Autor Téma: V první linii 5  (Přečteno 333 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
V první linii 5
« kdy: Listopad 11, 2018, 21:27:15 »
Kapitola 5, Vítězství, návrat domů


Spojenci vítězně postupovali, Iráčané nekladli odpor a pokud ano, ten byl brzy zlomen. Vše se opět obešlo beze strát na obou stranách. Tam, kde byl odpor, přikázal velitel spojenců král Ostrova Robinsona Crusoe George Crusoe, aby byla vyslána letecká podpora, avšak zakázal bombardovat cíle, opět se jednalo o psycholgickou válku. Rušiči mezi tím zneškodnili protivzdušnou obranu, tak, že bylo možné přelétat bez nebezpečí. David se činil jako spojař a síťař, nebo-li něco, jako IT technik. Postupoval spolu se spojenci k Bagdádu.
Mezi tím Sadr přikázal vytvořit tzv. Bagdádskou frontu: „Bagdád nebude nikdy dobyt, nepřátelé jej nedostanou, pokud nebude jiného zbytí, bude zničen“. Ženisté se činili a jali se podminovat všechna důležitá místa v hlavním městě. Několik vojáků z Bagdádu uprchlo a přešlo na stranu spojenců, kteří se o šíleném Sadrově plánu dozvěděli. „Sadr má vytvořenu síť, která je řízena jeho počítačem. Jakmile spojenci dosáhnou předměstí Bagdádu, bude uveden do činnosti destrukční systém. „To si ani neváží vlastních lidí“? Řekl jednou s rozhořčením král George Crusoe. „Již jsem se jim naboural do systému, jakmile to Sadr spustí, nic se nebude dít, akorát se ukáže na počítačích specialistů, kteří ho zajmou přesná poloha“ řekl David. „Ty seš pašák“ odpověděl mu na to jeden z důstojníků Americké armády. „Pomohl mi v tom Alex z ostrova“ řekl David. „Tam se také činí, ta Emma, to je poklad“ odpověděl opět důstojník.
Spojenci započali vůči Iráčanům s osvětou. Z letadel byly shazovány letáky s informacemi a hlavně ujištěními, že obyčejným vojákům, natož civilistům se nic zlého nestane. Na dobytá území byly distribuovány potraviny a léky, kvalifikovaní zdravotníci se zapojili do humanitární pomoci převážně civilistům. Za tímto účelem bylo do Iráku z Ostrova Robinsona Crusoe odesláno 120 žen a dívek, převážně zdravotních sester a kvalifikovaných ošetřovatelek.
Tajné služby objevily v Mosulu a dalších městech sklady s bakteriologickými zbraněmi. „To je strašné, doposud jsme neměli žádné ztráty, ale teď, když to Sadr spustí, budou mnohonásobně větší, než,kdyby se bojovalo“ řekl se znepokojením Francouzský prezident. „Hlavní věc, že víme, co obsahují“ odpověděl mu na to král George Crusoe. Jednalo se o choleru, dýmějový mor a černé neštovice. Těchto skladů bylo po celém Iráku 8. Ostrovní jednotky je přesně zaměřili a brzy byla spuštěna operace s názvem Sanace. Z lodi Robinson Crusoe byly vypuštěny rakety s hlavicemi obsahujícími neutralizační látku IN a příslušné vakcíny. Neutralizační látka IN způsobila bezpečné zničení těchto nebezpečných zbraní, očkovací látky pak úplnou eliminaci.
To mělo psychologický význam, neboť značná část Iráčanů si uvědomila, že Sadr s nimi nehraje poctivou hru a k dovršení jeho pádu se v zemi rozhořelo celonárodní povstání. Postupně padla velká města včetně Mosulu, Tikrítu, Arbílu a dalších. Díky tomu, že se Sadrova armáda rozpadala, nevznikly větší materiální škody, po této válce nebyl Irák zdevastován.
„Vyřadím jejich stanice“ řekl David veliteli Amerických spojařů Patricku Kellymu. „Mám v radiolokátoru všechny Sadrovy vysílače, alespoň budou mít o další propagandistický prostředek míň“. V éteru se nyní ozývaly pouze rozhlasové stanice kontrolované Američany a vytvořené nově vzniklou Frontou národní spásy Iráku. „Davide, toto je opravdu skvělý počin“ chválil jej král George Crusoe: „Tys vyrazil Sadrovi další trumf z ruky“ a bodře Davida poplácal po rameni.
