Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 49  (Přečteno 2523 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Nové dětství Toma a Míši 49
« kdy: Října 03, 2018, 01:37:25 »
Ráno Hedvika vyklouzla z postele už ve čtvrt na šest.Několikrát v noci ji vzbudil Míša,když ze spaní poplakával.Cítila se nevyspalá,ale byla ráda,že alespoň Míša bude vyspinkaný. Šla se umýt a v kuchyni si nalila ranní kávu.Fanda s Terezkou už nebyli doma a Hedvika ani neslyšela Fandu odcházet z pokoje. Vyhlížela z okna Valérii,aby nezvonila.Nechtěla vzbudit děti a když jí zahlédla,šla ke dveřím aby ji přivítala.Otevřela domovní dveře a zachvěla se zimou.Bylo docela mrazivé ráno,alespoň pocitově. ,,Dobré ráno Valérie.“ Přivítala ji Hedvika. ,,Dobré ráno, vy tady stojíte děvenko takhle nalehko v takové zimě.“ Její pohled byl přísný a Hedvika se musela pousmát.Věděla,že má Valérie pravdu, ale na druhou stranu jí ten studený vzduch probral.
Vešli do kuchyně a Valérie položila tašky a sundala si kabát,který šla pověsit do v předsíně i s deštníkem.
,,Chtěla jsem,aby jste přišla takhle brzy,protože jsem si Vás chtěla vyzkoušet a protože Vám ukážu kde mám co v kuchyni a co dělám dětem k snídani.“ Valérie se usmála,líbila se jí upřímnost Hedviky. ,,Snídaně nechte na mě a nebojte se.Tady máte moje doporučení.Jsem výživová poradkyně,tedy bývalá a učitelka taky bývalá.O děti se starám deset let jako chůva a mám 7 vnoučat.“ Hedvika si vzala její papíry a trochu z ní spadla nervozita.
Valérie si nalila kávu a asi hodinu si s Hedvikou povídala. ,,Maminko!" Ozval se Míša z ložnice. Hedvika vstala a chtěla jít za ním do ložnice. ,,Nebude Vám vadit,když tam půjdu první?" Zeptala se Valérie a Hedvika zaváhala, ale nakonec kývla. Šla za Valérií,ale zůstala stát přededveřmi.
,,Dobré ráno Míšo“ řekla Valérie a Míša místo odpovědi začal brečet. ,,Kde je maminka“ zajíkal se pláčem a Hedvika to za dveřmi nevydržela.Vešla rychlým krokem do pokoje rovnou k Míšovi. ,,Já jsem tady miláčku můj.“ Řekla a pevně ho objala ,,ty jsi ťunťa a už neplakej zlatíčko moje.“ Otřela mu rukou slzy a dala pusu na rty.
Valérie stála v místnosti a koukala na Míšu jak se celý třásl. ,,To dítě má evidentní strach z cizích lidí.“ Řekla nahlas svou myšlenku a Hedvika pokývala hlavou na souhlas. Valérie ale nebyla z těch kdo se vzdá při prvním neúspěchu.S podivným úsměvem odešla z pokoje.Zastavila se u dveří kluků, zaklepala a vešla do pokoje. ,,Dobré ráno děti.“ Řekla a stála mezi dveřmi.Kluci něco zamumlali a Valérie přišla k postýlce Marečka. ,,Tak co kdybychom udělali ranní očistu a šli na snídani.“ Řekla a Mareček opatrně zakýval hlavou na souhlas. Valérie ho posadila na přebalovací stůl a usmála se. ,,Zvládneme to spolu a uděláme mamince radost?" Zeptala se a Mareček opět přikývl.Valérie mu sundala počůranou plenku a vzala ho v náručí do koupelny, kde ho opláchla,utřela a vzala ho zpět do pokoje. Namazala ho a zabalila do čisté plenky.Potom ho oblékla a postavila na zem. ,,Jů ty to umíš jako máma s Terezkou.“ Pochválil ji Mareček a Valérie se zasmála ,,děkuji za pochvalu a utikej do kuchyně.“ Podívala se na Tomáše,který byl přikrytý dekou a s obavou se díval na Valérii. ,,No a ty to taky zvládneš s tetou?" Tomáš si povzdychl a neochotně se hrabal z postele.Valérie mu pomohla na stůl a svlékla mu pyžamo. ,,Musíme mamince říci,že na noc ti musí dávat ještě jednu plenku.