Ahoj.
Přicházím s něčím novým, je to něco, co mi v hlavě leží dlouho a já konečně tak nějak dostala odvahu to sepsat a hodit to sem. Samozřejmě budu ráda, když mi dáte vědět svůj názor a zda chcete, abych postupně přidala i další díly.
„Vidíš? Říkal jsem ti to, ale neboj se, Daddy se o tebe postará.“
-„Cože, co myslíš tím ‚Daddy‘?“
„Víš, když miminka, jako ty čůrají do svých plenek, musí se objevit Daddy a všechno to napravit,“
-„Nechápu to.“
„Je zřejmé, že potřebuješ někoho, kdo se o tebe postará. A ten někdo jsem já,“
________
Ale to moc předbíhám svoje vyprávění. Ten den začal klidně. Vypla jsem sprchu a zabalila se do ručníku. Byla jsem konečně po dlouhé době doma. Skončil mi první ročník mojí vysněné vysoké a já se mohla vrátit zpět do svého milovaného rodného Birminghamu. Pořádně se osušila a vyšla ven ze sprchy. Ze skříňky si vzala a oblékla čistou podprsenku a tričko. Následně jsem otevřela šuplík a vytáhla plenku.
Asi si momentálně říkáte, proč si studentka vysoké školy nandává plenku. No, v mých sedmnácti mi zjistili nádor na močovém měchýři. Následkem odstranění bylo, že jsem ztratila kontrolu nad svým močovým měchýřem.
Když byla plenka bezpečně zalepená, natáhla jsem na sebe svoje skinny džíny, oblékla si ponožky a nazula svůj oblíbený pár bot. Potom konečně vyšla z koupelny a zamířila zpět do svého pokoje, kde si rozčesala vlasy a namalovala se. Poté vzala kabelku, kam jsem dala klíče, peněženku a telefon a vyšla z pokoje dolů. Protože rodiče byli v práci a měli se vracet až večer, moje plány byly jednoduché: nákupy!
Vyšla jsem před dům a zamířila ke svému malému, bílému Fiatu 500, který jsem dostala jako dárek, když jsem úspěšně udělala řidičák. Sedla jsem si, zapla pás a vyjela směrem k nákupnímu centru. Cestou jsem si pobrukovala písničky od Guns N‘ Roses společně s rádiem.
Nákupy jsem strávila pár hodin a pak se rozhodla jít na oběd. Vyjela jsem eskalátory do horního patra, kde byla rychlá občerstvení. Objednala si a se svým tácem si sedla ke stolu, kde jsem se spokojeně pustila do jídla, nevnímajíc dění okolo sebe.
Od mého jídla mě vyrušil až zvuk zaskřípání židle, kterou někdo odsunul u mého stolu. Zvedla jsem zrak a bez nějakého přemýšlení prostě řekla: „Omlouvám se, asi máte špatný stůl,“
„Nemyslím si, Caro,“ odvětil mi ten druhý. Americký přízvuk. Moje oči potkaly ty jeho a moje srdce vynechalo úder.
„Tylere?“
„Chyběl jsem ti?“ zeptal se s úšklebkem. Tyler byl můj spolužák ze střední. Tedy, ne tak úplně, byl o tři roky starší, takže na naší škole jsem ho zažila jen krátce. Přestěhovali se sem s rodiči z Corony, z Kalifornie. V tu dobu jsem do něj byla poblázněná. Když to zjistil, měl z toho akorát tak srandu. Pak odešel a od té doby jsem ho neviděla. Prý se odstěhovali zpátky. A teď, o pár let později seděl přímo naproti mně a na tváři měl ten hloupý úšklebek.
„Co tu děláš?“ zeptala jsem se dost překvapeně a napila se své coly.
„Zahlédl jsem tě a přišel ti říct ahoj,“ pokrčil rameny, „klidně můžu jít,“ pokrčil znovu rameny a začal vstávat.
„Ne, to je v pohodě,“ zastavila jsem ho. „Jsem jen překvapená, to je všechno, neviděli jsme se od školy,“ zamumlala jsem a konečně si ho pořádně prohlédla. Za tu dobu se změnil. Tričko s dlouhým rukávem, co měl na sobě, dokonale obepínalo jeho svalnaté ruce. Vlasy měl krátké a vyčesané nahoru a na tváři měl strniště.
„Oh, byl jsem docela hloupý, co?“ řekl se smíchem a rukou si prohrábl vlasy. Jen jsem se mírně zasmála a kývla.
„Pravdou je, že ses mi líbila, víš?“ ušklíbl se a já překvapeně zamrkala. „Pořád se mi líbíš, jsi ještě hezčí, jak tenkrát,“ usmál se na mě a já se začervenala.
„A mimochodem, myslel jsem si na střední jednu věc, chci, abys mi řekla, jestli je to pravda,“ řekl a podepřel si hlavu rukou.
„Jakou?“ zeptala jsem se a pozvedla obočí.
„Nosila jsi plínky,“ řekl a přeměřil si mě pohledem, „a soudě podle tvých džínů, které vypadají až moc těsně, nosíš je stále,“ znovu se ušklíbl a já na něj zůstala jen zaraženě koukat.
