Autor Téma: Sama na pláži  (Přečteno 316 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 902
  • Karma: 3
Sama na pláži
« kdy: Prosinec 07, 2018, 17:54:52 »
Sama na pláži


Byla sobota ráno. Kikina se probudila ve svém pronajatém bytě na workbótu při pobřeží Ostrova Robinsona Crusoe. Za těch několik málo dnů, co zde pobývala se rychle aklimatizovala. Nasnídala se, vzala si chléb s kozím máslem a kozím sýrem, neboť kozy zde jsou od doby legendárního trosečníka Robinsona Crusoe  nejvíce chovaným dobytkem. Kozí maso zde lze koupit a místní stánkaři a restaurace jej nabízejí většinou podle receptur legendárního Robinsona Crusoe. Pustila si rádio, kde hrála pohodová hudba. Slunce nádherně svítilo, dávalo příslib dalšího krásného a prosluněného dne, kterých je zde většina. Rozhodovala se, co bude dělat. Nejdříve ji napadlo, že si půjde zaplavat do bazénu, ale tuto myšlenku rychle zavrhla, rozhodla se, že si vyrazí někam ven a hlavně sama. Byla společenská, ale dnes ji lákala spíše samota. „Pokud se mi nabídnou ostatní, řeknu jim, že dnes ne, že chci být sama“ řekla si v duchu. Již za těch několik dnů, co zde pobývala si povšimla, že člověk zde může být obklopen lidmi, ale i sám, záleží na jeho vůli. Toto se jí na Ostrově Robinsona Crusoe velmi líbilo a oceňovala pohodovost a toleranci zdejších lidí.
Po snídani vyšla na palubu workbótu. Jednalo se o bývalou válečnou loď, kterou zakoupil Ostrov Robinsona Crusoe, aby ji přebudoval na obytnou a turistickou loď. Nacházely se zde byty jak pro obyvatele ostrova, tak i pro turisty. Kikina si pronajala byt, 1 + 1 v ceně 2500 Peso Ostrova Robinsona Crusoe na měsíc, byly zde zahrnuty veškeré služby, což byla slušná cena. Tento workbót skýtal široké možnosti pro bydlení, práci i zábavu. K dispozici byl sportovní komplex, bary a další zařízení. Část paluby sloužila jako vzletová a přistávací dráha pro malá letadla. Rozhodla se, že si zaletí na ostrov a dotázala se, zda je nějaké letadlo volné. „Ano, za 15 minut odletí, je to malá, šestimístná cesna“ řekl jí mladík odbavující lety. „Kolik stojí letenka“? Dotázala se Kikina. „500 Peso Ostrova Robinsona Crusoe“ odpověděl opět mladík. Kikina zaplatila, usedla na sedadlo v letadle a po chvíli letadlo vzlétlo a přistálo na letišti Robinsona Crusoe. Odtud se mikrobusem za 20 Peso Ostrova Robinsona Crusoe přepravila na pláž při Želví zátoce.
Ta ji hned na první pohled fascinovala. Zaplatila vstupné ve výši 200 Peso Ostrova Robinsona Crusoe, které byly později stejně, jako veškeré finanční prostředky vybrány na vstupném věnovány do fondu na záchranu želv. Toto místo si vybrala kvůli tomu, že zde nebylo tou dobou mnoho lidí, jednalo se převážně o místní a několik zahraničních turistů. Plážový rozhlas, který byl současně i Internetovou rozhlasovou stanicí hrál pohodovou hudbu. Kikina si lehla na deku, kterou si vzala ssebou, na sobě měla plavky, jednalo se o její nový model. Jednalo se o dvou dílné, řekla si, že je otestuje a to jak, co se týče nošení, tak snad i jinak, to se ještě uvidí.
Ležela a pozorovala okolí. Slunce nádherně svítilo. Promítla si, co v poslední době zažila a nebylo toho málo, její život po té, co poznala náš dětský tábor a později i kolektiv v nemocnici nabral nové obrátky. Byla ráda, že je sama: „jsem, jako legendární robinson Crusoe“ a vybavila si, když jako malá holka četla tuto nádhernou knížku. „Stejně to muselo být hrozné, být vyvržen na ostrov a nevědět, co jej čeká“ napadlo ji. „A stejně to byl génius, když vytvořil prosperující kolonii a dnes je z ostrova samostatný stát“ říkala si a na tváři se jí objevil široký úsměv.
