Autor Téma: Kikinino dobrodružství 2  (Přečteno 244 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 902
  • Karma: 3
Kikinino dobrodružství 2
« kdy: Prosinec 14, 2018, 21:17:34 »
Kapitola 2. Ve vazbě, Kikinina chabá obhajoba


Mezi tím se věci daly do pohybu. Když se Lucy vrátila na své místo, nafukovací matrace nebyla v dohledu. Spustila histerický křik: „kde je moje dítě“! Počali se k ní sbíhat lidé. Lucy se dala do usedavého pláče. Když se trochu uklidnila, vypověděla, že si s ní vyjela nějaká Česká dívka na nafukovací matraci. Do vzduchu byl vyslán vrtulník, který propátrával okolí ostrova, avšak bez výsledku. Lucy se psychicky hroutila.Událost se dostala do širokého povědomí a Ostrov Robinsona Crusoe požádal  o pomoc sousední Trinidad a Tobago. Trinidadsko Tobagská strana podala Ostrovu Robinsona Crusoe informaci o obou pohřešovaných s tím, že Česká dívka sem unesla malou Nelu Fordovou. „Ta mrcha“! Vzkřikla Lucy: „hned mi byla podezřelá, teď mou holčičku unesla“. Paní Consuela Fernandézová, zaměstnankyně půjčovny nafukovacích matrací a dalšího sportovního vybavení však dívku hájila: „je to slušná holka, myslím, že si vyjely na nafukovací matraci a holt zabloudili na Trinidad, jestli neměla papíry, tak jí dají pokutu.
„Co jste dělaly na Ostrově Robinsona Crusoe“? Dotázal se Samuel Ford své ženy telefonem. „Byly jsme se tam podívat“. „Nekecej, zjistil jsem si to, byly jste v tom středisku pro úchyly. Letím na Trinidad a ta holka, co ji unesla si to tvrdě odskáče“. „Promiň“ špitla Lucy. „Promiň, to se ti lehko řekne,s tou střídavou péčí končíme, nejprve Nelu zavezeš na ten prokletý ostrov a pak ji tam nějaká mrcha unese“. „To mne mrzí, nevěděla jsem, že má takové úmysly, chovala se k nám přátelsky“ hájila se Lucy. „Letím na Trinidad, Ty se spakuj a přijeď za mnou, budeme to řešit“.
Kikina byla z toho, co slyšela ohromená. „Ne, neunesla jsem ji, pouze jsme si vyjely na tom nafukovacím lehátku“ řekla dívka a po tvářích se jí koulely slzy. „Jsou toho plné noviny“ řekl přísně komisař a zapnul rádio, kde hlasatel oznamoval, že z Ostrova robinsona Crusoe byla unesena desetiletá dcera senátora Samuela Forda, spekuluje se, že únoskyně chtěla po bohatých rodičích výkupné. „To není pravda“! Zvolala Kikina. „A to Vám máme věřit“ řekla policistka, která si před chvílí hrála s Nelou. „Ano, jenom jsme si vyjely“ řekla dívka a třásla se po celém těle. „My jsme si vyjely, tady Kiki mne neunesla“ řekla Nela. „Ty tomu holčičko nerozumíš“ řekl jí dobrácky komisař: „sám mám také děti a dokonce i vnoučka, kdyby se mu stalo něco podobného, tak nevím“ řekl chladně směrem ke Kikině. „Ale, já“ špitla Kikina. „Nehrajte nám tady komedii“! Rozkřičel se jeden z policistů: „kolik jste chtěla získat na výkupném“? „Já a výkupné, to si vyprošuji“ ohradila se Kikina. „Ono Vám to zapírání nepomůže, přijedou sem federálové od FBI a to uvidíte to tóčo“. Kikina zbledla: „tak, tohle je opravdu vážné“ řekla. „Služba, odveďte ji do cely“! Zavelel komisař. Dva chlapi přišli k dívce. Ta s námahou vstala, byla celá bledá. V tom pocítila, že se jí díky tomu stresu strašně chce na velkou, na sobě měla pouze ty plavky. V tom jí povolily svěrače a ona ucítila, že kadí do plavek. Ty se jí rázem naplnily a ztěžkly. „To se stává“ řekla policistka. Kikina byla tím, co se jí stalo fascinována. „Jů, Kiki, Ty ses pokadila“ řekla holčička. Před policejní stanicí se shromáždili novináři, neboť únos dcery významného Amerického senátora byla senzace. Nakonec se některým z nich podařilo policisty přemluvit a brzy svět obletěly fotografie dívky v plných plavkách. Kikina si byla vědoma toho, že je v pěkném maléru. Policisté ji nejprve zavedli do umývárny, kde se dala do pořádku, bylo jí zapůjčeno prádlo. Po té byla umístěna do cely předběžného zadržení.
