Autor Téma: Štědrý den  (Přečteno 287 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 902
  • Karma: 3
Štědrý den
« kdy: Prosinec 28, 2018, 20:59:17 »
Milí čtenáři.
Předkládám další příběh z adventní a vánoční série, přeji příjemné počtení.
Štědrý den

Advent vrcholil a vánoce již klepaly na dveře. Nejvíce se těšily děti, ty nemohly dospat. Dospělých se zmocňovala taková ta posvátná atmosféra. David s Irenkou měli veškerou svou rodinu u sebe, Emma s Alexem zde trávili své druhé vánoce a Kikina první. Ta si říkala, jaké ty letošní asi budou, ale tušila, že ty nejvydařenější. Fascinovalo ji, že letošní vánoce stráví v teple. Tou dobou v Česku bude nevlídné počasí a ona se bude opalovat v plavkách, koupat v moři. Také ji blažila přítomnost nových známých a hlavně Adélky. S tou se koupala v moři, chodila s ní na procházky a velmi si povídaly. Také její adoptivní sestra Pavla  i vlastní sestra Markéta jí byly velmi sympatické. „Jsem, jako v sedmém nebi“ říkala vždy Irence.
Pozorovala, že zde není takový šílený shon, jak si pamatovala z dětství, kdy před vánoci byl šílený fofr, hádky a pak u vánočního stromku se něco lepilo a již to jaksi nebylo ono. Za to tady to šlo od srdce.
Přípravy na ty nejkrásnější svátky finišovaly. Dopékalo se cukroví, udily klobásy a připravovaly se další pochutiny. Kikina pomáhala, kde bylo třeba.
Večery byly kouzelné, to se ostrované scházeli u vánočního stromku. Ten byl umělý, byl krásně nazdobený a byl překrásně osvětlený.
Do slova trhákem těchto vánoc se stala vánoční pohlednice Ostrova Robinsona Crusoe. Tuto sestavili David s Lubošem po stránce ozvučení a Emma po grafické. Jednalo se o klasickou pohlednici s vyobrazením panoramatu vánočních trhů na Ostrově Robinsona Crusoe s rozsvíceným vánočním stromkem a v pozadí moře. Luboš navrhl, aby tato pohlednice hrála Karibské vánoční koledy, převážně Parangu a David, aby po kliknutí nna pravý horní roh se objevila veškerá rádia Ostrova Robinsona Crusoe. Navrhl taktéž, aby bylo možné volbu stanic ovládat hlasem . Luboš k tomu ještě přidal možnost volby telefonu při poklepu na levý horní roh a volání majitelů těchto netradičních pohlednic mezi sebou zdarma. Cena byla stanovena na 60 Amerických Dolarů, z toho 10 Amerických Dolarů bylo určeno na fondy pro zdravotně postižené na celém světě. Tyto pohlednice se staly vánočním hitem, výroby se ujala Crusoe Industries.
Bylo 23. prosince, kdy přípravy na vánoce vrcholily, ještě bylo třeba to, či ono dodělat, ale  vše se obešlo bez shonu a zbytečných stresů. šichni se na nastávající vánoce těšili, jako malé děti. „Ty vánoce jsou spíš pro děcka, ale i my dospělí se na ně těšíme, je to asi vzpomínka na to nejšťastnější období v lidském životě,kdy se člověk nemusí o nic starat“ řekla Irenka. „Asi máš pravdu“ souhlasně řekl její táta. „Ty, když jsi byla malá, těšila ses na ně a nemohlas dospat“ přidala se mamka. David na to: „někteří lidé tady budou poprvé, třeba taková Kiki, tak ta si to určitě užije, Tady na ostrově je jako doma a zapadla mezi nás, vždyť si vemte její poslední dobrodružství“. „Tak, přepijim na jeji zdravi“ řekl kmotříček a všichni si připili.
Kikina se opravdu na ty nejkrásnější svátky roku zde na ostrově těšila. Navštívila Adélku a ostatní děti. Ty byly celé natěšené, neboť to byly jejich první vánoce v tropech, byly zvyklé na sníh, respektive poslední dobou spíše na oblevy a bláto. Velmi si pochvalovaly možnost koupání v moři. Den rychle uplynul a všichni šli spát v očekávání těch nnejkrásnějších svátků v roce.
Kikina se ve svém bytě dlouho převalovala a vzpomínala na vše, co za poslední období zažila. Uvolnila se a řádně si naplnila kalhotky: „alespoň si udělám nadílku“ řekla si a s tímto blaženým pocitem taktéž usnula.
Když se pak ráno probudila, šla se s těmi plnými kalhotkami i když to bylo zneutralizované vykoupat do moře. To bylo osvěžující a ona se cítila velmi pohodově. Tak nádherně začal její první štědrý den na tomto čarokrásném ostrově.
Taktéž ostatní si to jak se patří vychutnávali. David s Irenkou a oběma rodinami vstali, babička je požehnala křížem, ti, kteří potřebovali se přebalili, včetně Davida, kkterý po zasednutí k snídani spustil novou vánoční plenkařskou koledu, neboť s vánocemi se na Ostrově Robinsona Crusoe počínají slavit i svátky plenkařů.
Leží dítě v jesličkách, má zas plenky plné,
další vlna kakání, do nich se zas hrne.
Ty náš milý ježíšku, budiž přebalený,
do čistých bílých plenčiček, krásně zabalený.
Tys na sebe vzal lidskou podobu, úplně se vším všudy,
o čemž svědčí kakáním zahnědlé Tvoje údy.
Milostná panna Maria říká, co člověk nadělá,
když její rozmilé děťátko, řádně se do plenek podělá.
Tu pak nezbývá nic jiného, než dát jej do pořádku,
hnědou tu pohromu, smýt z jeho zadku.
