Nemáme to od nás daleko. Ráno jsem po snídani, když se chystaly jít na záchod každé přidělila plínku a musely se do ní pokakat a já to tak udělala taky. Pak jsme na to daly vatu, abychom v tom celý den neseděly, ale abychom měly v plínkách hovínka. Natáhly jsme silonky, sukýnky, zabalili svačinu a hurá na vlak.
Koupily jsme lístek do Turnova, sedly na sedátka a jak jsme dosedly, pořádně to zasmrdělo. Taky nešlo dát nohy úplně k sobě, takže nám bylo vidět pod sukně a bylo vidět i že máme plíny. Všechny nás to vzrušilo a začaly jsme vlhčit. Naštěstí jsme měly ještě vatu. Že jsme byly 3 tak to ale šlo. Projely jsme kolem dálnice a mezi poli a už byl Turnov. Co takhle nejdřív zajít na Rohozec že bysme si prohlédly zámek, navrhla jsem. Holky souhlasily a tak se šlo. Hezky jsme si podsmrdívaly a byly přijemně vzrušené, protože jednak nás to hezky měkce tlačilo na kundičkách a jednak jsme občas cítily zápach, který se nám linul zpod sukýnek. Kousek před zámkem se Hanka zastavila, tvářila se divně a kousala se do rtu a přidržovala plotu. Co Ti je, ptala jsem se jí, protože jsem se nejdřív lekla, že se jí udělalo špatně. Chvíli mlčela ale, když jsem naléhala, přiznala, že měla orgasmus.
Podsmrdívající jsme zaplatily vstupné a začaly vysmrďovat postupně jednotlivé místnosti zámku. Nevím, jak hodně, každopádně každá z nás cítila že smrdí.
Po prohlídce jsme si daly ve městě salátek k obědu a hurá na hlavatici, abychom měly taky nějaký pohyb. Vylezly jsme nahoru a pak po točitém schodišti až na rozhlednu. Stály a koukaly do kraje. Bylo krásně, slunce svítilo a v dáli byl vidět Ještěd a ještě dál Ralsko a Bezděz.
Stály jsme rozkročené a nechávaly sukýnky rozfoukávat větrem. Ani jsme si nevšimly, že zezdola někdo jde na rozhednu. Až když jsem uslyšela, jak někdo říká, tývole, ty holky maj plíny aněco jim skrz ně prosakuje, to bude asi jedličkův ústav, ale kde mají dozor, tak mi došlo, že už je pozdě si přidržet sukni, aby mi jí vítr nezvedal. Hanka s Terkou se na mě tázavě podívaly. Bylo v tom pohledu něco mezi strachem a studem. Dva kluci vylezli nahoru, ale když uviděli, že to jsou normální hezké holky, trochu znejistěli. Toho jsem využila a jakoby nic jsem kolem nich prošla ke schodišti. Sestřenky mě následovaly. Opatrně jsme sešly dolů a snažily se vypařit směrem k Valdštejnu. Kluci z toho, co nám viděli pod sukněmi, byli pořádně divocí a bylo vidět, že o tom vzrušeně diskutují. Ušly jsme asi půl kilometru a já si uvědomila, že se mě to líbí. Prostě jsem ráda, když si sama sobě připadám tak strašně sexy, že pořád vlhčím, když mě někdo okukuje, a to co vidí, ho trochu šokuje. Řekla jsem to sestřenkám a ony přisvědčily, že to mají stejně. Tak jsme dorazily k Valdštejnu, koupily si nanuky a sedly si na trávu, tak aby nám bylo vidět trochu pod sukně, ale aby to vypadalo, že o tom nevíme. Sledovaly jsme pohledy kolemjdoucích, které přecházely od zvídavého a lehce chtivého nádechu do úžasu a zděšení. Najednou jsme zjistily, že nás to strašně baví. Terka se bavila tím, že sledovala kolemjdoucí mladíky, jestli na ně působí tak, aby se to opticky projevilo na jejich kalhotech a chtěla si dělat čárky za každý úlovek.
Dojedly jsme nanuky a raději jsme se zvedly a rychle zmizely, aby to zas nedopadlo nějak, jak bysme nechtěly.
Seběhly jsme dolů na vlak a hurá zpátky domů.
Z nádraží jsme to ještě vzaly přes město a koupily něco k večeři. Hovínka se nám mezitím rozsmrděla tak, že jsme to vzaly raději pěšky, než abychom si sedly do tramvaje.