“ Řekla mu a sundala mu promočenou plenku.Pomohla mu ze stolu ,,šup do koupelny a opláchneme.“ Tomáš poslechl,ale bylo na něm vidět,že se stydí.Valérie ho opláchla a dala mu v pokoji čistou plenku.Když mu pomohla do tepláků a trička,poslala ho za Marečkem.Poslední zbýval Filip zaklepala a vešla do pokoje ,,dobré ráno mladý muži.“ Řekla a sáhla mu na čelo. Vzala teploměr ze stolku a podala mu ho.Filip si dal teploměr do podpazi a sledoval Valérii ,,no já tě neukousnu.Nepotřebuješ do sprchy?" Filip zakýval hlavou ,,ty nemáš látkovou plenku viď.“ Řekla a Filipovi bylo z její otázky velice nepříjemně.,,Nemám“ řekl dost naštvaně a podal Valérii teploměr. ,,36,9 to je dobrý,tak se dojdi vysprchovat a vezmi si čisté pyžamo.“ Ujala se té role chůvy rychle.Filip čekal až odejde,aby mohl vstát.Když vylezl z postele měl mokré pyžamo i prostěradli. ,,Do prdele“ zaklel na hlas. Slyšela ho Hedvika,která šla s přebaleným a oblečeným Míšou do kuchyně.Otevřela dveře k Filipovi a vešla do pokoje. ,,No pěkný Filipe,ale to se nic neděje.Ty sis vzal na noc jenom tu natahovací plenku viď.“ Filip zakýval hlavou a Hedvika se usmála. ,,Běž se umýt a já ti to tady dám trochu dopořádku" Hedvika šla s Míšou do kuchyně.Valérie chystala snídani na stolku měla vše nachystané.Hedvika pozorovala jak se otáčí v kuchyni a jak má vše precizně zarovnané. Připravila kakao a z tašky co měla v kuchyni vyndala čerstvé kaiserky.Na stolku měla v misce nějakou bílou pomazánku. Nachystala všem kaiserku a klukům ji nakrájela na menší kousky. ,,Včera jsem dělala tvaroh s pažitkou.Je to moc zdravé a výživné.Snídaně má být bohatá.“ Říkala,když dávala před kluky talíře s jídlem.
,,Míšo,já tě dám k tetě Valérii,musím jít převléknout Filipovi postel jo.“ Hedvika to zkusila,ale neuspěla.I když mluvila polohlasně Valérie ji zaslechla. "Jenom buďte u Míši,já tam zajdu sama.A kde máte povlečení?" Hedvika jí vše vysvětlila a Valérie šla převléknout Filipovi postel. Filip vešel do pokoje a když viděl Valérii,dostal vztek i na Hedviku. ,,Co tu děláte Valérie?!" Řekl panovačně. ,,No pro pořádek jsem pro tebe buď teta Val, nebo jenom teta.“ Řekla přísně a dodala ,,Filipe,pokud k sobě nebudeme mít vzájemnou úctu,tak to nebude fungovat.Vím,že ti vadí co se s tebou děje,ale ty to máš dočasné.Podívej se na své brášky,ty mají horší problémy.Dnes jsem si povídala s tvou maminkou a ta mi řekla,že jsi se změnil k nepoznání a že tě má moc ráda.Je na tebe hrdá, protože jsi prý správný kluk.“ Filip se zadíval do země ,,omlouvám se je mi to nepříjemné.“ Valérie se usmála ,,zítra ti přinesu čaj z mateřídoušky.Je moc zdraví a uvidíš,že ti pomůže.“ Nadzvedla peřinu a dodala ,,a teď do tepla a tady máš snídani.Maminka říkala,že nechceš jíst.“ Filip nic raději nenamítal a skočil do postele.Valérie ho přikryla a když odcházela otočila se na Filipa ve dveřích ,,mě už prošlo pod rukama takových dětí i nemocných,tak že se nemusíš stydět.“
Odešla z pokoje zpět do kuchyně. Kluci zatím dojedli snídani a vypadali spokojeně.Valérie měla radost,že jim chutná.Když poklidila v kuchyni,vrátila se k Filipovi a zjistila,že jeho snídaně je netknutá.
