Eliz zase pokračovala se svou hrou na vyhrnuté sukně a ukazování plínek všem, kdo se chtěl kouknout z aut, která jela kolem. Já jsem řešila jiný problém a to, že jsme se naší zábavou dost zdržely a teď jsme měly být už o nějakých 300 km dál. Byly jsme už v Rakousku a tak jsem se rozhodla, že to risknu a nebudu dodržovat rychlost. Šlápla jsem pořádně na plyn a kabriolet, ačkoli nevypadal, že by musel nutně být sportovní, začal ochotně zrychlovat. Stabilizovala jsem se někde kolem 200 km/h a doufala, že ztracený čas doženu. Rychle proudící vítr dělal víry a i bez našeho přičinění nám zvedal sukně. Eliz se ale nelíbilo, že při té rychlosti si naše plínky nikdo pořádně neprohlédne. Nakonec zavolala rodičům, že dorazíme později, že byla cestou zácpa a já mohla zase zpomalit. Navíc domluvila, že se ještě stavíme v Benátkách na večeři a dorazíme tedy někdy pozdě v noci. Ten nápad se mi líbil. Netrvalo dlouho a odbočovala jsem v Mestre z dálnice. Cestou jsme obě učurávaly a tak se naše plínky vzdouvaly ještě více, než předtím. Stále ale ještě měly dost volné kapacity a tak jsme si mohly na oko zdůvodnit, že se ještě přeci nemusíme přebalit, abychom mohly s těmi páchnoucími vemeny ještě chodit. Zaparkovala jsem na parkovišti za hrází a vydaly jsme se najít nějaké bistro, kde by nám něco dali. Eliz si brzy všimla že je ve městě dost Čechů. Asi proto se se mnou začala vybavovat dost divným způsobem, takže jsem se za její narážky trochu styděla a nevěděla jsem, co na to říct, zvlášť, když se skupinka českých turistů otočila, nebo rozesmála. Šly jsme akorát v úzké uličce, před námi asi čtyřčlená skupina turistů a Eliz spustila. Tak Teri, co myslíš, jsme takhle šukézní číči? Nic jsem na to neřekla. Eliz pokračovala. No já si s těmi hovny pod sukní připadám šukézní až až, hlavně když ze mě jde ten smrad. Turisté se ohlédli a vyprskli smíchy. Popadla jsem Eliz za ruku a strčila jí rychle do nejbližší uličky stranou. Co blbneš ty krávo, spustila jsem na ní dost hrubě. Eliz se mi vykroutila a nasadila naprosto nevinný kukuč. Já za to nemůžu, mě z těch plín pod sukní prostě trochu hrabe. A vždyť to je jedno, můžem tady klidně řádit jak černá ruka, stejně nás nikdo nezná, pojď se mnou hrát tu hru taky, zažadonila. Něco na tom bylo, ta představa byla vzrušující. A tak jsme zase vyrazily dál do ulic a v blízkoti skupinky turistů jsem spustila, škoda že jsme už obě pokaděné, mohly bysme vydržet v ulicích až do půlnoci. Takhle budem muset na hotel už dřív. Eliz mi na to odpověděla „však to zvládnem, tak prostě jen trochu smrdíme“. Pár lidí se otočilo, ale my s Eliz jsme rychle zmizely v davu. Došly jsme už na náměstí Svatého Marka a zamířily k vodě. Přešly jsme pár mostů, kde zastavují lodě MHD, sedly si na schody a pozorovaly západ slunce. Turisté, kteří chodili okolo tak měli téměř nerušený výhled na naše nařvané plíny. Eliz si hodila sukni za sebe a seděla a schodě jen zadkem v plíně. Chvíli jsem přemýšlela, proč to udělala, ale ve chvíli, kdy jsem uviděla, že pod Eliz se dělá loužička a pramínky stékají na další schod mi bylo jasné, že protekla. Chvíli jsme tam tak ještě seděly a nasávaly atmosféru veřerních Benátek. Pak jsme se ale zvedly a koupily si v nejbližším baru picu, sedly si na lavičky