Autor Téma: Pohodový čas adventní  (Přečteno 304 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
Pohodový čas adventní
« kdy: Prosinec 22, 2018, 22:08:56 »
Milí čtenáři. A opět vám nabízím další příběh z adventního a vánočního miniseriálu. Přeji vám všem příjemné počtení.
Pohodový čas adventní


Ostrov Robinsona Crusoe se připravoval na ty nejkrásnější svátky roku, vánoce. Kromě rozsvíceného stromku byly zahájeny vánoční trhy, kde bylo možné zakoupit jak místní zboží, tak i to zahraniční. Navštěvovány byly i zahraničními turisty, ti, kteří se nacházeli na sousedním Trinidadu si udělali krátký výlet sem na ostrov a navštívili zdejší trhy.
Také naši hrdinové tento čas prožívali v naprosté pohodě. David s Irenkou zde měli kompletně své rodiny. celý letní tábor jak již bylo zmíněno se dostavil na Ostrov Robinsona Crusoe. Bylo zde velmi živo a hlavně veselo. Emma se opět vrátila spolu s Alexem z Vídně a všem vyprávěla o tamních vánočních trzích. „Ten stánek našeho ostrova díky Tvé babičce Valérii opravdu prosperuje“ pochválila tento dobrý nápad Irenka. „Víš,, Irčo, tak nějak to vyplynulo samo“ řekla Emma. Pak se dotázala: „co Kikina“? „Ta je v pohodě, užívá si to“ řekla s úsměvem Irenka.
Na Ostrově Robinsona Crusoe si to všichni jak se patří užívali, hospodyně pekly cukroví, muži jim pomáhali, kde bylo třeba. Zahraniční turisté se velmi divili, že zde není takový shon, jako jinde ve světě.
Událostí, která pohnula Ostrovem Robinsona Crusoe  bylo zakotvení dvou obrovských výletních zaoceánských lodí a to Německé Marlene a Francouzské Bordeaux. Jednalo se o velkokapacitní plavidla, dalo by se říci, že to byla plovoucí města. Němci i Francouzi se mohli kdykoli vylodit, neboť si zajistili víza Ostrova Robinsona Crusoe, na lodích byly bezcelní zóny, ostrované i ostatní zahraniční turisté si zde mohli nakoupit Evropské zboží. Emma s Karin a Adolfem se s Německými turisty stýkali, Adolf si zřídil krátkodobou informační agenturu. Spolu s Francouzi přijeli i Lantiérové, kteří zde prodávali své vynikající čokoládové výrobky. Firma díky Ostrovu Robinsona Crusoe prosperovala.
Kikina si to jak se patří užívala, neboť to měly být její první vánoce zde na Ostrově Robinsona Crusoe. Když se bavila s Emmou při opalování se na pláži, řekla: „Tohle jsou mé první vánoce tady na ostrově, ale vůbec toho nelituju. Víš, po tom mém dobrodružství mne Česká strana odepsala a já tak trochu zahořkla. „To bys neměla“ napomínala ji Emma: „vždyť tam máš taky kámoše“. „Ano, mám třeba takovou Monču“ odpověděla jí Kikina a usmála se.
Jako by zafungovala telepatie, na Kikinině tabletu se objevil příchozí hovor a na druhé straně byla Monika. S touto dívkou se Kikina kamarádila od dětství a toto jejich přátelství jim vydrželo. Obě se pozdravily. „Tak, co, jak to tam válčíš na tom ostrově“? Se zájmem se dotázala Monika. Kikina jí vylíčila své zážitky. „S tou sektou jsi zatočila řádně“. „Jo, ale byla to prekérka, měla jsem nahnáno“. „A co Ty“? Jak Tobě se daří? Co vánoce“ Zajímalo Kikinu. „Tady je pošmourno, padá sníh, hned roztaje, navíc jsem nějaká nachlazená, mám rýmu, kašel a škrábe mne v krku, no, zkrátka, jsem Ti nějaká na hovno, že to tak musím říct“. „A co Luděk“? Se zájmem se dotázala Kikina. „Tak, o tom prevítovi mi ani nemluv, kdybys věděla, co mi provedl“. „On Ti byl nevěrný“? „To ne, ale provedl mi neslýchanou věc a teď nevím, jak se k tomu mám postavit, třeba mi jako kamarádka poradíš“. „Jsem jedno velký ucho“ řekla Kikina.
