Autor Téma: Čarodějnice IV.  (Přečteno 4029 krát)

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Čarodějnice IV.
« kdy: Září 30, 2018, 22:55:26 »
Petrovi rodiče se začali zajímat s kým že to Petr vlastně chodí, protože bylo jasné, že má Petr holku. Petr ale nechtěl doma nic říkat a tak se různě vymlouval. Nakonec to bylo jeho rodičům podezřelé a tak se snažili ho někde s touto tajuplnou dívkou zahlédnout. Po nějakém čase se jim to povedlo. Monika byla na brigádě v hypermarketu a rovnala tam zboží. Petrovi rodiče tam právě nakupovali, když se za ní Petr zastavil. Monika se na veřejnosti snažila vypadat nenápadně a tak byla dost neupravená, dokonce se snažila vypadat záměrně odpudivě, což s ejí díky kouzlení více-méně úspěšně dařilo a navíc smrděla, protože se pokadila. Petrovi rodiče je zahlédli a hrnuli se k nim. Chvíli si s nimi povídali a pak odešli. Večer ale byli na Petra pěkně naštvaní, jakou ošklivku si to narazil. Nic nepomohlo různé vysvětlování, které si Petr ale stejně musel vymýšlet. Od té doby se chovali divně a dávali na jevo svoje opovržení nad Monikou. Petr si od nich docela dost vytrpěl, protože byl stůj co stůj rozhodnutý si Moniku vzít za ženu. Nedokázal si představit, že by to mohla být jiná.
  Až jednou Petrův otec onemocněl a v nemocnici si s jeho nemocí nevěděli rady. Petr se zeptal Moniky, jestli by jim nemohla pomoct. Monika souhlasila, což Petra docela překvapilo, protože věděla, že jí jeho otec nesnáší. Když se zeptal, řekla mu, že zlo se nemá oplácet zlem. Tentokrát se ale upravila a pěkně oblékla. Vzala si elastické šortky a sexy tričko. Petrovi se zdálo, že je Monika snad ještě krásnější, než kdykoli předtím. Vyrazili spolu navštívit Petrova nemocného otce. Když dorazili do nemocnice, vydali se do prostoru pro návštěvy. Petrův otec seděl u okna a tvářil se zamyšleně. Když uviděl Petra s Monikou, nevěřícně se po nich podíval. Bylo vidět, že chvíli přemýšlí, než mu došlo, že ta krásná dívka je skutečně ta, kterou potkal v hypermarketu a která se mu nelíbila ani trochu. Chvíli si povídali a bylo vidět, že mu bylo líto, že Petra od jejich vztahu odrazoval. Monika nejen, že byla nádherná, ale vynikala i na první pohled chytrostí a milým, ale sebevědomým vystupováním. Nakonec Monika řekla, že by se měli věnovat tomu, proč vlastně přišli. Petrův otec se na ně nechápavě zadíval. To bude dobrý, řekl Petr, zatímco Monika napřáhla ruku k Petrovu otci a postupně jí přejížděla kolem jeho těla v určité vzdálenosti. Nakonec řekla, že to může spravit, ale že jí to bude stát hodně sil, takže jestli se přitom pokadí, tak že jí to nesmějí vyčítat. Petrův otec sledoval jejich počínání s rostoucím údivem. Monika zamávala rukama a silně se soustředila. Z dlaní jí vyskočily jiskry, které obletěly Petrova otce a rozprskly se se zasyčením kolem jeho těla. Monika se soustředila dál, moč jí tekla po stehnech až do bot, vytvořila ještě proud světla, který přešel přes Petrova otce. Ten se narovnal a s ulehčením vydechl. Radostí byl celý pryč. Potíže zmizely, jsem úplně zdravý, vykřikl radostí bez sebe. Zato Monika byla celá zpocená a sotva popadala dech. Nohy měla mokré, pod sebou měla loužičku. Petrův otec toho ale nedbal, Objal ji a políbil. Děkoval jí za kouzlo, kterým ho uzdravila, a omlouval se, že jí už nebude bránit v tom, aby s Petrem chodila.
