Autor Téma: V nemocnici 4  (Přečteno 286 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 902
  • Karma: 3
V nemocnici 4
« kdy: Listopad 23, 2018, 19:37:43 »
Kapitola 4. Kontakty s ostrovem otec dělá potíže, příchod Kikiny


Pohodové odpoledne v nemocnici pokračovalo, na Ostrově Robinsona Crusoe bylo o 6 hodin méně  a nyní byl čas oběda. „Co budete mít dobrého“? Dotázala se Martina. „Polévku z kozího masa, batáty a kozí maso“ referovala Irenka. „Tak, to nevím, kozí“ ohradila se Lucka. „Je to vynikající“ na to David. Po té na Ostrově Robinsona Crusoe následoval oběd po němž se David s Irenkou rozhodli, že se přesunou na pláž. Po té, co tak učinili, naskytnul se dívkám impozantní pohled a Martina z toho měla sluchový požitek. Slyšela šplouchání moře a lidi, jak dovádí.  „Tohle musí být super“ řekla Martina. „Třeba se sem někdy podíváš“ na to s úsměvem David a vrhl se do vody. Na všechny vyzařovala ta ostrovní pohoda a Martina zapoměla na předešlý incident s otcem.
„Ty, Marťo, nechci být dotěrný, ale, kolik máš na svém účtu“? Ptám se kvůli možnému vybílení ze strany Tvýho povedenýho fotříka“ Zajímalo Davida. „30000“ odpověděla Martina. „Nechceš je investovat na Ostrově Robinsona Crusoe“? „Nevím, V dnešní době  jsou investice dosti vachrlaté“ namítla Martina. „To chápu, ale tady holky během zdejšího pobytu taky investovaly a mají každá docela slušný balík“. „Lze takto investovat i České koruny“? Dotázala se Martina. „Ano, na Ostrově Robinsona Crusoe jsou všechny měny konvertibilní a naopak, Peso Ostrova Robinsona Crusoe je konvertibilní měna na celém světě, máme tuto měnu i jako virtuální“. „Přesvědčil jsi mne, půjdu dotoho“ řekla Martina a to obzvlášť po té, co vyslechla prostřednictvím hlasového výstupu výsledky investic svých spolupacientek. „cítím se, jako v nové rodině“ řekla a převedla peníze do jednoho z investičních fondů.
V tom se  do Skype konference připojil její otec. „Martino, neser mě, jak, to, že nemáš prachy na účtu, kdo Ti je vybílil“? „Nikdo, výhodně jsem je investovala“: „Kam“? „Do toho Ti nic není, za prvé jsem plnoletá, za druhé je to můj důchod“.“Ty a plnoletá, po tom, co jsem viděl“. „Asi jsi po té ráně dostal amnézii, to znamená, že si nic moc nepamatuješ“. „Tak, Ty budeš na mne ještě drzá“? „Ne, to bych si nedovolila, jen mluvím pravdu a dokážu se ti vzepřít. Nevím, proč jsi hledal peníze na mém účtu, další hřebíček, to bude trestních oznámení, jestli toho nenecháš“. Pak dodala: „víš, co, skončeme to“ a vyhodila jej z konference. „Marťo, Ty seš hustá“ řekla jí Lucka. „Ten člověk mne nezajímá“ odpověděla Martina: „teď jste moje rodina vy“.
Vešla sestra Adéla: „Tak, co, holky, jak to tady válčíte“? „Ale, jo, v pohodě“ řekla Tamara. „Čau, Davide, čau Irčo“ zvolala radostně, když na jednom tabletu uviděla tu konferenci. „Tak, co, Adél, dobrý“? Dotázala se Irenka: „ale, jo, pohoda, Kája je super kluk“. Karel byl Adélin přítel. Ten za několik hodin sehrál v našem příběhu roli.
