Autor Téma: V nemocnici 3  (Přečteno 328 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 902
  • Karma: 3
V nemocnici 3
« kdy: Listopad 20, 2018, 18:39:12 »
Kapitola 3. Přísný otec


Vše bylo tak nějak zalité sluncem a pohodou, Martina se cítila, jako v ráji. Po snídani dívky ležely a Vlaďka s Adélou je občas přišly navštívit. „Co myslíš, bude dnes pokec s Irčou“? Dotázala se Lucky Martina. „Určitě a jako na dotvrzení jejích slov všem přišla textová zpráva s tím, že ve 14 hodin Českého času se všichni sejdou u konferenčního hovoru s tím, že si, pokud bude zájem mohou poslechnout vynikající veršovanou hru od Victora Huga Ruy Blaz. „Holky, staré rozhlasovky, ty já přímo miluju“ řekla Martina: „však doma mám nějaké ty nahrávky, jako Maryša a podobně“.“Jo, to je dobrá hra“ řekla Barča.
Byl oběd, kuřecí polévka a játra s rýží. Všem toto jídlo chutnalo a Lucka řekla: „chválím zdejší kuchařky, jsou opravdu super“. „To ráda slyším a vyřídím“ řekla sestra Adélka.
Ještě před 14 hodinou se s dívkami spojili David s Irenkou. „Vy tam máte o 6 hodin méně“ řekla Martina. „Ano, máš pravdu, nechtěla by ses k námpodívat“? Navrhla Irenka. „Nemám peníze“ odpověděla: „na takovou cestu bych nenašetřila“. „Já věřím, že se tam podíváš“ opět řekla Irenka a záhadně se usmívala. Martina z jejího hlasu vycítila, že má něco za lubem.
Nyní již nastal čas poslechu zmíněnérozhlasové hry. Dívky se uvelebily a zaposlouchaly se do krásných veršů. Hra Ruy Blaz je situována do Španělska 17. století. Hlavní osou příběhu byl spor dona Salusta se Španělskou královnou. Jeho sluha Ruy Blas k němu uvedl jeho bratrance, který byl větroplach a Španělský grant Don Salust jej chtěl využít k pomstě vůči panovnici. Ten to však razantně odmítl a don Salust odešel. Ruy Blaz se mladému šlechtici svěřil s láskou ke královně, kdy jí potají dával květiny do zahrady. Don Salust toho využil, dal svého bratrance prodat pirátům a Ruy Blaz musel sehrát jeho roli. On se však do královny, která ve Španělsku trpěla osamělostí a omezeními spojenými s dvorskou etiketou bláznivě zamiloval a musel čelit mnoha intrikám, hrozil i souboj s hrabětem Guritanem, který byl rovněž zamilován do královny. Ta jej však poslala do Německa, odkud pocházela. Ruy Blaz stoupal na společenském žebříčku díky královně. Don Salust ještě před tím, než uvedl Ruy Blaze do společnosti jej donutil, aby napsal královně svým jménem a podepsal se jako lokaj Ruy Blaz. Velmož nastražil léčku, kdy zosnoval schůzku svého sluhu a královny. Mezi tím uprchl bratranec a dostal se na toto místo. Hrabě Guritan, který se domníval, že se jedná o něj jej vyzval na souboj, oba tito si byli velmi podobní. Guritan byl zabit, na scéně se objevil Don Salust, který jej nechal zatknout a uvrhnout do vězení. Přišel i Ruy Blaz a později i královna, kterou Don Salust vydíral oním dopisem a hrozil kompromitací a skandálem. Ruy Blaz zabil Dona Salusta a po té vypil jed, který měl připravený Umíral a královna mu odpustila.
Hra skončila, nastalo dojemné ticho. Martina děj přímo prožívala a verše se jí líbily. Náhle jí prolétlo hlavou: „co,když se ten Ruy Blaz po tom jedu pokadil? A co královna“? Musela se nad svými myšlenkovými pochody pousmát. Pocítila potřebu na velkou a lákalo jí si tu nehodu zopakovat. Uvolnila se a vyprázdnila se. Pocítila úlevu, bylo to doprovázeno příslušnými zvuky. Boule na pyžamu byla obrovská, cítila to důvěrně známé teplo na zadku, zmocnil se jí ten pocit eufórie. Zajela si rukou do předu a začala masturbovat. Přišla na ni další vlna, kterou opět pustila do kalhotek, které měla pod pyžamem, ty se řádně nafoukly.
Vyčerpaně ležela a občas si sáhla do zadu na tu bouli.
