Autor Téma: Hola, hola, škola volá 10  (Přečteno 146 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 2
Hola, hola, škola volá 10
« kdy: Říjen 02, 2018, 20:21:28 »
Kapitola 10, Hluboké proměny


Byla toho plná a spojila se s Ostrovem Robinsona Crusoe a zejména s Irenkou, které vylíčila ranní příhodu. „Já jsem to tak nějak intuitivně tušila, teď můžete očekávat prudký obrat o 180 stupňů“ prorokovala Irenka. „Myslíš, že již nebude prudit“? Dotázala se paní vychovatelka Jarka. „To si piš, že ne“ na to přesvědčivě Irenka.
Paní zdravotní Jarešová byla tím, co v posledních hodinách zažila šokována a také cítila, že se vní něco láme, že dochází na to, že udělala spoustu chyb, bude třeba se hodně lidem omluvit. Sedla a napsala omluvné komentáře na diskuse, kde všechny tak nehorázně hanobila. Pak ji napadlo: „budu se muset také omluvit té chuděře Mirce, které jsem tak strašně ublížila, to bude snad ten nejhorší rozhovor v mém životě“ říkala si v duchu.
Kontaktovala Irenku a požádala ji o psychologickou pomoc. Ta s tím souhlasila: „všichni jsme chybující, já Vás neodsuzuji, je dobře, že jste nakonec uznala chyby a chcete je napravit a víte, co, budeme si tykat, já jsem Irča“ „Já leona“ odpověděla paní zdravotní Jarešová.
Rozhovor proběhl v naprosté pohodě, z paní zdravotní Jarešové tréma spadla a cítila se, jako vyměněná.
Nejvíce se paní zdravotní Jarešová obávala Mirčiny reakce. „Pokud mi nadá do bestií, nebudu se vůbec divit, také jsem se, jako ta bestie chovala“ řekla si a vytočila Mirčino číslo. Na druhém konci se ozval příjemný ženský hlas. „Tady jarešová“ špitla tiše paní zdravotní. „Ale, to jste Vy“? řekla Mirka překvapeně, ale bez zjevné nenávisti. „víš, ráda bych s Tebou probrala jednu záležitost. Vím, chovala jsem se, jako bestie, když jsem Tě tehdy postavila na tu hanbu do kouta, hluboce se Ti za to omlouvám, vím, že omluva je nepatrnou satisfakcí“. „Co jsme si, to jsme si“ řekla Mirka: „já vím, jak k Vašemu obratu došlo, ono je to složité, když ještě nebyla neutralizační látka IN, bylo to pro mnohé lidi odporné, ale i pro mne samotnou, ale nyní se tomu oddávám“ řekla Mirka a povyprávěla překvapené paní zdravotní Jarešové o svých hrátkách s ostrovním pranýřem i o své reinkarnaci. „To mne teda dostalo“ řekla s úžasem paní zdravotní Jarešová a povyprávěla Mirce o své nehodě i pocitech a nakonec i o tom, jak s tím bojovala: „Považovala jsem to za démona, kterého je třeba se zbavit“. „Ano, ale šla jste na to špatně, spíše to mohlo ublížit Vám, samotné, vím, za totality by byl takový člověk považován za blázna, ale nyní to je lepší. Vemte si třeba takový středověk“ a zaslala překvapené paní zdravotní Jarešové Šílenou šlechtičnu. Ta se s Mirkou rozlloučila a zavolala si k sobě Miladku. „Ty, Miladko, stejně to nebyla náhoda“. „Přiznám se, že ne“ odpověděla dívka a očekávala pohromu. Na místo toho se na ni paní zdravotní Jarešová usmála a řekla: „otevřeli jste mi s tou neutralizační látkou IN oči, teď budu tolerantní, také díky Tobě je Olin v pohodě, vašemu vztahu, pokud nic nevyvedete přeju“. Miladka byla překvapená. Také ostatním vychovatelkám a to každé zvlášť řekla o svém postoji: „nebudu se absolutně míchat do vašich záležitostí, když přijdu ráno a přichomýtnu se k nehodě, ráda pomohu“. Když hovořila s paní vychovatelkou Jarkou, té řekla: „no, není to zas až tak nepříjemné, jinak, žáci mne odsoudili k umytí sta podělaných prdelí, tak, že si tento trest odbývám, jako pokání“. „Pokání a pak bude třeba pokakání“ řekla paní vychovatelka Jarka. „Ty seš potvora, je vidět, že seš pro každou špatnost“ řekla jí paní zdravotní Jarešová a obě se srdečně rozesmály.