Náhle do pokoje vkročila mladá dívka. „Ahoj Kikino“ zvolala Lucka. Ano, byla to ta Kikina, která byla na tom Adélčině dětském táboře. Do nemocnice chodila hlavně za Irenčinou mamkou, s níž se spřátelila a znala Tamaru, Lucku Barču, ale Martinu ještě neviděla. Obě se vzájemně představily a Martině hned na první poslech bylo jasné, že má novou kamarádku. S Kikinou přišla i Adélka, kterou si za chvíli měla vyzvednout její mamka. „Adél,ne, abys dělala bordél, jinak dostaneš na prdél“ škádlila ji Lucka. „lucie, co s noci upije“ odpověděla holčička a již se k ní přitiskla. Mazlila se tak se všemi, na chvíli si k Martině vlezla do postele. „Jů, hodím polštář po Tamaře“ řekla a již jej Martině sebrala a hodila. „Jé“ řekla užasle barča. Polštář se zachytil na lustru a ten se s řinkotem zřítil k zemi. Přišla sestřička Adélka. „Tak, co se tady děje“? „To já“ smutně řekla Adélka. „No, moje jmenovkyně, tak, pojď sem a dala jí na zadek. Holčičce ani tak nevadilo, že dostala, ale mrzelo ji, že rozbila lustr a dala se do pláče. „Ale, no tak“ řekla Adél. Zavolala svého přítele Karla. Ten přijel a vyměnil lustr. „Tak, pro ponaučení“ řekla jí její starší jmenovkyně a ještě jí tak trochu naplácala. „Neboj, mamka se nic nedoví“ řekla. „Já už to neudělám“ řekla holčička. „Jo, ale provedeš nějakou další lumpárnu, viď“ řekla Irenka: „pověz nám o tom svém dobrodružství na tom člunu“. Adélka se rozzářila a všem povyprávěla o svém dobrodružství na moři. „to ses nebála“? Dotázala se jí Martina“ „Ale, bála a jak“ řekla Adélka. Martina si pomyslila: „jo, ta holka má kuráž, to já jsem ji díky tátovi neměla“.
Adélku si vyzvedla její mamka. „Bylas tady hodná“? „Jo, byla“ řekly dívky. „Ale, nebyla, mami, musím na sebe požalovat“ a povyprávěla mamce o své lumpárničce. „To je v pohodě, můj přítel to dal do pořádku“ řekla Adélka, no, řekni, byli jsme lepší“? „Asi ne“ odpověděla jí na to mamka: „tak, pojď ty zlobidlo“ řekla a se všemi se rozloučily. „Přijď zas“ řekly dívky“ „Jo, určitě“ řekla mamka a v očích se jí rozzářily pobavené ohníčky.
„Holky,tak jsem vám přinesla ukázat svůj nejnovější model kalhotek. Jsou to bombarďáky, nebo se jim také lidově říká nasrávačky. Možná si řeknete, že to není moderní, že je to pro staré báby, ale kdepak, pro naše účely se hodí, tam se toho totiž vleze a jsou přizpůsobivé, to znamená, že se přizpůsobí na konkrétní postavu a při naplnění jsou velmi pružné“. „Barva je šedá“ řekla Lucka. „To je základ, můžeme to změnit“ řekla Kikina apropojila kalhotky v nichž byl plenkový čip s tabletem. Násled ovaly různé barevné variace. „Ty barvy si můžete zvolitpodle svého vkusu“ řekla Kikina a mile se usmála. „Myslíš, že se dostanou na ostrov“? Dotázala se Irenka. „To si piš, už jsem 10 kusů odeslala, brzy dorazí“. „Také se dají měnit nápisy“ řekla Kikina. „Tady je módní přehlídka“ řekla sestřička Vlaďka. „Jsou zajímavé, také ten materiál je super, jsou hezké na omak“. „Věnuji je tomuto oddělení““ řekla Kikina a usmála se. Sestřička Vlaďka je vzala do ruky.
Já děkuji ti za celé naše oddělení,
ony hezké jsou, pojmou každé nadělení.