na náměstí Sv. Marka a jedly. Eliz zase začala rozvíjet svoje lingvistické dovednosti. Pica, to je jak píča, nepřipadá Ti to, Teri? No, vidíš to Eliz, to je vlastně pravda, odpověděla jsem jí. Jenže ta pica pěkně voní, zatímco naše píči se ráchaj už pěkných pár hodin v zapařených chcankách a to nemluvím o tom, že se mi asi shrnula vata a tak mám tu moji namazanou i v hovnech. Paní, která seděla před námi a také něco jedla, se ohlédla a uviděla naše nařvané plíny s fleky v rozkroku, pak se mlčky zvedla a celá bledá odcházela chvatně pryč. Vypadalo to, že bude zvracet. Eliz z toho měla náramnou legraci, a tak dodala, to moje vata je tam, kde má být, já mám moje hovna hezky bezpečně separovaná v plínce. Dalších pár turistů se zvedlo a odešlo. Ve mě se mísily různé pocity. Nakonec jsme vzaly zbytky naší večeře a pomalu šly zpátky k autu. Pořádně jsme se napily a tak jsem také brzy začala protékat. Čurání nám kapalo zpod sukní, teklo po nohách až do střevíčků a z nich pak ven. Každou chvíli jsme jeho zdroj přiživovaly ucvrkáváním do plínek. Dělaly jsme ale jakoby nic a cestou jsme dojedly i naši picu.
Taky už jsme hodně smrděly, Eliz jsem cítila i několik metrů za ní a se mnou to muselo být podobné. Na parkoviště jsme zalezly do auta, že si sundáme plínky. Eliz ale vytáhla nějaké dost velké a tlusté vložky. No Teri, přece nepojedeme bez zaopatření, podívala se na mě, jakoby to byla ta nejsamozřejmější věc. Nedokážu si představit, že bych přijela na místo bez smrdící a očurané vložky. Ale vezmem si už šortky, navrhla jsem. To je dobrý nápad souhlasila Eliz. Vzaly jsme si teda už normální klahotky s vložkami a šortky. Vylezla jsem z auta a odnesla vyhodit naše již doslouživší a velmi páchnoucí pleny do koše. Eliz mi hlásila, že mi vložka dělá na prdelce rámeček a že to teda je vidět, že jí mám. U ní to bylo stejné. Sedly jsme do auta a už skoro po tmě pokračovaly v cestě. Bylo to ještě asi 500 km daleko a tak jsem na to už pořádně šlapala. Čekala jsem, že už poměrně dlouho večer bude dálnice volnější, ale nebyl patrný žádný velký rozdíl oproti normálu. Naštěstí byl na dálnici nový povrch a měla tři pruhy v každém směru. Chtěla jsem zkusit, kolik vlastně to Mariino auto vytáhne. Italové stejně jezdí jako šílenci, tak se to ztratí. Co mě překvapilo, byla skutečnost, že jak sem jela rychleji, tak jsem nedokázala udržet moč a prostě jsem zcela nekontrolovaně ukapávala. Ještě že Eliz vyndala ty vložky.
Mariin kabriolet zvládal jet i 240, jak jsem nakonec zjistila a tak jsme na místo dorazily ještě před půlnocí. Marie a Jana se s námi přivítaly a ptaly se Eliz, jak se nám jelo. Eliz si cestu moc pochvalovala a žadonila, že se mnou zase musí někdy někam jet sama.
Přespaly jsme a druhý den jsme se šly koupat k moři. Na večer naplánovala Eliz, že půjdeme na diskotéku. Marii přemluvila, že chce jít sama jen se mnou a že já jí budu hlídat.
Moc se mi ten nápad nelíbil, protože jsem tušila další neřízené plenkové dobrodružství. Večer jsem se pro Eliz stavila. Česala se a malovala před zrcadlem. Na sobě kratičké šaty se skládanou sukýnkou a mezi nohama velkou plenu. Já si vzala něco podobného a oblékla jsem si mlčky Abrinu, kterou mi Eliz podávala. Marie s Janou a manželem byla někde na večeři.