Doma jsme po tom celodenním vzrušení nevydržely a jak jsme vylezly ze sprch, sáhla každá z nás po vibrátoru. Ani jsme si nevšimly, jak jsme usnuly.
Na druhý den jsem měla připravenou vycházku do ZOO. Ale ne tak ledajakou. Už den dopředu jsem měla namočené staré bavlněné látky v roztoku dusičnanu draselného a teď každá z nás dostala kousek do dírky, kterou jsem vystřihla v plínce přesně pod místem, kde je pochva. Do plínek jsem připravila ještě několik dalších vrstev a každá z nás vyfasovala staré elasťákové kraťasy s vyztuženu nohavičkou z vnitřní strany, kterou jsem podlepila několika vrstvami staré látky.
Holky na to koukaly dost překvapeně. Co s tím chceš jako dělat, divily se. Uvidíte, dělala jsem tajemnou, to bude překvápko a takovej odvaz, že si to ani v nejdivočejších snech nedokážete představit. Tak to teda beru, pochvalovala si Hanka a oblékala si výstroj, kterou jsem jí připravila. Terka se tvářila také spokojeně, a natáhla si elasťáky, co jsem jí připravila a já jsem si vzala elasťáky, co jsem nachystala pro sebe. Na to jsme daly silonky, které jsem pro každou z nás také zajistila a krátké sukýnky, které jsem vyrobila ustřižením tří starých triček, k tomu na vršek normální trička a hurá do ZOO. ZOO nebyla od nás daleko a tak jsme tam dorazily asi za dvě minuty chůze. Koupila jsem vstupenky a už jsme byly vevnitř. Měla jsem spočítané, že prohlídka trvá asi dvě hodiny, ZOO není až tak velká a tak jsem pečlivě stopovala. Sestřenky si to užívaly a byly příjemně vzrušené. Ukazovala jsem jim co kde je a když zbývalo asi půl hodiny do konce prohlídky, ukazovala jsem jim nějaké zvíře, které bylo zalezlé, a přiměla je, aby se naklonily hodně dopředu a přitom se rozkročily, že jim sukně vylezly až přes zadek. Už jsem měla nachystanou cigaretu a opatrně jsem každé z nich ťukla do místa, kde z elasťáků prostřiženou dírkou vyčuhoval kousek látky s dusičnanem. Teplo během vteřiny propálilo do jejich silonek dírku. Sama jsem se také rozkročila a udělala totéž i sobě. Všechny tři jsme začaly hořet. Zatím jsem jim ale nic neříkala, měla jsem vyzkoušené, že to není dlouho znát a chtěla jsem je překvapit opravdu naprosto úletným zážitkem. Hořící jsme si prohlížely další zvířátka a povídaly si o nich. Hořící Terezka vyprávěla hořící Hance něco o pelikánech a já jsem mlčky hořela vedle nich. Pomalu jsme se blížily k východu, když obě sestřenky začaly být trochu nervózní. Ty Petro, co to tady teď posledních pár mnut tak divně smrdí, to tady někdo pálí nějaký svinstvo nebo co, zeptala se mě Hanka.
Ne, Hani, odpověděla jsem jí už předem připravenou větou. To je moje překvapení. Všechny už čtvrt hodiny hoříme. Hanka s nejdřív zasmála a šla dál, Terezka tomu nevěnovala vůbec žádnou pozornost, jako že si tam něco povídáme, co není důležité. Pak se ale Hanka zastavila a podívala se na mě. To jako fakt? No zvedni si sukni a podívej se, vybídla jsem jí a sama jsem zvedla svojí. Pod píčou se mi linul znatelný proužek kouře. Tývole, vyhrkla Hanka, Tobě fakt hoří, na chvíli se zarazila, Tobě hoří pochva? Ne tak docela, zachytračila jsem, hoří mi pod ní plína. A mě taky, vykulila na mě Hanka oči. Na odpověď nečekala a zvedla si sukýnku. Stejný proužek kouře se valil i jí. Tývole, to je ale odvaz my fakt hoříme! No a to si vem, že hoříš už od ledních medvědů, přisadila jsem si, i když to nebyla úplně pravda, protože jsem je zapálila až u nějakého hlodavce či co to bylo.