„Půjdu se osvěžit“ řekla si a šla do vody. Plavala a voda ji osvěžila. Ještě nikdy se necítila tak báječně. Z dálky k ní doléhala hudba a hlasy lidí. Po té, co se osvěžila, vylezla z vody a opět si lehla na deku. V tom k ní přišel hoch prodávající čerstvé mango. Toto ovoce znala z obchodu, koupila si jeden plod. Oloupala jej a s chutí se do něj zakousla, byl šťavnatý: „tohle je něco docela jiného, než, když ovoce člověk koupí v Českém supermarketu“ řekla si a chuť manga jí dodala energii a ona se cítila svěží. Zaplatila 10 Peso Ostrova Robinsona Crusoe a oddávala se nadále své siestě.
V tom šel kolem chlapec se svazkem banánů. Koupila si dva a hned se do nich zakousla. Taktéž toto ovoce jí velmi chutnalo a opět poznala, že je daleko lepší, než to kupované v Českých supermarketech.
V tom uslyšela křik papoušků. Vzhlédla na horu a nad její hlavou přeletělo hejno těchto barevných ptáků mířící do blízkého kokosového háje. „Nebylo by špatné mít takového papouška“ řekla si v duchu a hned si vzpoměla na knížku Robinson Crusoe. Fascinovaně se dívala za odlétajícím hejnem.
Opět si šla zaplavat. Po té, co vyšla z vody a trochu se osušila horkým Karibským sluncem, rozhodla se, že si dopřeje něco k snědku. U stánku si zakoupila za 30 Peso Ostrova Robinsona Crusoe placku z kukuřičné mouky s papričkami a kuřecím masem. Jednalo se o značnou porci. Když dojedla, opět ulehla na deku.
V tom jí zazvonil Skype,  na jehož druhém konci byla Irenka. „No, čau, kde se nacházíš“? Dotázala se jí. „Ale, dnes jsem si udělala sólo výlet, jsem na pláži při Želví zátoce“. „Jo, tam je to krásné, moc lidí tam teď není, určitě budeš chtít být sama“. „Ano, Irčo, v tom máš naprostou pravdu“. „Tak si to tam řádně užij“ řekla Irenka a Kikina na její tváři uviděla spiklenecký výraz. „Asi myslí na totéž, na co já“ usmála se Kikina.
Hovor se skončil a Kikina měla hřejivý pocit u srdce, byla této dívce vděčná za to, co pro ni udělala, považovala ji za velmi dobrou kamarádku. Vzpomínala na to, jak ji tehdy po tom incidentu z toho psychického marasmu dostávala. Po příletu na ostrov byly Martina, Tamara, Barča a Lucka umístěny do nemocnice na Ostrově Robinsona Crusoe, kde rehabilitovaly. Kiki za nimi pravidelně chodila, dívky neztratily nic ze své bujarosti, ba naopak, Kikině se zdálo, že ještě víc v tom ostrovním prostředí pookřály a užívaly si to naplno.
V tom uslyšela vyvolávání: „zmrzlina“! To mladá dívka chodila se zmrzlinou. Kikina si koupila pořádnou porci z jemné kokosové smetany a Karibského rumu za 10 Peso Ostrova Robinsona Crusoe. Velmi jí zachutnala, koupila si ještě další porci. Po té si lehla na deku a poslouchala hudbu z plážového rozhlasu.
V tom ji napadlo, že si zapůjčí nafukovací matraci: „nebylo by špatné se nechat unášet mořem“ řekla si, vstala a šla do půjčovny. „Bohužel, všechny jsou již zapůjčené, máte smůlu“ řekla starší žena. „To nevadí, snad příště“ řekla Kikina a rozhodla se že se projde po pláži. Všude byla pohoda, Prohlížela si stánky a to hlavně s pochutinami a suvenýry. Bylo to tam, jako na tržišti. Po té, co si vše prohlédla, vrátila se na své místo a ulehla na deku. Po půl hodině se šla opět osvěžit do moře. Po té, co vyšla z vody a ulehla na deku, uviděla skupinku mladých turistů, jak popíjí víno. Dostala na něj chuť a také si říkala, že jí po tom vydatném jídle vytráví. Šla ke stánku a zakoupila si dvoudeci lahodného a vychlazeného vína za 20 Peso Ostrova Robinsona Crusoe. Popíjela a bylo jí báječně. „Dám si ještě jednu“ řekla a dala si další skleničku. Byla opojená vínem a hřejivým Karibským sluncem. Víno jí zachutnalo, koupila si ještě skleničku do níž si dala několik tabletek neutralizační látky IN. Prodavačka se na ni spiklenecky usmála. Kikina slyšela, jak víno šumí, to probíhala reakce s neutralizační látkou IN. Na hladině sklenice viděla bublinky. Po té, co se neutralizační látka IN v nápoji rozpustila, vypila jej.
