Autor Téma: Hola, hola, škola volá 9  (Přečteno 126 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 2
Hola, hola, škola volá 9
« kdy: Říjen 02, 2018, 12:14:35 »
Kapitola 9, Odhalení, šok a doznání


Bylo po odpoledním vyučování, venku bylo vedro, pamětníci říkali, že na září je to opravdu výkon, ale všichni byli rádi, že léto stále drželo svou vládu nad krajem. Luboš se procházel po zahradě a byl v pohodě. V tom uslyšel Jitku a Elišku. Obě dívky si hrály se dvěma malými hošíky z mateřské školky pro nevidomé, která k naší škole byla přidružená. Luboš k nim přišel a pozdravil se s nimi. „Tak, co, Lubo, jak to dnes šlo ve vyučování“? Dotázala se Eliška. „Ale, jo, pohoda, dnes jsme měli Anglinu, dalo se to zvládnout“. „Ty máš výhodu, byl jsi na Ostrově Robinsona Crusoe“ řekla mu jitka: „cením si na Tobě toho, že se nad náma nevytahuješ“.“Proč bych taky měl“? Řeč se stočila na Olina. Všichni kvitovali s povděkem, že již nevyvádí ty své lumpárny a podrazy. Luboš zamlčel jeho příhodu s rumem, což bylo součástí vzájemné dohody. „Co říkáš na Jarešku“? Dotázala se Jitka. „Co bych říkal, je furt nějaká divná“. „To je, zdá se mi tak nějak mimo, od té tělostřelby, jako by něco tušila, číhá, jako ostříž, také ji štve, že se na ni Olda vykašlal a nikdo s ní nechce spolupracovat, je jako ten pověstný kůl v plotě“. „Myslím si, že je psychicky nemocná“ řekl Luboš a v duchu se mu vybavily odkazy, které mu dal David a následné komentáře na webových stránkách. „Nejsmutnější je to, že řve i v případě, že si některá z nás vezme na klín menší dítě, to nadává, že je rozmazlujeme“ řekla Eliška. „Ostatní jsou v pohodě, co mi říkal Lukáš Prošek, dříve tomu tak nebylo, spousta z nich byla hodně brutální, třeba taková noční vychovatelka Jana, ale teď musel personál vzhledem ke konkurenci obrátit“ řekl Luboš, který pak dodal: „je to tak dobře, ta totalita musela být hrozná, ještě, kdyby byla Jarešová v pohodě, tak by to tady bylo úplně OK“. „To je, jak, kdybys chtěl, aby tady rostly třeba banány“ řekla se smíchem Eliška. „Banány tady snad neporostou, ale, co víte, třeba se v Jarešce něco zlomí“? „Třeba noha“ řekl Milan, který se k nim náhodou přidal se smíchem. „Já si myslím, že je duševně nemocná“ vedl si nadále svou Luboš. „Proč si myslíš, že se to v ní zlomí“? Vyzvídal Milan. „Tobě by to vyhovovalo“ přátelsky si jej dobírala Jitka. „Tak, mě je to vcelku jedno, ale neškodilo by“ s rozpaky řekl Milan. „Strunu nemůžeš napínat do nekonečna, stejně jednou praskne, buď to jednou přežene a říďa ji vyrazí, nebo se stane nějaký zázrak, co já vím“ řekl Luboš. S tím se pak všichni rozešli, neboť dívky volala paní vychovatelka Jiřina.
Paní vychovatelka Jarka měla noční službu spolu s paní vychovatelkou Janou z dívčího oddělení. „Na chvíli si zdřímnu“ řekla Jana. „Ale, jo, klidně, pohlídám to tady“. Nebylo prakticky co hlídat, internát spal a nikdo neměl žádné problémy. Paní vychovatelka Jarka se spojila se svou sestrou Sašou na Ostrově Robinsona Crusoe. Obě si příjemně povídaly. „Ty, Jarko, tady ti někoho předám a předala ji Irenku. Obě se již povrchně znaly. Po prvních rozpacích, neboť paní vychovatelka Jarka v Irence viděla renomovanou psycholožku z ní tréma spadla a brzy si obě povídaly, jako ty nejlepší kamarádky. Řeč přišla i na zdravotní Jarešovou. „Já osobně bych ji vyprofilovala tak, že má nějaký mindrák s nehodou a teď to kamufluje“ řekla Irenka. „Ty myslíš, že by změkla, kdyby byla konfrontována s nehodou za použití neutralizační látky IN“? Dotázala se paní Saša Smolíková. „Tím jsem si stoprocentně jistá“ řekla Irenka. Pak navrhla: „nejlépe bude,když na ni nalíčíme past a to tím, že jí někdo řekne, k čemu tady dochází, ať si přivstane, přistihne aktéry při činu. Tímto úkolem byl nakonec pověřen Luboš.