   Monika nic neříkala, ale naznačila Petrovi, že teď už půjdou. Petr se tedy rozloučil s otcem a vykročili z pokoje. Jak došli na chodbu, Monice se podlomily nohy, chytila se Petra za ruku, celá zbledla, udělala ještě pár kroků a nahodila podlahu hovínkem. Po dalších pár metrech zvracela. Petr se na ní podíval, a zjistil, že si přestala být podobná, měla najednou skoro zelenou vrásčitou tvář a vypadala jako baba. „To bude dobrý“, ujišťovala ho šeptem, ale zvracela stále dál. Raději ji vzal do náručí a odnesl do auta. Vypadala hrozně. Kroutila se a blinkala stále dál. Petr nevěděl, co s ní, nakonec vytáhla z kapsičky papírek a řekla mu, že kdyby bylo nejhůř, ať zavolá na to číslo co tam je a omdlela. Petr na nic nečekal a vytočil číslo z papírku. Na druhé straně se ozval příjemný dívčí hlásek. Petr vysvětlil situaci a zeptal se, jestli můžou pomoct. Hlásek na druhé straně zabědoval, že je Monika pitomá, když se pouští do takových věcí a ať počká kde je. Netrvalo dlouho a objevily se zbývající dvě čarodějnice. Nasedly do auta dozadu a jediné co řekly bylo „jeď“. Petr poslechnul. Navigovaly ho do lesa. Tam Moniku vytáhly z auta. Nevypadalo to, že by se jí udělalo lépe, spíš naopak. Stále byla v bezvědomí a hrála všemi možnými barvami.
   Musíme nabrat energii ze stromů, řekla Petrovi jedna z dívek, hledej červený buk. Petr se rozběhl po lesní cestě, tu část lesa znal a měl pocit, že tam jeden roste. Nebyl daleko. Zavolal na dívky. Ty přinesly Moniku, posadily ji k buku a každá jí vzala za ruku. Druhou rukou se dotkly vedlejšího stromu. Jedna z dívek se zamyslela. „Hele, fešáku, když užs Monice popletl hlavu tak, že pro tebe tohle udělala, tak nám pomůžeš, stoupni si tamhle k tomu stromu, ukázala. Holky na sebe mrkly a daly se do práce. Zatímco se holky snažily ze všech sil, s Petrem cloumaly chvíli pocity tepla a chvíli zase zimy, stromy se nakláněly jak ve větru. Trvalo to dlouho, ale Monice se moc neulevilo. Sice se probrala, ale bylo jí pořád špatně. Druhé dvě holky jí nadávaly, že se na to měla vykašlat. Pojď sem, ty darebáku, řekla jedna z nich Petrovi, stejně je to kvůli Tobě. Petr váhavě přišel k nim. Vezmi jí za ruce, přikázala. Petr vložil svoje ruce do Moničiných studených, zelených a scvrklých rukou. Vypadala strašně, spíš jako příšera, než dívka. Miluješ jí pořád a vezmeš si jí, i kdyby byla do smrti taková? Zeptala se ta, co se s Petrem bavila, protože třetí dívka do té doby ještě nepromluvila. „Jo“, řekl Petr bez zaváhání. Třetí dívka promluvila a z toho co řekla vyplynulo, že je asi největší šéfová. „Dobrá tedy,“ řekla hlasem, který se v lese odrážel ozvěnou. Udělala pohyb rukou a Petra oslepil modrý záblesk, všechno kolem se rozsvítilo modře. Cítil, jak jeho tělem proudí obrovská síla a přes ruce jde do Moniky. Ta se vrátila za několik vteřin ke svojí původní podobě. Jestli na tohle přijde šéfová, víš, co Ti řekne, pustila se hned do Moniky, která se celkem rychle vzpamatovala. Uf, to byl humáč, otřela si Monika spocené čelo. I druhá dívka se na Moniku podívala a řekla jí, „Neudělalas dobře, sama víš, že dobro nemůžeš dělat bez rozmyslu a ten člověk si svůj trest zasloužil“. Petr přestával rozumět. Co jste s tím udělali, zeptala se Monika. Dívky se pousmály a ukázaly prstem nahoru a dodaly: Co bys s tím jako chtěla dělat jinýho, máš snad lepší nápad. Monika se zamyslela, no já ho chtěla jen vyléčit, ne mu vybít všechny příčiny. To nevíš, že zásahem do světa měníš i příčiny, pustily se zase ty dvě do Moniky. Máte pravdu, přiznala Monika, udělala jsem to ze sobeckých důvodů a jen sama pro sebe a vy jste mě zachránily. Padla jim v slzách kolem krku. Děkuju vám sestry. Petr nechápal o čem se to vůbec baví. Podíval se tázavě na dívky. Ty si ho ale nevšímaly. Dávej si bacha Ireth, řekla jí