Autor Téma: Silvestrovské žertování  (Přečteno 708 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 028
  • Karma: 4
Silvestrovské žertování
« kdy: Prosinec 31, 2018, 20:51:51 »
Silvestrovské žertování


Období mezi svátky se vlastně počítá také, jako vánoce. Mnozí lidé mají dovolenou, panuje pohoda, je dost jídla a pití, schánění na Silvestra. Na Ostrově Robinsona Crusoe jsou svátky plenkařů.
Na Ostrově Robinsona Crusoe se opět připravovali na konec roku. Zde v Karibiku se tento den slaví velmi bujaře, na Ostrově Robinsona Crusoe jsou petardy odpalovány z lodí za dozoru zkušených odborníků, vše se obejde bez úrazů.
David s Irenkou si zajeli na sousední Trinidad a to jednak za nákupy, ale i za svými přáteli Markhemovými. Strávili zde velmi pohodové odpoledne. Po té se vrátili na ostrov.
Dne 30. prosince oslavil David svůj svátek. Jak říkal: „mám již předsilvestra. Oslava se odbývala jako vždy u Miguela, lidí zde bylo hodně, přípitek stíhal přípitek, „Jsem moc šťasten, že mám kolem sebe tolik dobrých lidiček, Irenko, pojď si se mnou zatancovat a již ji popadl do náručí, Francisco s Anyou spustili muziku. „Těm to jde“ řekla uznale Kikina.
Svátek se Davidovi vydařil. „Tak a teď to pořádně rozjedem, bude Silvestr, konec roku, tak musíme být veselí“ říkal při loučení se svými hosty. Ostrov Robinsona Crusoe se pohroužil do spánku, aby nazítří mohl konec starého a příchod nového roku jak se patří oslavit.
Ráno byl Silvestr zahájen ranou z děla z lodi Robinson Crusoe. „To bela šopa, že be se jeden z teho posral“ zanadávala babička a žertovně zahrozila směrem k moři. “jo, babičko, napřed ohňostroj a pak hovnostroj“ přisadil si David a všichni se začali smát. „Ja, tož, ve se řehtáte, jak te kobele, ale, gdež to člověk posti do gati, tak je mela, ale, tade to nesmrdi, je to v pořádko“. „Babičko, proč se tak do těch ran navážíš“? Opět si přisadil David. „Já jenom teoretizojo“ na to babička a spěšně odcházela do koupelny. „Je to teória e praxe“ zafilozofoval kmotříček.
Následovala lehčí snídaně sestávající s chleba a klobás, neboť bylo třeba si vytvořit před pitím jak se říká základ. David s Irenkou se vroucně políbili. „Vám to vydrželo“ pochvalně řekla Davidova mamka. „Ano, je to již nějakých let“ zavzpomínal vážně David.
Také ostatní se již probudili do nového dne, jímž končí starý rok. Emma dostala, jako vždy naplácáno a byla spokojená. „Vy si s tím plácáním nedáte pokoj, Ty budeš mít tu prdýlku vydělanou“ řekla Jana. Vydělanou i vydělanou, jak se to veme“ řekl Lukáš. „Lukáši, ty Tvoje dvojsmysly“ se smýchem řekla Jana, ale byla ráda, že je již v naprosté pohodě.
Silvestr se počal rozbíhat. Zde v Karibiku a obzvláště na Ostrově Robinsona Crusoe se lidé umějí jak se patří bavit. Byla zde i Petra, která všechny oslňovala svými podpalovačskými kreacemi. Když hovořila s Davidem, řekla: „vzpomínáš na ten předloňský Silvestr“? „Jak pak bych nevzpomínal“ odpověděl David a oba se srdečně rozesmáli. Z lodi Robinson Crusoe znělo řízené odpalování petard. Také táta s kmotříčkem si šli několik odpálit. Mamka i kmotřička říkaly, že jsou jak blázni. Kmotříček vzal i malého Mirečka, tomu se to velmi líbilo.