Ten, když mu svůj návrh přednesla Irenka o tom nechtěl ani slyšet: „přeci bych nezradil své kamarády“? „David Ti předal ty odkazy, já jsem přesvědčená, že je to vlastně ženská, která má mindrák z toho, že se někdy pokadila a tak kope kolem sebe“. „A co, když to nevyjde“? Oponoval Luboš. „Ale, vyjde, věř psychologii a hlavně ženské intuici“ povzbuzovala jej Irenka. „Já to s Tebou a Davidem risknu, věřím Ti“ řekl nakonec Luboš a jal se spřádat plány. Věděl, že, kdyby se s Jarešovou kontaktoval on, bylo by to nápadné, s Olinem nepočítal, ale, Miladka. Když jí svěřil svůj plán, byla zprvu na pochybách, ale nakonec na to přistoupila.
Svou roli sehrála opravdu mistrovsky. Pověděla paní zdravotní Jarešové o všem, co se po večerech a nocích na internátě děje. Ta řekla: „přimhouřím nad Tvým a Olinovým vztahem oči“. „Mám dobrý nápad“ řekla Miladka: „nejlépší bude, když si přivstanete a přijedete na intr ráno, to vychovatelky a ostatní holky dávají vše do pořádku“. „Skvělé“ pochválila ji paní zdravotní Jarešová. „A víte, co? pokud se bude na intru něco dít, tak Vám o tom zašlu zprávu ze svého mobilu“. „Ty seš lepší, než Olin“ pochválila ji paní zdravotní Jarešová. „Dělám to pro dobrou věc, taky se mi to hnusí a vím, že máte pravdu“ lhala Miladka, až se jí jak se říká od úst prášilo. „Ty seš jediná dívka,která tady za něco stojí“ řekla paní zdravotní Jarešová a kolem úst se jí mihl ďábelský úsměšek, již se těšila, jak tomu všemu učiní přítrž a také, jak vítězoslavně dokáže panu řediteli, že měla pravdu. „Ty bys mohla klidně dělat špionáž“ pochválila Miladku. „A víte, že by mne to bavilo? Jsem něco, jako agent 007“. Obě se srdečně zasmály. Paní zdravotní Jarešová byla velmi potěšena a Miladku propustila. To netušila, že se na ni šije pytel, do nějž má brzy spadnout.
Bylo 20. září, v době, kdy se náš příběh píše se podzim ujal vlády velmi rychle. Zatím, co 19. září dosahovaly odpolední teploty hodnot 28 stupňů, o den později se prudce ochladilo a místy spadly až ke 13 stupňům. Na internátě již bylo třeba topit, také skončily vycházky po zahradě, děti začaly toto období trávit uvnitř budovy, ti, kteří měli rádi pohyb  a těch byla většina v tělocvičně. Jako by podzim dotvrzoval svou vládu, nastoupily i deště a plískanice. Toto pošmourné počasí však naše děti nikterak nezkrušilo a nikdo nepropadal depresím. Stále optimistický Ferko hrával na harmoniku, po vyučování vychovatelé dětem četli, neustále bylo co na práci, nikdo se nenudil.  Co se týkalo „nehod“, které nebyly náhodami, nesmíme si myslet, že se tak dělo denně, záleželo vždy na situaci, vše se odehrávalo večer a k ránu tak, aby při příchodu denních vychovatelek a hlavně paní zdravotní Jarešové bylo vše odstraněno a zahlazeny stopy,jen ta zvláštní energie vždy zůstala, na což byla právě paní zdravotní Jarešová velmi citlivá.  Ve škole bylo taktéž vše v pořádku, Luboš dával žákům kondice v Angličtině. Jednou mu žertem řekla paní třídní učitelka Olga: „Luboši, ty bys na tom mohl klidně zbohatnout“. „Ale, kdepak, paní učitelko, já to rád pro své kamarády udělám“. „To Tě šlechtí, já pozoruju, že poslední dobou se zde vaše kamarádství utužila a je to dobře, dříve se to tady hádalo, bili jste se, jako koně, ale teď jste, jako vyměnění, také ty vaše výsledky jsou mnohem lepší, ale, nerada bych vás přechválila“. „Snad to vydržíme“ řekl Luboš.