Tak, co, holky, jak se vám to líbilo“? Dotázala se Irenka. „Úžasné“ odpověděla Tamara: „kdysi mi to nic neříkalo, ale teď tady objevuju něco úplně nového, asi je to tím, že začínám nový život“. „Mě se to taky moc líbilo, škoda, že to nemohu nahrát“ řekla Martina. „Hned Ti to zašlu na Tvůj mobil“ nabídl se David a začal odesílat. „Ty verše, to bylo něco úchvatného“ opět hru pochválila Martina. „David má vkus“ na to s úsměvem Irenka.
Do pokoje vstoupila sestra Adéla: „tak, holky, nepotřebujete něco“? „Já jsem se pokadila“ přihlásila se Martina. „Tak se pochlub, co tam máš“ na to Adéla a podívala se na to nadělení. „Tvoje produktivita je značná“ zažertovala. Všichni se této její průpovídce zasmáli. „No, nic, jdu pro mycí potřeby, za chvíli jsem zpět“. Vrátila se a jala se dávat Martinu do pořádku, při tom si se všemi povídala. V pokoji byla dobrá nálada, Martina cítila tu zvláštní sounáležitost. „Tak se mi líbíte, jste všechny uvolněné“. pochvalovala si Irenka. „Tady Marťa se tak správně uvolnila“ se smíchem řekla sestřička Adélka. „Alespoň to odbourá stres“ odpověděla jí s úsměvem Irenka.
V tom se ozvaly rázné kroky: „kde leží Martina“? „Táta“ došlo Martině, „teď to bude pěknej mazec““ prolétlo jí hlavou. „Na pětce, támhle“ ukázala sestra Vlaďka. Táta vešel do dveří. „Co to má hergot znamenat“? Následovaly další nadávky, které by se daly ztěží publikovat. „Tohle se mi snad jenom zdá“! „Tati, stát se může, víš dobře, že jsem po těžkém úrazu“. „Seš nesamostatná, půjdeš do ústavu“. „Nikam nepůjdu, mám svůj byt“. „Tak, teď ho už holčičko nemáš, byl jsem se do něj podívat, co jsem tam našel? Flašku od vína, podíval jsem se Ti do počítače, teda, já ne, ale kámoš a docela jsi mne pomlouvala, jaký jsem primitiv, tak s tím je konec“! „Podle toho, jak se chováte asi jo, Vaše dcera Vás docela dobře odhadla“ vložila se do toho sestra Adéla a věnovala mu přímo vražedný pohled. „Měl by jste se mírnit“ vyzvala jej klidným hlasem Irenka. „Ženské, běžte do prdele, ještě se jí zastávejte! Do ústavu půjde, o tom žádná“! „Nikam nepůjdu“ ohradila se Martina. „Ty tak o něčem budeš rozhodovat, vždyť se na sebe podívej“ a vyndal z kapsy mobil a udělal několik fotografií. „Tak, Ty mne chceš vydírat“? Vztekle řekla Martina. „To, co jsem tady viděl stačí, dám to klidně na facebook. Buď budeš souhlasit s ústavem, nebo se všichni dozví, jak ses tady hezky podělala a budou to mít i s fotkama“. „Dnes, když je neutralizační látka IN, tak je to v pohodě“ pronesla martina. „Hovna jsou furt hovna“! Zahřměl otec: „to si Tví kamarádíčkové a kamarádky smlsnou, jaká seš dementka“. Martina již chtěla prosit, ale vložila se do toho Irenka: „Tak, pane Potočný, zavřete hezky pusinku a uklidněte se. Pokud ji takto vyfotografujete, nic zas až tak zlého se nestane, neboť jeden z našich specialistů na Ostrově Robinsona Crusoe do molekul neutralizační látky IN naprogramoval funkci, kdy i fotka na nezůčastněné vyzařuje kladnou energii a vydíraná stranapak není ostouzená, co tomu říkáte“? „Martina si dopisuje s jedním úchylem, který nosí plíny“ myslel tím Lukáše Proška. „Větší úchyl a sadista jste Vy, když tady holku mučíte a neštvěte mne, nebo zavolám ochranku, rušíte mne při práci“ řekla sestra Adéla. „Já mám moc a dost lidí mám v hrsti, dělám u vymahačské firmy“!Zařval otec: „Ty si mne Martino nežádej, do toho ústavu půjdeš stůj, co stůj“. „Vy raději běžte, nebo, až mi dojde trpělivost, tak bude zle“! Rozkřikla se Adéla. „Já jsem psala tátovi, ten je právník“ řekla pevným hlasem Barča. Martinu tento postoj motivoval: „už nebudu taková srágora a bačkora jako dřív“ řekla si v duchu. „Ty, Barčo, mohu Tě o něco poprosit“? „Snad ne“... „Ne to, co si myslíš, stáhnout to, ani nápad, spíše bych na něj podala trestní oznámení za neoprávněné vniknutí do bytu, zcizení věcí a vydírání, no, můj drahý tatíčku, je tho dost na to, abych na Tebe podala trestní oznámení, jak jsi teď na vlastní uši slyšel, já jsem si nadělala pouze do kalhotek, ale Ty sis tak akorát nadělal spoustu problémů, teď já Ti tady říkám, že s tím buď přestaneš, nebo se těš na důsledky svého nízkého a podlého jednání. To, že jsi primitiv a mamku jsi dohnal k sebevraždě z Tebe navíc ještě dělá vraha, snad je vyšší spravedlnost, před níž se budeš jednou zodpovídat“.