,,Nedá se nic dělat,teta potřebuje abys jedl.“ Došla si pro nůž a nakrájela kaiserku na kousky.Začala Filipovi dávat do pusy nakrájené kousky. ,,No s vámi bude práce,to mi řekni ty kluku proč nejíš?Takovej hezkej kluk a takhle si zbytečně ubližuje.“ Pokárala ho a když dojedl,upravila mu polštář a odešla.

Hedvika seděla s Míšou v obýváku a užívala si čas,který mohla s dětmi strávit v klidu.
Valérie si vzala židli a sedla si naproti Míšovi.Pohladila ho po tváři a Míša se natlačil víc na Hedviku. ,,Jsi hezký chlapec a já bych chtěla být tvoje kamarádka.“ Míša ji pozoroval a strčil si do pusy palec.Valérie ho vzala za ruku ,,prstíky do pusinky nepatří.“ Řekla a Hedvika jí očima ukázala na stůl.Valérie vzala jeho dudlika a dala mu ho do pusy. ,,No asi bych s tím neměla souhlasit,ale tahle okolnost vyžaduje výjimku.“
Pozorovala ho a Míša raději zavřel oči.Byl spokojený u Hedviky ,,jenom mě mrzí,že nevidím co se mu odehrává v hlavě viď šmudlo." Řekla Hedvika a pohladila ho po vlasech.
,,Já bych potřebovala odjet do školy.Jestli můžete přinést jeho věci,tak ho obléknu a pojede se mnou.“ Valérie kývla,bylo vidět že jí to mrzí,ale situaci dobře chápala.
Šla do pokoje a dle instrukcí otevřela Míšovu skříň.Vyndala věci,které sama vybrala. Když se vrátila do obýváku přišla k Míšovi ,,můžu tě alespoň obléknout?" Míša se podíval na Hedviku a Hedvika s úsměvem na něj kývla. Valérie ho začala oblékat ,,Tak z tebe uděláme alespoň malého prince.“ Míša se poprvé usmál,měl v hlavě zmatek sám nevěděl co si o Valérii má myslet.Když ho oblékla,vzala ho Valérie do náruče,aby ho mohla předat Hedvice. Míša se trochu chvěl, cítila to moc dobře.Hedvika si ho vzala a když byla v chodbě,dala mu pusu na tvář.,,Nechceš tady opravdu zůstat s bráškama?Já pojedu zařídit věci do školy a něco ti přivezu.Co ty na to?" Míša se opřel Hedvice o rameno a začal popotahovat. ,,A vrátíš se?" Hedvika mu dala opět pusu a pořádnou. ,,A proč bych se neměla vrátit ty trdlo moje.Vrátím se slibuju,pockáš v obýváku s klukama ano.“ Míša lehce pokýval hlavou a Hedvika tuhle situaci musela využít. Vešla zpět do kuchyně ,,Valérie,vemte ho a svlékněte,on tady počká.Je to statečný kluk.“ Řekla Hedvika a Valérie ho vzala do ruky. Hedvika toho využila a co nejrychleji odešla z domu.
Valérie vzala Míšu do obýváku a začala ho svlékat.Po tváři mu sjela slza a Valérie se na něj usmála. ,,Neboj to zvládneme,byl jsi prý ve stacionáři chvilku.Ale tady jsi doma a maminka se ti vrátí uvidíš.“ Položila ho na sedačku a přikryla ,,přinesu ti napít a pak si s vámi budu chvilku povídat.“ Řekla a šla do kuchyně pro láhev s čajem.
