Autor Téma: V nemocnici 1  (Přečteno 451 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
V nemocnici 1
« kdy: Listopad 17, 2018, 17:44:22 »
Milí čtenáři. Předkládám vám další příběh a to V nemocnici. který má 8 kapitol. Chci poděkovat dvěma svým kamarádkám z Doktorky a to Emmě a Kikině, které byly inspirátorkami.
Přeji všem příjemné počtení.
 Kapitola 1. probuzení, seznamování s nemocničním prostředím


Martina se probudila. Hučelo jí v hlavě cítila bolest po celém těle a vše vnímala rozostřeně, zvuky k ní doléhaly jako by z dálky. „Kde to jsem“? Zašeptala. „Konečně se probíráte, jste v nemocnici, prozatím jste na jednotce intenzívní péče, Vy si nevzpomínáte, co se Vám stalo“? „V nemocnici“? Dotázala se nevěřícně. „Ano, přivezli Vás sem po autonehodě, kdy jste vletěla pod auto, to je nerozum, nevidomá a chodit sama“ řekl starší lékař. „Ano, už si vzpomínám“ řekla Martina a vybavila siskřípění brzd a tupý náraz, pak již nic.  „Ano, již si vzpomínám, šla jsem s holí, přecházela jsem a pak již nevím nic“ řekla unaveným hlasem. „Máte zlomené obě ruce, levou nohu, jste celá potlučená, máte těžký otřes mozku. Obávali jsme se vnitřních zranění, ale ta bohu dík nemáte“ řekl opět lékař. „Škoda, že jsem tam nezůstala“. „Nerouhejte se“!Spráskl ruce doktor: „buďte ráda, že jsme Vás dali do hromady, nějaký čas si tady poležíte a pak hurá domů“. „Neptal se po mě táta“? řekla s obavou v hlase. „Ano, byl docela naštvaný“. „To je mu podobné, je to hulvát“ řekla Martina. „Teď odpočívejte, chce to klid“ usmál se na ni lékař.
Druhého dne byla Martina převezena na běžný pokoj, již byla při vědomí a komunikovala. Sestra, která ji převážela řekla: „tak Vás dáme na pokoj, kde jsou samé mladé holky, někdy trochu veselejší, ale určitě se s nima shodnete a když ne, tak s nima vyběhnete“.“Já se s nimi budu snažit vyjít“ řekla tiše Martina a s hrůzou očekávala, co se bude dít.
„Tak, holky, vezu vám další přírůstek, je to ta dívka, o níž jsem vám vyprávěla“ řekla sestra a přisunula vozík k lůžku, sanitárka, která již čekala pomohla Martinu přeložit na postel. “Tady je noční stolek, tady zvonek“ ukazovala jí sestra její nové působiště. „Pokud budete cokoli potřebovat,tak na nás zazvoňte“ řekla a obě spolu se sanitárkou odešly.
Chvíli bylo ticho. „Ty seš ta nová“? řekla jedna z dívek. „Tak, abychom se představily: já jsem Barbora, vedle Tamara a ještě je tady Lucka, ta chodí o berlích“. Posledně jmenovaná vstala a přišla k Martině: „když budeš něco potřebovat, tak si řekni, my si tady tykáme, tak, že vše v poho“. Na Martinu tato trojice dívek učinila velmi příznivý dojem. „Já jsem Martina, jsem nevidomá, no, nějak jsem se nechtěně potkala s autem, snad už víte, kdo ten náraz přežil líp“? Všechny se rozesmály. „Marťo, neboj, jsme tady dobrá parta a sestřičky jsou tady taky v pohodě“ řekla Tamara: „já jsem měla autonehodu, byla jsem v kómatu a nevěděli, jestli mne vůbec dají do hromady. Jela jsem s partou kluků, ti byli taky škaredě pomlácení, jeden je dokonce na vozíku, byla to blbost, vraceli jsme se ze zábavy a měli jsme upito“. „Já jsem zase slítla z kola“ řekla Lucka. „Já jsem po operaci slepého střeva“ řekla Bára: „nějak se to zkomplikovalo, tak tady budu dýl“.
Dívky se k Martině a vůbec k sobě na vzájem chovaly velmi hezky. „Tak, ještě Vás převezu na rentgen“ řekla mladá sestřička Monika. „Ty, Moniko, co Adél“? Dotázala se Lucka. „Ale, je v pohodě, dnes si vyrazí s Evou na tah“ odpověděla Monika. „Tady se sestřičkama si tykáme“ řekla Tamara. „Tak, můžete i se mnou, já jsem Martina“ „Tebe vídávám chodit na nákupy“ řekla sestřička. „No, akorát teď jsem to nezvládla a truchu pomačkala auto“ řekla se smíchem Martina. Ostatní dívky se k ní přidaly.
