Autor Téma: Čarodějnice V.  (Přečteno 890 krát)

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Čarodějnice V.
« kdy: Říjen 12, 2018, 14:32:23 »
Navštěvoval přednášky různých cvičitelů jógy a dalších, četl spousty knížek. Vždycky, když měl dojem, že už ví, šel se podívat k domu, kde měl na Moniku zazvonit. Paní, která to brala, jako provokaci už na něj byla pěkně naštvaná a občas po něm i něco hodila. Už rok Moniku neviděl a pořád měl pocit, jako kdyby se s ní rozloučil včera. Trpěl jako zvíře, uzavíral se do sebe a každý okamžik bez ní mu připadal nesnesitelný. Jednou mu na nějakém kurzu vegetariánů a feng-shui poradila jedna paní, ať navštíví jednoho pána a napsala mu adresu. Petr měl dojem, že se na něj usmálo štěstí. Pán mu řekl spoustu zajímavých věcí, odpověděl mu i na jeho otázku, ale pořád to nějak nesedělo. Koupil si ale u něj i nějaké další knížky. Četl a přemýšlel, až ho to najednou napadlo. Sice se mu to zdálo divné, ale bylo to divné tak, že se ho zmocnilo zvláštní vzrušení, jako kdyby to tak mohlo opravdu být. Rozechvělý se vydal na cestu, připraven krýt se před letícími květináči vrženými rozezlenou paní. Na zvonku bylo stále to stejné cizí jméno. Věděl, že když zazvoní, paní možná zavolá i policii. Přemýšlel, pochyboval a vydal se zase na cestu zpět. Pak se ale otočil, že to přece jen nějak zkusí. Vzpomněl si najednou, že měli dříve s Monikou smluvené místo, kde se dalo schovat a nikdo je z domu neviděl. Stačilo popojít na jedno místo vedle zvonků. Zazvonil a rychle se tam přesunul. Nic se nedělo, neslyšel ani nadávky ani kletby, ani na něj nikdo nevylil vodu. Stál tam dlouho a cítil se hrozně. Když tu najednou se za prosklenými dveřmi zablesklo. A jeje, baba si mě jde vyfotit, napadlo Petra a už se chystal k rychlému útěku. Dveře se otevřely a Petr se připravil k útěku. Ale ve výskoku se zarazil. Tu postavu už někde viděl, ze dveří vykoukla s nevinným úsměvem na tváři Monika. Tak pojď, řekla mu a napřáhla k němu ruku. Ale nejprv si mě vezmeš a pak se spolu odstěhujem. Petr se na nic neptal. Vrhnul se jí kolem krku a líbal jí až nemohl popadnout dech.
Měli si toho hodně co říct. Když se pak trochu osmělil, položil ji na gauč a užíval si její teplé, pročurané plínky. Monika zase vypadala jako Monika, jako ta krásná holka s nevinným úsměvem. Takhle to ale nemůžem teď už dělat, řekla po chvíli Petrovi. Po svatbě už musím být sama sebou a nehrát si na Moniku. Můžeš mi teda prosím říct, co jste zač, zaptal se Petr. Monika se mu podívala upřeně do očí a Petr měl pocit, on to vlastně ani nebyl pocit ale prostě to tak bylo, že se jejich mysli propojily a Monika mu ukázala paralelní světy, jejich minulost i budoucnost. Uvědomil si, že už tu je po tisíciletí a vykonává něco jako dobrá kouzelnice, hlídá ty, co si to zaslouží a protože do tohoto světa zasahovala, chtěla jednou zkusit, jak se v něm žije.
No, ale říká se Ti nějak v tomto světě? Snažil se uchopit existenci této podivné bytosti svým rozumem. Monika se zamyslela, no, někde nám říkají elfí víly, pronesla potom v zamyšlení. Takže, je před Tebou další volba, přerušila toto téma a cudně se zahalila mezi nohama sukýnkou. Buď půjdeš se mnou Golradire, nebo zůstaneš tady. Petr vykulil oči, jak ho to divně oslovila. Přijď za mnou zase zítra ve čtyři, a nebo už nechoď nikdy.
   Petr si rychle sbalil pár věcí a druhý den se přesně ve čtyři hodiny dostavil na smluvené místo. Monika tam už čekala, seděla v kabrioletu a vypadalo to, že je sbalená na cestu. Ty můžeš řídit auto, podivil se Petr a pak se zarazil, já myslel, že až od osmnácti… vykoktal. Monika se zašklebila a kolik myslíš, že mě je? Petrovi došlo, že se ptá hloupě. Monika na něj upřela jeden ze svých odzbrojujících pohledů, který nepřipouštěl žádný odpor, zároveň v něm byla ale i láska a laskavost. A opravdu chceš vědět, kolik mě je? Zeptala se.
   Jestli si Tě mám vzít za ženu, tak bych to možná mohl vědět, namítl nesměle. Monika nastartovala a rozjeli se. Petr se na ní stále tázavě koukal. Tak mi to teda prozradíš? Monika se na něj podívala, no a jako Monice, nebo jako Ireth? Pak se rozesmála, no papíry mám jako Ireth, jako Monika, bych ještě řídit nesměla. Pak se ale smála dál, no jako Ireth vlastně taky asi už ne. Petr nechápal, co jí na tom přijde tak vtipného. Monika jen mávla rukou a vytáhla z kabelky svůj řidičák a podala mu ho. Bylo na něm to její divné jméno a ještě podivnější příjmení a jako datum narození tam stálo 5.5. 15 237 BC. Petr si sice zvyknul na to, že s touhle dívkou zažívá různá překvapení, ale tohle ho téměř omráčilo. To Ti je jako nějakých 17 000?  No, taková stará baba by asi už nedostala povolení od doktora k řízení, co myslíš, řekla Monika a spiklenecky na Petra mrkla. Vyjeli z města a najeli na dálnici. Kam vlastně jedeme? Zeptal se Petr.
   Holky mě slíbily, že Tě k nám připojí, oznámila mu Monika slavnostně. My ale fungujeme tady jako dobré čarodějky, když budeš chtít působit na zemi, budeš tam vypadat jako čarodějka, pokračovala Monika. Aha, nechápal Petr, no ale jinak budeš můj manžel, dodala s úsměvem. A kde budeme teda? Zeptal se Petr nechápavě. U mě v domě, odpověděla Monika. Jeli dál a najednou se okolí změnilo. Sice to byla pořád ta stejná dálnice, ale Zároveň bylo něco jinak. Už tam budeme, oznámila Monika Petrovi a skutečně za chvíli sjela z dálnice a vjela na místo, kde Petr nikdy předtím nebyl.
   Projeli kolem nízkých zídek a domků k lesu, kde za plotem stála hezká vila v zahradě a kolem byla svatební výzdoba. Na zahradě byla spousta mladých lidí, i když, kdo ví, kdo to vlastně byl, napadlo Petra. Zahlédl mezi nimi i Giraen a Ánië. To je naše svatba, napadlo Petra. No, podívala se na něj Monika, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Ale já nemám žádný oblečení na svatbu, vyděsil se Petr. Monika se na něj podívala, jako že je dost nedovtipný. Zaparkovla kabriolet na parkovišti před domem a když vystoupili, řekla zaklínadlo. Její minišaty se rázem proměnily ve svatební a Petrovy džíny a tričko se změnily v oblek. Ostatní už na ně čekali. Podobnou svatbu viděl Petr tak leda v televizi. Stoly se prohýbaly pod spoustou dobrot a Monika byla ještě krásnější, než si ji kdy pamatoval. Nakonec si ho vzaly Moničiny sestry stranou a vysvětlily mu, že aby mohl být jako ony, tak ho musí zasvětit.
   Vytvořily kolem něj kruh a začaly odříkávat zaklínadla, netrvalo to dlouho a Petrovi se podlomily nohy a svalil se na zem. Brzy se ale probral opět k vědomí. Holky se na něj smály a Monika seděla vedle něj ve svých krásných svatebních šatech na bobku. Ale něco bylo jinak, najednou si uvědomil, že vnímá svět v mnohem více souvislostech, najednou chápal příčiny a následky všech dějů, viděl jasně historické události a jejich příčiny, důsledky. Teď seš jedním z nás, usmála se na něj Monika a jemně ho k sobě přivinula.
   A tady taky budeš pořád můj, zakřenila se na něj, ale jakmile projedeš zpátky do svého světa, abys konal dobré skutky, změníš se v dívku, čarodějnici, nebo vílu, jak chceš, usmály se na něj holky. A nezapomeň si tam vzít plíny, ušklíbla se na něj Ánië, seš teď sice stejně nesmrtelný jako my, ale naše těla nejsou úplně přizpůsobená životu v lidském světě, tak na to nezapomeň.
No, a jakmile zase projdeš sem, budeš zase můj, změníš se zpátky na kluka, zářivě se na něj usmála Monika.
   Petr sice tušil, že tohle nebude jen tak, ale to, čeho se dočkal, ho omráčilo. Takže si Moniku bude užívat už na věky, zatím nevěděl, jak si to přebrat, ale hlavně že jsou spolu.
   Pak Tě ještě naučíme kouzla, létat na koštěti a tak, dodaly dívky, ale teď si jděte užívat svatbu, vyzvaly je a oba se radostně vrhli do svatebního veselí.