Hanka se přitočila k Terezce a sdělila jí slavnostně tuto novinu. Tak jí to vzrušilo, že jak si Terezka zvedla sukýnku, aby se podívala, evidentně se z toho udělala. Terezka ale začala zmatkovat a chtěla utíkat pryč. Chytily jsme jí a vysvětlily, že nemusí blbnout, že si v klidu může doprohlédnout zbývající zvířátka, že na to má ještě dobrou půlhodinu, než s tím budem muset začít něco dělat.
Začala jsem jim vypravovat jeden zážitek ze závodů, co jsem viděla v televizi. Jela se F1 a já na to koukala s kamarády někde v hospodě. Moc mě to nebavilo a byla jsem ráda, že už se blížil konec, bylo jen pár kol do cíle. Najednou z jednoho auta, co jelo docela dost vepředu, začal jít kouř. Závodník ale jel normálně dál, jen někde z pod jeho auta šel pruh kouře. Zbývaly asi tři kola do cíle. Komentátor jen prohlásil, že pro tohohle už závod skončil. On ale projel kolem boxů a jel dál. Jel a za ním se táhl stále hustší mrak kouře. Měla jsem z toho trochu srandu, že jede jak dýmovnice. Někde v půlce druhého kola ale ukazovali na detailu, že mu vzadu pod autem, odkud šel ten kouř, šlehá plamen. Přestalo mi to být k smíchu a zmocnil se mě zvláštní pocit pohlavního vzrušení a hrůzy. Začala jsem strašně vlhčit a děkovala tetičce za její radu brát si vložky, když jdu ven. Tep se mi zrychlil a koukala jsem na každý další záběr, jak byl plamen stále více patrný a pomalu začínal šlehat i za jeho autem.
Na záběrech bylo vidět, jak v depu vzrušeně diskutují a hlásí něco vysílačkou tomu závodníkovi, komentátor šílel, že to je neuvěřitelné, jestli to chce dojet a on prostě hořel a jel dál. Dávali i zpětné záběry z jeho auta, co vidí sám řidič a byl vidět hlavně kouř. Plamen se ale prodlužoval a bylo slyšet, jak motor rachtá. V poslední zatáčce už se za ním vylil opravdu mrak černého kouře a plamen šlehal snad metr za ním. Záběr ze zpětného zrcátka ukázal, že i řidič musí vidět, jak za ním šlehá plamen. Nakonec ale dojel.
A tak jsem jim vysvětlila, že to je takové cvičení na sebeovládání, že i když nám hoří pod pochvami, tak si klidně doprohlédneme, co ještě zbývá a pak v klidu dojdeme domů.
Moc v klidu jsme si to ale neprohlédly, protože Terezky se zmocňovaly záchvaty, kdy bědovala, že jsem úplná kráva a že chce okamžitě uhasit. Nakonec jsme to vzaly od východu úprkem přes park. To nebyl ale dobrý nápad, protože Terezce, která si vyhrnula sukni, proud vzduchu plínku rozfoukal a ona doběhla k brance s plamenem za zadkem. Když jsem viděla, jak tam bezradně stojí a zadek i píču jí olizují plameny, rozběhla jsem se taky, bohužel se stejným efektem. V plemenech jsem rychle odemkla branku, což se mi ale zas až tak rychle nedařilo, protože se mi třásly ruce. Terka ale pořád stála na chodníku a rozhořívala se stále víc. Popadla jsem jí za ruku a honem jí odtáhla do bazénu a skočila honem za ní. Hanka v klidu došla v oblacích kouře, které se valily zpod její sukně až k nám, stoupla si rozkročená na okraj a připálila si o svůj rozkrok cigaretu. Byl to zajímavý pohled.
Nakonec stihla tu cigaretu ještě vykouřit, než za námi skočila do bazénu.
Terka byla sice trochu přešlá, ale i ona musela uznat, že to byl ten největší úlet, který zatím zažila. Hance se to vysloveně líbilo a chtěla to zas někdy zkusit.