Pojď, rovnou se do toho počuráme a pokadíme, ať to jede, vybídla mě Eliz. Zvedla jsem jí sukni a kus šatů až na záda a nakoukla do její pleny. Pod zadečkem a určitě i dál dopředu měla hovínko a plena byla také už žlutá a poměrně nacucaná. No co, tak už jsem to udělala, podívala se na mě svým typicky nevinným pohledem. Sedla jsme si na zadek ke zdi koupleny a zatlačila jsem teda taky. Plenka se mi poměrně brzy naplnila podobně jako Eliz. Tak jsme hotové, zasmála se, vzala mě za ruku a táhla mě k diskotéce. Prošly jsme několik ulic a vlezly jsme dovnitř. Ze začátku se tancovalo normálně. Poskakovaly jsme a nebo se tancovaly ploužáky. Byla to ale dost třaskavá kombinace. Při tancování na rychlejší písničky jsme se rozdováděly a jak nám občas vyskočily sukýnky, byly nám vidět naše plínky. To upoutalo kluky a na ploužáky jsme pak byly obě k roztrhání. Všechny to hrozně vzrušovalo. Jeden Ital se na mě tisknul tak zuřivě, že mě to až bylo nepříjemné. Jak se zvyšovala konzumace alkoholu a celkové veselí, bylo stále těžší si na chvíli sednout. Podařilo se mi ale vytáhnout Eliz na chvíli na kolu. Té svítila očička a tvářila se jak v sedmém nebi. To je vzrůšo, šeptala mi. Představ si, já si ještě do plínky přisrala. Měla jsem trochu strach, jak tohle dopadne. Kluci se ale chovali docela gentlemansky a kromě občasného jakoby náhodného sáhnutí na zadek, nebo na prsa jsem žádný prohřešek proti slušnému chování nezaznamenala. Asi v jedenáct hodin nás pár kluků pozvalo na grilovačku. Gril měli hned vedle parketu, tančilo se venku, tak to nebyl problém. Popíjely jsme a ochutnávaly jejich místní dobroty. Pak jsme se zase zvedly a tancovaly, a pak jsme zase šly něco ochutnat. Polevily jsme v ostražitosti. Kluci nás ještě na chvíli posadili na lavičku a něco nám povídali a pak že si ještě chtějí zatancovat. Můj tanečník se mě zeptal, jestli si může sáhnout na můj holý zadek do plíny. Upozornila jsem ho, že jsem pokaděná, takže si bude muset mýt ruku. Tak vy máte opravdu plíny, vykulil na mě oči. A to jste si toho za celou tu dobu nevšimli, podivila jsem se. No, prostě jsme tomu nevěřili, mysleli jsme, že to jsou jen takhle zbarvené kalhotky. Ale kámoš to testoval i na Tvojí kamarádce, řekl, jakoby jen tak.
Zbystřila jsem pozornost. A jak? No, kdyby jste měly pod zadkem něco tlustého, tak by Vás nepálilo nic žhavého, ne? A? Dali jsme jí na lavičku uhlík z grilu. To jste teda pěkně podělali, pustila jsem se do něj, vždyť jste jí tak mohli zapálit. Koukla jsem po Eliz. Ta tancovala s jedním z našich hostitelů ploužák a mezi nohama se jí trochu kouřilo. Teď se podívej, ty vole, ukázala jsem mu na ni, vždyť hoří! Hned jsem to šla Eliz říct. Ta se ale na mě jen nechápavě podívala, no a co? Tak si dáme ještě dva ploužáky a pak se jdem uhasit na pláž. K moři je to jen kousek. Vezmi toho svýho tanečníka a udělejte to taky tak. Na pláž se mi moc nechtělo, Eliz jen mlčky ukázala prstem na mě, někam do půlky stehen a odtančila s kouřem pod zadkem. Tak si pojď taky ještě zatancovat, řekl mi můj tanečník a jemně se ke mě přitisknul. Blbá Eliz, pomyslela jsem si a snažila se na to nemyslet. Občas jsem ale zahlédla její dýmající zadek, jak tančila. Po dvou ploužácích se ale Eliz rozčoudila opravdu mohutně a tak jsme se s ní a jejím tanečníkem vydali na pláž. Eliz její rozhořelá plína evidentně moc nevadila a tak celou dobu vtipkovala, až si nakonec na pláži smočila zadek do moře. Povídali jsme si ještě dobu a pak se rozloučili. Plíny jsme ze sebe sundaly už na pláži a pořádně se umyly ve vodě.