Následovalo vyšetření a po něm ji sestřička Monika přivezla na pokoj. „postupně se objevily další zdravotní sestry a všechny si s dívkami tykaly, tak, že i Martina nezůstala pozadu, nabídla všem tykání. „Tak jsi mezi nás zapadla“ řekla s úsměvem Tamara. „Jste skvělý holky“ odpověděla Martina.
Jelikož měla Martina obě ruce zlomené, musely ji sestry krmit. Příjemné jí to sice nebylo, ale, co se dalo dělat. „Byla jsi na velké“? Dotázala se sestra Alena. „Prozatím ne, ale snad to bude“ řekla stydlivě Martina. „Tady se s tím nedělají žádný caviky, zvláště, co je to zneutralizovaný“ řekla znalecky Bára a pro vysvětlenou ještě dodala: „ona je na světě látka, která naše hovínka zneutralizuje, že to vůbec nesmrdí a vše je v pohodě“. „To mi hlava nebere“ řekla Martina. „Ale, brzo to pobereš“ odpověděla jí na to Bára: „když se Ti stane nehoda, tak buď vklídku, nikdo Ti tady nebude za to nadávat a smát se Ti taky nikdo nebude, jsme na jedný lodi“. „Dcera naší vrchní sestry bydlí na Ostrově Robinsona Crusoe a tam to používají“ doplnila Báru Tamara. „To je teda zajímavé“ na to Martina: „jsem, jako v Jiříkově vidění, no, teda, já spíše slyšení“ a všechny se bláznivě rozesmály.
Dívky ležely v postelích a jak to tak mezi ženskými bývá, probíraly vše možné i nemožné. Martině utkvěla v hlavě ta neutralizační látka. Zakazovala si na to myslet, ale ta myšlenka se jí neustále vtírala. Nesměle se dotázala:“holky, to i já jsem nějak opatřená tou látkou“? |“Ale, samozřejmě, máš ji v kalhotkách, akorát se to vstřebalo do sliznice na zadečku, je to tím teplem“. Martině se trochu chtělo na velkou, ale za chvíli potřeba pominula. „Jaké máš rodinné zázemí, teda, jestli se můžu zeptat“? Řekla Bára. „Jo, mamka bohužel před pěti lety zemřela, já bydlím sama, táta je děsnej hulvát a primitiv, furt mi nadává, že jsem k ničemu, že patřím do ústavu a podobný kydy“. „To před Tebou smekám“ na to s obdivem Tamara: „Ty si dojdeš sama nakoupit“? „Mám to poblíž, ale jinak raději s doprovodem. „Ty bys asi nechtěla do pečovateláku, viď“? Dotázala se se zájmem Lucka. „Ne, byt mi odkázala babička, mám důchod, ale s tím musím vyjít, práci bohužel nemám, pracovala jsem v naší organizaci, ale tam se snižovaly stavy a koho myslíte, že vyhodí? Samozřejmě toho, kdo přijde poslední. Ráda bych pracovala u telefonu, umím s počítačem s braillským výstupem a hlasákem“. „Tak to smekám“ řekla Tamara.“Seš správná holka“ řekla uznale Bára. „Pustíme si nějakou tu hudbu“ navrhla Lucka a hned sáhla po svém mobilu. Pokojem se rozléhaly moderní melodie.  Martina se dala do zpěvu. „To je dobrá Anglina“ řekla Lucka. „Učím se Anglicky, moc mne to baví“ řekla Martina. „Já bych navrhla, pustit tam rádio z Ostrova Robinsona Crusoe“ řekla Tamara. Z mobilního telefonu se začaly linout Karibské rytmy. „To je super muzika“ řekla uznale Martina. Po té následovaly zprávy. „Rozumím všemu“ a začala překládat“. „Seš fakt dobrá“ opět ji pochválila Lucka.