Mezi tím Sadr vydal rozkaz, aby se zbylé části armády stáhly k Bagdádu, kde, jak doufal bude svedena nejkrvavější bitva celé války. „Toto bude nejtěžší fáze bojů, nepochybuji o tom, že zvítězíme, ale obávám se, že tentokrát k nějakým ztrátám na naší straně dojde. Sadrovi věrní budou Bagdád bránit a boje se budou svádět snad o každou píď. Do nynějška se nám dařilo, ale, u Bagdádu to bude těžké“. Ve štábu se rozhostila pochmurná nálada, neboť každý věděl, že Sadr kolem sebe shromažďuje ty nejzavylejší islamisty, kteří budou bojovat do posledního dechu. „Je to, jako s těmi Japončíky, můj děda mi vyprávěl, že také bojovali o každý kousek pacifických ostrovů“ řekl kapitán Ros Mayer. „Asi všechny z bojiště domů nepřivedu“ jak jsem si přísahal“ řekl smutně král George Crusoe. „Já navrhuji, až se dostaneme před Bagdád, zničit neutralizační látkou IN jejich sklady zbraní a pak zaůtočit. Bude to blesková akce“ řekl velitel ostrovní armády  Mendéz. Pak ještě dodal: „lokační a rušící jednotka na tom může pracovat ihned“. „Tak, dobře“ odpověděl mu na to král George Crusoe a po těle jej hřál pocit, že se na své chlapce a dívky může spolehnout.
Lokalizátoři provedli detailní zaměření skladů munice před Bagdádem a uvnitř města. Bylo dohodnuto, že, jakmile spojenecká vojska dosáhnou Bagdádu, bude spuštěna jejich likvidace.
„Budeme Tě muset odeslat domů, neboť Sadr zjistil, že jsi rušil jeho sítě a vypsal na Tvou hlavu odměnu ve výši 1000000 Dolarů a já Tvůj život nechci riskovat“ řekl Davidovi král George Crusoe. „Tak to jsem asi celebrita, když si mne tak cení“ zažertoval David. „Já si Tě cením víc, proto musíš domů“: „Ne, mám tady Irenku a taky kamarády, které nechci opustit“. Krále to dojalo: „Prodělal jsem dvě Venezuelské války a další příkoří, tak, že jsem zocelený“ pokračoval David. „Tak, dobře, mazej“ řekl král George a po tváři se mu koulely slzy, jako hráchy.
Spojenci dospěli k Bagdádu. Sadr nechal vybudovat kolem města linii zákopů  a vytvořit minová pole. Ta ostrované zničili neutralizační látkou IN. To bylo doprovázeno ohlušujícími výbuchy. Iráčané zmateně ustupovali, ale někteří nadále pálili z lehkých zbraní. rušiči střely blokovaly neutralizační látkou IN a ty dopadaly na zem, jako neškodný déšť.
Bohužel jedna z nich si našla svůj cíl a to Davida. Ten byl zasažen do levé paže. Ucítil pronikavou bolest. „Au“!Zařval. „Co se děje, kamaráde“? Dotázal se Chris. „Ale, jenom škrábnutí“ Odpověděl David. „Ach, kurva, pěkný škrábnutí, pořádnej průstřel. Zdravotník! Máme raněnýho“ zakřičel. Na místo se dostavil zdravotník, který zkonstatoval, že se jedná o čistý průstřel. Armádou se rozšířila zpráva, že David padl. Když se to dozvěděl, ihned se spojil se sítí a začal řečnit: „tak, sakra, já si myslel, že bojuju v armádě a ne s drbnama. Jste, jako na dědině, kdy na jednom konci si někdo uprdne a na druhém z toho udělají, že se posral“. Ihned bylo zřejmé, že žije. Irenka která se o jeho zranění dozvěděla šla na pomoc zdravotníkovi. „Neboj, Irčo, nic to není, akorát to bolí, jako svině, ale je to v pohodě“.
