Autor Téma: Pirát  (Přečteno 400 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
Pirát
« kdy: Listopad 14, 2018, 21:12:22 »
Milí čtenáři. Předkládám vám takovou kratičkou povídku s názvem Pirát. Je to pokračování miniseriálu Výhra v literární soutěži na téma Robinson Crusoe, který jsem v této sekci vydal víc jak před rokem.. Přeji příjemné počtení.

Pirát


Paula Hansena, který vyhrál literární soutěž o Ostrově Robinsona Crusoe jsme opustili při jeho návratu do rodného Dánska. Když vystoupil na Kodaňském letišti, stále si říkal, že to, co na tomto čarokrásném ostrově prožil snad byl jen krásný sen, ale suvenýry, které si odtamtud přivezl jej utvrzovaly v tom, že to není sen, že tam skutečně byl. Vybavil si to teplo a to jak žhavého Karibského slunce, tak i to, jež vycházelo  ze srdcí tamních lidí a obzvláště vzpomínal na svou drahou Juanitu. To se mu vedraly slzy do očí, bylo mu líto, že ji musí opustit. „Třeba si tam na ostrově najde někoho mezi svými“ říkal si a zžírala jej žárlivost. Zakazoval si, že nebude žárlit, ale srdci se poručit nedá.
Doma jej všichni vítali, následovaly rozhovory pro noviny a mládežnický televizní kanál Dansk junior. Když se jej mladá reportérka dotázala na jeho dojmy, řekl: „Toto jsou nejlepší okamžiky mého života, hned bych se tam rád vrátil“ a po tváři se mu rozlil úsměv. Pak ještě dodal: „když jsem pobýval na tomto čarokrásném ostrově, zmocňoval se mne pocit dejavu“.
Dny slávy pominuly a následoval všední život. Paul se učil v oboru automechanik, práce mu šla od ruky, ale moc jej nezaujala, spíše jej lákalo moře. „Na moře se vykašli, auťáky jsou budoucnost“ říkal mu táta. „Tati, ale lodi, moře, to vše skýtá dálky, neříkám, že romantiku, na Ostrově robinsona Crusoe jsem viděl tamní rybáře, i patnácti a šestnáctiletí kluci pomáhali a šlo jim to k duhu. Mne jaksi tenhle životní styl moc nebaví, rád bych jednou na moře a na Ostrov Robinsona Crusoe. „Ty ses tam zamiloval“ řekl se smíchem táta. „Ano“ odpověděl Paul a povyprávěl mu o Juanitě, zamlčel jejich seznámení. „Ale, synku, takových ještě bude. Jak jsi odjel, určitě si našla druhého“. „To není pravda“ rozčílil se Paul. „Ale, no tak“ chlácholil jej táta.
Když večer uléhal, vzpomínal si na ostrovní plenkaře. Také to tam zkusil a musel s uspokojením konstatovat, že je to ten nejlepší relax, jaký může být, takové uvolnění, kterého jiným způsobem člověk nedosáhne.
Paul cítil,že jej pobyt na Ostrově Robinsona Crusoe změnil a to v tom kladném slova smyslu, Spadla z něj taková severská uzavřenost, byl přátelštější a otevřenější. S ostrovany a hlavně s Juanitou udržoval stálé styky. Juanita mu slibovala, že mu zůstane po celý život věrná, což dodržovala. Paul na ni neustále myslel a vždy si připomínal její milý úsměv. Co se týkalo školy, měl dobrý prospěch, dokonce byl vybrán, jako nejlepší žák a dostával 300 Dánských Korun, jako stipendium.
Jednou řekla matka: „Ty, Paule, viděla jsem tu Tvou dívku na obrazovce Tvého notebooku, je moc hezká“. „A taky milá“ odpověděl hoch a začervenal se. „Můžeš nám ji představit“? Dotázala se. „Ale, klidně“ odpověděl Paul a spojil se s ní. Oba rodiče si s ní dlouho povídali. Po rozhovoru řekl táta: „Tak Ti cítím, že to bude žena Tvého života, hodíte se k sobě“. „Také jsem toho názoru“ na to s úsměvem matka. Paula to hřálo u srdce.
