem. Jsem připoután k pultíku a něžnou ženskou rukou vysvlečen, jemným dotykem naolejován a zapudrován. Následně dostávám i oblíbenou plenku a overálek na spaní. Společně uleháme do dětské postýlky, kde se spolu tulíme jak bratr se sestrou.

K ránu se probouzím ve svém pokoji ještě za tmy. Byl to sen, nebyl to sen? Spěchám do dětského pokoje. Ten je prázdný, vše je na svém místě. Jen vůně dětského pudru připomínala minulou noc. Otevírám okno, abych vyvětral. V tom pokoj prozářilo světlo jediné hvězdy z oblohy... 

-----------------------
Nikdy jsem nestrávil tolik času psaním jednoho příspěvku, jako v tomto případě. Psát vlastím stylem je úplná pohoda. Pravidla neskutečně svazují. A pokud si k tomu přidám i další - příliš neuškodit původnímu, je to dvojnásob obtížné. Doufám, že další naleznou odvahu pokračovat. Je to zajímavý počin. Odstavců je jen šest - přesně, kolik jsem našel zářících objektů v prvním příspěvku. 

Kdo se ujme pokračování?
 

Offline kajal

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 30
  • Karma: 1
Re:Lov
« Odpověď #2 kdy: Února 02, 2019, 00:17:26 »
Autor se vrací na místo činu, ale jsem tu předčasně, podle pravidel měl psát ještě jeden člověk, takže teď obejdu pravidla, která jsem nastavil a rovnou vám povím, jak to bude dál. Pokud tohle má pokračovat, tak jsem pode mnou přibudou dva příspěvky. Řekněme čtyři až šest odstavců, chcete-li více, iniciativě se meze nekladou, a ještě jednou zmiňuji: MÁTE PRÁVO PŘÍBĚH UPRAVOVAT PODLE SEBE.

///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Asi bych měl navazovat tam, kde jsem skončil, ale místo toho vím věnuji jednu radu, zadarmo.
Pozor na logiku prcků.
Zkoušeli jsme spolu, jestli mrně zvládne nočníček. Vybrali jsme trénovací kalhotky s obrázky od Disneyho. Nejdříve to šlo dobře, sem tam nehoda, ale s tím se počítá, když někoho učíte na nočníček. Pak došlo na jedny určité kalhotky a tam mě přechytračila. Ještě teď se tomu směji, protože mě by něco takového nenapadlo. Byly to kalhotky s Arielou, malou mořskou vílou. Oblékla si je asi před patnácti minutami, před tím jsme to nestihli na nočníček, uznávám, byla to moje chyba, rozptýlil jsem ji hrou na zahrádce a nedával pozor, když se začala vrtět, pak už jen vykřikla: "Nočníček!" A než jsme se k němu dostali byla nehoda na světě, počůrala si kalhotky. Patnáct minut od výměny jednorázových kalhotek, říkám si, je brzy, ale lepší se ujistit, že je v suchu, přijdu za ní do pokojíčku, kde si hraje a jen vstoupím, tak se ke mně otočí a hrdě mi ukazuje svoje kalhotky, mokré až běda. Ptám se: "To už jsi zase čůrala?" Teď se něčeho podržte, protože ta odpověď vám asi vyrazí dech. "Malá mořská víla by jinak uschla." Tak tohle mi řeklo to moje škvrně. Smíchy jsem se za břicho popadala, tahle odpověď může napadnout jedině někoho jako jsou mrňata. Ten den jsem se rozhodl najít ji plenky s malou mořskou vílou, aby víla neuschla a tyhle kalhotky už jí nikdy nenasazovat, pokud se ji pokusím učit na nočníček. Takhle to dopadá, když se vám do života dostane malý uzlíček velké radosti. Připravte se, že vás vždy něčím zaskočí, něčím, co byste nečekali, ale většinou to nečekáme, protože ztrácíme tu dětskou nevinnost.
Připomenete mi, kde jsem skončil?
Ano, ráno po noci, kdy jsem se vydal na lov, to ráno, kdy pokojíček byl prázdný, ale pln vůně dětského pudru. V domě jsem ucítil, ještě jednu těžko postřehnutelnou vůni, její vůni, vůně jarních květin. Vždy když jsem ucítil tu vůni, tak jsem se pak ten den vznášel jako na obláčku.
Plenka jde po snídani dolů. Kdo ví, co bude dnes večer. Teď musí jít život dál. Třeba se sejdeme jako dva dospělí hned zítra a půjdeme na horkou čaj nebo kávu...
Konverzace s ní mě osvěžuje stejně jako, když se kolem mě motá v plenkách a vyžaduje, abych si s ní hrál.
Uzavřeli jsme spolu jednu sázku, když jeden celý den vydrží její plenky suché a čisté a pokaždé si zavčas řekne na nočníček, tak si prohodíme na měsíc role a já jí  budu dělat prtě, i když nevím jak na to, chybí mi její hravost, nevinnost, tu přirozenost. Zařekl jsem se jí, aniž bych jí to řekl, že tohle bude čistá hra z mé strany, tedy aspoň potud, že nepoužiji močopudné ani jiné prostředky, ale stále mám pro ni schované trénovací plenky s malou mořskou vílou.