Autor Téma: Pokaděné vánoce  (Přečteno 383 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 932
  • Karma: 3
Pokaděné vánoce
« kdy: Prosinec 30, 2018, 19:05:12 »
Milí čtenáři. Jelikož toto období je jještě takové vánoční, rozhodl jsem se býýt aktuální a předkládám další vánoční příběh. Pokud to stihnu, dám poslední z této série a to silvestrovskou.
Přeji příjemné počtení.
Pokaděné vánoce


Vánoce si každý užíval po svém. Počasí bylo nádherné,ostrované a obyvatelé Trinidadu a Tobaga se navštěvovali. Také naši hrdinové se k sousedům vypravili a velmi si to užili, odtamtud přivezli Angosturu, což je jejich místní rum a hlavně šunku. Také se pořádaly sbírky na pomoc chudým v ostatních zemích světa.
David s Irenkou a Kikinou se rozhodli, že obeplují ostrov. Přidala se k nim Mirka. Vypůjčili si člun s kapitánem, David obsluhoval vysílačku. Plavba probíhala v naprosté   pohodě. Když přirazili k jednomu molu, tu na ně mávali Emma s Alexem. „Nastupte si“ vyzvala je Irenka. Plavba nerušeně pokračovala a z rádia zněla Paranga.
„Jsou to báječné vánoce“ pochvalovala si Kikina. „Dnes jsem byla s našima táborníkama, trochu jsme se prošli po ostrově, ten tábor byl super“ pokračovala nadšeně. „jo, ten betlém je úžasný“ řekla Irenka. Všichni přisvědčili. Ještě před vánoci v čase adventu přišla ostrovanka Laura Ramiresová s nápadem vytvořit malý betlém ze zneutralizované stolice, což bylo stylové pro tento ostrov, ale co se týkalo materiálu, vysoce originální. Betlém se povedl, po vysušení na slunci byly figurky nalakovány a nikdo by nepoznal z jakého jsou materiálu. Tento betlém však měl tu zvláštnost, že mnohé lidi to tak nějak vnitřně ponoukalo to zkusit a pokadit se. Po vánocích byl uschován a čekal na další svátky.
David pracoval na notebooku, spolu s týmem čtyřiceti lidí dávali do hromady software pro ochranu před destrukcí. Později dostal tento balíček název Antidestruct.com. Práce všechny bavila a považovali to spíše za hru.
V tom zazvonil Kikinin tablet. Na druhém konci Skype  byla její kamarádka Petra. Obě se pozdravily a vyměňovaly si své zkušenosti. „Tady je pohoda“ řekla Kikina: „užívám si to“. „Za to já se bavím, víš, jak mám tu ségru, tu sebestřednou olgu, tak ta k nám přijela a byl to zároveň děs i zábava“. „Tak, povídej, přeháněj“ vybídla ji Kikina. „To budeš čubrnět“ na to Petra.
„Tak poslouchej a můžou i ostatní, aspoň se pobavíme“. Tak ta Olina přijela na vánoce. Je v Praze, kam ji naši vyslali, jakožto údajně nejchytřejší z naší rodiny. Ona vždy, když přijede, chová se namyšleně, je to hnus. Tak přijela ve fáru, bylo to zrovna včera na štědrý den. Každému z nás dala dárky, ale dala nám najevo, jací jsme burani, že ona jednou převezme firmu a my, kteří jsme ji našim pomáhali s Mým bráchou Lukášem  zakládat utřeme hubu a budeme jenom zaměstnanci. Mě osobně to nevadí,ale ta její pýcha mne užírá, také k mému příteli Markovi se chová přezíravě, kvůli tomu, že je jenom automechanik a při tom jí několikrát opravoval auťák.
Olina hned šla do obýváku, začala trousit ta svá moudra, naši ji očima přímo hltali. Bylo mi z toho na nic, Lukáš se bavil, jako by ta potvora něco tušil. Jako by mu něco našeptávalo, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, nebo, že každé prase má toho svého řezníka a také, že pýcha předchází pád. V očích mu hrály pobavené ohníčky. Olina nadále roztrušovala ta svá moudra, povídala, jak je v Praze, co se tam nosí a pořád mi dávala najevo, jak jsem nemoderní. „Ségra, Ty seš úplná konzerva“ řekla a naši se mne nezastali.