To, co následovalo bylo dílem několika okamžiků. Otec se rozběhl a chtěl Martině vrazit facku. Sestřička Adéla se proti němu rozběhla a levačkou mu dala řádnou facku, kterou on chtěl uštědřit Martině. Otec se po ní ohnal, ale Adéla, která cvičila bojová umění jej kolenem vší silou praštila do rozkroku a po té mu zasadila levý hák na bradu. Sestra Vlaďka, která nahlédla do pokoje stiskla na mobilním alarmu tlačítko pro přivolání nemocniční ochranky. Ozval se dusot kroků a do pokoje vběhli dva muži, kteří na půl omráčeného Martinina otce vyvlekli na chodbu. Na místo dorazila i policie, která si jej převzala. Ten stačil ještě houknout: „však, neboj, Martino, my jsme spolu ještě neskončili, boj teprve začíná a máš mne vidět“. „Nevyhrožuj“ řekla Martina: „já jsem s Tebou skončila, Tys dohnal mámu k sebevraždě, tak, že pomlč, ničil jsi nás leta, ale tomu je konec“. „Ty svině“ zavrčel otec. „Tak, pane Potočný, jdeme“ zavelel rázně policista. Kroky se vzdalovaly a Martina si byla plně vědoma, že nyní začíná válka. Na druhou stranu ji hřála podpora Irenky, sester a všech kolem a rozhodla se chytit se pomocné ruky, jež jí byla nabídnuta. „Děkuji vám všem“ řeklaa do očí se jí vedraly slzy a propukla v pláč. „To bude dobrý“ konejšily ji sestra Adélka, holky i Irenka. „Ano, já vím, moc vám všem děkuji“ a přes slzy se usmála. „Tak, abych to dodělala“ řekla Adélka a dokončila očistu. „Tak, teď se bude Tvoje prdelka blištit čistotou, jako sluníčko“. „Do té doby nebyla, jako sluníčko“? Dotázala se se zájmem Lucka. „Ne, byly na ní mraky“ se smíchem řekla Adélka. „No, takové ty hnědé“ přisadila si Irenka a všichni se bláznivě rozesmáli.
Na pokoj se opět vrátila pohoda. Martina ležela a v duchu prožívala poslední chvíle. Hřála ji u srdce ta nebývalá podpora této party. „Ty, Irčo, divím se, že ten Potočný tak řádil i přes to, že to bylo zneutralizované“ řekla sestra Vlaďka. „Tady šlo spíš o to, že je zaslepený vztekem, reaguje apriori na Martinu celkově, jako býk na červený hadr“ odpověděla jí na to Irenka. „Bude to mít holka těžké“ na to sestra Vlaďka.
„Tak, to byl teda fičák“ řekl David. „Tak bych tady měl k té dnešní příhodě i nějaké to veršování.
Dnes sešli jsme se online všichni spolu
ostrované i Češi u virtuálního stolu.
Po chvíli povídání rozhlasová hra se ozývá,
jež Ruy Blaz se nazývá.
Po ní díky té pohodě,
došlo k zinscenované nehodě.
Dívka řekla si, já se nezblázním,
do kalhotek střeva svá teď vyprázdním.
Je v pohodě v teple se choulí,
fascinovaně rukou sahá na tu bouli.
Sestra přišla a s úsměvem jí zadek čistí,
v tom vchází otec, malér to je jistý.
Na celé kolo začne řvát,
v očích ostatních despotou se bude zvát.
Když bitím na dívce spáchat chce násilí,
tu jedna ze sester si popílí.
Facku vrazí mu a kopne jej do koulí,
On zaječí a zavrávorá, neb hrozně jej to zabolí.
Již nic více nesvede,
neb ochranka jej z nemocnice vyvede.
Dívka ta je dána sestrou i spolupacientkami svými do pohody,
příjemně se cítí z té zinscenované nehody.
Nepříjemné bylo, že byla otcem svým vydírána,
avšak převážilo to, že hodnou sestřičkou byla vytírána.
Následoval hurónský smích.
Pokračování příště.