Dala Míšovi napít a u toho začala povídat ,,Byl jeden hodně starý hrad a v tom hradu žil hodně smutný princ.“ Mareček s Tomikem si přestali hrát na zemi a zaposlouchali se do příběhu Valérie, která pokračovala. ,,Ten princ nikomu nevěřil a bál se lidí i těch kteří mu chtěli pomoci. Jednoho dne,když princ spal,protože byl unavený z pláče, vzbudilo ho,jak někdo otvírá okno. Podíval
se a na okně seděla nějaká mladá slečna a v ruce měla hůlku. Kdo jsi povídá princ. Já jsem víla a přišla jsem tě potěšit aby jsi pořád neplakal.Musíš se vydat do světa a jít hledat veselé a hodné lidi.“ Míša se na Valérii zadíval ,,proč byl smutný?" Zeptal se a Valérie se usmála. ,,Třeba si představ,že jsi ten princ ty a jsi také smutný a bojíš se.Třeba to víš ty,proč je tak smutný.To totiž nikdo kromě té víly nevěděl.“ Mareček si přisedl blíž k Valérii. ,,A on neměl maminku a tatínka?" Zeptal se zvědavě a Valérie se zarazila.Tuhle otázku nepotřebovala do svého vyprávění. ,,Měl,ale ty žili daleko v jiném království.“ Zachraňovala situaci jak mohla. ,,A proč nebydlel s nima?“ Zeptal se Tomáš.
,,Chtěl být sám,protože byl smutný“ ozvalo se od dveří.Byl to Filip,který se v pokoji nudil.,,To asi nebyla vhodná pohádka.“ Řekl Valérii a sedl si k Míšovi na sedačku. ,,Neměl bys ležet?" Zeptala se Valérie a Filip se na ní prosebně podíval. ,,Když já jsem tam pořád sám a nebaví mě to.“ Valérie se usmála ,,Tak se alespoň pořádně oblékni.Tepláky, mikinu a honem.“ Řekla a Filip odkráčel do pokoje.Za chvilku byl zpět a usadil se v obýváku.

Míša ucítil vlhko v plence,ale nic neřekl nechtěl,aby ho Valérie přebalila. Povzdechl si a zavzlykal ,,co je Míšo?" Zeptal se Filip ,,já už chci maminku.“ Valérie se na Míšu podívala a došlo jí co ho trápí. ,,Ty máš mokrou plenku viď.A nedáme čistou,než přijede maminka?Uvidíš, že ti bude lépe potom.“ Nesouhlasně zavrtěl hlavou.Bylo mu do pláče a Valérie ho vzala do náruče. ,,Ty jsi jak pírko na svůj věk.Teta tě bude muset vykrmit.“ Šla s ním do pokoje, řekla si, že to musí alespoň vyzkoušet. Položila ho na stůl a Míšovi začali téct slzy. ,,To zvládneme a uvidíš,že tě maminka pochválí.“ Řekla a vyhrnula mu tričko. Sundala mu igelitové kalhotky a plenku. ,,No a ty bys v takhle mokré plence chtěl čekat na maminku?" Zakryl si rukou obličej když ho Valérie omývala.Dala pod něj větší vrstvu a zabalila ho. ,,Maminka ti dává látkové plenky schválně.Chce aby sis řekl,že potřebuješ přebalit víš.“ Natáhla mu igelitové kalhotky a zapnula je.Vzala ho zpět do obýváku ,,jsi statečný kluk.Alespoň vidíš,že nekoušu.“ Položila ho na sedačku a přikryla dekou. ,,Je to lepší?" Míša spokojeně zakýval hlavou.