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Re:Čarodějnice V.
« Odpověď #1 kdy: Říjen 12, 2018, 14:34:58 »
Tak jste si mysleli, že už jsem skončila, koukám  :) Právě že ta povídka ještě pokračuje a poslední díl je tohle. Tak doufám, že se bude líbit i tenhle poslední díl.

Offline Iloveplenky

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 86
  • Karma: 1
Re:Čarodějnice V.
« Odpověď #2 kdy: Říjen 12, 2018, 15:39:32 »
Skoda že to končí, byl to pěkný příběh doufám že budeš psát dál  ;D

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 283
  • Karma: 1
Re:Čarodějnice V.
« Odpověď #3 kdy: Říjen 12, 2018, 17:47:39 »
Taky se mi tento celý příběh na pokračování líbil a budu rád, když něco opět napíšeš. :) Děkuji za příběh.

Offline rejden

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 47
  • Karma: 2
Re:Čarodějnice V.
« Odpověď #4 kdy: Říjen 12, 2018, 18:45:26 »
Myslím, že je tam pořád potenciál pro pokračování a budu moc rád když se tak rozhodneš. Povídka se skvěle čte a je zajímavá.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
Re:Čarodějnice V.
« Odpověď #5 kdy: Říjen 12, 2018, 20:50:53 »
Velmi hezké, přikláním se k předchozímu pisateli, má to potenciál a pokračování by se mě a troufám si řící, že i ostatním líbilo, za mne super!

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 355
  • Karma: 1
Re:Čarodějnice V.
« Odpověď #6 kdy: Říjen 15, 2018, 12:47:13 »
Pěkné, avšak ten rychlý konec? Co rodiče a vztahy s nimi? Určitě by bylo pěkné, jak se vyrovná s rolí čarodějky v reálném světě a rolí čaroděje v tom druhém... I tak díky za pěkný příběh, který pobavil.