Autor Téma: Kikinino dobrodružství 1  (Přečteno 283 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 902
  • Karma: 3
Kikinino dobrodružství 1
« kdy: Prosinec 12, 2018, 13:18:28 »
Kapitola 1. seznámení s Nelou, Nedobrovolný příjezd na Trinidad


Byl pátek odpoledne a Kikina se rozhodla, že si opět udělá sólo akci, zajede si opět na své oblíbené místo na pláž při Želví zátoce, tentokrát si předsevzala, že si zapůjčí nafukovací matraci.
Dorazila na pláž, na sobě měla nové masážní plavky. Hřálo ji u srdce,že se její nový nápad tak skvěle uchytil. V duchu děkovala svému týmu, do nějž byla začleněna i emma. Ta si to nyní nesmírně užívala. „Kiki, Alex je na 14 dní pryč. Před tím, než odjel mi řádně naplácal na zadek, měla jsem tyhle plavky. Když je pryč, obléknu si je, na uši si nasadím sluchátka, poslouchám jeho hlas a nechávám se těmi bublinkami plácat. Je to báječné“. Tento program David pojmenoval Emma.exe a nyní na něm i Emma finančně získala, jednak částku 30000 Amerických Dolarů a na každém kusu masážní vložky má 5 Amerických Dolarů.
Kikina ležela a náhle před sebou v písku uviděla malou želvu. Chytila ji, ale zvířátko zalezlo do svého krunýře a syčelo. „Neboj, nic Ti neudělám“ chlácholila jej Kikina. Po chvíli želvu pustila a ta ihned utekla. „Je pěkná“ říkala si.
Šla ke stánku a zakoupila si chléb s kozím masem. Jídlo jí chutnalo, zapila jej pivem z Trinidadu a Tobaga Carib. Jídlo i pivo ji osvěžilo, šla si zaplavat do moře. Pak si vzpoměla na své přání zapůjčit si nafukovací matraci. Šla do půjčovny: „ano, pamatuji si na Vás, tehdy se na Vás nedostalo, dnes jsou volné, určitě budete chtít jednodílnou“ řekla žena ve středních letech, byla to tatáž, jako při její minulé akci. „Ano“ odpověděla Kikina. „Jelikož se na Vás posledně nedostalo, dám Vám padesátiprocentní slevu a to 50 Peso Ostrova Robinsona Crusoe, jinak by to bylo rovných 100“. „Díky“ ocenila tento vstřícný přístup Kikina: „ale, víte, co, necháme to na té stovce“. „Tak, dobrá“ řekla paní a Kikina si odnášela svou nafukovací matraci.
Vrátila se na místo a lehla si na deku, řekla si, že matraci nafoukne později a spustí na vodu. Koupila si zmrzlinu, tentokrát banánovou. Ležela a naslouchala krásné Karibské hudbě a bylo jí báječně.
Dostala chuť na sklenku vína a zašla si ke stánku. Potkala skupinku Američanů, jednalo se o mladé lidi. Směřovali ke stánku. Lidé si povídali, Kikina vytušila, že se jedná o běžné, nikoli ABDL turisty. Zprvu si jich nevšímala, když v tom k ní přišla mladá žena s desetiletou holčičkou. Kdo mohl tušit, že toto setkání bude osudové. „Koupím si víno a Tobě ananasovou šťávu“ řekla mladá žena. „Tak, dobře“ odpověděla jí dcerka. „Mami, ty plavky jsou parádní, myslím ty, co má na sobě ta paní“. „Ne, nejsem paní,jsem slečna“ odpověděla Anglicky Kikina. „Já jsem Nela Fordová“ představila se holčička. Totéž učinila i Kikina. Její matka se představila, jako Lucy Fordová: „můj muž je z rodiny Fordů, je senátorem“. „to bude velký zvíře“ pomyslela si Kikina a měla se k odchodu se skleničkou vína, když v tom s ní mladá žena zapředla rozhovor, vyptávala se jí na její původ a Kikina zůstala a dala si s ní ještě jednu skleničku. „Vemte si deku a lehněte si k nám“ vybídla jí žena. Kikině se moc nechtělo, chtěla být sama, ale malá Nela se k ní přidružila a žvatlala svým dětským způsobem. Kikina řekla, že má zde na ostrově dílnu, zabývá se spodním prádlem pro dámy a ukázala jim fotografie na svém tabletu. Měla neodbytnou touhu, sama nevěděla, proč, ale chtěla se těch dvou stůj co stůj zbavit, na druhou stranu jí to bylo proti mysli, nic jí neudělaly.