Nyní již nezněly koledy, ale hudba nabírala rychlejší tempo, lidé tancovali, panovalo všeobecné veselí. „Tak, doufám, že se někde všichni sejdeme“? Řekla Kikina,: „prý dokážeš trousit nějaká moudra“. „Což o to, trousit, abych nezačal brzy trousit něco jiného, jak ta ségra tý Tvý kámošky“ odpověděl jí na to David. Kikina se rozesmála a dala mu přátelskou herdu do zad.
Odpoledne se již všichni jak se patří rozšoupli. Udělalo to hlavně víno a Karibský rum, sem tam do toho i nějaké to pivo, převážně Carib z Trinidadu a Tobaga a místní Robinson Crusoe. Nálada byla výborná, nikdo se však nechtěl hádat, ani prát. Taktéž zahraniční turisté i námořníci se většinou drželi, byla výjimka, kdy odpoledne 3 opilí Francouzští námořníci byli nejprve napomenuti, pak jim bylo každému vysázeno na pranýři k všeobecnému veselí 25 ran na zadnice, jeden z nich se při tom i pokadil a tato povedená trojice putovala k vystřízlivění na připravený záchytný člun. Několik opilců tam během silvestrovského veselí skončilo, jednalo se opět o námořníky. „To je cháska nezvedená“ řekl policejní komisař Alfredo Cooper: „ten podělanej, ještě, , že je tady ta neutralizační látka, zasmradil by nám celej vostrov“ a srdečně se smál na celé kolo.
David se opět sešel se svou Českou partičkou a to na pláži při Opičí zátoce. Když se se všemi přivítal a celá skupina ulehla na deku, povídalo se o všem možném, převážně, jak to již v této komunitě bývá o nehodách a o nošení plenek. David hned řekl: „dejme si  něco dobrého k pití“ a objednal každému sklenku vína. Když si všichni připili, hned se vytasil s následujícími verši:
„sešli jsme se tu všichni pokakánkové a pokakandy,
snad letos o silvestru užijeme srandy.
Jak tak koukám na naše ženy a dívky, ty se počínají již v bocích vlnit,
za chvíli si při tanci a za doprovodu zvukového budou kalhotky své plnit.
My chlapi je však nečinně nesledujme,
ale ve všem tom je hrdě následujme.
Na neby pak silvestrovský ohňostroj,
ve spodním prádle našem docela slušný hovnostroj.
Někdo tvrdí, že je nevhodný,
avšak oproti odpalovaným petardám je neškodný.
Následoval bujarý smích. „To se Ti povedlo“ řekla Irenka.
Celá parta se rozhodla, že se přesune do kultovní hospůdky k Miguelovi. Ten již rezervoval místa, přivítal hosty, všichni si připili.
„Tak, doufám, že i někdo jiný přednese nějaké duchaplné verše“ vyzval přítomné David. Nejprve se nic nedělo, avšak po chvíli se přihlásil Lukáš Prošek. „Tak, já se pokusím zveršovat tu svou školní nehodu, možná se to nepovede, ale pokusím se“.
K večeři zas bylo hašé,
nevábná a páchnoucí masová kaše.
Já jsem ji však nechtěl jíst,
vychovatel u mne stál, jak z očí mých by chtěl číst.
Co se tak nevlídně tváříš?
Vůbec radostí nezáříš.
Soudruhu vychovateli, račte prominout, ale já jíst to nebudu,
neb špatně se mi udělá a budu mít ostudu.
On však kaši tu mne sníst donutil,
čímž značně mi ji znechutil.
Mohu to přičíst náhodě,
že hned nedošlo k nehodě.
Ráno mne pojala břišní křeč,
já myslel, že nestojí to ani za řeč.
Větry jsem sobě upustil a náhle zčervenaly moje líce,
neb s nimi do kalhot vyvalila se i stolice.
Ruku svou jsem vstáhl,
nevěřícně do zadu si sáhl.
