Autor Téma: V nemocnici 7  (Přečteno 315 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
V nemocnici 7
« kdy: Prosinec 01, 2018, 07:55:47 »
Kapitola 7. Narozeniny


„Marťo, vše nejlepší k Tvým dnešním narozeninám, hlavně hodně zdraví, štěstí“ nesly se pokojem narozeninová přání. „Tak, já mám dnes 25 let, ani ve snu by mne nenapadlo, že tyto své narozeniny oslavím v nemocnici, ale vůbec z toho nejsem smutná, ba, naopak, poznala jsem zde moc prima lidi a taky jsem za posledních několik dnů zažila své největší životní drama: to vše jí táhlo hlavou. Ke gratulacím se připojili i lékaři. „Tak, Marťo, pěkně jste nám to tady rozsvítila“ řekl ten, který byl u jejího probuzení. „Máte pravdu, pokud bych se sem nedostala, nejspíš bych šla do ústavu, vše by se obešlo bez tak vážného dramatu“. „Hlavní věc je, že je vše v pořádku.
Odpoledne přišli David s Irenkou. Ti Martině také popřáli vše nejlepší: „a tady máš kromě jiných dárků od nás i obálku“ „Peníze ne, ty nemohu přijmout“ řekla ostýchavě Martina. „Ne, to nejsou peníze“ řekla Irenka: „je tam vízum Ostrova Robinsona Crusoe“. „Já si to ani nezasloužím, to takhle Kikina“. „Marťo, jeď, my Ti to přejeme“ řekly dívky. „A pro vás mám také překvapení“ pokračovala Irenka: „vy ostatní pojedete s ní, vyjednala jsem to u Českého fondu královny Blanky“ a povyprávěla jim o její reinkarnaci. Pokojem zaznělo nadšené: „hurá“! „Jste tady dobrá parta a na ostrově se vám určitě bude líbit, je tam taková mezinárodní pospolitost“ pokračovala nadále Irenka. „jo, všichni tam nosej plíny“ řekla Tamara. „Všichni ne, jen, kdo chce, ale tam je to tak nějak víc v pohodě, než tady, je to vše sice zneutralizované, ale tam to má jinačí šťávu“ zavedla svou osvětu Irenka.
Následoval oběd, po něm malá vizita. Tu vystřídal odpolední  klid, kdy správně měli pacienti spát, ale donuťte již dospělé dívky, aby spaly. Ležely a povídaly si. Martina poprosila Irenku, aby nakoupila nějaké pochutiny na odpolední oslavu. „Pokud tady nebudete dělat bordel, tak to povolím“ řekla s úsměvem vrchní sestra. Byla to Irenčina mamka: „Ty na ně dohlídni“ říkala jí. „Ale, jo, mami“ přislíbila jí Irenka.
Odpoledne se sešli známí v pokoji. Přišla i Adélka s mamkou a tátou, kteří taktéž Martině přáli vše nejlepší k narozeninám a dali jí bonbonieru.
Oslava mohla započít. Všichni si připili šampaňským. „Připíjím vám všem na zdraví a moc děkuji za tak krásnou oslavu narozenin“ přednesla svůj přípitek Martina. Následovalo cinkání skleniček, Martině pohár přidržovala Irenka, neboť s těmi rukami v sádře jej nemohla držet. „Cítím se tak báječně, jako nikdy“ řekla Martina a uvelebila se na posteli. „A ještě jeden dárek tady máš“ řekla Irenka a podala jí objemnou krabici. Po otevření všichni užasle strnuli: „nočník“ řekla Tamara“. Irenka všem vysvětlila funkce chytrých a diagnostických nočníků. „Můžete si je holky zkusit“ nabídla jim Martina. Všechny, včetně ní sevyčůraly, velkou si nechaly na pozdější dobu. Fascinovalo je to programové vybavení. Brzy bylo 5 kusů dodáno na toto oddělení. Chytré a diagnostické nočníky po té sloužily lékařům k diagnostice, pacientům i k zábavě a relaxaci.
Navrhuji, abychom pili jen víno“ řekla Martina: míchat, to nemá cenu, pak je ta kocovina dost drsná. Já jsem taky občas sáhla po alkoholu, když jsem nevěděla kudy kam“ rozpovídala se Martina: „někdy jsem byla ožralá, až hrůza“. „Máme v sobě sice neutralizačnílátku IN, dnes jste nedostaly na vlastní přání žádné prášky, ale tady Marťa má pravdu, nemá cenu to míchat a to kvůli chuti“ řekla vážně Irenka. Všichni souhlasili a připili si vínem.