„Až dokončím školu, chtěl bych se jednou usadit na Ostrově Robinsona Crusoe“ řekl Paul překvapeným rodičům. „Kvůli té dívce“? Dotázal se otec. „Ano, i kvůli ní, ale něco mne k tomu ostrovu táhne, nevím, co, ale jako by to byl můj domov“. „Tvůj domov je tady, v Dánsku“ oponovala matka. „Ano, to je, ale něco mne tam táhne“. „Což, kdyby se Juanita na čas přestěhovala sem“? Navrhla matka. „Nevím, ale určitě bychom byli šťastnější tam“ odpověděl Paul. „Tys veškeré peníze investoval na ostrově“? dotázal se táta. „Ano, tati, poradili mi to mí přátelé a moje finance se ztrojnásobili“ a ukázal jim účty. Oba rodiče obdivně hleděli. „Nu, což, pokud to bude Tvoje volba a budeš cítit, že je správná, tak, proč ne“ řekl po chvíli otec.
Od výhry v literární soutěži uplynulo 14 měsíců. Paul byl v neustálém kontaktu s Ostrovem Robinsona Crusoe. Juanita mu zasílala různé dárky a to převážně pochutiny. „Ty sušené hrozínky jsou vynikající“ říkávala matka. „A ten rum“ pochvaloval si otec. Taktéž během vánoc a svátků si oba vyměňovali různé dárky a jejich pouto, byť byli od sebe tak vzdálení sílilo.
Paul s vyznamenáním absolvoval obor automechanik a po obdržení výučního listu bylo třeba se rozhodnout, jak dál. „S Tvým vyznamenáním Tě veme každá automobilka“ řekl mu táta. „Snad, jo, ale, pojedu se podívat na ostrov“ řekl Paul. „Tak, jo“ odpověděl táta: „a brzy se vrať“ dodal ještě.
Nastaly přípravy na odjezd. Paul byl v kontaktu s Juanitou, ta se na jeho příjezd již velmi těšila. Vyřízení ostrovního víza trvalo několik málo dní, nasedl do letadla z Kodaně do Port Of Spain, kde jej již očekávala Juanita.
Oba si padli do náručí, dlouze se líbali a po tvářích jim tekly slzy štěstí. „Jsem moc ráda, že ses mi vrátil“ říkala mezi polibky. Něžně ji poplácal po zadečku. „Tys nezapoměl“? řekla se smíchem. „Tvou erotogenní zónu snad nikdy nezapomenu“ řekl a něžně ji opět poplácal po zadečku. „Kdybychom byli na ostrově, tak bych si dovolil víc“ řekl a jemně ji kousnul do lalůčku pravého ucha. „Jenom, že ještě nejsme na ostrově, tak si toho dovolit moc nemůžeš“ řekla škádlivě, vzala jej za ruku a oba se procházeli hlavním městem Trinidadu a Tobaga.
Slunce pálilo a oni se procházeli zavěšeni do sebe a Paul obdivoval krásy této Karibské metropole, kde se mísily Anglosaská, Africká a Indická kultura. Zašli si na skleničku kokosové vody, která je osvěžila. „Za chvíli nám to letí“ řekla Juanita. „Tak, konečně doma“ řekl Paul a něžně ji políbil. „Doma jsi v Dánsku, ne“? „Nevím, ale na Ostrově Robinsona Crusoe se mne vždy zmocní onen známý pocit dejavu“.
Dorazili na letiště, kde nastoupili do šestimístné cesny, která je během chvíle přepravila na Ostrov Robinsona Crusoe. Po krátké prohlídce jej Juanita vedla k sobě domů. Zde byl rodinou i přáteli bouřlivě přivítán. Vybalil si své věci a spolu s Juanitou si šli zaplavat. Moře je osvěžilo. „Já tady asi zůstanu“ řekl Paul a něžně dívku políbil.
Následoval velmi pohodový týden, kdy Juanita a Paul trávili většinu času na plážích, slunili se a plavali. „Jsem tady velmi rád, ani se mi nechce do Dánska“ říkával Paul: „asi si tady najdu práci“ a po týdnu se nechal zaměstnat jako opravář motorových člunů. Zjistil, že tato práce je jak se říká to pravé ořechové. Když volal domů, řekl: „asi se hned tak do Dánska nevrátím, chci zde nějakou dobu zůstat, našel jsem si práci jako opravář motorových člunů, je to něco, jako automechaničina, je to i slušně placené. Bydlím u Juanity, její rodina mne velmi dobře přijala“. „Záleží na Tobě, synu“ řekl otec: Je to „ jen na Tobě, jakou životní dráhu si zvolíš, kdo mohl tušit, že Tě ta výhra v literární soutěži tak změní“. „Ani já jsem to netušil, ale, když jsem vystoupil na břeh tohoto ostrova, hned mi došlo, že se mi do slova vpálí do srdce“. Pak dodal: „udělám vše pro to, abych se stal občanem této země“. „Jsi přeci Dán“ odpověděl mu smutně táta. „Ale, jo, jsem dán, tady můžeš mít občanství kolik chceš, oni tady respektují každé, záleží jen na tom, zda jsi dobrý člověk“. „Tak to jsi mne uklidnil“ řekl táta a usmál se.