Každé dívce padnou, jako ulité, jsou přesné,
gumičky v nich jsou těsné.
Každá, nechť pohodlí v nich pocítí,
tyhle kalhotky vše spolehlivě zachytí.
Materiál hebký je, ten na kůži pohladí,
umocní zážitek, když dívka se do nich pokadí.
Určitě jsou super a něco vydrží,
to teplo na zadečku dlouho udrží.
Nyní je směle užívejme,
slasti s pokadění intenzívně prožívejme.
Ať dobře se v nich dívky cítí,
nechť do duše jim slunce svítí.
Následoval bouřlivý potlesk. V tom kalhotky píply. „Tak, ta básnička je zaznamenaná“ řekl David: „Vlaďko, tak, že máš na svém kreditu nově 50 Dolarů a tohle je dobrý reklamní slogan, tak za každý prodaný kus 3 Dolary“. „Seš fakt dobrá“ řekla uznale Irenka. Nutno podotknout, že tyto kalhotky se prodávají po 500 Dolarech za kus.
Do pokoje vstoupila mladá paní doktorka Sylva: „tady je nějak veselo“ řekla s úsměvem: „Tamarko, dnes máš detoxikační kůru, myslíš, že by měly holky odejít, je to přeci jenom intimní záležitost“? „Ne, jsou to všechno kámošky, pokud jim to nebude vadit“. „Ne“! Odpověděly dívky sborem. „Tak, dobrá“. „Tady mám nové kalhotky, dala nám je tady Kiki“ ukázala nový model sestřička Vlaďka. „Tak je pokřtíme“ rozesmála se paní Doktorka.
Tamaru sestřičky Vlaďka a Adéla svlékly a navlékly ty nové kalhotky. Kiki na nich zvolila růžovou barvu a na jednu půlku vyobrazila sluníčko a na druhou měsíček. Irenka následně Tamaruu zhypnotizovala. Sestřička Vlaďka ji držela za ruku. Dívka se usmívala.
Detoxikace trvala půl hodiny. Po té plenkový čip v kalhotkách zapípal a byl nastartován vyprazdňovací reflex. Ozvaly se typické zvuky a Tamara se vyprázdnila. Vše bylo monitorováno virtuální nemocnicí Ostrova Robinsona Crusoe.
„Tak, hotovo“ řekla sestra Vlaďka. Spolu s Adélou dívku svlékly. „Jo, ještě musím udělat výtěr“ řekla Adéla a vzala do ruky výtěrovou tyčinku“ a provedla výtěr, který Tamaře působil velmi příjemně. „Tak, hotovo“. Nyní obsah kalhotek a bylo toho dost vysypaly do lavóru, Vlaďka Tamaře utřela zadek kalhotkami, aby ji zbavila té největší vrstvy, následovala voda, žínka a mýdlo, zneutralizované produkty putovaly do linky na jejich zpracování.
Kikina celou scénu fascinovaně pozorovala a vzrušilo ji to natolik, že zatlačila a kalhotky se jí naplnily. Jelikož měla zavedeny venušiny kuličky, došlo i k orgasmu a to na ni přišla druhá vlna, kterou rovněž pustila do kalhotek, které se nafoukly. To neušlo pohledům sestřiček. „Tak, další dívka na očistu“ řekla znalecky Adéla a došla pro lavór. Spolu s Vlaďkou daly Kikinu do pořádku.
„Dnes je teda pohodový den“ řekla s úsměvem Irenka. „To teda jo“ na to Vlaďka.
Den rychle uplynul , přiblížila se večeře, byla studená, chléb se šunkou a dvěma vejci na tvrdo, Tamara dostala dvojitou porci, neboť jí vyhládlo. Službu převzala sestra Marcela. dívky si ještě dlouho povídaly, po té šly spát.