Luboš taktéž komunikoval s Lukášem Proškem, informoval jej o všem, co se ve škole děje. Ten již byl v pořádku, jeho postkryonický syndrom zmizel. „Škoda, že to nebylo za nás, vychovatelky, které tam zůstaly, jako Jana Kučínová se musely přeorientovat, ale ta Jarešová, v té ta zloba zůstává, David mi říkal o vašich plánech, no, nevím, až se to provalí, bude to pořádná mela“. „Nevím, také mám pochybnosti, pak ti o tom povyprávím, teda, pokud nás Jareška všechny nepozabíjí, ale myslím si, že to bude ještě nějakou dobu trvat“. Kdyby jen tušil, že sled událostí přijde tak brzy a vše bude mít velmi dramatický a hlavně zajímavý průběh.
Byl večer, jako každý jiný. Službu na chlapeckém oddělení měla paní vychovatelka Jarka a na dívčím paní vychovatelka Růženka. Internát se ukládal k spánku, kluci si ještě sdělovali své dojmy z právě prožitého dne. „Ty, Lubo, ta Tvoje virtuální ústředna je opravdu super“ řekl Pavel. „Baví mne to, jednou bych to chtěl  dělat“ řekl Luboš. Řeč se stočila na ostrov a také na neutralizační látku IN. V Lubošovi to vyvolalo touhy se jednou opět uvolnit a řádně se pokadit. Tytéž pocity se zmocnily Milana. „Ty, Lubo, mohl bys mi dát trochu té neutralizační látky IN“? „To víš, že jo“ zašeptal Luboš a podal mu několik granulek. Oba si je dali mezi půlky, látka se teplem vstřebala do kůže. Pokoj se pohroužil do spánku.
Ráno. Luboš se probudil a odklopil víčko slepeckých hodinek, bylo 5 hodin. Ucítil na zadku to důvěrně známé teplo a hned mu došlo, co se stalo, že se pokadil. Sáhnul si na kalhoty a ucítil na nich bouli. Ještě se mu chtělo, pokrčil nohy a jemně zatlačil. Jeho kalhoty se počaly plnit za příslušného zvukového doprovodu. Stejně, jako vždy před tím se jej zmocnila ta zvláštní eufórie. Vzal do ruky mobilní telefon a napsal paní vychovatelce Jarce, co se stalo, neboť takto byli všichni domluveni, aby bylo možné vše dát do pořádku, byť to bylo zneutralizované, nikdo nechtěl zbytečně paní zdravotní Jarešovou provokovat. Paní vychovatelka Jarka vstoupila. „Lubo, Ty ses pokadil“? „Ano“ odpověděl Luboš a opět se jej zmocnilo něco zvláštního, co nedovedl popsat. Paní vychovatelka Jarka z něj sundala deku , opatrně vzala za gumičku od pyžama a podívala se mu do kalhot. „Ty tam máš pěkně naděláno, chce se Ti ještě na velkou“? „ano, také na malou“ „Přinesu Ti nočník, aby ses do něj mohl vyčůrat a pak se holt budeš muset dopokadit“. Oba se této hlášce zasmáli. Také ostatní kluci se probudili a hned jim došlo, oč běží. Paní vychovatelka Jarka šla pro nočník, ale cestou kontaktovala paní vychovatelku Růženku, která ihned informovala Miladku. „No, já nevím, jak tohle dopadne“ řekla paní vychovatelka Jarka. „Poručeno pánu bohu“ řekla paní vychovatelka Růženka. Miladka ihned zaslala zprávu dle dohody paní zdravotní Jarešové.
„Tady je nočník, vyčůrej se do něj“ řekla paní vychovatelka Jarka Lubošovi. Ten poslechl a po té se i kompletně vyprázdnil, boule na jeho kalhotách se zvětšila. „Tys to pěkně doplnil“ řekla paní vychovatelka Jarka po té, co se mu opět podívala do kalhot. Přinesla dva lavóry a to jeden bez vody na to nadělení a druhý s teplou vodou. Vysvlékla Luboše, zneutralizovanou stolici vysypala do lavóru, po té šla pro toaletní papír a utřela mu vrstvu stolice ze zadku. Namydlila žínku a jala se jej umývat.
Do ložnice vstoupila paní vychovatelka Růženka. „Nechceš s něčím pomoci“? Dotázala se. „Ale, jo,tady Martin má mít odběr moči kvůli tomu zánětu ledvin, dojdi prosím Tě pro bažanta“. „Dobrá“ řekla paní vychovatelka Růženka a přinesla bažanta. Martin začal čůrat, ale v tom ucítil, že kadí, před tím nebyl den na velké a po ránu se to uvolnilo. Paní vychovatelka Růženka mu stihla vyhrnout nohavice. „To je pořádný ranec“ řekla užasle. Taktéž Milanovi se chtělo čím dál, tím víc na velkou, ale snažil se to držet co nejdéle.