„Tak si Kiki představ. Luděk měl narozeniny a pozval mne na takovou malou oslavu do restaurace. Popili jsme nějakou tu lahvinku a bylo nám báječně. Pak se na mne Luděk začal tak nějak mile dívat a já v tom jeho pohledu viděla pozvání k němu do bytu. Napsala jsem mámě, ta mi odpověděla, že, jako jo, ale, ať neudělám ostudu. Kdyby jenom tušila, co přijde. Nakonec jsem mu řekla, že teda jo.
U něj v bytě jsme si dali ještě nějaké ty chlebíčky, měl je vynikající a ještě otevřel šampáňo. Já jsem byla lehce přiopilá a chtělo se mi spát. On již také měl náladičku. Řekl mi, že se klidně můžu vyspat v jeho posteli s tím, že, co se tý če sexu nedá žádný výkon, já jsem na tom byla podobně.
Usnuli jsme, on se ke mě tulil. V noci jsem pocítila nějaké divné tlaky, jako bych něco měla v konečníku, ale nakonec jsem ještě usnula. Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem, že je něco v nepořádku, že mám něco na zadku. Sáhla jsem si do zadu, měla jsem na sobě kalhotky, byl červenec, bylo šílené vedro. Ty jsem měla totálně plné, byly nafouknuté až k prasknutí, zkrátka jsem se ve svých dvaceti totálně pokadila. Bylo mi hrozně. Také Luděk se probudil. Já jsem mu řekla, co se mi stalo,ale on to nijak neřešil, fascinovaně hleděl na moje plné kalhotky. Řekl mi, že to nic není, že stát se může a nabídl mi dokonce, že mne dá do pořádku, to mne úplně rozhodilo. Také mi vrtal hlavou ten jeho zvláštní kukuč, hleděl na mne jako péro z dyvanu. Došlo mi, že ta nehoda nebyla vůbec náhoda. V tom jsem nahlédla pod postel a šokovaně jsem zírala na obal od čípku, který tam odhodil. Okamžitě jsem na něj uhodila, že, co to má znamenat. Ani nezapíral a hned se mi přiznal. Když byl v šestce na základce, byl na školním výletě a tam se podělal. Z prvu to na něj zapůsobilo tak nějak zvláštně, nedokázal to popsat a teď se to v něm opět probudilo. Nadala jsem mu do úchylů a doporučila jsem mu psychinu. On se mi strašně omlouval. V koupelně jsem se dala do pořádku. Nejvíc však mne šokovalo to, že se mne zmocnil takový zvláštní pocit, nedokážu Ti ho popsat. Nejhorší je to, že v té koupelně jsem se pak rukou dokonale udělala a měla jsem silný orgasmus. Co mne na tom ještě víc zarazilo bylo to, že jsem vůbec nesmrděla, jak jsem si později zjistila, jednalo se o čípek s příměsí neutralizační látky IN Bylo to v létě od té doby jsme spolu nemluvily, ale ty rozporuplné pocity ve mě přetrvávají. S Luďkem jsme se usmířili, nemluvíme o tom, ale já se jaksi přes to nemohu přenést, připadám si vadná. A ještě s něčím se Ti chci svěřit, něco mi furt našeptává, abych si to zopakovala, já snad půjdu na psychiatrii a toho úchyla, ať třeba zavřou“.
