Autor Téma: Hola, hola, škola volá 4  (Přečteno 216 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 2
Hola, hola, škola volá 4
« kdy: Září 21, 2018, 07:31:01 »
Kapitola 4, Pohoda na internátě, odhalená zrada


Luboš se s tím, že nemohl chodit do plavání vyrovnal a v době, kdy tam spolužáci byli, prodléval tento čas v počítačové učebně, byl v kontaktu s Ostrovem  Robinsona Crusoe. Nestěžoval si na nepřízeň osudu, bral to, jak to běželo. Jednou tak potkal paní Jarešovou: „no, to plavání jsem ti musela zarazit, abys to tam nezaneřádil“. „Nono, zaneřádit se dá i jiným způsobem“ opáčil Luboš a na jeho tváři se objevil ironický úsměšek. „Ty drzoune“ řekla Jarešová a vrazila mu pohlavek. „Alespoň se Vám uleví“ řekl opět Luboš: „kdybychom si v klidu popovídali, co Vás trápí, tak bychom si“ následoval další, mohutnější pohlavek. „Tyť budu blbej“ opět si vedl Luboš“. „Víc už asi ne“ zavrčela zlostně Jarešová a odešla.
Jednou  večer leželi kluci v posteli. „Ještě se mi nechce spát“ řekl Pavel. Po pravdě řečeno, nikomu se spát nechtělo. „Mám nápad, což, kdybychom si něco poslechli“? Navrhl Luboš: „mám tady velmi sympatickou knížku od Františka Rachlíka Pozdrav pánbů, pane Randák, je to o takovém veselém vesnickém chasníkovi, je tam spousta ponaučení“. „Tak, dobře“ souhlasili kluci. Přišla je zkontrolovat paní vychovatelka Anežka: „dnes jste docela hodní, co posloucháte“? „Pozdrav pánbů, pane Randák“ odpověděl jí Luboš. „To je skvělá knížka“ odpověděla. „Pak, ale spát, hoši“ dodala ještě.
Došli až ke kapitole, kdy ševcovský učeň Tonda ve svých 16 letech uvažoval nad sebevraždou. Měl již dost toho jak říkával prťáckého života a přemýšlel, jak s ním skoncovat. Nakonec připadl na způsob odchodu z tohoto světa, kdy si nastrouhal hlavičky od sirek do vody a jal se to vypít. Bylo mu však líto, že neuvidí, jak to dopadne, jak se budou všichni tvářit. Nakonec se rozhodl, že to nechá na později, napsal mistrovi dopis a připíchnul jej na pumpu, při tom se schoval na půdu, kde si opatřoval živobytí tím, že sem tam něco vzal mistrovi, jindy lezl k sousedům na ovoce.
Mezi tím u mistra bylo boží dopuštění. Mistr i mistrová vyšetřovali krádeže ve špajzu, létaly pohlavky. Mistr byl volán na četníky k výslechům kvůli chlapci, přicházela k němu i jeho maminka s pláčem a to pro Tondu byla pravá muka. Nakonec se vše provalilo, když jeden z kluků uviděl Tondu a zburcoval stavení. Nastala honička při níž kluk ve snaze se zachránit proletěl doškovou střechou. Byla z toho náramná ostuda.
Po několik večerů chlapci poslouchali tento strhující příběh. „Alespoň nedělají bordel“ řekla jednou paní vychovatelka Vlasta paní vychovatelce Růžence. Když knížku doposlouchali, řekl Milan Lubošovi: „bylo to nádherné čtení, víš, kdyby se ten Tonda otrávil tím jedem, třeba by se pokadil“. „Uvažuješ přesně tak, jako já a Lukáš Prošek“ odpověděl mu na to Luboš: „asi na tom něco bude“ dodal ještě.