Paul se spřátelil i s místními rybáři. Brzy se od nich naučil chytat ryby a vyjíýžděl s nimi na lov. To taktéž skýtalo další příjem. „Jsi šikovný, je z Tebe skoro ostrovan“ řekl Juanitin táta. „Ano, ale nemám vaše občanství“ řekl si v duchu Paul. „Občas si zaplenkařím, ale cítím, že toto není to pravé pro jeho získání“.
Svěřil se s tím Juanitě. „Pokud máš ten neodbytný pocit dejavu, stačí, aby ses nechal zhypnotizovat a ponořil se do svých minulých životů“ navrhla mu Juanita. „Asi na tom holka něco bude“ řekl Paul. „Až bude víkend, tak si dáme takovou hloubkovou terapii“ navrhla Juanita: „již jsem se to naučila, budeme napojeni na virtuální nemocnici“. „Souhlasím“ řekl Paul. „Ještě něco“ ozvala se opět Juanita: „od samého počátku cítím, že mne k Tobě něco přitahuje, již, když jsem Tě po prvé spatřila, byl jsi mi nějak povědomý“. „Vážně“? Vykulil oči Paul. „Jo, vážně, jako bychom k sobě patřili od jakživa“ řekla Juanita a něžně jej políbila.
Provedení akce bylo naplánováno na sobotu. Místem určení byla pláž při Želví zátoce, kam chodí méně turistů kvůli klidu želv. Tato pláž je zpoplatněná částkou 300 Peso Ostrova Robinsona Crusoe, tyto finanční prostředky jsou věnovány želvám.
Oba ulehli a nasadili si sluchátka. „Máme na sobě plavky s plenkovým čipem“ řekla Juanita. „Může dojít při tom uvolnění k vyprázdnění“ řekla jako by omluvně. „To nevadí“ odpověděl jí Paul a nořil se do hypnotického stavu.
„Jsem pirát, mé jméno je Jack. Plavil jsem se po mořích a spolu se svými kumpány jsem přepadal koráby bohatých kupců. Bylo mi 19 let, když jednou naše loď byla vlákána do pasti a posádka byla pobita a zajata. Mne pak v železech dopravili do Anglie, kde jsem  byl odsouzen k trestu smrti. Při vynesení rozsudku se pode mnou podlomily nohy a já se pokadil. To bylo doprovázeno hanlivými nadávkami soudců a zřízenců. Nakonec mi byl vzhledem k mému mládí rozsudek zmírněn na doživotí s tím, že zbytek svého života strávím v trestanecké kolonii na Ostrově Robinsona Crusoe.
V Anglii jsem měl dívku Jane, v níž poznávám tady Juanitu. Ta i přes protesty svých rodičů se mnou jela, jakož i další rodinní příslušníci nás, pirátů. Plavba proběhla dobře bez nehod, na Ostrově Robinsona Crusoe se mi líbilo, podmínky tam byly snesitelné. Během tří let pobytu na ostrově se nám narodil syn Jack. Také ostatní piráti se zde usadili a splodili děti. Když jednou bylo třeba odrazit nepřátelská vojska, nabídli jsme se my, piráti, že pomůžeme ostrovu. Z prvu nám nedůvěřovali, ale pak nám dali zbraně a my jsme bojovali po boku ostrovanů. Byla nám dána svoboda a my jsme zde zůstali. Narodili se nám další dvě děti a to dcery. Začal jsem na ostrově stejně, jako mí druhové sedlačit, koho by napadlo, že my, staří mořští vlci se budeme rýpat v hlíně.
Dožil jsem se požehnaného věku 75 let“.
Po uvedení do reálného života řekl Paul: „teď je mi to jasné, zažádám si o občanství“. Ucítil, jak jej něco hřeje na zadku a došlo mu, že se pokadil. „Také Juanita potvrdila, že byla onou dívkou Jane. Paul se dal v moři do pořádku,
Následovala žádost o občanství Ostrova Robinsona Crusoe, která byla kladně vyřízena. Tak začal nový život mladého Dánského chlapce na Ostrově Robinsona Crusoe. Kdo jen mohl tušit, že výhra v literární soutěži změní jeho život.