Vůbec jí to nevadí, ta hnědá řídká kaše,
neb Ježíšek ten milostný je požehnání naše.
Plenky krásné bělostné znakem jsou nevinnosti a čistoty,
mnohému v dospělosti vracejíc se k nim,
dávají pocit jistoty.
Za plenky se nestyďme ani v dospělosti,
zbaví nás všeho špatného, stresů trápení a zlosti.
 Kdož plenek užívá, je jako ten ježíšek, synáček boží,
nemusí se vůbec boha bát, neboť k svému účelu je stvořeno toto zboží.
Pro to milí plenkaři, ostychu se zbavme,
při hrátkách našich úžasných se uvolněme a bavme.
Při každé naší zinscenované nehodě,
my výčitky si nedělejme, buďme v pohodě.
Vezměmež sobě příklad z dítěte, jež v jeslích spinká,
stejně jak i jeho, budiž plná i naše plínka.
Následoval mohutný aplaus. Všem se tato zbrusu nová koleda líbila, dokonce i konzervativní kmotřička připustila, že je to vtipné.
Jak již bylo dříve zmíněno, vánoční svátky jsou i svátky plenkařů a ne jinak tomu bylo i o těchto požehnaných vánocích. „Tak jsi vytvořil další koledu, Davide“ pochvalně řekla Irenka. „No, dříve by to asi nešlo“ odpověděl jí na to David: „to by mne církev asi dala do klatby, ale nyní je to již jiné a náš papež František nám přeje“. „Požehná letos ostrovu“? Dotázala se Irenka. „Pokud vím od Zbygniewa, tak ano, bude to zajišťovat po technické stránce“. „To jsem moc ráda“ na to opět Irenka. Ta pak dodala: „Kikina si to letos užije, támhle jde, sám úsměv, Kiki, pojď dál“. „Už jdu“ odpověděla dívka.
Během dopoledne se lidé vzájemně navštěvovali, vládla všeobecná pohoda, Emma se zde taktéž objevila. „Ty, Emmo, určitě jste předstihli dobu, u vás byly velikonoce“ dobírala si ji Nadine. „Asi ano, já jsem dostala štědrodenní plácání“ a srdečně se rozesmála.
„Jak tak pozoruji, Emma dostala své plácání, Kiki si naplnila kalhotky, tak to má být, štědrý den je o nadílce“ zafilozofoval David.
Děti byly slyšet snad všude. Adélka si vzala malého Mirečka a povídala si s ním. Ten již hezky mluvil. „Vzpomínám si na to, jako dnes,když jsme si ho brali“ řekla kmotřička babičce. „Klok, jak bok, je zvědavé, jak opica“. „Klok nemá bet zakřeknoté“ hájil hošíka kmotříček.
Irenka pomáhala, kde bylo třeba, hlavně při balení cukroví, neboť každý, kdo k nim přišel neodešel bez výslužky. To se týkalo každé domácnosti zde na Ostrově Robinsona Crusoe.
Král George i královna Blanka přednesli vánoční poselství. Popřáli všem a to jak ostrovanům, tak i zahraničním turistům požehnané vánoce, ať jsou tyto svátky vánoční i ty plenkařské pohodové.Také papež František požehnal Ostrovu Robinsona Crusoe a popřál všem radostné svátky.
„Jsem, jako v Jiříkově vidění“ řekla nadšeně Kikina: „tohle jsou snad ty nejkrásnější svátky v životě“. „Tak to jsem moc ráda“ s úsměvem řekla Irenka.Pak dodala: „Ta Davidova šprýmovná koleda, to se mu povedlo“.“Ono je to vlastně logické, že jsou to i svátky plenkařů“ vmísila se do hovoru Emma: „vždyť, co se zpívá v koledách? No, přeci, že Ježíšek přišel na svět a byl zavinut do plenek. David to vystihnul, ta koleda je super“.
Štědrý den byl v plném proudu. Lidé se vzájemně navštěvovali a scházeli se u živého betléma s jesličkami, kde bylo tradičně malé miminko. „To je jako ten Ježíšek“ řekla nadšeně Emma. Každý si jej pochoval, to prý pro štěstí. Taktéž figurky Caganera šly na odbyt. Všude zněly koledy, jídla a pití byl dostatek, díky neutralizační látce IN se však nikdo nepřejedl, neměl ten nám důvěrně známý pocit plnosti.
Kikina se uchýlila do samoty a to na břeh Velkého potoka. Ležela na trávě a z dálky k ní doléhaly hlasy lidí. Uvolnila se a naplnila si plavky. Zmocnil se jí úlevný pocit. Po té, co si to užila, skočila v těch plných plavkách do vody a tam se umyla. A opět se jí zmocnil pocit blaženosti.
Večer se rozdávaly dárky, Anglosasové si ještě museli počkat do 25. prosince. Po té následovaly bohoslužby, jichž se zůčastnily i naše rodiny. Po té se všichni sešli uprostřed ostrova. Byla vlahá a teplá Karibská noc, stromek zářil do krajiny, panovala všeobecná pohoda.
Ráno následovaly dárky i pro ostatní a to zejména děti. Panovala všeobecná radost. Když se Emma dotázala Adélky, co dostala k vánocům, ta odpověděla: „ten nejkrásnější dárek jsem dostala od očních doktorů, zase vidím světlo a jinak od našich spíše takové ty drobné dárky pro potěšení, jsem velmi spokojená“.
Zábava u vánočního stromu se protáhla hluboko přes půlnoc, ráno šli všichni spát. Dne 25. prosince nalezly i ostatní děti i dospělí dárky. Jednalo se převážně o drobnosti, které udělají radost a také živá zvířata, ta jsou zde v oblibě. Nyní již vánoce propukly naplno.