Večer jsme se trumfovaly, která z nás má úletnější zážitek. Holky si vzpomněly, jak před asi 6 lety jely s mámou, mojí tetou někam na dovolenou autobusem. Strojily se, a Hanka něco chtěla. Mámu nachytala v pokoji, jak si natahuje síťované kalhotky s obrovskou vložnou plenou, ve které měla ještě další. Zůstala z toho celkem paf. Teta z toho taky nebyla nijak nadšená a vysvětlila, že prostě v autobuse nevydrží a nechce řidiče pořád obtěžovat požadavkem na zastavení. Mezi tím přiběhla i Terka a obě holky chtěly taky plínu, protože v autobuse také často trpěly. Teta, ač nerada souhlasila a doběhla do lékárny pro menší síťované kalhotky a vložné pleny. Obě dívky si pak stejně jako jejich máma plíny i s vložkami vevnitř oblékly. Pak se cestovalo mnohem pohodlněji, normálně jsme se mohly napít a chcaly jsme rovnou na sedadlech autobusu, líčila Hanka. Bohužel se to nedalo většinou na záchodech vyměnit, aby si toho nikdo nevšimnul, takže jsme v tom musely vydržet celou cestu. Jenže to nebylo všechno. Jely jsme celou noc a ráno jsme tam ještě nebyly. Zastavovat se mělo až za hodinu a mamka se nějak divně kroutila na sedadle. Ptaly jsme se jí, co se děje. Občas naše zraky sklouzly k její plíně. Byly jsme po noci unavené a bylo nám tak trochu jedno, jestli to někdo uvidí. Mamka nedávala pozor a měla sukni vyhrnutou. V jednu chvíli se trochu vzepřela na sedadle a oddychovala. Pak se s červenými tvářemi, ale znatelnou úlevnou zase uvolněně posadila. Plína v rozkroku se jí zvětšila a nabrala hnědou barvu. Bylo nám jasné, že se pokadila. To se nám líbilo. Posunuly jsme se na zadní sedačky, kde bylo volno, jako že si tam budeme hrát, ale tlačily jsme tam, až jsme se obě taky pokadily. Máma nic neříkala, jen byla nesvá, takže jsme provedly ranní hygienu pokaděné a místo vyčurání jsme se počuraly. Pak už jsme vydržely zbývající asi 2 hodiny do cíle. Nepříjemné bylo asi hodinové čekání na přidělení stanu. Už jsme dost smrděly. Máma ale statečně nejdřív pomohla narovnat věci, než se šla osprchovat a zbavit se plíny. Naznačila nám, že bysme měly udělat to samé. Slíbily jsme, že jak se vrátí, tak se půjdeme také umýt. Hrály jsme si ve stanu v krátkých sukýnkách a v pokaděných plínkách docela dlouho, než se vrátila. Pak jsme se také šly osprchovat, dokončila Hanka vypravování. S tímhle příběhem trumfly všechno, co se dalo vymyslet.
Na další den jsme si připravily zase něco trochu jiného. Protože nám trochu otrnulo, vzaly jsme si šortky, a každá z nás si do nich umístila přes kalhotky velkou inkontinenční vložku tak, aby byla jasně vidět, protože prostě prosvítala látkou. Sedly jsme na kola a vyrazily do Chrastavy na zmrzlinu. Je pravda, že nikdo nic neříkal, ale pohledy které na nás kolemjdoucí vrhali, byly dost výmluvné samy o sobě. Zvlášť pak, když jsme sesedly z kol a kupovaly si tu zmrzlinu, tak se lidé dívali dost divně. To byl ale náš cíl. Na zpáteční cestě začala Hana rozvíjet myšlenku, že by chtěla zjistit, co si lidé o tom myslí. Vždyť chce začít studovat psychologii na vysoké škole tak že by si udělala psychologický průzkum a my s Terkou můžeme při tom ještě točit skrytou kamerou. Rozhodla se, že chce zase zapálit, půjde po městě a bude s kolemjdoucích ptát s diktafonem na jejich pocity.
To se nám líbilo, akorát jsme potřebovaly, aby nás nikdo nepoznal, teda hlavně Hanku. Tak jsme jí koupily ještě u vietnamců paruku a doma jsem vytahala všechny šminky, co jsem měla v zásobě. Druhý den jsme měly všechno nachystané a Hanka mohla začít se svým průzkumem. Připravila jsem si mobil k natáčení, Hanka měla diktafon, zapálila jsem jí zadek a šly jsme.
Šly jsme parkem a potkaly jsme nějakého pána, který Hanku upozornil na kouř, který se za ní táhne. Ta hned pohotově vytáhla diktafon, že chce rozhovor a že jí zadek opravdu hoří. Tahala z toho pána různé dojmy a pak mu poděkovala. Následovala paní a dva mladší kluci, které to zaujalo, a chtěli si s Hankou domluvit rande. Ptali se také mě a Terky, jestli bysme se nechaly zapálit. Já jsem bez váhání souhlasila, Terka nepříliš ochotně nakonec také. Domluvily jsme se tedy večer na disko a že je to hrozně rajcuje.