„Tady je pohodička, holky“ řekla s úsměvem vcházející sestra Eva. „Jak jste si to spolu s Adél užily“? Dotázala se Tamara. „Ale, jo, byli s náma i kluci, bylo to fajn“. „Ty seš ta nová“ obrátila se na Martinu. „Ano, jsem, dnes mne sem přivezli z jipky“. „Ano, vím, seš pěkně pomlácená, no, hlavně, že ses z toho dostala a jak vidím, mezi holky jsi tady zapadla“. „Ona je pohodová“ referovala Lucka. „Tak, to jsem ráda, měla jsem obavy“ řekla sestra Eva. „Já jsem zvyklá na běžnou komunikaci a vidím, že tady je to v pohodě“ řekla s úsměvem Martina. „Co tady probíráte“? Zajímalo Evu. „Kdo je zvědavý, bude brzo starý“ se smíchem řekla Tamara. „Ale, všechno možné, teď jsme tady vysvětlovaly Martině vše o té neutralizační látce IN“ řekla Lucka. „To ses dostala do pěkný partičky“ rozesmála se Eva. „My ji vyškolíme, neboj“ na to Bára. „Na jednu podstatnou věc jste holky zapoměly a to, že naše nemocnice spolupracuje s tou virtuální na Ostrově Robinsona Crusoe a to díky vrchní sestře Marušce, jejíž dcera tam žije. Také to, že je zde linka na zpracovávání zneutralizovaných produktů je její zásluha, naše nemocnice z toho má zisky“. „Ano, o virtuální nemocnici na ostrově jsem slyšela, s Davidem si píše Lukáš Prošek, s tím si pro změnu píšu já, vytahuje mne z brindy, někdy mám takové depky, že uvažuju o tom, že ten podělanej život zabalím, ale furt k tomu nenacházím odvahu“ smutně řekla Martina. „Kravina,seš fajn holka a určitě se na Tebe štěstí usměje“ řekla povzbudivě Lucka. „Taky si to myslím“ dodala Tamara: „Ty seš z nás nejstatečnější, to, když se mi to stalo, tak jsem kopala kolem sebe, jak kobyla a při tom jsem si za to mohla sama, kdybych tam kráva blbá s nima do toho nesedla, tak k tomu nemuselo dojít“. „A nepoznala bys fajn holky“ doložila Lucka. „To je fakt, furt jsem blbla s takovou partičkou pošuků“ na to Tamara: „ale, co bylo, to bylo, dělám za tím tlustou čáru“.
„Tak, já vás opustím, jdu ještě zkontrolovat holky, teda ženský  na vedlejším pokoji, jsou také moc pohodové“. „Jo, co vladěnka? Abys byla Marťo v obraze, to je mladá sestřička, která si věčně prozpěvuje, ze všeho má prdel“. „Fuj, Tamaro“ řekla dobrácky Eva. „Tak, ze všeho má srandu a taky skládá verše" dopověděla opět Tamara. „kdy bude mít službu“? Dotázala se Lucka. „To je lepší, Tamarko, tak, Vladěnka bude mít zítra službu s Adél, neboj, Marťo jsou to pohodový holky, akorát Adél je trochu ráznější, ale zvykneš si“ řekla sestra Eva. „No, nic, já jdu“.
V tom zazvonil Martinin telefon. Eva jej zvedla a dala na hlasitý odposlech, aby mohla Martina hovořit. „Ty blbče, cos dělala, žes vlítla pod ten auťák, já to říkal, že patříš do ústavu, já Ti dám, až přijdu, až se z toho posereš! Ty se nenaučíš samostatnosti“. „Tati“ špitla Martina. „Pane Potočný, nerozčilujte se, buďte rád, že je Vaše dcera jinak v pořádku“ chlácholila tátu sestra. „Jo, do ústavu půjde, to se mi snad jenom zdá, já jsem s Tebou holčičko skončil, půjdeš do toho ústavu a tam budeš mít vojnu, jak řemen, svéprávnosti Tě nechám zbavit“! „Mohu k tomu něcododat, můj táta je právník“ řekla Bára: „já taky studuju obor, jsem ve druháku“. „Tak, dobře“ řekla Eva a podala jí telefon.“Zbavit někoho svéprávnosti není zas až tak jednoduché, to byste musel prokázat a já tady za Martinou stojím, známe se sice jenom pár hodin, je to fajn holka, za to Vy jste primitiv“. „To je urážka a já Tě budu žalovat“. „Od které doby si tykáme, to za prvé a za druhé, kde máte svědky“? „Ne, já to tak nenechám, Martina půjde do ústavu, hned začnu jednat, ona se mi snad někde zabije“.
Po té, co byl hovor ukončen se Martina rozplakala. „Neboj, to bude dobrý“ řekla Bára. „Nechceš něco na uklidnění“? Nabídla Martině Eva. „Ty, Evi, to musí zvládnout bez prášků, je to tvrdá holka a my jí pomůžeme, alespoň psychicky“ pevně řekla Lucka. Martina se přes slzy usmívala, neboť věděla, že tyto holky ji opravdu podrží. „Ne, Evi, prášek raději ne, musím to zvládnout sama, Lucka má pravdu“. „Jak chceš, pokud Ti bude blbě, tak klidně, vím, nemáš to lehké, druhý na Tvém místě by se sesypal jak domeček z karet a ještě Tvůj táta, hergot,já ho mít doma, tak má vojnu, jak řemen“ řekla Eva.