Kikina si vzala svou deku, nafukovací matraci a šla za Lucy a Nelou, Lucy započala vypravovat svůj příběh. „Můj bývalý muž je senátor, je z rodiny Fordů. Poznali jsme se na vysoké, vzali jsme se a nějak to neklapalo. Jeho rodina mi furt předhazovala, že jsem nicka a tak jsme se, když bylo malé 8 let rozvedli. Samuel, to, jako můj bývalý teď žije bohémským životem, ale platí mi slušnou apanáž a dcerku máme ve střídavé péči, vždy po měsíci. Vlivem stresů se holka začala počůrávat a tak následovala různá vyšetření. Samuel ji chtěl umístit do speciálního sanatoria. Teď ji mám v péči já, dozvěděla jsem se o zdejším středisku pro dětské plenkaře, zajela jsem si na Trinidad a Tobago a pak sem na ostrov. Nela se zde cítí báječně a zde nám doporučují to spíše akceptovat, malá má sklony k nošení plenek. Můj bývalý o tom neví, kdyby to prasklo, tak, nevím. Nela je moje zlatíčko,někdy je tak trochu rozmazlená, ale jinak je to hodná holka“. Kikině se tato panička zdála příliš afektovaná a přemýšlela, jak by se z její přítomnosti vymanila. „Půjdu si chvíli zaplavat na nafukovací matraci“ řekla. „Já chci taky“ žadonila holčička. „Ta je jenom pro jednoho“ odpověděla jí Kikina. „Tak půjčíme větší“ řekla opět Nela. „Miláčku, to je nebezpečné“ řekla matka. „Ale, mami, tahle nová kamarádka“. „Tak, že mne považuje za kamarádku“ prolétlo Kikině hlavou. „Kiki je moje  nová kamarádka“ řekla opět Nela a přitiskla se ke Kikině. „Tak, dobrá, půjčím větší“ řekla Kikina a neustále měla divný pocit, jako by ji vnitřní hlas nabádal, ať to nedělá.
Vzala Nelu a spolu šly vyměnit nafukovací matraci. Doufala, že větší mít nebudou, ale paní ochotně řekla: „Určitě, vyměním Vám ji, je to za stejné peníze“. KIkina se vrátila na své místo. „Já bych Vás brala, jako oper“ řekla Lucy. „Ještě to tak“ pomyslela si Kikina, která měla ráda svobodu a nechtěla být ničím  vázána.
Nafoukneme matraci a pojedeme, jů, to bude jízda po moři“ nadšeně řekla holčička a spolu s Kikinou a Lucy nafoukly matraci. Spustily ji na vodu a Kikina s Nelou na ni ulehly. „Já si půjdu zahrát tenis, miláčku, vraťte se brzy a Vy mi na ni hlavně dejte pozor“ nabádala Kikinu. „No, jo“ myslela si dívka nakvašeně: „dáš mi ji na krk a teď, abych se starala, ale, co nadělám, zase jednou změna“.
Nafukovací matrace plula po moři, hladinu čeřily mírné vlnky. „co myslíš, potkáme velrybu“? Dotázala se dívenka. „Asi ne,tady nejsou“ řekla Kikina. „Myslíš, že by nás polkla“? Vyzvídala holčička. „Vůbec, ne, velryba má malou tlamičku a živí se jenom planktonem“ odpověděla jí trpělivě Kikina. „Tak to já bych ráda potkala velrybu, třeba bych se strachy nepočůrala“. Kikina se musela usmát. Postupně jí tato holčička přirůstala k srdci. „Tak, co, námořníku, kam pojedem“? Dotázala se Kikina. „To záleží na Vás, kapitáne“ odpověděla se smíchem Nela. „Budeme se držet při ostrově“ opět řekla Kikina.