Holkám se ten nápad líbil a tak se šlo. Měly jsme vše nachystané. Jediný problém byl ten, že mě začínaly docházet staré elasťáky, co jsem měla vyřazené a mohla je zničit. Taky sukně, které jakž takž vypadají a přitom se už mohou vyřadit, začínaly docházet a tak jsme si musely vypomoct pár stokorunami a obchodem u vietnamců, kde jsme něco přikoupily.
Tancovačka byla super, a když byla půlnoc, vyskočila Hanka na stůl a poskakovala po něm ve snaze předvádět tanec. Cíleně ale sklouzla ze stolu tak, aby jí píču olízl plamen svíčky, která na stole stála. Já a Terka jsme se podpálily méně okázale, prostě jsme na záchodě škrtly pod píčou zapalovačem a ze záchoda odcházely s hořící pochvou. Trochu jsme to rozfoukaly, aby to už viditelně kouřilo, až si půjdem zatancovat. Tancovaly jsme ploužák a kluci z nás byli úplně šílení. Můj tanečník se na mě tisknul a pořád se mi díval přes rameno na zadek, jak se mi pod sukní a za zadkem kouří. Asi to na něj i dost působilo, cítila jsme zepředu solidní tlak kolem klitorisu. Zatančili jsme si pár ploužáků a odešli jsme spolu ven. Protože si mě vedl za ruku, nikdo se neptal, co ten kouř, který se mi valil mezi nohama. Hanka s Terkou se vytratily se svými tanečníky taky. Chvíli jsme šli a drželi se za ruce a pak se líbali. Mraky štiplavého kouře nás ale štípaly do nosu a tak mi opatrně svléknul hořící plínu. Byla jsem už připravená a tak jsme sebou praštili na trávník a oddávali se divokému sexu.
I když pak zmizel a v podstatě bych mohla říct, že mě oklátil, byl to príma úlet a ráda na něj vzpomínám. Sestřenky se o tom nechtěly moc bavit, každopádně obě nosily druhý den vložky, což u nich bylo neobvyklé, když zrovna neměly své dny. Protože já jsem prostě nosila vložky pořád, jednak proto, že mě to do hlavy vtloukla tetička, která pořád vysvětlovala, jak vlastně vložka chrání pochvu před tím, aby do ní vnikly cizorodé látky a tak brání infekci a navíc, že prostě pochva stejně pořád teče, a nebo si dívka prostě občas ucvrkne, tak proč nemít vložku, nebo aspoň vatu v kalhotkách pořád. Vždyť to nestojí tolik, a když zrovna nekrvácíš, můžeš si jí měnit třeba jen jednou denně. Tím mě přesvědčila, takže samozřejmě tohle o mě sestřenky věděly. Proto je nepřekvapilo, když jsem ráno vařila čaj k snídani v kalhotkách a tričku, že mi skrz kalhotky vložka prosvítala a na kalhotkách jsem měla přilepená křidélka. To že se ale každé z nich rýsoval bílý obdélníček skrz kahotky vepředu a zakrýval i část jejich zadečků zezadu upoutalo mojí pozornost. Hanka si sedla unaveně ke stolu s nohama od sebe a čekala na čaj. Bylo vidět, že jí skrz vložku prosakuje krev. Podívala se na mě a zeptala se. Taky tě odpanil? Mlčky jsem přikývla. Nevím, co měl ten můj místo pinďoura, ale teču jak transfůzní stanice. To přirovnání mě rozesmálo, ale na druhou stranu vzbudilo trochu obavy o její zdraví. Hele, Peťule, ty na tom ale nejseš o moc líp, upozornila mě a ukázala mezi moje nohy. I mojí vložkou prosakovala krev. Tak jsem usvědčená, řekla jsem a postavila před ní na stůl hrníček s čajem. Terka na tom byla líp, už jen trochu špinila.
To jsme tomu ale dali, začala jsem přemýšlet. Vůbec jsem neměla v plánu připravit sebe i obě sestřenky takto o panenství. Zase věk na to jsme měly už všechny, ale přece. Raději jsme ten den nic nedělaly, seděly doma, mlsaly a koukaly na televizi a měnily si vložky. Měla jsem nejdřív nepříjemný pocit, že jsem udělala něco špatného. Ale sestřenky byly spokojené, už nechtěly být panny a tohle přání se jim splnilo.