ta druhá. Jo to budu Gilraen, takovou blbost už víckrát neudělám. Ánië, tak by nás mohl mladej zase hodit domů, co myslíš, koukla Giraen na třetí dívku. Na Petra šly ale mrákoty. Nejen že dívky byly všechny v lese neskutečně krásné, ale jako by jejich dlouhýmy vlasy procházelo světlo ve všech duhových barvách. Jako kdyby takhle všechny tři pohromadě tvořily jednu bytost, jako kdyby každá z nich zářila svým vnitřním světlem, které se rozžínalo jejich spojenectvím. A jak se to divně oslovují? Zároveň mu však zbývající děvčata dávala citelně na jevo, že on je tam jakoby navíc a tak trochu nežádoucí. Ani reakce Moniky, i když vlastně, kdo ví, kdo to vlastně je, vždyť jí oslovovaly Ireth a ona jim říkala sestry, se mu nelíbily. Zmocnil se ho divný pocit, určitá kombinace strachu a nenávisti. Dívky se zarazily a přestaly svítit. Ty seš dobrej, po tom všem, co pro Tebe tady Ireth udělala se ještě takhle chováš? Vždyť jsem nic neudělal, bránil se Petr. Jo, a co to bylo teď, obula se do něj ta, která si říkala Giraen. Úplně stačí to, co sis právě teď myslel. Petra polilo horko, podíval se na Moniku, vy víte, co si myslím? Monika se tvářila trochu záhadně a řekla, nejen to, známe Tvoje pocity, tajná přání, příčiny toho co se stalo i stane a můžeme je měnit. Můžeme vyvolat bouři, zastavit vichřici, způsobit zemětřesní, přivolat mor, uhasit požár a to všechno bez nějaké techniky. Akorát to musíme vždycky, a toto slovo velmi zdůraznila, udělat podle pravidel a né to, co před chvíli provedla Ireth.
Ánië se na Petra přísně podívala. Tvůj otec si nezasloužil Irethino slitování a navíc měl, co si po právu zasloužil. Tím, že to Ireth vymazala v oblasti příčin, neudělala dobře a teď je jen otázka, jestli neudělala víc škody než užitku. Navíc se nechala unést láskou k Tobě, což řekla Ánië takovým tónem, že už zbývalo jen doplnit „bídný červe“, takže to udělala vlastně pro sebe, pokračovala, ale velmi nerozumně. Zapletla se do vašich lidských záležitostí mimo pravidla a proto ji postihl po právu trest jaký si zasloužila, abys věděl, o co tady šlo.
Takže se s ní rozluč, už ji neuvidíš. Petrovi se podlomila kolena. To není žádná možnost, jak bych s ní mohl být, zeptal se. Teoreticky ano, ale to nezvládneš. Jaká, chci to zkusit, naléhal Petr. Musíš být jako my, odpověděla mu Giraen. A vy jste kdo, to vidím že nejste úplně normální lidé, zeptal se Petr. Seš pěkně oprsklej, odsekla mu Giraen, vy lidi, nejste normální, normální jsme my. Ale protože by sis byl býval Moniku vzal za ženu, i když vypadala, jak vypadala a ve Tvé mysli jsem neviděla ani náznak odporu, pomůžu Ti. Až poznáš, co je podkladem všeho, přijď za námi a zbytek už uděláme my. Normálně zazvoň u Moniky. Neblbni Giraen, zarazila ji překvapivě Ánië, od níž by se taková reakce dala čekat nejméně. To nemůže nikdy zvládnout. Ale musí to aspoň, nějak, jakkoli zjistit, poznat to sám nemusí. Dobře, řekla Giraen a rozplynuly se jak pára nad hrncem. Petr byl v šoku. Takový konec nečekal.
Zničený dorazil domů a cestou sjel málem několikrát v zamyšlení do příkopu. Doma se ale odehrávala oslava na uzdravení jeho otce. Nechtěl slavit a šel se projít. Ze zvědavosti se šel podívat k domu, kde normálně Monika bydlela. Na zvonku ale bylo jiné jméno. Když zazvonil, objevila se neznámá žena a ptala se, co chce. Na otázku, jestli je Monika doma odpověděla, že tam žádná nebydlí.
   Petr se přestal zajímat o školu, o koníčky o všechno co ho dřív bavilo a upnul se jen na vyřešení svého úkolu. Když pak na konci roku propadl ze dvou předmětů, ani o tom nevěděl.