David měl být původně kvůli svému zraněnní odeslán domů, ale vymínil si, že zůstane do konce. Spojenecké síly zaútočily na Bagdád. Sadr dal příkaz k vyhození města, ale nic se nestalo, pouze na jeho počítači se objevila chyba. Když slyšel přicházející Americké vojáky, sám se zastřelil. Jeho syn Saddám oficiálně oznámil kapitulaci a Irák se tak definitivně vzdal. Byl konec války a všichni mohli oslavovat. Spojenci a Iráčané se objímali. „Tak Ty jsi to nejvíc obesral“ řekl Davidovi Chris. „Ale, je to v pohodě, jenom škrábnutí, mám život, jako kočka“.
Tak, konečně domů“ řekla Davidovi Irenka. „Ano, domů“ Odpověděl zasněně David. „Jsem rád, že válka skončila“. „Akorát to Tvoje zranění“ na to opět smutně Irenka. „Ruku vem čert, akorát to pořádně bolí, ale, co, hlavně, že jsme tu patálii holka moje zlatá přečkali ve zdraví“ a objal Irenku zdravou paží.
„No, zasloužili by jste pořádně na prdel“ řekla do telefonu Davidova mamka: „víš, jak jsme se o vás báli“? “Hlavně, že to máme již za sebou: omluvně řekla Irenka.
Také na Irácké straně zavládla radost a to hlavně z toho, že jejich země nebyla vůbec poškozená, někteří imámové vyzývali k svaté válce,ale lid je neposlouchal a byli vsazeni do vězení. Byla vytvořena prozatímní vláda, která se zavázala přechodem země k demokracii a k neútočení. Zahraniční bojovníci byli umístěni v táboře poblíž Tikrítu a postupně s nimi byly zahajovány soudy. Zajatecké tábory byly zrušeny, nová Irácká vláda se s Ameryčany dohodla na tom, že tito vojáci budou odesláni domů ke svým rodinám a jejich pracovní potenciál se tímto zachová.
„Letos tady bude hojná úroda datlí“ řekl Chris Davidovi. „Jak to myslíš“? „No, přeci to naše hnojení s tou neutralizační látkou IN“. „Jo, to máš pravdu“ s úsměvem odpověděl David. „Co Tvoje pracka, ještě bolí“? Dotázal se Chris. „Je to lepší“ na to David. „Tady si lokni z mý polní láhve, kamaráde“ řekl Chris a oba si řádně lokli. „A víš, že Iráčani tu válku do slova prosrali“? Pokračoval Chris. „To jo, to Ti povím, na místo krve z nich šlo něco, co pěkně pohnojí datlovníky a Irák bude mít co vyvážet“ řekl opět David. Oba kamarádi se srdečně zasmáli.
První videokonference, která se po vyhlášení kapitulace konala byla slavnostní,. „Víte, kdo v této válce vlastně zvítězil“? Dotázal se Americký prezident. „My, spojenci“ odpověděl s úsměvem Britský premiér. „Chyba lávky, vítězem v této válce se stal jednoznačně Ostrov Robinsona Crusoe, nebýt jeho zbraní, mnozí vojáci by tady nebyli a Irák by byl silně zdevastován a ztráty mezi civilisty by byly značné“. „Jsem moc rád, že nebyly ztráty a já přivedu své lidi domů a mohu se podívat jejich rodinám do očí. Stejně tak i vy, kteří jste se mnou tuto válku vyhráli, nakonec vlastně zvítězilo dobro a ani Iráčanům nebylo příliš ublíženo.
„Tak, budeme se stahovat z Iráku“ oznámil král George svému kontingentu. Nastalo loučení. „Ty, Chrisi, přijeď k nám na ostrov na vánoce“ řekl David. Stejně zvali i ostatní své spojenecké kamarády. Tato válka kromě utrpení přinesla i četná přátelství, která přetrvala po celý život.
„A ještě jednu radostnou zprávu bych vám, vojáci chtěl oznámit“ ujal se slova král Ostrova Robinsona Crusoe George Crusoe: „vyčlenil jsem 50000000 Amerických Dolarů pro ty z vás, kteří měli zásahy. „Tak jsem si Davide přišel na 18000 Dolarů za každý cíl“ chlubil se Davidovi Chris: „to jsou ty nejcennější zásahy, nikdo nezemřel, Iráčani se akorát podělali, ale když nic horšího“.