V tom do pokoje vešla  Irenčina mamka, která nesla objemný narozeninový dort: „tak ta zásilka z ostrova dorazila včas“ řekla. Všichni tento obrovský dort obdivovali: „Je v něm kandované ovoce, Karibský rum a nádivka z kozího másla a na vrch je posypaný strouhaným kokosem“ vysvětlovala Irenka Martině. „Tak, můžeme jej rozkrojit“ řekla Martina a na její tváři se objevil šťastný úsměv. Všichni si jej pochvalovali, všem znamenitě chutnal. „Jsem moc ráda, že jsem mezi váma“ řekla Kikina, v jedné ruce držela kousek dortu, na klíně měla Adélku a spolu jedly. Byl to nádherný pohled. „Já vše  zaznamenávám, abychom měli památku“ řekl David. „I ve videu“? Dotázala se Lucka. „Samozřejmě, jak v audiu, tak i videu“ odpověděl jí David.
Přípitek stíhal přípitek, kromě dortu byly podávány i chlebíčky a jednohubky. Konverzace byla velmi příjemná, probíralo se vše možné. „Co to je ten plenkový čip“? Dotázala se Martina,. Irenka jí vysvětlila, že jej lze dát do plenek i spodního prádla a jeho programové vybavení má různé funkce“. „Však, jestli chceš, zašlu Ti návod na mobil“ nabídla se. „Ráda si to prostuduji“ řekla Martina a ostatní dívky o tuto šikovnou pomůcku měly taktéž zájem.
„Marťo, jak si představuješ svou budoucnost“? Dotázal se David. „Ještě nevím“ řekla rozpačitě Martina. „Tak, já bych o něčem věděl, neptám se pro to, abych do Tebe rýpal, jako to dělají mnozí takzvaně úspěšní nevidomí, kteří se vyvyšují nad ostatní, rád bych Tě do budoucna zasvětil do programovacího systému Robinson Crusoe, jsi velmi chytrá dívka a zasloužíš si lepší osud“. Martině dojetím vstoupily slzy do očí. „Určitě to zkusím, ale nevím, zda to zvládnu“. „Ale, zvládneš“ řekl David a všem povyprávěl o tomto unikátním programovacím systému. „Já pracuju,jako programátorka“ řekla Lucka“. Chvíli se s Davidem bavila o programování. „Má to logiku“ pochválila systém Lucka: „asi se nechám zapsat na ostrov, ráda bych absolvovala příslušný kurz a tady Martině pomohu“.
Konverzace na toto téma byla zajímavá, Kikina, která seděla s Adélkou na klíně se zájmem taktéž poslouchala, její zážitek s Martininým otcem se již pomalu odsouval do pozadí a bylo tak dobře. U srdce ji hřálo to teplo vzájemné pospolitosti. Adélka jí seděla na klíně a naslouchala. Kikina ji z lehka políbila. Holčička se k ní těsněji přitiskla.
V tom do místnosti vešla Pavla, její adoptivní sestra. Obě se s Kikinou pozdravily a Pavla si sedla vedle ní,. „Jsem v té rodině šťastná, naši jsou báječní, Adélka je takové to naše zlatíčko, vůbec není rozmazlená a s Markétou jsme dobré kamarádky“ řekla Pavla a mile se na Kikinu usmála. „Však jsme toho na tom táboře zažily, viď Pavli“ s úsměvem řekla Kikina.
„Ty, Davide, ten programovací systém, pokud jsem to dobře pochopila je něco, jako blog“ řekla Martina: „s blogy mám své zkušenosti“ a sdělila příslušné odkazy na své dva blogy. „Jsou povedené“ řekl David, po té, co si je prohlédl. „Tak mne napadlo, možná, že to bude blbost, četla jsem knížku Prokletý ostrov a tam luštili šifry, což, kdyby v tom programovacím systému byla funkce pro odhalení všech šifer a tvorba nových, vím, je to kravina, jsem již lehce ovíněná“ omlouvala se Martina. „Něco na tom možná bude“ řekl jako by lhostejně David, ale irenka si povšimla jeho neklidu.
David se pohroužil do myšlenek. „Co je s Tebou“ zašeptala mu do ucha Irenka: „něčím jsme se Tě dotkli“? „Vůbec, ne, rád bych si s Tebou promluvil o samotě“ řekl. „Oč jde“? Dotázala se se zájmem Irenka. „Tady ne“ odpověděl jí vážně David.