Při společném pobytu na pláži při malé zátoce na Ostrově Robinsona Crusoe se sešli naši přátelé. „Ta zdravotní Jarešová se hodně změnila, viď, Miri“ řekla paní vychovatelka Smolíková. „Ano, jsem tomu ráda“ řekla s úsměvem Mirka. „Nejvíc to však rozuzlila Irča“ řekl Lukáš Prošek, který byl tou dobou s Janou a mamkou na Ostrově Robinsona Crusoe. „Za mých mladých let by k něčemu takovému asi nedošlo, ta neutralizační látka IN má své kouzlo“. „Ano, také to, že skončila totalita“ na to vážně Irenka. „Já jsem Jarešové odpustila, má život před sebou, je dobře, že se chce napravit“ opět řekla Mirka. „A těch 100 pokaděných zadečků, které jí zbývají umýt, však mi Luboš povyprávěl, k čemu ji odsoudili“ řekl se smíchem David. „Byla by to docela pěkná fronta a chvíli by trvalo, než by se na každého dostalo“ řekla Irenka. „“Já bych při tom ráda dostala naplácáno“ přisadila si Emma. „To bys musela zaplatit“ škádlivě řekl David.“A stejně je to tam teď prima, docela těm děckám závidím, škoda, že to nebylo za nás“ řekl Lukáš, který pak dodal: „možná, že jsme byli průkopníky.
Ve škole došlo k obratu. Paní zdravotní Jarešová ne jen, že nenadávala, ale také se s menšími dětmi začala mazlit. Změny si povšimnul i její manžel Karel, neboť dříve uzavřená a popudlivá žena se nyní stala milou a pozornou.
Jednou si paní zdravotní Jarešovou zavolal pan ředitel. „Posaďte se, kolegyně“. „ano, stalo se něco“? „Ano, stalo, musím Vás pochválit, jste daleko vlídnější a přátelštější. Ještě jednu věc bych rád zmínil a to, že Vám přišly elektronickou poštou 2 letenky na Ostrov Robinsona Crusoe a to pro Vás i manžela“. „To snad není pravda“! Vykřikla radostně paní zdravotní Jarešová. „Ano, pro oba“ opět řekl pan ředitel.
Paní zdravotní Jarešová se připravovala na odlet na Ostrov Robinsona Crusoe, nikdo neměl sebemenšího tušení, že tato její cesta v kladném slova smyslu zvrátí pobyt dětí ve škole a zejména na internátě. Během příprav zjišťovala vše potřebné, rádkyní jí byla Mirka. „Ty, |Miri, na tom ostrově, co jsem tak četla jsou samí plenkaři, také je tam budu muset nosit“? „Ale, kdepak“ rozesmála se Mirka. „Vy myslíte, že jsme,jako muslimové, kdy musí být vše zahaleno“? Tady jsme tolerantní, kdo je chce nosit, ten je nosí, kdo ne, ten je nenosí“. Její muž Karel se také těšil, plánoval setkání s jejich synem Karlem, který pobýval ve Spojených státech a byl úspěšným farmářem. Přislíbil, že přijede s manželkou Stanislavou, s níž se před emigrací poznal v Česku a s níž měl dvě děti a to Stanislava a Luďka, oba byli úspěšní školáci.