Tak kolikrát ses za ten večer udělala, začala se mě Eliz vyptávat. Po pravdě jsem jí řekla, že ani jednou, protože jsem o ní měla celou dobu starost. To já třikrát, hlásila mi nadšeně. A Taky jsem se při tom pořádně počurala, dodala s uspokojením. Tak ne všechny holky se při tom počurají, začala jsem do ní trochu rýpat. A Teri, jak Ty? No, zamyslela jsem se, taky se mi to někdy stane, připustila jsem.
Ráno jsem se dozvěděla, jaký mám úkol na zpáteční cestu. Měla jsem odvézt nějaké auto, které se známému v Itálii porouchalo. Prý už to stejně nebude jezdit, ale nějak to pospravili na dojetí, že je lepší ho odhlásit doma. Bylo to nějaké staré auto s motorem vzadu, taky kabriolet. Mělo některé promačkané plechy a bylo i celkem rezaté. Zkus s tím dojet, řekla Marie, kdyby to nešlo, tak to holt někde nech a dojeď vlakem. S těmito slovy mi podala peníze na vlak.
Vzala jsem si tašku a ještě si odskočila. Eliz mi nenápadně podala plenu s vložkami a vatou na cestu a taky vibrátor. Ať si taky trochu užiješ, mrkala na mě spiklenecky. Nastavila jsem Ti to na náhodné spouštění. To mi přišlo jako dobrý nápad. Vibrátor jsem si zasunula do pochvy, mezi nohy dala plínu s vložkami a natáhla jsem přes ní kalhotky a jeansové šortky s laclem na kšandy. Pod zadkem mi to udělalo pěkné vemeno a na zadku i ve předu se mi vyrýsoval obrys pleny. Tričko na ramínka ani jeansová bunda tomu už moc nepomohly. Dálkové ovládání k vibrátoru strčila do kapsy. Nadechla jsem se a vylezla ze záchodu. Vzala tašku a loučila jsem se s Marií a Janou i s Eliz. Když jsem se loučla s Marií, sáhla mi do rozkroku a zatvářila se nešťastně, pitomá inkontinence, pořád Tě to trápí, zeptala se mě. Ale ani ne, Maru, jen jsem si to vzala na cestu, kdo ví, kde skončím a tak pro jistotu, jinak už jsem celkem v pohodě, ujistila jsem jí.
Zamávala jsem jim, nastartovala a vyjela. Auto byl opravdu vrak. Špatně se řídilo, táhlo do strany, pořád tam něco rachtalo a netěsnostmi v motoru unikal olej. Však jsem taky na cestu dostala asi 5 litrů na dolití. Ten se pak pálil a tak šel z motoru občas i kouř. To bylo známkou, že je ho potřeba doplnit. Tak jsem pak vždycky zajela na odpočívadlo, nechala motor nějakou dobu vychladnout a olej dolila. Někdy to bylo pár kilometrů a tak na mě občas auta troubila, že to vypadalo, jako kdyby mi motor hořel. Jako na potvoru se mi vibrátor zapínal hlavně když jsem jela s kouřem nebo dolívala olej.
Na odpočívadlech jsem se také nevyhnula některým pátravým pohledům kolemjdoucích, kteří sledovali moje plenkové vemeno mezi nohama. Vypadala jsem s tou výbavou asi posraně, ale zatím jsem jen měla párkrát ucvrknuto.
Když jsem dolívala asi po čtvrté, zapnul se mi vibrátor už asi 5 km před odpočívadlem, kam jsem s kouřem dojela. Nechtěla jsem moc čekat a tak jsem vzala hadr a víčko od oleje opatrně sundala dost brzy. Vibrátor mi stále běžel a tak jsem při dolévání oleje měla orgasmus. Týkrávo, zaslechla jsem za sebou, vona se udělala z dolejvání voleje. To je snad nějaká autofilka. Nasedla jsem raději rychle zpátky a s ještě trochu kouřícím autem odjela. Aby ti ten křáp nechytnul, zaslechla jsem ještě za sebou.