Neděle byla taktéž velmi pohodová. Službu měly opět tytéž sestřičky a to Vlaďka a Adéla. Opět to byl takový ten pohodový den bez vizit, odpočívalo se. Taktéž sestry měly volnější režim, sloužil mladý lékař Karel. Ten se zastavil na pokoji dívek, prohlédl je a dotázal se, zda něco nepotřebují. „Tak, když je vše v pohodě, je to fajn, akorát Tobě Marťo dáme tu injekci proti bolesti, asi to bude ta změna počasí, jsi dokřápaná“. „To jsem“ odpověděla se smíchem Martina: „příště pod auta nepolezu, moc to bolí“ dodala ještě. Následoval hurónský smích. „Neblbněte, vždyť si smíchem potrhám štychy, au“! Zažertovala Barča. „Tak to má být, vše s humorem“ řekl mladý lékař. „A co Ty, Tamarko, jak proběhl detox“? A žertovně ji štípnul do tváře. „Pane doktore, nejde jen o tělesnou, ale i o duševní očistu“ řekla vážně Tamara. „A také i o tu zadečkovou“ přisadila si Martina. A opět propukl hurónský smích. „Tys to rozsvítila, Marťo“ řekla Lucka. „Tak, dámy, vše je tady v pořádku, já jdu dál a odpoledne se  na vás podívám.
Odpoledne za pacienty přicházely návštěvy a Martina se tak mohla seznámit s rodinami dívek. Když přišli Tamařini rodiče, poznala, že je její táta smutný. „Mohu s Vámi mluvit“? oslovil jej mladý lékař. „Ano“ odpověděl otec. Po půl hodině se vrátil: „Tamarko, tak mi pan doktor řekl, že jsi na nejlepší cestě se z toho všeho vyhrabat“. „To jsem a to díky tady kolektivu, Martině, Ostrovu Robinsona Crusoe, přísahám, že to bude v pohodě“. „Také já jsem udělal chybu, když jsem Ti bránil v té policejní akademii, chtěl jsem z Tebe mít úřednici, pomůžeme Ti a Ty se postavíš na nohy“. „Tati, tak to vám všem přísahám,  jako, že se Tamara jmenuji“. a objala jej i mamku.
Táta Barči se s Martinou radil, jak na otce. „Určitě něco vymyslíme, byla by škoda, kdybys o vše přišla“. „Mne to vše, co se děje mrzí, ale co se dá dělat, sám ten boj chtěl“ řekla pevným hlasem Martina.
„O kom se mluví, daleko nebývá“ zahřměl Martinin otec: „neboj, holčičko, už máš ty papíry, půjdeš do ústavu“. „Nevyhrožuj“. „Já nevyhrožuju, ale jenom Ti to oznamuju“. „Tak, dobře, beru na vědomí“ odpověděla mu Martina a otočila se k němu zády. „Doufám, že máš tu prdel, kterou se ke mě otáčíš čistou“? „Určitě čistší, než Tvůj charakter a už mne unavuješ, asi Tě dám vyvést ochrankou“. „Je tady nějaký problém“? Dotázal se Barčin táta: „pokud Svou dceru nenecháte na pokoji, bude to pro Vás mít neblahé následky“. Martinin otec si odplivl a s prásknutím dveří odešel. Martina si byla plně vědoma toho, že boj teprve začíná.
Po té, co návštěvy odešly se naše dívčí parta spojila s Ostrovem Robinsona Crusoe. Byly slyšet rány a ve vzduchu létaly rachejtle. „Naši vyhráli nad Brazílií“ radostně volal David: „1 0“ doplnil svou informaci. „Tak to gratulujeme“ řekly dívky. „Co Ty, Marťo, jsi v pohodě“?Dotázala se Martiny Irenka. „Ale, jo, v naprosté, ani se mi nebude chtít domů“. „To věřím“ na to s úsměvem Tamara.
Po večeři si dívky ještě dlouho povídaly a hlavním tématem byl právě prožitý víkend. Martina byla spokojená, neboť zde našla nové kamarádky a pevně věřila, že toto přátelství přetrvá. Všechny usínaly v očekávání co přinesou další dny.

pokračování příště