Přiblížil se den odjezdu. Všichni paní Jarešové přáli, ať se jí tam líbí. „Budu vám volat z ostrova“ říkala. „Určitě se Ti tam bude líbit, také jsem tam byla za Sašou, je to tam nádherné, ty pláže, moře, kuchyně a hlavně ti pohodoví lidé, uvidíš, že se tam budeš ráda vracet“ řekla zasněně paní vychovatelka Jarka. „Mirka, od níž bych to nejmíň čekala mi tu cestu a vše s tím spojené zaplatila, také zařídila víza, ani si to nezasloužím“ řekla se slzami v očích paní zdravotní Jarešová. V době, kdy pobývala na Ostrově Robinsona Crusoe převzala její funkci její dcera Leona. Byla zdravotní sestra, za manžela měla lékaře Vladimíra a spolu dcery Vlaďku, té bylo 19 a studovala medicínu a sedumnáctiletou Janu, která studovala střední zdravotnickou školu. Leoně se práce s nevidomými dětmi tak zalíbila, že později převzala místo paní zdravotní Jarešové, ale ta i nadále vypomáhala na internátě, ale nepředbíhejme.
Život ve škole po odjezdu paní zdravotní Jarešové běžel svým obvyklým rytmem. Její dcera Leona se svého úkolu zhostila s vervou a u dětí i dospělých si získala oblibu. Paní zdravotní Jarešová jí kladla na srdce,aby nedělala stejné chyby,jako ona a svěřila se jí se vším co ji ty roky trápilo. „Mami, já si také občas s tou neutralizační látkou IN zaplenkařím, je to taková droga, která však není návyková a také škodlivá, odbourává to stres, zkus to někdy a uvidíš“. Paní zdravotní Jarešová jen zalapala po dechu. Nyní se nacházela na Ostrově robinsona Crusoe a všechny, hlavně však paní vychovatelku Jarku informovala o všem, co v této kouzelné zemi zažila, neboť k ní pojala důvěru. Ta jí to oplatila tím, že ostatní vychovatelky přesvědčila o tom, že se chce polepšit a se všemi vycházet a později se se všemi spřátelila, svědčila o tom četná posezení při vínečku.
Jak již bylo dříve řečeno, Luboš si na Ostrově Robinsona Crusoe osvojil práci na virtuální ústředně, později si založil vlastní a provozoval ji. Součástí školství pro nevidomé je učňovská a ekonomická škola v Praze, kde je vyučován i obor telefonista. Jednou její ředitelka paní Sykáčková oslovila pana ředitele Malého, zda by bylo možné tuto virtuální ústřednu využívat k praktickým cvičením. Luboš, terý byl osloven s tím bezvýhradně souhlasil a od té doby tato ústředna sloužila k výcviku nových frekventantů. Jednou v kroužku programování přišla řeč i na tuto ústřednu. „Co myslíš, Luboši,dá se na této Tvé virtuální ústředně něco vylepšit“? Dotázal se pan učitel Jiří. „Vždy je co zlepšovat“ řekl zamyšleně Luboš, akorát mne nic kloudného nenapadá“. „Ale mňa by neco napadlo“ řekl Ferko: „možná, že je to hlůposť, ale, co, gdyby sa vynalézl program, kerý by převáďal nahrané hovory do textů a naopak“. „To je dobrý nápad“ řekl Luboš a všichni se této myšlenky ujali. Brzy byl na světě program s názvem Call converter, který umožňuje konverzi oběma směry, překlady hovorů do všech jazyků a přidána funkce odfiltrování šumů z jiných programů. Milan ještě program doplnil o zvětšovací virtuální lupu pro slabozraké. Cena software činí 300 Amerických Dolarů s možností konverze do všech měn. Škola za každý takto prodaný program získává 50 Amerických Dolarů, což jsou slušné peníze a dá se za ně ledacos pořídit.