Přemýšlela jsem, co bych dělala, kdyby k tomu opravdu došlo a motor mi zahořel. Asi bych dojela k nějakému nejbližšímu městu, říkala jsem si, aby tam byla vlaková zastávka. Auto ale překvapivě přes všechny svoje neduhy docela jelo a tak jsem se už dostala i do Rakouska a blížila se už i pomalu k hranicím. Plenka se mi nadouvala teď už i fekáliemi. Jak se mi zapínal vibrátor, prostě jsem to neudržela a při dvou orgasmech jsem se pokadila. V klidu jsem si v tom rochnila zadek i kocoura a občas blahem ucvrkla. Konečně jsem přejela přes hranici. Dolila jsem poslední olej a došla si ke stánku pro hamburger. Pokaděná jsem ho zaplatila a snědla. I s tou náloží jsem ještě došla do hypermarketu a koupila si na zbytek cesty colu.
Pak jsem pokaděná a počuraná nastartovala a vyjela. Ideálně jsem auto měla odvézt do Prahy, ale prý ho v česku můžu už nechat kdekoli. Byla jsem ráda, že se mi povedlo auto dovézt. Vzala jsem to na dálnici a kolem Brna na Prahu. Někde u Humpolce mi ale zase začal docházet olej. Podle instrukcí jsem si našla nejbližší vrakoviště, které provádí ekologickou likvidaci. Bylo to asi 30 km. Asi 26 km po dálnici a pak sjet a kus po silnici. Jela jsem nějakých 90 a za prdelí mi to kouřilo. 26 Km, to znamená nějakých 17 minut. Nebyla jsem si jistá, jestli tohle ještě dojedu. Jako na potvoru se mi zase spustil vibrátor. Věděla jsem, že se pak nechovám úplně normálně. Ještě asi 15 minut to docela jelo i když kouř houstnul. Pak ale začal motor divně klepat a rozsvítila se mi kontrolka talku oleje. Kouř se začal barvit do černa. Bylo jasné, že motor začíná hořet. Koukla jsem do zrcátka a uviděla mezi zadními koly oheň. Auta za mnou blikala a troubila. Vibrátor mi masíroval pochvu a já učurávala, vlhčila i ukadívala vzrušením do pleny, zatímco unikající olej mi plápolal pod prdelí. Konečně sjezd. Dala jsem nohu z plynu a vyjela na normální silnici. Navigace ukazovala odbočit vlevo. Vrakoviště mělo být hned na vjezdu do obce po pravé straně. Jak jsem přibrzdila, kouř zesílil. Na čtyřku to už moc nechtělo jet a tak jsem dala trojku a přidala plyn. Z motoru se ozval zvuk jako z mlátičky, ale přece jen jsem se rozjela. Plamen za mnou byl asi půl metru dlouhý a nezvětšoval se. Je to dobrý, zatím hořím kulturně, uklidňovala jsem se. V mracích kouře a s plamenem pod zadkem jsem dojela k vrakovišti. Vzala tašku a v orgasmu zaťukala třesoucí se rukou na okénko. Vyběhla paní s hasicím přístrojem a vše uhasila. Pak si ode mě vzala papíry a vrak převzala k likvidaci. Ani jsem si neuvědomovala, jak jsem se z toho celého zážitku podělala. Hovna mi teď čvachtala od půlky hýždí někam k podbřišku. Při chůzi na nádraží to už nebyl příjemný pocit látkového doteku, ale vyslovené matlání. Podělaná jsem si koupila jízdenku a nervózně postávala na nástupišti. Hovínka mi začala pomalu unikat po stranách a mazat se po stehnech. Jak šel někdo kolem, instinktivně jsem popocházela co nejdál od něj. Smrděla jsem a muselo to být cítit. Hned jak vlak přijel, jsem se šla trochu zkulturnit na záchod. Tohle už nebyla zábava, protože už hrozilo, že mi hovínka potečou po stehnech. Ještě že jsem s sebou měla vlhčené ubrousky. Kraťasy sice bez plíny nevypadaly už tak hezky, ale těch pár kilometrů do Prahy už se to dalo vydržet.