Bouli velikou jsem rukou pohladil,
v tom došlo mi, že jsem se pokadil.
Dostavil se pocit mě neznámý, však taktéž pocítil jsem ostudu,
já věděl, že odevzdat se musím osudu.
Ráno vychovatelka nás budí,
vstávat na rozcvičku mne nutí.
Já však řekl, že měl jsem nehodu,
ona na to, že hašé jsem snnědl, nebrala to jako náhodu.
po té do kalhot se mi podívala,
starostlivě se na mne zadívala.
Pak do koupelny mne vzala,
zadek můj do pořádku dala.
Zdravotní mne pak k psychologovi hnala,
k zoufalství mne nedohnala.
Doktor ten rozumný byl vůbec na mne naštvaný nebyl,
řek stát se může, kdo tvrdí opak, je debil.
Následoval potlesk a mohutný přípitek.
Lukáš byl se svou básní za hrdinu  a nakonec toto jeho veršování vyšlo na Ostrově Robinsona Crusoe pod názvem Balada o školní nehodě
V tom přišla Ratana: „lidičky, všecko se stěhuje k moři, na západní cíp ostrova“. „Tak, to musíme jít taky“ řekl Miguel. „To nezavřeš svou restauraci“? Dotázala se jej Irenka. „Ale, kdepak, vemu jídlo a pití a restaurace u Miguela bude mobilní, udělají to tak všechny bary“. „Tak, hurá do plavek“ zvolala nadšeně Emma. Alex ji plácl po zadečku a ona na něj vyplázla jazýček. „Co se škádlívá, rádo se mívá“ řekla Jana.
Na místo se sjel celý ostrov a to jak ostrované, tak i zahraniční turisté. Bylo zde, jak se říká hlava na hlavě, ale lidé si vzájemně nepřekáželi. Hrály kapely, jídla a pití byl dostatek. Kikina byla v sedmém nebi, neboť to byl první Silvestr zde. V tom vše utichlo. Královna Blanka se rozhodla přednést svou plenkařskou zdravici.
Přeji vám do toho následujícího roku,
hodně zdraví a v plných plenkách hodně zdárných kroků.
Nechť tyto jsou vždy k dispozici,
ať jste již doma, nebo vykonáváte pracovní pozici.
Nechť plenky neprotékají a slouží,
ať neděláte všude jako pejskové louži.
To ze srdce vám přeje vaše královna,
jenž omylem šlá=pla dnes do... Však vy víte do čeho.
Zazněl bujarý smích.
Z lodi Robinson Crusoe zněly petardy. k dispozici bylo kromě jídla a pití 8 velkokapacitních linek na zpracovávání zneutralizovaných produktů. Bylo teplo, všichni měli na sobě plavky. V pohotovosti bylo 397 příslušnic ženské neutralizační brigády. Tyto ženy a dívky byly kdykoli nápomocny.
Kikina ležela na dece a bylo jí báječně. Bilancovala právě uplynulý rok, kdy se dostala díky své nehodě do styku s nevšedním táborem a hlavně poznala spoustu dobrých lidí. Pak dobrodružství na moři a u sekty Svědkové posledního soudu. „Za tenhle rok jsem prožila víc, než snad za celý život“ říkala si a musela se pousmát. Pokrčila nohy a řádně si naplnila plavky. Půlnoc, kdy nás starý rok opouští a nastupuje ten nový se kvapem blížila. „Jak na nový rok, tak po celý rok“ říkala si dívka.
Následovalo odpočítávání. Nový rok již převzal svou vládu a každý si kladl otázku, jaký pak asi bude, kdož ví?

Milí čtenáři.
Právě jsem dokončil poslední příběh z adventní a vánoční série.
Přeji vám všem hezkého silvestra a do nového roku 2019 hodně zdraví, štěstí a pohody.
Rád se svámi budu setkávat u svých příběhů v této sekci.
Srdečně vás všechny zdraví Luba.