A opět si lehla na deku a zasněně pozorovala své okolí. Vnímala tu krásnou hudbu, slunce, to vše na ni působilo velmi pohodově. Víno ji mírně opojilo, byla v báječné náladě. V tom se přihlásila potřeba na velkou, nebyla před tím jeden den a nyní na pláži smíchala jídlo, víno a jak se dozvěděla, neutralizační látka IN s vínem odbourávají zábrany a u těch, kteří mají zálibu v pokakávání ještě tyto touhy umocní. Stejně tomu tak bylo i u Kikiny. „Ještě jsem se takto na pláži veřejně nepokadila“ říkala si, ale pak jí došlo, že několik takovýchto zde již viděla a nikdo se nad tím nepozastavoval, zde to není tabu. Ležela a stále oddalovala velkou potřebu. Při tom vzala do ruky svůj tablet a psala si s několika lidmi, které poznala na Internetové diskusi k tématu. Popisovala jim zdejší krásy a zaslala fotografie. Mezi tím její potřeba sílila. „Ještě chvíli s tím budu bojovat“ řekla si. Když to již bylo neodbytné, zatlačila. Ucítila, jak se jí to dere mezi půlkami a taktéž uslyšela příslušný zvukový doprovod. Její plavky se řádně nafoukly. „Ty jsou, jako balón“ řekla si se smíchem a sáhla si do zadu. „Je tam pořádná boule“ prolétlo jí hlavou a fascinovalo ji, kolik toho z ní vyšlo. Povšimla si, že zde v tomto prostředí prožívá ty libé pocity daleko intenzívněji, než v Česku. Její plenkový čip odeslal zprávu do tabletu s tím, že hodnoty endorfínů jsou značné. „Slyšela jsem, že zneutralizovaná stolice s endorfíny se hodí ke kávě“ opakovala si informaci, kterou vyčetla na Internetu. Bylo jí báječně, ten pocit nedokázala popsat. Teplo na zadku ještě umocňovalo ty libé pocity a Kikiny se zmocnila eufórie, jakou snad nikdy v životě nezažila. „Ne, tím vínem to není“ říkala si v duchu. Nadzvedla se a z kabelky vytáhla minivibrátor, jež zakoupila zde na Ostrově Robinsona Crusoe. Zajela rukou do přední části plavek a tuto erotickou pomůcku do sebe zavedla. Propojila jej přes bluetooth s tabletem a nastavila nejvyšší intenzitu. To, co nyní zažila se nedalo popsat. Byla unášena vlnou rozkoše. Zprvu to vypadalo, jako by dostala silnou elektrickou ránu. Dosáhla vyvrcholení a zároveň s tím i explodovala do plavek. Ty se opět řádně nafoukly. Fascinovaně si sáhla do zadu: „je tam pořádná forota“ řekla si a ubrala na intenzitě dráždění. Zjistila, že je kompletně vyprázdněná, zmocnil se jí pocit nesmírné úlevy.
Vyčerpáním usnula. Probudila se za několik hodin, Zprvu si nemohla uvědomit, kde je, ale po chvíli si vzpoměla a také cítila na zadku tu mazlavou kaši. Byla ráda, že je to zneutralizováno. Vstala a šla do mobilní umývárny, kde ze sebe sundala plné plavky. Zírala na tu hromadu. „tolik toho ze mne vyšlo“ řekla si a vše vysypala do linky na zpracovávání zneutralizovaných produktů. Osprchovala se a bylo jí báječně. Zapůjčila si plavky a ty pokaděné dala do prádelny, ty byly během chvíle vyprány,neboť neutralizační látka IN pratelnost takto znečištěného oblečení zjednodušuje. Zaplatila 150 Peso Ostrova Robinsona Crusoe za zapůjčení i prádelnu, avšak v zápětí zjistila, že vzhledem k hodnotě endorfínů jí na kredit bylo připsáno 500 Peso Ostrova Robinsona Crusoe, tak, že na tom vydělala Hned jí napadla hláška: „tak, dnes jsem se podělala a ještě jsem na tom vydělala“.
Ještě chvíli pobyla na pláži, šla se osvěžit do moře. Byl čas na návrat. Využila člun, který ji přepravil na její workbót. Doma si pak ještě promítala ten nevšední zážitek a bylo jí nad slunce jasné, že si jej ještě mnohokrát zopakuje, neboť zde na Ostrově Robinsona Crusoe je provozování těchto hrátek díky neutralizační látce IN, tamním lidem, Karibskému slunci a zvláštní energii nejlepší na této planetě. Když pozdě večer usínala, řekla si, že si tyto sólo akce zopakuje.
Konec příběhu, autor Luba.