Po 14 dnech se paní zdravotní Jarešová vrátila. Byla plná dojmů a všem nadšeně vyprávěla o Ostrově Robinsona Crusoe. Každému dovezla nějakou drobnost, dokonce i dva papoušky, kteří byli umístěni v nově postavené voliéře.
Jak již bylo řečeno, předala svou funkci své dceři Leoně, ale sama na škole zůstala, byla pracující důchodkyně a stala se spíše pomocnou silou, zastupovala i noční vychovatelky, bylo-li třeba. Nutno podotknout, že i během jejich služeb docházelo k tělostřelbám s patřičnými důsledky. Vždy pomohla tam, kde bylo třeba.
Z Ostrova Robinsona Crusoe přijeli Emma s Alexem a Sigi s oběma rodiči, jejichž vztah se nyní utužil. Emma během této stáže pracovala s dětmi a to v oblasti asistenčních a vodících psů, dobrou pomocnicí jí byla její věrná Bessie. Sigi taktéž měla svého asistenčního pejska a to Miu. Podle dohody byla do této školy na krátký čas zařazena i Adélka, která dětem ukazovala, jak má nevidomý zvládat svou životní situaci. Vždy to okořenila svými nezbednými příhodami. Také emma nezůstávala pozadu a děti si ji oblíbily.
Alex se věnoval práci s počítači a byl učitelům, zejména panu Jiřímu neocenitelným pomocníkem. Také se věnoval výuce Němčiny, zastával názor, že, nejlepší je škola hrou, nebo-li schola ludus.
Po příjezdu paní zdravotní Jarešové do České republiky dorazila do školy zvláštní zásilka. Její součástí bylo 5 chytrých a diagnostických nočníků, chytré plenky, plenkové čipy a minilinka na zpracovávání zneutralizovaných produktů. Část financovala nadace královny Blanky a část Mirka. Ta se s paní zdravotní Jarešovou sblížila a z obou se staly důvěrné přítelkyně. Na Ostrově Robinsona Crusoe se stala s paní zdravotní Jarešovou dokonalá změna, nutno říci, že k lepšímu. Přispěli k tomu obzvláště tamní pohodoví lidé.
Chytré a diagnostické nočníky byly nejprve využity k diagnostice. Bylo prokázáno, že zažívací trakty žáků i dospělých jsou v pořádku. Po té Luboš instruoval zájemce a těch bylo hodně v používání těchto pomocníků. Zájem byl tak velký, že z Ostrova Robinsona Crusoe byly zaslány sady k přebudování běžných nočníků. Tohoto úkolu se ujal pan učitel fyziky Stanislav, který byl technicky zdatný.
Jednou napadlo paní učitelku Marii vyučování na chytrých nočnících. Pan ředitel Malý se zprvu zdráhal, ale pak povolil. Jak se ukázalo, tato výuka přinesla své ovoce, neboť ne zřídka na dobré nápady člověk připadne na záchodě, o těchto chytrých nočnících to platilo dvojnásob.
Luboš vylepšil ústřednu a to tím, že vše zasíťoval. ve vychovatelně, která slouží i jako ordinace a průchozí místnost mezi dívčím a chlapeckým oddělením byl nainstalován notebook, na němž se zobrazuje, kdo potřebuje přebalit, nebo, čí nočník je již plný. Vše pak putuje do minilinky na zpracovávání zneutralizovaných produktů, z čehož škole plynou další zisky a část těchto produktů byla určena do kompostu, který bude použit na jaře.
Jednou řekla hlavní kuchařka paní Marta: „já doma tu neutralizační látku IN dávám do jídla a je to super, nikomu není špatně, žádný pocit plnosti, dokonce jsem se dočetla, že to má preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva, což, kdyby se to tady také tak aplikovalo“? tento její nápad byl schválen. To má i ten praktický význam, že, pokud se stanou nehody i během dne a to zejména u malých dětí, je vše zneutralizováno.