V tom do ložnice vstoupila bez varování paní zdravotní Jarešová. Chvíli šokovaně a nevěřícně hleděla na tu nevšední scénu. Milan, který to v sobě tak dlouho držel se leknul, že by se v něm krve nedořezal a za příslušného hlasitého zvukového doprovodu se řádně pokadil. Nastalo několikavteřinové mlčení, všichni očekávali hromobití. Jako první se vzpamatovala paní zdravotní Jarešová. „Aha, Martin měl dnes odevzdat moč, já si toho bažanta převezmu. Co, on se pokadil“? „Paní zdravotní“ koktal Martin: „nějak se mi po ránu chtělo, čůral jsem a ono to šlo samo“. „Dojdu pro druhý lavór“ řekla paní vychovatelka Růženka, která byla ráda, že na chvíli opustila ložnici, kde bylo napětí, že by se dalo krájet. Přinesla vše potřebné a podala paní zdravotní Jarešové. Ta svlékla Martina, zneutralizované produkty dala do lavóru, kde již byly ty Lubošovy. |“je tam pěkná hromada“ řekla se stísněným hlasem. Milan byl ve stresu a obavách z toho, co bude, až se paní zdravotní Jarešová vzpamatuje a opět na něj přišla další, mohutná vlna a za mohutného hlasitého zvukového doprovodu pustil do kalhot další várku řídké kaše. „Do prdele“ řekla polohlasně šokovaná paní zdravotní Jarešová. „Ne do, ale z“ poopravila ji paní vychovatelka Jarka: „před dětmi se tak neslušně nemluví“. „Já vím“ řekla doposud šokovaná paní zdravotní Jarešová. „Ale, byla to pořádná šupa, teď se podíváme na tu produkci“ řekla paní vychovatelka Jarka a na chvíli přestala umývat Luboše a věnovala se Milanovi. sundala z něj deku, opatrně vzala za gumičku od pyžama a podívala se do jeho kalhot. „Ten tam má pěknou hromadu“ řekla. Paní zdravotní Jarešová na to vše nepřestávala hledět. Při tom dala Martina do pořádku, ke svému údivu si všimla, že jí to vůbec není nepříjemné, začalo ji to zajímat. „Tady nic nesmrdí“ řekla překvapeně. Paní vychovatelka Jarka jí v kostce vysvětlila všeohledně neutralizační látky IN. „Ty seš jejich druhá mamka“ řekla paní zdravotní Jarešová a na jejím hlase bylo znát, že se s ní děje nějaká proměna. „Luboš je již hotový“ řekla paní vychovatelka Jarka. „Pomůžu ti s Milanem“ nabídla se paní zdravotní Jarešová a spolu dali hocha do pořádku. Po té lavór vynesla paní zdravotní Jarešová do záchodu, paní vychovatelka Jarka jí vysvětlila čistící účinky neutralizační látky IN.
Následovala rozcvička, snídaně a děti šly do vyučování. Paní vychovatelka Jarka spolu s paní vychovatelkou Anežkou se daly do praní pyžam. „Je daleko lepší údržba“  řekla paní zdravotní Jarešová. „Ty, Jarko, máš dnes čas“? „Ano, mám“ odpověděla paní vychovatelka Jarka. „Zaskoč ke mě na chvíli“. „Tak, dobře“ řekla paní vychovatelka Jarka. Paní zdravotní Jarešová si vzala volno a paní vychovatelka Jarka k ní přišla. „To, co Ti chci říct je tak na flašku“ řekla paní zdravotní Jarešová a otevřela láhev vína. Obě si připily. „Nevím, jak bych začala. Zkrátka, ta neutralizační látka IN mne dostala. Musím se Ti s něčím přiznat, tak si představ, jako studentka jsem byla jednou na flámu, trochu jsem to přehnala a spala jsem u kámošky. Ten spánek byl tak tvrdý, že mne to nevzbudilo a já se u  té kámošky podělala. Byla to ostuda, ale, co bylo horší, zmocňovaly se mne takové divné pocity a to mne mátlo, říkala jsem si, že nejsem normální. Šokovaly mne ty pocity, ani ne ta ostuda. Pak jsem šla na tenhle intr a byla jsem na ta děcka tvrdá, tu Mirku jsem tehdy postavila na tu hanbu, ani Ti nevím,kde se to ve mě vzalo. Už nikdy nebudu na ta děcka řvát a víš, co? máte moje svolení, když se stane nehoda, tak to zneutralizujte a bude to v cajku, když budu moci, tak vám s tím pomohu“. Paní vychovatelka Jarka byla tímto obratem možná víc zaskočená, než samotná paní zdravotní Jarešová.
Pokračování příště.