Když za ní zaklaply dveře cely, ulehla na pryčnu a dala se do pláče. Cítila se ponížená a měla vztek na tu |absurdní situaci. „Snad mne z toho dostanou na ostrově, nebo naše ministerstvo“ říkala si. To ještě netušila, že věci budou daleko složitější. Stále ještě doufala, že se z Trinidadu a Tobaga dostane na Ostrov Robinsona Crusoe.
V tom v zámku zarachotil klíč: „půjdete s námi“ oznámil policista. „Kam“? „Do Port Of Spain, budete předvedena před soudce, který rozhodne o Vaší vazbě“. „Co, že“?  Řekla užasle dívka. „Ano, bude na Vás pravděpodobně uvalena vydávací vazba“. Kikině se ulevilo, neboť doufala, že se bude jednat o vydání na Ostrov Robinsona Crusoe, nebo do Česka.
Spolu s policisty nastoupila do policejního vozu,který ji po několika hodinách dopravil do budovy nejvyššího soudu v hlavním městě Trinidadu a Tobaga Port Of Spain.
Cesta proběhla v naprostém mlčení. Když se s policisty snažila navázat rozhovor, bylo jí přísně nařízeno, aby mlčela. Po příjezdu do Port Of Spain byla zavřena do samostatné cely. Vyčerpáním usnula, ráno byla předvedena před soudce. Ten prostudoval spisy a na vše se jí vyptal. „Jak dokážete, že jste dceru senátora Forda nechtěla unést“? „Nevím“ řekla smutně Kikina. „Je podán návrh na vydávací vazbu“. „Tak, dobře, budu vydána na Ostrov Robinsona Crusoe, nebo do Česka“? „Omyl, madam, v žádném případě se nejedná o vyhoštění, ale o vydání, tentokrát do Spojených států Amerických, kde budete souzena a hrozí Vám vysoký trest“. „Ano, bylo mi již sděleno, že jsem se údajně dopustila únosu, ale to přeci není pravda, kdybych chtěla tu holčičku unést, zvolila bych si jiný způsob a ne na nafukovacím lehátku“ udiveně řekla Kikina. „To budete muset dokázat, nebo si najít šikovné právníky“ řekl soudce. Ten rozhodl, že Kikina bude umístěna do vazby a čekat na své vydání do Spojených států Amerických.
Samuel Ford přiletěl na Trinidad spolu se svými dvěma právníky. Se svou bývalou ženou se přivítal velmi chladně. „To, co jsi způsobila je neodpustitelné, žádná střídavá péče nebude, také počítej s tím, že Tě přestanu podporovat, již ode mne neuvidíš ani cent. Holku budu vychovávat já a Ty se k níi ani nepřiblížíš“. Lucy tekly slzy žalu a ponížení. Snažila se rozhodnutí bývalého manžela zvrátit, ten však byl neoblomný.
S Kikinou byly prováděny úkony trestního řízení. Výslech stíhal výslech, stále do kola. Tvrdila, že je neviná, ale nikdo jí nevěřil. „Přiznejte se a bude to pro Vás u soudu v Americe polehčující okolností“ Radil jí Fordův právník. Nemám k čemu se přiznávat“ stála si na svém dívka. „Jak chcete, ale hrozí Vám 20 let a v krajním případě i doživotí za únos“. „To mi chcete vyhrožovat“? Dotázala se Kikina a nikterak neskrývala svůj hněv. „Ne, pouze Vás chci varovat, v případě, že se přiznáte a před soudem projevíte účinnou lítost, můžete odejít od soudu s desetiletým trestem“. „Ne, nic jsem nespáchala“ opět si stála na svém dívka. „Jak myslíte, chtěl jsem Vám pomoci“ řekl právník. „Pomoci“ odfrkla si Kikina: „že já jsem na tu nafukovací matraci s tou holkou lezla“.
„Tak, tos nám udělala pěknou ostudu, holčičko“ řekl jí táta do telefonu. „Pěkně vyvádíš. Mohli jsme se o těch Tvých kouscích dočíst v novinách, jsi v televizi, zkrátka celebrita. To Tvůj bratr je z jiného těsta. Nemysli si,že pro Tebe něco udělám, únos dítěte a ještě bohatého Američana, seš blbá? Ještě jednou Ti říkám, od nás žádnou pomoc nečekej“. „Však, taky ne“ odsekla Kikina. „Hrozí Ti vysoký trest, já jsem Ti říkal, že jednou špatně skončíš a je to tady“. „Ještě není všem dnům konec“ na to Kikina, ale v nic již nedoufala. „A k dovršení té ostudy bylo, když Tě ten novinář vyfotil s těma podělanejma plavkama“. „Do mých plavek Ti nic není, kdybys byl u výslechu, taky by ses tam podělal, ale, co, nějak to dopadne“. „Nějak to dopadne“ odfrkl si otec: „tohle je poslední rozhovor,který s Tebou vedu“. „Však já jsem se Tě o něj neprosila“ odpověděla mu dívka a zavěsila. „Teď jsem zpřetrhala poslední pouto s rodinou“ došlo jí.