Obě si povídaly a Nela oběma nabídla ananasovou šťávu, kterou spolu s dalšími pamlsky dala matka dcerce ssebou. „Víš, naši jsou rozvedení, mne to trápí, táta i máma jsou báječní, škoda, že nejsou spolu. Ty taky nosíš plíny“? Dotázala se Nela a v očích se jí objevily obavy. „Ne, plíny nenosím“ odpověděla Kikina. Holčička posmutněla: „Ty se mi budeš smát“. „Vůbec, ne“ řekla Kikina a dívenku k sobě přitiskla. Pak jí řekla: „Víš, Nelo, tady je to zneutralizované, nikomu to nevadí“. „Máma mi říkala, že to nemám  říkat tátovi, že by se strašně zlobil“.“Co mu nemáš říkat“? Zajímalo Kikinu. „No, přeci to, že jsem zde na ostrově a dokonce v tom středisku“. „Ne, nikdy se to nedozví, je to takové naše tajemství“ řekla Kikina a pohladila Nelu po vlásech.
Žhavé Karibské slunce je postupně ukolébalo a ony upadly do sladké dřímoty. Mezi tím jejich nafukovací matrace plula kam chtěla. Moře bylo klidné, mírné vlnky ji unášely dál a dál od  Ostrova Robinsona Crusoe, aniž by to tušily. „Celní stráž Trinidadu a Tobaga“ uslyšela Kikina. „Kde to jsem“ řekla rozespale a v tom se probudila i Nela. „Jste na území Trinidadu a Tobaga, vy jste z ostrova“? Dotázal se celník. „Máte u sebe nějaké doklady“? „Ne, nemám, ty jsou na ostrově“. „Tak, alespoň vízum v elektronické podobě v tabletu“. Kikina podala celníkovi tablet. „Ano,ostrovní vízum sice máte, ale ne to naše, Vy jste občanka České republiky, kdyby jste měla občanství Ostrova Robinsona Crusoe, ničemu by to nevadilo, ale Vy nemáte to naše, to ostrovní Vás opravňovalo pouze k průjezdu a co tady ta holčička“? Kikina mu vše vysvětlila. „Je Vám doufám známo, že jste porušila naše předpisy“. „Vyjely jsme si pouze na nafukovací matraci“ hájila se Kikina. Holčička nabírala do pláče. Kikina tušila, že nastává velký problém, ale, jaký, to ještě nevěděla. „Vy jste Češka a ona je Američanka, ji asi pošleme zpátky na ostrov, ale co s Vámi“? V Kikině byla malá dušička. „Budeme Vás muset předat policii“ řekl celník a někam volal. Přijel policejní vůz a obě do něj nastoupily. Holčička se držela Kikiny. „Nebojte se, přijdete před soudce, ten Vás odsoudí k pokutě a bude to dobrý“ chlácholil Kikinu policejní seržant. „To jsem si oddechla“ řekla Kikina.
Následoval výslech, který probíhal korektně. Žoviální komisař se na vše dotázal a s pochopením pak řekl: „no, ale, budete muset zaplatit pokutu 500 Trinidatsko Tobagských dolarů, v opačném případě Vám hrozí trest dvoudenní šatlavy“. „To já zaplatím tu pokutu“ řekla Kikina a na duši se jí ulevilo. Mezi tím si policistka povídala s holčičkou a ta ztratila svůj ostych. „Jů, Kiki, to je dobrodružstvíčko, to, až budu vyprávět mamce, ta se z toho zjeví“. řekla nadšeně Nela. „Ta nás asi zabije“ odpověděla jí Kikina.
Spojila se s bankou na Ostrově Robinsona Crusoe a převedla 500 Trinidadsko Tobagských Dolarů na účet celní správy. „Tak, to je v pohodě, jste volné“ řekl policista a oběma podal ruku. V tom zazvonil na jeho stole telefon. Pokynul rukou, ať zůstanou sedět. „Ne, to snad není možné“ řekl. Po té, co skončil hovor, podíval se přísně na Kikinu: „situace se změnila. Ta pokuta Vám nepomůže, právě jsme dostali zprávu z Port Of Spain, že jste unesla dítě Amerického senátora Forda a tím jste se dopustila závažného zločinu“. Kikina na něj nevěřícně zírala. „Senátor se to před chvílí dozvěděl od nějakého novináře“ pokračoval policista: „musím Vás zatknout“: řekl a přiložil dívce pouta.
Pokračování příště.