,,Teto,dopověz nám tu pohádku.“ Poprosil Tomík. ,,Víš co, až se najíte a půjdete si lehnout po obědě,tak si ji dopovíme v pokoji.“ Odvětila mu teta ,,nepotřebuješ taky čistou plenku?" Zeptala se Tomáše a ten zavrtěl hlavou. ,,Dobře a teď mi řekněte,co si dáme k obědu.“ Začali padat různé návrhy. Valérie vstala a šla se podívat do ledničky z čeho může uvařit. ,,Tak bude dušená mrkvička s masem.A uděláme brambory.“ Řekla od ledničky a začala vyndavat ingredience.

,,Míšo,proč nechceš spát u nás v pokoji?" Zeptal se Tomáš a Míša se na něj jen podíval a nic neřekl. ,,Ty nás nemáš rád?" Koukal na Míšu a čekal na odpověď,která nepřicházela. ,,Maminka není jenom tvoje.“ Řekl Tomáš nakvašeně. Filip se musel do rozhovoru vložit,protože byl Míša lítostivej. ,,Tomáši ty jsi kretén“ Valérie to slyšela velice dobře ,,Filipe!To snad nemyslíš vážně.“ Jen to dořekla, začal Tomáš ,,a ty jsi blbec.“ Valérie nechala vaření a stoupla si před oba aktéry. ,,Tak pojďte oba.“ Vzala dva hrnky a šli do koupelny, kde do nich napustila vodu. ,,A vyplachujeme,dokud ty ošklivé slova neodplavou pryč.“ Oba stáli nad vanou a vyplachovali si pusu. ,,A ještě jednou to uslyším,tak jdete oba do pokoje,kde budete až.do oběda.“
Kluci šli zpět do obýváku a Filip byl pořádně nakvašený. ,,To je kvůli tobě a nemluvím s tebou.“ Řekl Tomáš Filipovi. ,,Aby ses nezbláznil.“ Opravil se rychle Filip. Mareček šel za Valérií do kuchyně ,,teto, co je to kretén?" Valérie se na něj přísně podívala. ,,Nikdy takhle nemluv.Takhle mluví jen nevzdělanci,sprosťáci a zlobivé děti.“ Řekla mu a Mareček šel zklamaně za Filipem. Vylezl mu na klín a zašeptal mu do ucha ,,co to je kretén?" Filip se usmál polohlasně odvětil ,,to je Tomáš.“ Mareček se začal smát a Tomáš byl vzteky bez sebe. ,,Řeknu to!" Zařval na Filipa a Valérie přišla do obýváku. ,,Tak pánové oba odchod do svých pokojů.“ Filip s Tomášem se zvedli a opustili obývák. Míša tam zůstal jenom s Marečkem. ,,Vypadl ti dudlik.“ Řekl Marek a dal ho Míšovi do pusy.Bylo mu jedno,že ho Míša vyndal schválně.
Celé dopoledne Míšovi utíkalo velmi pomalu.Pořád čekal na mámu,která se nevracela.Sám sebe vnitřně znervózňoval což mělo za následek další slzy.,,Teto, Míša brečí“ zažaloval Mareček a Valérie,která chystala na stůl šla za Míšou. ,,Co tě trápí Míšo“ řekla,když si k němu sedla. ,,Kde je maminka.“ Zeptal se a začal potichu plakat.Přetáhl přes sebe deku a Valérie mu jí stáhla z obličeje. ,,Maminka přijde neboj.“ Řekla mu a pohladila ho.,,Něco se jí stalo“ řekl jí Míša a celý se třásl. Valérie si ho vzala na klín.Míša ani neměl sílu odporovat ,,ale no tak a co by se jí mělo stát,nic se jí nestalo jen něco vyřizuje.“ Snažila se ho uklidnit, ale moc jí to nešlo.Míša vtáhl do svého strachu i Marečka,který když viděl jak se Míša třásl začal brečet taky. Valérie slyšela domovní dveře a trochu se jí ulevilo.Myslela,že je to Hedvika, ale do pokoje vešel Fanda. ,,Dobrý den“ řekl a když jí viděl s Míšou na klíně a stav ve kterým Míša byl, vzal jí ho z klína.