Kikina ji se zájmem vyslechla, při tom si řádně naplnila plavky. „Ty, Mončo, jsi moje dobrá kamarádka, chci Ti poradit a ráda bych Ti dobře poradila“ a pověděla jí o Irence. „Je to psycholožka, ale ta Tě dá tak do hromady, že nabydeš sebevědomí a s Luďkem vám to bude klapat, jak Švýcarské hodinky. Při tom ji spojila s Irenkou. Monika jí vše ještě jednou vylíčila. Ta se usmála a zaslala jí příběh Paula a Caroline.
Když se s Kikinou a Irenkou druhý den Monika spojila, řekla: „tak, to je pecka“. „A druhou pecku mám pro Tebe já“ řekla Kikina: „mám pro vás vánoční dárek, zasílám vám letenky na Ostrov Robinsona Crusoe a máte i vyřízená víza“. „Ty seš borec, Kiki“ řekla Monika, která pak ještě dodala: „Ty, Kiki, dnes ráno jsem si vzala neutralizační látku IN a řádně jsem si naplnila kalhotky. „Tak vítej do klubu nás, poslankyň, ehm, pardón, posrankyň. Obě se tomu bláznivě rozesmáli a Kikina k tomu přidala následující verše.
Seděli spolu ve vinárně, když pohlédnuv do očí jejích dostal nápad,
že čípek by jí do zadečku pěkně zapad.
Po té co domů přišli a dívka tvrdě spí,
on spřádá plány své, aniž čehož onazví.
I přikradl se a opatrně gumičku jí nadzvedl,
do zadečku čípek jemně zavedl.
Ráno probudí se rozladěná,
došlo jí, že je řádně pokaděná.
Hned deku ze sebe odhodí,
tvrdě na něj uhodí.
On přiznal se, že to nebyla náhoda,
že zinscenovaná byla její nehoda.
Ty si to tvrdě vypiješ,
pokaděný zadeček můj umyješ.
I vzal mýdlo, žínku a zadek umývá,
při tom na dívku svou se usmívá.
Obě dívky se bláznivě rozchechtaly. Za několik dnů opravdu Monika s Luďkem dorazili a notně si to užili. Po návratu domů byl jejich vztah pevný a nerozborný.
V době adventní kdy je tento náš příběh psán vzrostla výroba chytrých a diagnostických nočníků o 50 procent. To se týkalo i sad na přebudovávání stávajících. Potty holding přijal na toto období 800 zahraničních dělníků, kteří si přišli na slušné výdělky.Nové funkce prozatím nepřibývaly, došlo k mírné stagnaci. Docházelo k automatickým aktualizacím software, ale nic převratného se nedělo.
Kikina si se zájmem prostudovala vše o těchto nočnících, ale vždy říkala: „proti gustu žádný dišputát, ale já si radějí řádně naplním kalhotky, ale snad jednou i pro nočníky něco vymyslím“. Moc tomu však nevěřila.
Jednou byla doma a vybalovala nákup. Mezi jinými byly i kokosové želé bonbóny. Prohlížela si obal, na němž byla země původu Trinidad a Tobago. Sama nevěděla, proč ji to zaujalo. Po té, co si vybalila, rozhodla se pro relax. Ulehla do postele a řádně si naplnila kalhotky. Při tom si pustila rádio, kde hráli vánoční hudbu. „Tak pohodový advent jsem nezažila a ni jako dítě“ řekla si a užívala si tu pohodu.
V tom ji to napadlo. Na Ostrově Robinsona Crusoe roste plenkový bambus, který je modifikován pro výrobu bambusových plenek a kalhotek. Po té, co se dala do pořádku, ušila z něj speciální vložku, kterou opatřila paměťovým efektem, což okopírovala z chytrých plenek, tak, že se stejně jako u nich čtvereček po vložení do chytrého a diagnostického nočníku přizpůsobí jeho velikosti. Kladla si však otázku, k čemu to vůbec bude? V tom ji to napadlo. Vzala do ruky tablet a napsala v textové formě svůj nápad. Ten spočíval v možnosti oddělení zneutralizované uriny od stolice a vložka z plenkového bambusu by sloužila jako obal, oba tyto zneutralizované produkty by bylo možné i různě vytvarovat. Programovací systém Robinson Crusoe jjí z počátku kladl doplňujjící otázky, po té byla vyzvána, zda požaduje lidskou obsluhu. Potvrdila tuto nabídku a hned se jí objevil seznam programátorů včetně Davida, kterého posléze zvolila. Virtuální úśtředna ji s ním ihned spojila s tím, že systém předal veškeré informace o jejích nápadech.David si udělal ucelenou představu. „To je dobrý nápad, Kiki, akorát, taková plnička kalhotek a dá se na nočníky“? „To víš, když je nápad, tak se musí zrealizovat“. „Je vidět, že seš všestranná“ pochválil ji David.