Nutno podotknout, že se Luboš po té, co došlo k hluboké přeměně mohl věnovat svému koníčku a to plavání. Paní Zdravotní Jarešová se mu omluvila, on přislíbil, že na veřejnosti nic „nekalého“ provozovat nebude. Na to si plácli. „Stejně seš fajn kluk“ řekla paní zdravotní Jarešová.
Naše škola se stala otevřenou a tak ji navštěvovali i žáci z jiných škol, což dříve nebylo zvykem. Vznikla tak nová přátelství mezi zrakově postiženými dětmi a těmi zdravými Nemalou měrou k tomu přispěla i Adélka, která pobývala v naší škole, avšak učební plán měla stanovený v té své běžné škole, učila se online. Nové učební metody spojené s chytrými nočníky si prorazily cestu i k učitelům běžných škol a sem tam jsou využívány.
Bylo odpoledne, paní Jarešová seděla ve vychovatelně  a kouřila cigaretu s příměsí neutralizační látky IN. Vychutnávala si chuť kuřiva, s touto příměsí to bylo zdravé kouření. V tom se jí začalo chtít na velkou. Vstala, ale, sotva udělala několik kroků, zjistila, že to nedá, počalo se jí to nezadržitelně a nekontrolovaně drát mezi půlkami. Její kalhotky ztěžkly. „Tak Tě vítám do klubu poslanců, ehm, posranců“ žertovně řekla paní vychovatelka Jarka. Obě se bláznivě rozchechtaly, přičemž na paní Jarešovou přišla další vlna a ona vše komplet pustila za příslušného zvukového doprovodu do kalhotek, měla na sobě bombarďáky,ty toho pojaly hodně. „Tak, pojď do koupelny“ vyzvala konsternovanou paní Jarešovou paní vychovatelka Jarka, kde ji dala do pořádku. „Víš, Jari“ začala své vyprávění paní Jarešová: „na ostrově jsem byla na pláži s Mirkou a Sašou. Karel s mladýma byl na rybolovu, byla to taková ta dámská jízda ve třech. Mě se chtělo na velkou, tak jsem to pustila do plavek, Zmocnil se mne opět ten zvláštní pocit, neutralizační látka IN to ještě umocnila, tak, že vše v pohodě, je to taková neškodná droga. A představ si, že mne obě daly do pořádku, Mirce to vůbec nebylo nepříjemné, je to fajn holka. Když jsem jednou řekla, že je to neškodná droga, že by měl být nějaký stimulant, odpověděla mi Saša, že ta neutralizační látka IN stačí a je to pravda. Jsem v pohodě“. „Tak, že, pokání i pokakání“ zažertovala paní vychovatelka Jarka a zneutralizované produkty dala do minilinky na jejich zpracovávání.
A co říci závěrem tohoto příběhu? Snad jen to, že škola i internát prošly díky neutralizační látce IN hlubokými přeměnami. Na školu přišlo 5 zdravých dívek, tak, že se zde projevily integrační prvky, Sigi byla průkopnicí přijímání zrakově postižených dětí s autismem,. Luboš paní Jarešové sdělil vše ohledně zneutralizované uriny a ta panenská se nyní třídí a škola ji dodává jako léčivo, z čehož jí plynou nesmírné zisky.
Když jednou Luboš hovořil s Milanem, ten mu řekl: „lubo, je dobře že jsi byl na tom ostrově, ta neutralizační látka IN vše úplně změnila“. „Ano, my jsme v pohodě a těmi nehodami si odbouráváme stres“.
Internát se čas od času podrobuje hromadným detoxikacím, kdy je spojeno příjemné s užitečným. Do péče se zapojuje jak personál, tak i dívky. Tím by náš příběh mohl nadobro skončit, ale věřte, občas se budeme do této nevšední školy, která nyní handicapovaným žákům je druhým domovem vracet a věřte, že stále je o čem povídat, co zlepšovat a to jak v oblasti techniky, tak i mezilidských vztahů. Tak, zatím, na shledanou u dalších příběhů.
A toto je konec příběhu Hola, hola, škola volá, autor Luba.