„Podívej, jak se cpe, hned salát a řízky, chlebíčky, cukroví, šampáňo, taková drobná holka to nemůže vydržet, za chvíli tady nebude trousit jjenom ta svá moudra“ zašeptal mi do ucha Lukáš a já se málem svalila pod stůl.
Všimla jsem si, jak se Olina kroutí. Seděla v našem nejluxusnějším tátově křesle. „Tati, nezapneme nějaký film“? Navrhl jidášsky Lukáš a nasadil takový úlisný kukuč, že jsem měla co dělat, abych nezačala řvát smíchy. „Tak, jo“ odpověděl táta: „gladiátora“. Mysleli jsme, že se Olina zvedne, ale ona seděla, jako by jí ten zadek k tomu křeslu přirostl, přeci se neztrapní a neukáže, že je také člověk i přes to, že Ježíšek přišel na svět v plenkách.
Film zněl a ona se kroutila a bledla, jako stěna. Také Marek si toho povšimnul a spiklenecky na nás mrknul. Našich pohledů si všimla i Olina, vyslala k nám pohledy, že, kdyby mohly zabíjet, tak jsou z nás hromádky popela. Film pokračoval a my jsme pozorovali, jak zápasí se svou potřebou.
Nakonec to již nevydržela a zvedla se. Sotva tak učinila, ozval se mohutný prd. Naši nic nepostřehli, tak byli do filmu zabraní. V olininých očích jsem uviděla zděšení. Po chvíli se místností linul šílený puch. Táta zastavil film a začal se pídit po zdroji. Zprvu myslel, že projeli popeláři, ale z venku nic nebylo cítit. Konstatoval, že je v místnosti smrad, jako, když hada rozpáře. Smrad nepolevoval a táta po otevření okna zkonstatoval, že popeláři to také není. Vyvětral a my jsme přestávku využili k odchodu na WC. Lukáš mi pošeptal do ucha, že Olina tam již asi nemusí. Tentokrát jsem to nevydržela a řvala jsem smíchy, jako tur.
Přišli jsme zpět do obýváku,a film pokračoval. Olina seděla, jako by se nechumelilo. Na můj dotaz, jestli nnepotřebuje na záchod se na mne nevraživě podívala.
Zápach se znovu linul a vyšetřování pokračovalo. Na přetřes přišel i Olinin kocourek. Máma jí navrhla, aby ho šla zkontrolovat. Neochotně se zvedla a dala si ruce za zadek. Když jí mamka podala nádobí, aby jej cestou odnesla do kuchyně, všechno prasklo.
Všichni jsme zírali na její pozadí. Byl vidět značný průsak a to křeslo, tak o tom ani nemluvím. Kromě šíleného zápachu zde bylo napětí, že by se dalo krájet. Táta se strašně rozčílil a vynadal Olině, že není schopná udržet svou potřebu, natož řídit firmu. Lukáš na mne spiklenecky mrkl, pak řekl, že je tady naděláno, jako v prasečinci. Olina to již nevydržela, dala se do breku, všem se omlouvala, slibovala,že to křeslo vyčistí, avšak přišla na ni další vlna a my jsme viděli, jak se boule na jejím pozadí zvětšuje. Spolu s tím se zintenzívnil ten smrad. Také máma se vzpamatovala a pustila se do Oliny. Ta již byla z toho všeho hotová. Táta rezolutně prohlásil, že jí zajistí psychologa, na řízení firmy, ať rychle zapomene. Olina byla tak ze všeho rozhozená, že brečela a třásla se po celém těle, jako ratlík. Pak začala žebronit, zda se může dát do pořádku, ale bylo nad slunce jasné, že toho vzhledem ke svému psychickému stavu není schopná.
To co následovalo mne šokovalo. Mamka mne požádala, ať ji dám do pořádku. Neměla jsem ve zvyku svým rodičům odmlouvat, ale tohle bylo moc a tak jsem namítla, že tak velká holka. Lukáš si mne vzal stranou a něco mi dal do ruky. Pošeptal mi o funkci neutralizační látky IN. Dala jsem jí Olině do kalhotek. Ozvalo se syčení a puch rázem zmizel. Také na to křeslo jsem dala několik granulí. Po té jsem Olinu odvedla do koupelny a tam ji dala do pořádku. Lukáš ještě za ní volal, zda nechce přijet ještě i na Silvestra. Olina se opět rozbrečela. To dávání do pořádku nebylo zas až tak hrozné a údržba toho zadělaného křesla díky té látce byla v pohodě. Táta se kupodivu taktéž uklidnil a štědrý večer pak proběhl v naprosté pohodě. Začali jsme si z toho s Lukášem dělat legraci a snažili jsme se z toho Olinu dostat, což se nám podařilo. Ta nakonec řekla, že na nás byla hnusná a omluvila se. Přislíbila že se polepší a bude se k nám chovat daleko líp, jsem zvědavá, zda jí to vydrží.