„Tak, co máš“ dotázala se jej po té, co vyšli na chodbu“. „Marťa totiž připadla na geniální nápad a to software pro šifrování a dešifrování. Náš programovací systém by toho byl schopný.  a pro naši tajnou službu by to byl neocenitelný přínos“. „Tím chceš říct, že bychom se stali v tomto směru velmocí“? Dotázala se Davida Irenka. „Přesně tak, musí to zůstat mezi námi, jsme na stopě geniálnímu objevu. Mám v hlavě, jak to provést, Marťa přišla na klíč k něčemu, co naši službu posune kupředu, avšak musí to být přísně střeženým tajemstvím“. „Co myslíš, měla by se to Marťa dozvědět“? Dotázala se Irenka. „V žádném případě, mohla by to říci ostatním dívkám, třeba by se jí na to ptaly a ona by je nechtěla zklamat a bylo by to venku. Mám prosbu, vrať se za ostatními, já si tady v jídelně dám na stolek notebook a spojím se s králem“. „Tak, dobře“ řekla Irenka a vrátila se k ostatním. „Dobře, pokud bys cokoli potřeboval, jsem k dispozici“.“Neboj, až tady budu hotov, přijdu za váma, jednak to tady znám a taky vás všechny uslyším“.

Když osaměl, napsal králi E-mail, v němž mu vše vylíčil. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat, král George Crusoe se s ním ihned spojil. Bylo dohodnuto, že komunikace bude probíhat jen v rovině textových zpráv a E-mailů, nikoli hlasem, David bude mít na uších sluchátka, bude pracovat s braillským řádkem a monitor notebooku bude mít vypnutý, jednalo se o přísně tajnou záležitost. David sestavil konferenci, v níž kromě krále a Takea byli i experti z tajné služby Ostrova Robinsona Crusoe I R C A.  Všichni se shodli na tom, že se jedná o objev strategického významu. Pustili se do práce. Nejprve stáhli veškeré šifry. O to se postaral super počítač v datovém a komunikačním centru Ostrova Robinsona Crusoe. Následovaly veškeré šifrovací a dešifrovací klíče. Tyto položky byly následně zařazeny do databáze a provázány s příslušným software. Složka byla následně zaheslována a zabezpečena. Tajná služba Ostrova Robinsona Crusoe tak získala dominantní postavení vesvém oboru. Martina obdržela další dárek, o němž neměla v této době ani tušení a to 1000000 Amerických Dolarů. Prozatím nic o svém objevu nevěděla a oslavovala své narozeniny.
David se vrátil mezi ostatní, omluvil se, že měl ještě nějakou naléhavou práci, tím to bylo vyřešeno.
Oslavy mezi tím pokračovaly, popíjelo se víno, nálada byla skvělá, nic ji nekalilo. Martina ležela a v tom se jí začalo chtít na velkou. Zatlačila a za příslušného zvukového doprovodu si řádně naplnila kalhotky. „Tady někdo střílí“ řekla znalecky Kikina. „Tělostřelba“ odpověděl jí David a vysvětlil pointu příběhu ve škole pro nevidomé. Emma, která byla taktéž přítomna se rovněž pokadila. Kikina ji zlehka poplácala po plných kalhotkách. „Za chvíli to postihne nás, všechny“ prorokovala Irenka: „neutralizační látka IN ve víně podporuje uvolnění a odstraňuje zábrany“. Brzy došlo k řetězové reakci, kdy si všichni účastníci, či spíše účastnice, jediní mužští zde byli David a Alex a ani těm se tato řetězová reakce nevyhnula naplnily kalhotky a kalhoty. „Tak, Marťo, tohle je komplet podělaná oslava narozenin“ řekla se smíchem Kikina“ a všichni se k ní přidali. „A místo ohňostroje tady máme hovnostroj“ dodala Emma. „Ty seš kus“ řekla Kikina a opět ji poplácala po plných kalhotkách. „Hele, Kiki, plácej si ty svoje, jo“? Hájila svou forotu Emma. „Pane bože, to jsou narozeniny, já se z toho snad po“... Řekla Martina. „Však už seš“ na to se smíchem Kikina. „No, ssme všichni, ještě, že rodina Adélky šla již domů, holčička by se od vás vy nemravnice a nemravové nakazila“ kárala všechny na oko přísně sestra Adéla.
Následovala hromadná očista, zneutralizované produkty putovaly do linky na jejich zpracovávání.
Oslava narozenin se skončila a všichni se ukládali k spánku. Shodli se na tom, že tak bláznivou a komplet podělanou oslavu míněno v tom dobrém slova smyslu ještě nezažili.
Pokračování příště.