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Re:Čarodějnice IV.
« Odpověď #1 kdy: Září 30, 2018, 22:59:37 »
Tady už jsem trochu mimo téma, ale ten příběh prostě má takhle pokračovat. Tak doufám, že to tolik nevadí. Prostě mě to nějak popadlo, že to bude kapku romantika. Jestli vás zajímá, jak jsem přišla na ta jména, tak jsem si dala podle normálních jmen vygenerovat na netu jejich elfí ekvivalenty. Takže z Moniky mě to udělalo Ireth a tak dále :-)

Offline rejden

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 62
  • Karma: 1
Re:Čarodějnice IV.
« Odpověď #2 kdy: Října 01, 2018, 12:59:34 »
Je to fajn příběh a dobře se čte. Dobrá práce  :)

Offline alex

  • Email nefunguje
  • 10 a více
  • *
  • Příspěvků: 47
  • Karma: 0
Re:Čarodějnice IV.
« Odpověď #3 kdy: Října 02, 2018, 22:19:38 »
Veľmi pekné. Pokračuj... Super sa to číta.  :) :) :)

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re:Čarodějnice IV.
« Odpověď #4 kdy: Října 08, 2018, 18:23:23 »
Rozhodně pokračuj. Tohle má náboj a velký potenciál rozvoje. Třeba pokaděný čaroděj ;)

Offline Tomasek28

  • Registrovaný uživatel
  • 5 a více
  • ***
  • Příspěvků: 7
  • Karma: 0
Re:Čarodějnice IV.
« Odpověď #5 kdy: Října 08, 2018, 21:00:50 »
Nebo i čarodějka  ;) (Na začátku naznačoval, že by mu nevadilo být holkou)

Ale souhlasím je to skvělý příběh a rozhodně si zaslouží pokračování.

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Re:Čarodějnice IV.
« Odpověď #6 kdy: Října 12, 2018, 14:39:30 »
Díky, díky za chválu. Nevím jestli budu schopná ještě sesmolit další pokračování (pátý díl je součástí té původní povídky), tohle je holt něco trochu extra a navíc to pořád není úplně ono. Ještě tomu podle mě chybí k dokonalosti docela dost. Rozhodně mám radost, že se vám to líbí a kdyžtak v podobném stylu něco zas někdy zkusím.