Když odešla, Martina se uklidnila: „teď jsem tady a co bude po tom je ve hvězdách“ řekla si. „Ty, Marťo, pusť nám tam něco“ řekla Bára. „Mám tady nějaké knížky v MP3“ a nabídla tituly. „Což takhle Prázdniny na vodě, je to dívčí román“ navrhla Martina. Dívky souhlasily a již se pokojem linul příjemný ženský hlas, který předčítal.
Dívky ležely a poslouchaly četbu. Následovala svačina. Sestra Eva Martinu nakrmila. „No, bude to trvat, než se zrehabilituju“ řekla Martina: „snad mne táta nikam nebude chtít strčit“. „Však Ty máš svůj byt“? Povzbudivě řekla Lucka. „Ano, ale, pokud mne zbaví svéprávnosti“. „Blbost, o to se postarám, jako, že se Barča menuju, on Ti nemůže diktovat, seš plnoletá“.
A opět poslouchaly četbu. „Ještě, žes vzala ty knížky ssebou“ řekla Tamara. „Já je mám v mobilu a jako zázrakem to přežil“ odpověděla na to Martina.
Četba střídala hudbu a čas rychle ubíhal. „Večer si vás holky převezme Adélka“ řekla Eva. Ta skutečně přišla s tím, že po noční bude mít část služby s Vladěnkou. „Tak, holky, doufám, že nebudete dělat bordel“ řekla Adélka, dívka o málo starší, než ony. „Hlavně Ty, Tamaro“ zahrozila žertovně prstem. „No, jak pak jsi se měla“? Dotázala se oslovená. „Ale, jo, bylo to dobrý, co Vaši“? „nadávají mi, právem, udělala jsem blbost, ale teď budu sekat latinu“. „Jenom, aby“ zahrozila Adéla. „A co Ty, Martino“? „Všechno v pořádku. „Bylas na velké“? „Ještě ne, ale snad půjdu zítra“. „Kdybys cokoli potřebovala, tak zazvoň“.
„Holky, já mám z té Adély docela strach“ řekla Martina po jejím odchodu. „Ty blázínku, ona je sice dršťka nevymáchaná, ale je to dobrá holka“ řekla Lucka. „Ale, jo, ty, kdyby měla Tvýho fotříka za partnera, ta by ho postavila do latě“ řekla Tamara. „To on má přítelkyni, nestýkám se s ní, viděla jsem ji všeho všudy tak třikrát a měla jsem jí dost“ řekla smutně Martina. Pak však vesele dodala: „kašlu na ně, přeci si nebudu kazit život“ a hlasem na mobilním telefonu zadala, aby se spustilo rádio na Ostrově Robinsona Crusoe, které si velmi oblíbila. Pokojem se linuly příjemné melodie.
„Tak, holky, zhasíná se, jde se spát, zítra je taky den, povídat si můžete, ale žádný bordel, jinak bych vám musela ty vaše zadečky pěkně zvalchovat“ řekla sestra Adélka a žertovně zahrozila prstem. „Nás nemůžeš bít, jsme pod zákonem, teda, alespoň já, je mi sedumnáct“ řekla žertovně Tamara. „Občanku máš a přes prdel můžeš dostat kdykoli“. Všechny včetně Adély se rozesmály. „Ty mi děláš Marťo starost, ještě jsi nebyla od té své dopravní nehody na velké a jsou to 3 dny“ řekla vážně a starostlivě Adéla. „No, taková ta nehoda je oproti té, co by měla třeba ráno nic“ přisadila si Lucka. „Kušuj“ řekla se smíchem Adéla. „Když se Ti bude chtít, tak zazvoň, pak bychom to museli řešit, zácpa je nepříjemná a mohla bys dostat i zauzlení střev“.
Po Adélině odchodu si dívky ještě chvíli povídaly, ale pak postupně usínaly. Martina pocítila tlak ve střevech. Hlavou jí prolétly informace o neutralizační látce IN. „Ne, nesmím na to myslet“ zakazovala si: „jsem přeci dospělá a pokud se mi bude chtít akutně, tak zazvoním a vše bude v pohodě, sice na mísu je to tak trochu prekérka, ale je to lepší, než nehoda“ řekla si v duchu a pohroužila se do spánku.

Pokračování příště.