Kikina byla ve vydávací vazbě sama. Vyhovovalo jí to, nechtěla být mezi kriminálnicemi. výhodu v tom V duchu si promítala celou epizodu. V tom jí to došlo, táta ji na to nevědomky přivedl: „ten novinář, ano, ten, byl při mém připlutí na tom lehátku a také mezi prvními na policejní stanici, to právě jeho fotografie obletěly svět. Vyžádala si články o svém zadržení a bylo jí vyhověno. Ten novinář se jmenoval Michael Kisch, vystudoval žurnalistiku ve Spojených státech Amerických a rok pracoval u Trinidad Tribun. Toto byl jeho největší úlovek, jak se vyjádřil. „Ten parchant“ říkala si Kikina: „dostat ho do rukou, tak nevím, asi bych z něho nadělala fašírku“.
Tato příležitost se jí naskytla. „Slečno, chce s Vámi hovořit jeden novinář z Trinidad Tribun“  řekla dozorkyně. „Ale, proč ne“ odpověděla jí na to dívka. Když byla přivedena do návštěvní místnosti, spatřila onoho mladíka. Usadili ji na židli a sundali pouta. „Tak, abychom začali“ chopil se slova žurnalista: „Vy jste chtěla unést malou Nelu Fordovou“? „Kdo Vám to nakukal, Vy“. „Ono to tak vypadalo“ pokračoval sebejistě mladík: „přijela jste z Ostrova Robinsona Crusoe, nemáte jejich občanství, vypadá to na to, že jste to plánovala“. „A Vy jste mne vyfotografoval a do světa jste vypustil novinářskou kachnu“ ohradila se dívka a byla vzteky bez sebe. Původně měla v úmyslu se na mladíka vrhnout a vyřídit si to s ním, ale opanovala se, došlo jí, že tím by nic nezískala, ba, naopak. Vše novináři vylíčila. „A to Vám mám věřit“? Dotázal se se sarkasmem v hlase Novinář. „Jak chcete, ale pravda stejně vyjde najevo a já Vás dám k soudu“. Mladík se rozesmál a ten jeho smích se jí zařezával do uší, jako motorová pila. Měla chuť mu dát pár pěstí, ale opět se opanovala.
Výsledný článek ji pořádně naštval. Stálo v něm, že únoskyně stále zapírá a chce se dělat lepší. „Ten novinářskej bastard“ řekla si polohlasem a předsevzala si, že si to s ním jednou jak se patří vyřídí. Co však ji velmi potěšilo byl následující článek, kdy vedl rozhovor s malou Nelou Fordovou. Ta od samého počátku prohlašovala, že ji Kiki v žádném případě neunesla, na nafukovací matraci šla dobrovolně a na Trinidad zkrátka zabloudili. „Bylo to dobrodružstvíčko, kdy osvobodí Kikinu, abychom byly spolu, je to moje nejlepší kamarádka“ stálo v článku. Novinář se na závěr podivoval, jak mohla únoskyně dívence tak vymýt mozek. „Za to Ty tam máš piliny“  řekla a mrštila novinami o zem. „Ten zasranej plátek mi jednou tvrdě zaplatí“ řekla si a tato myšlenka ji vzpružila a dodávala trochu síly.
Taktéž z České strany jí nekynula žádná naděje. Navštívila ji konzulkapaní Ivana Valentová. Ta jí řekla, že Česká strana v tomto pro ni nemůže nic udělat, právník jí bude přidělen ex ofo, jediné, co pro ni mohou učinit je spojení s rodinou. Kikina se této chabé nabídce zasmála: „Vy si to nechcete s Američanama rozházet, obzvláště, když se jedná o významnou osobu, viďte“ řekla a do svých slov dala značnou porci ironie: „docela se stydím za to, že jsem Češka, jsme podělaný národ, nejprve jsme lezli do prdele Rusákům,teď Američanům, kde je ta naše hrdost“? „Takhle nemluvte“! Okřikla ji konzulka. „Na tom Ostrově Robinsona Crusoe jsou statečnější“ řekla Kikina. „Tak, ať Vám pomohou oni, nejste jejich občanka“. „Uznávám, udělala jsem chybu, ale třeba pašerákům, těm se pomáhá“ řekla Kikina a dala pokyn, aby ji odvedli.
Pokračování příště.