Program, který vznikl dostal název sort. Pokud se uživatel nočníku rozhodne, že své produkty vytvaruje, dá do něj nejprve již zmíněnou vložku z plenkového bambusu. Ta se přizpůsobí a po vykonání potřeby dojde k zabalení. Vložka se automaticky rozdělí na dva díly, do jednoho je zabalena zneutralizovaná urina a do druhého stolice, tvarování zajišťuje databáze obrázků. David ještě přišel s vylepšeními. PProdukty jsou příslušně označeny, je zde složení včetně endorfínů, u uriny se jedná o to, zda je běžná, nebo panenská, ta je více ceněna. Cena vložky činí 30 Peso Ostrova Robinsona Crusoe.  Tvarování a pojmenování se osvědčilo i v chytrých kalhotkách, tak, že nikdo nepřišel zkrátka a Kikina si přišla na značné finance. Brzy tato funkce byla zařazena i do všech linek na zpracovávání zneutralizovaných produktů. Nočníky a další pomůcky se staly trhákem letošních vánoc.
Přípravy na ty nejkrásnější svátky v roce pokračovaly. Jak již bylo dříve zmíněno, na ostrov přijela cela Davidova a Irenčina rodina. Přivezli ssebou cukroví a kapra, vše bylo kvůli případné zkáze opatřeno neutralizační látkou IN. Vše bylo pečlivě uschováno, aby to vydrželo, tentokrát kvůli případným nenechavcům převážně z řad mužské části rodiny i ostrova.  Davidův táta a kmotříček se dali do tradiční výroby klobás. Nakoupili kozí a vepřové maso: „klobáske bodó dobry, sténě, jak tenkrát“ řekl kmotříček. „Te, Cyro, mosime si dať záležeť, abe to tak belo“ přizvukoval mu Davidův táta. „Ja, tož, žrale beste, až be se vám bóle za ošema dělale“ říkala se smíchem Davidova babička. „A take bóle na gaťách“ opět se smíchem řekl kmotříček. Panovala pohodová atmosféra, David, který to vše pozoroval říkal, že je jak v ráji.
Nesmíme v tento adventní čas zapomenout ani na Adélku a její kamarády. Ti všichni se zde po přistání zaklimatizovali a obdivovali krásy tohoto nevšedního ostrova v Karibiku. „Nikdy by mne nenapadlo, že se sem někdy dostaneme“ řekl zasněně Olin: „když si vzpomenu na náš tábor, tak jsme ušli značný kus cesty“ dodal ještě při společném opalování. „Nefilozofuj, na to jsi příliš mladý, šup do vody“ vyzvala jej Irenka a sama skočila šipku do vody. Ostatní ji následovali.
Adélka však v tomto období prožívala krizi. Ztratila světlocit. Vždy říkala, že se s tím dá žít, ale trápilo ji to. Irenka jí zajistila vyšetření na očním oddělení a zjistilo se, že má přezrálé čočky. Podrobila se operaci. Když pak slézala z operačního stolu, jednalo se o lokální anestézi, řekla radostně: „jů, zase vidím sluníčko“. Tento její šťastný výkřik byl pro všechny ten nejkrásnější skoro vánoční dárek.
Tento advent dával příslib, že letošní vánoce budou pohodové.