Ostrovní kontingent se přepravil do Kuvajtu. Ještě před odjezdem zaučily ženy a dívky místní, jak zacházet s neutralizační látkou IN. David seděl vedle Irenky, která mu popisovala krásy země. „škoda, kdybychom tady byli, jako turisté a ne, jako bojovníci, bylo by to nádherné“ řekl David a vášnivě ji políbil. Jeli krajinou a lidé jim radostně mávali, neboť Ostrov Robinsona Crusoe se v této zemi, která by málem doznala válečnou katastrofu byl nyní pojem. Kontingent překročil hranice Kuvajtu a dorazil do hlavního města země, kam přiletěl i Americký prezident Barag O BRyan. Ten vyznamenal všechny vojáky a vojačky Ostrova Robinsona Crusoe medajlemi za statečnost a Davida ještě medajlí za zranění a určil mu doživotní rentu ve výši 800 Dolarů měsíčně. Ostrované byli taktéž zařazeni mezi válečné veterány. Americký prezident po té odletěl do Iráku, kde se sešel jak s Americkými a spojeneckými vojáky, tak i s novou vládou. Také Američané se počali stahovat ze země, zůstali zde jen jednotky cvičící armádu a policii.
„Tak, nastupovat“ zavelel král George Crusoe a celý kontingent se nalodil na loď Robinson Crusoe. Když bylo králi nabídnuto, aby odletěl speciálním letadlem na ostrov, ten to odmítl se slovy: „přeci neopustím své kamarády v boji, spolu jsme do války šli, spolu se všichni vracíme, no, dokonce máme o jednoho obyvatele ostrova víc, tím je Fátima. Kéž bych vás nikdy nemusel vést do žádné války“ řekl a uvelebil se v jedné s kajut mužstva, v ničem nechtěl mít žádná privilegia.
Loď odrazila od břehů Perského zálivu a směřovala do Karibiku. Plavba probíhala v naprosté pohodě, nálada na lodi byla velmi uvolněná. David zřídil dočasné Internetové rádio s názvem Demobilization, které vysílalo postřehy vracejících se vojáků a vojaček. Davidova ruka se pod péčí Irenky a ostatních zdravotníků hojila a on to bral s humorem.
Konečně se na obzoru objevil Ostrov Robinsona Crusoe. Bylo 8 hodin ráno místního času. Loď Robinson Crusoe vplouvala do Velké zátoky, na břehu byl shromážděn celý ostrov a zahraniční turisté.  Její příď se dotkla země a první příslušníci armády začali vystupovat, ozval se jásot. Po té, co se všichni vylodili, zazněla hymna Ostrova Robinsona Crusoe. „Tak vás tady vítáme“ ujala se slova královna Blanka. „Jsem moc rád, že jsem vám vaše blízké a drahé přivedl domů bez úhony“ odpověděl král George a oba se objali.
Nastalo vítání, vypravování. David svou virtuální ústřednu nedeaktivoval, ale ihned po příjezdu na Ostrov Robinsona Crusoe ji věnoval Americké armádě. Ta ji plně počala využívat ke spojení s virtuální nemocnicí Ostrova Robinsona Crusoe, brzy došlo k voperování čipů u všech  vojáků.
Dnem návratu kontingentu byl pátek a tak bylo rozhodnuto, že bude na Ostrově Robinsona Crusoe prodloužený víkend, ostatně na práci nebyla vůbec nálada a král George Crusoe tento pátek vyhlásil jako jednorázový den pracovního klidu a oslav. Davidovo zranění bylo prohlédnuto lékaři a bylo konstatováno, že byl zdravotníky dobře ošetřen. Slavilo se po celé zemi, bary a restaurace byly plné. „Tož, Davide a Irénko, mosím vám požalovať na Alexa a Emmu“ řekl František. Oběma bylo jasné, že zas bude nějaká ta legrace. „Ja, tož, když docházajů do hospody, Emma vytáhne brčko a po tém mu upíjá pivo, on pak strašně brčí a dá jí na zadek. My sa řehcem, jak kobyle“. „Tak, to už vím, že jsem doma“ řekl David a spolu s Irenkou se srdečně rozesmáli. PO chvíli se objevili i Alex s Emmou. „Alexi, Emmo, tak vás opět zdravím“ řekl David. „Vy jste vlastně ti, kteří zabránili krveprolití“. Emma se šťastně usmála a po tvářích se jí rozlily slzy štěstí.
Co říci závěrem? Snad jen to, že prodloužený víkend byl plný oslav, hudba, tanec, zpěv a také dobré jídlo a pití. Kéž je tato válka pro ostrovany poslední.

Konec příběhu, autor Luba.