Nechal jsem se jednou ukecat, abych sepsal pokračování příběhu, ale pro příběh dnešního dne platí nová pravidla hry, tato pravidla stanoví, že když si budete žádat pokračování, bude se o něj muset nemalou měrou zasadit. Nyní k pravidlům:
1) Za každou hvězdu, hvězdičku či hvězdy ať takto slovně vypsané nebo jako symbol (*), ten kdo touží po pokračování napíše odstavec (délka odstavce je záležitostí pisatele) do příběhu, je mi jedno jestli to bude naprostý nonsens, vytvoříte vedlejší linku příběhu, nebo zasáhnete do příběhu tak, že alternujete postavu, pro mě za mě si na příběhu měňte co libo.
2) Každá zmínka o čísle sedm znamená jednoho člověka, který bude navazovat a psát pokračování.
Pravidla znáte, takže se pustíme do příběhu.
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Když jsem zařizoval ten pokojíček, tak jsem schválně namaloval strop tmavou barvou, aby na něm vynikly ty hvězdy, které pak v noci tento "dětský" pokojíček osvětlují lehkým přízračným světlem místo noční lampičky, nechtěl bych, aby se budoucí obyvatel/obyvatelka tohoto pokojíčku bál/a tmy, zatím ho občas navštěvuji a kontroluji svoji práci, upravuji drobnůstky, sem tam přidám novou hračku, upravím to tak, aby pokojíček vydával zdání, že je obýván. Každá drobnost musí být perfektní, musí být na svém místě. Na poličce jsou dětské knížky, omalovánky a voskovky, do postýlky jsem sehnal tu nejměkčí matraci, deku lehoučkou jako peříčko ale v každém případě jemnou a teplou, polštář, který není příliš tvrdý, ale není ani tak měkký, aby se jím hlava propadla až na matraci. Plyšové hračky všeho druhu, od malých plyšáků, které si sebou "děťátko" může vzít kamkoliv, až po plyšáky v životní velikosti, které jsem rozmístil i jinde v pokoji, když se na ně někdo ptá, odpovídám, že když si lidé zdobí domy a zahrady podobnými věcmi jako jsou sádrový trpaslíci, tak proč bych si já nemohl dům vyzdobit plyšáky v životních a nadživotních velikostech. Pokojíček o kterém mluvíme je připojen k mé ložnici a před návštěvami jej schovávám tak, že před dveře přisunu skříň, zatím se nikdo neptal na okno navíc, na nepřístupný pokoj, asi usoudili, že tam skladuji zbytečné krámy, anebo jim došlo, že něco skrývám, ale nechci o tom mluvit. Velkou pozornost jsem věnoval přebalovacímu stolu, nejdůležitější části jsou: měkoučká přebalovací podložka a pás, který se přetáhne přes hrudník "děťátka", aby nespadlo ze stolu, nechal jsem ke stolu přidat další možné úchyty pro pouta na ruce a nohy, kdyby nějak moc zlobilo. Stůl obsahuje poličky, kam jsem umístil rozličné plenky, jednorázové s různými motivy a o různé tloušťce, na noc velmi tlusté plenky s motivem noční oblohy měsíce a hvězd, když se mimi počůrá, tak měsíc a hvězdy začnou slabě fluoreskovat, přiznávám osobně jsem to vyzkoušel (tak a teď jsem rudý jako rajče), nerad to přiznávám, ale přes touhu se o někoho starat, občas rád upustím nenásilným způsobem páru a navíc, když vám po domě bude běhat "prtě" v plenkách, tak je nejlepší si o něj alespoň půjčit natahovací plenky, protože vám nedá moc času odskočit si a navíc předpokládám, že moje "prtě" dá přednost silným plenkám před nočníčkem, který jsem dal do naší společné koupelny, tak se mi zdá, že nakonec ten nočník přesunu někam, kde se budu pohybovat s "prckem", abych "prcka" neztratil z očí, takže nočníček asi bude můj, prý máte jít "dítěti" příkladem, takže budu ukázkou toho, jak se chodí na nočníček. Mezi plenkami jsou i plenky bavlněné, až se rozhodnu proto, že "prtě" potřebuje pořádný balík mezi nohama, aby se nijak daleko nedobatolilo. Také jsou na poličce potřeby pro přebalování, vlhčené ubrousky, zásyp, krém na opruzeniny. Nechal jsem si na jedné z poliček chrastítka, kousátka a dudlíčky, abych "prtě" rozptýlil během přebalování a to se mi nesnažilo utéct ze stolu. Vedle stolu stojí dva koše na plenky, do jednoho přijdou použité jednorázovky, do druhého látkové plenky. Abych se vrátil k pokojíčku, tak ten jsem na jedné straně vymaloval blankytně modrou barvou s bílými mráčky a různými druhy ptáků, na protilehlé straně dominuje zelená barva a malba lesa s dalšími zvířátky, na stěně, kde jsou dveře, je jezero s labutěmi, a přes okno je namalovaný západ slunce ve všech jeho barvách. Lituji jen toho, že se mi nikam nepovedlo napasovat sedm barev duhy. Do pokojíčku jsem nastěhoval vyřezávanou skříň ve tvaru medvěda, skříň obsahuje všemožné oblečky různých barev a vzorů, dupačky, bodýčka, kraťásky, nabírané šatičky, na co si člověk vzpomene od tohoto tam jeden kus visí. Navíc já už vím, kdo v temnotě mého osamění svítí jako hvězda, vím, kdo bude v tomhle pokojíčku, když se rozhodne odpočinout si od světa a povinností dospělých. Znám ji, už jsem si ji zamiloval. Občas spolu ze srandy provádíme takové kousky jako jsme dělali, když jsme byli děti, zatím jsme vynechali skákání do louží, ale kdo ví (ano, v duchu se směji, protože je to vcelku zajímavá představa). Pomalu ji budu seznamovat se svým světem skrytým před světem. Nejdříve nevinné drobnosti, něco jako overal na spaní, ty jsou teď módní, takže nic podezřelého. V pokojíčku jsem si přichystal taky dvě tabulky, jednu s nápisem: "Moje úspěchy na nočníčku", kdyby se rozhodla, že bude "velké děťátko", a druhou: "Moje plenky".
Teď trochu rozboru nad těmito tabulkami, abyste tušili, co je v kolonkách.
Moje úspěchy na nočníčku:
1) Řekla jsem si na nočník
2) Skoro jsem to stihla
3) Čůrala jsem
4) Kakala jsem
5) Plenka zůstal celý den suchá
Moje plenky:
1) Čůrala jsem trošku
2) Čůrala jsem
3) Kakala jsem
4) Plenka celý den
5) Použila jsem nočník
K poslednímu bodu druhé tabulky dodávám, že nejde o snahu naučit "prtě" na nočníček, ale počítám s eventualitou, že se moje malá hvězdička rozhodne použít nočníček jako pohodlné sedátko, zatímco bude čůrat nebo kakat do plínek.
Právě vyšla sedmá hvězda na noční obloze, čas se vydat na lov.