,,Ale no tak chlapíku, co se stalo.“ Míša se k němu přitulil a dal si palec do pusy. ,,Bojí se,že se stalo něco Mamince.“ Řekla mu Valérie a držela Marečka, na kterého Míša přenesl svůj strach.
,,Zavoláme mamce jo.“ Řekl Fanda a vzal telefon do ruky.Chvilku to zvonilo a pak se ozvala Hedvika. ,,Kdepak máme maminku.Dám ti Míšu.“ Dal Míšovi telefon na ucho ,,Kde jsi“ zeptal se Míša do telefonu a začal plakat. ,,Řekni taťkovi,že má jít s tebou na chodbu.Už parkuju auto před domem.“ Fanda slyšel co Hedvika říká a šel s Míšou ke dveřím. Hedvika nechala nákup v autě i veškeré papíry co vyřídila a šla rychle domů. Vzala Míšu Fandovi z rukou a přitiskla ho k sobě ,,ty jsi truhlík můj malej.Už jsem u tebe.“ Dala mu pusu a oblečená šla s Míšou do obýváku,kde se posadila na sedačku.Míša se uklidňoval,ale Hedviku to viditelně trápilo. ,,Paní Bohatá“ začal Fanda dost nepříjemně. Valérie pochopila co bude následovat ,,počkejte Fando než začnete.Já se omlouvám.....“ Fanda jí přerušil ,,říkala jste,že máte zkušenosti a první problém.Vy nevíte co máte dělat?“ Byl viditelně naštvaný ,,to nemůžete vzít telefon a zavolat?" Rozhlédl se po pokoji ,,a kde jsou kluvi,nebo alespoň Tomáš?" Valérie se snažila být stále v klidu. ,,Za trest jsou v pokoji.Nadávali,tak jsem je nechala vypláchnout pusu a šli do pokoje.“ Odpověděla tak, aby bylo zřejmé,že stojí za svou pravdou. ,,Tresty jsou v tomto domě naší doménou a vy nám akorát oznámíte kdo zlobil.Naše děti měli trestů dost.Vy jste tady angažovaná jako chůva a ne despota.“ Uzavřel svoji řeč a Valérie měla viditelně červené oči.Bylo jí do pláče čehož si všimla Hedvika. ,,Fando to stačí.Valérie u nás je to jinak celé.Ty děti si prošli peklem,jeden přišel o rodiče a ostatní měli mámu,která je týrala.Já jim to chci vynahradit a ne je znovu stresovat.“
Zkoušela jí vysvětlit Hedvika,ale Valérie jako by neposlouchala pořádně. ,,Já jsem Míšovi rodiče nezabila děvenko.“ Řekla a Hedvika zalapala po dechu. Tiskla k sobě Míšu a cítila jak jí ovládá vztek. ,,Fando, zaplať Paní Bohaté a vyprovoď dámu.“ Řekla to tvrdě a Fanda její přání rád splnil.
Fanda došel pro kluky do pokoje.Posadil je do obýváku ,,tak co se tady dělo?" Zeptal se kluků a přísně zvedl obočí. ,,Ten blb řekl Míšovi,že nás nemá rád a že maminka není jenom jeho.“ Hedvika se na Tomáše podívala ,,Tomiku, vždyť víš jak to celé je.Nenadávej za to Míšovi.On si to nezaslouží.On vás má rád všechny,jenom má trápení,které neumí zvládnout sám.“ Řekla mu a usmála se na něj.,,Zlobíš se na mě?" Zeptal se Tom a sklopil zrak k podlaze. Hedvika l němu natáhla ruku ,,pojď sem ty zlobidlo moje.“ Tomik přišel k Hedvice a ta mu dala pořádnou pusu. Fanda si sedl do křesla a všechny si prohlédl ,,tse, ale že jsme jí to nandali Bohaté.“

Pokračování příště....


„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nové dětství Toma a Míši 49
« Odpověď #1 kdy: Října 03, 2018, 12:58:02 »
A opět moc hezké, jsem rád, že jsi nepřestal psát, je to čím dál, tím lepší. Nepostrádá to lásku, ani napětí.