Vánoce pak již proběhly v pohodě, jen občas si někdo z nás rýpnul, ale vše se neslo v přátelském duchu a Olina to tak i vzala. Doufám, že to vydrží. Odjela do Prahy, ale na Silvestra prý přijede. Když se se mnou  loučila, řekla mi, že jsem ta nejlepší ségra a taky, že v nouzi pozná člověk přítele. Také k Lukášovi se chovala velmi mile, ale, jak říkám, vše ukáže čas. Tak, tolik Kiki moje vánoce“.
„Tak ty byly teda úžasný“ řekla Kikina. „Ten dobrý konec je díky neutralizační látce IN“ řekla Irenka, která viděla, že si Kikina při tomto hovoru řádně naplnila kalhotky.Rozhovor nerušeně pokračoval, trval ještě hodinu. Po té člun přistál v Želví zátoce. Naše posádka z něj vystoupila, Kikina se šla vykoupat do moře.
„Ta Tvoje kámoška měla vánoce, jak vyšitý“ řekla Emma. „To teda jo“ na to s úsměvem Kikina.
David s Irenkou kráčeli po pláži,když v tom potkali Miloše a Evu Servácovi. Oba páry se pozdravily. Všichni ulehli na pláž a vyprávění nebralo konce. Všude zněly koledy, voněla vánoční jídla. Každý si nějaké dal a všem chutnalo. Kromě hudby zněl i výskot dětí, ty si těchto svátků jak se patří užívaly. David uslyšel, jak si Miloš, který ležel vedle něj plní plavky. Nekomentoval to, ale na tváři se mu rozhostil chápavý úsměv
Následovalo střídavé opalování a koupání. Milošovy plavky putovaly do prádelny, z půjčovny si vypůjčil náhradní. „Jsem v pohodě“ řekl Davidovi.
Také Mirka se dostavila spolu s paní Smolíkovou a Lukáš s Janou. Přidali se k nim i ostatní Češi. Tato komunita zabrala snad půl pláže. Tento národní jazyk zněl a každému připadalo zvláštní, že jsou vánoce, ale je vedro a všude zní Čeština.  Zbygniew tomu přizpůsobil hudební výběr a náhle zněly i ty pravé České koledy o tom, jak byl Ježíšek v plenkách. „Tady se snad sjeli pokakánkové a pokakandy z celého Česka“ komentovala to vtipně Emma.Všichni se tomuto jejímu vtipu upřímně zasmáli. Toto rádio bylo připojeno na Internet, tak, že lidé v Česku mohli slyšet, jak jsou prožívány tyto nejkrásnější svátky v roce v Karibiku. Kromě toho dočasného ostrovního bylo možné naladit i to na Roatánu.Češi pobývající na Ostrově Robinsona Crusoe tak měli možnost poslat pozdravy svým blízkým domů a naopak, z domova byly i sem zasílány pozdravy a hrány koledy na přání.
David ležel vedle Irenky a něžně se k ní tisknul. Při tom si pohrával s jejím zadečkem a různě jej masíroval. Po chvíli vyndal ruku z jejích plavek. Oba tiše leželi. V tom David ucítil, jak se její plavky počínají plnit. Bylo to doprovázeno příslušnými zvuky. Po té, co se vyprázdnila, dala se do pořádku a opět si k němu lehla. David poslouchal koledy a přání. Vyžádal si možnost se do toho taktéž zapojit. Připojil se prostřednictvím mobilního telefonu k rozhlasové ústředně. Jeho přání bylo následující: „dovolte mi, abych pozdravil všechny plenkaře, kteří jsou v Česku. Pře ji jim pohodové svátky a hlavně požehnané a pokaděné vánoce, neboť kakání přináší štěstí a dávám touto cestou zahrát koledu Nesem vám noviny“. Pláží zněla tato Česká koleda a všem bylo nad slunce jasné, že pro plenkaře a lidi, kteří v tom mají zálibu jsou tyto svátky požehnané a také pokaděné.