Následoval další poslech a to Slovácko sa sůdí a nesůdí. Jednalo se o humorné vyprávění z Jižní Moravy. Bylo tam také něco  k tématu, jako na příklad, když strýc Trháč stonal, tetka Peléščena mu dala takovou medicínu, že jej to kompletně protáhlo a skončili u soudu, kde pan soudce tetičku napomínal, aby si příště na ty svoje babské léky dala pozor, že by z toho tak lacino vyjít nemusela. A citát: „a nažlůtlý flek na třaslavicách dával znať že jich ta medecína načisto protáhla“ hovořil za vše. Také tam byl strýc Pargan, kterému dali na svatbě kluci do slivovice rtuť. Také nedoběhl, skončilo to u soudu, neboť dal jednomu z nich jak se říká po hubě, že ji měl oteklou. Takovýchto příběhů tam bylo několik a všichni se náramně bavili.
„Ty, Jarko, já jsem z té Vlaďky na mrtvici“ stěžovala si paní vychovatelka Růženka paní vychovatelce Jarce: „tak si představ, Vlaďka se vždy pokadí během dne, kdy je tady Jarešová a ta ji seřeže. Nadává jí, že ve třetí třídě je již velká holka. Ta si to nebere k srdci a udělá to znovu. O to by nešlo, výprasky jí nevadí, ale mám strach, aby ji nepřeřadila do zvláštní školy, je to bystrá holčička, může to realizovat za našich služeb, ještě k tomu s luxusem, kterým je neutralizační látka IN a ona takhle, vždyť vlastně té Jarešové nahrává do karet“. „To máš tak“ odpověděla jí na to paní vychovatelka Jarka a vypověděla jí Emmin příběh. „Tak, že,kdybych ji seřezala, jako koně, tak to pomůže“? „Ano, v těchto případech určitě“.
Následoval pohovor s Vlaďkou, která na tyto hrátky přistoupila. Vlk se nažral a koza zůstala celá, neboť holčička si přišla na své a Jarešová si tak myslela, že problém vyřešila bitím a hrozbami.
Rozvernosti se nevyhnuly ani škole. Byla přestávka a blížila se hodina matematiky. Mirek říká Ríšovi: „mám toho 3 prdele“. „Kolik to je“? Dotázal se udiveně Tonda. „Přijde na to“ odpověděl Mirek. „I tohle je matematicky dané“ vmísil se do hovoru Luboš: „přeci 3 prdele, rovná se 6 půlek“. „Já vám dám 6 půlek“ ozvala se paní učitelka matematiky Marie: „takhle se tady bavit o zadnicích“. „My se nebavíme o zadnicích, ale o prdelích“ hájil se Mirek. „Když o prdelích, tak o prdelích, pojď sem“. Přehnula si hříšníka přes koleno a naplácala mu na zadek. „Teď přes tu prdel dostaneš, aby sis uvědomil, že máš mluvit slušně“. „Prosím, paní učitelko, ale Vy jste toto slovo také použila“ řekl Mirek. „Vy potvory“ řekla paní učitelka. Nastalo zkoušení, při němž padly 3 poctivé pětky, mezi nimi byl i Mirek.
Když to paní učitelka vyprávěla ve sborovně, brala to s humorem, ale před žáky musela zachovat tvář. „Kdo Tobě dá na prdelku“ řekl jí pan učitel přírodopisu Jirka a jemně ji plácnul po zadku. „Ty nezdvořáku“ řekla paní učitelka Marie, ale bylo vidět, že jí to lichotí. Oba byli svobodní, žádná nevěra zde nehrozila.
„Paní zdravotní“ přišel za Jarešovou Olda, známý to šplhon a vlezdoprdelka. Vylíčil jí večerní a ranní cílené nehody. „Můžeš to nahrát na mobil, aby byly důkazy“? „Určitě“ řekl Olin. „To budeš moc hodný, já tomu musím učinit přítrž, jinak tady bude Sodoma a Gomora. Seš pašák, Oldo, budeš moje pravá ruka“. Tento památný rozhovor slyšel Milan, který to ihned sdělil Lubošovi. Ten neváhal a do Oldova mobilu instaloval program, který tyto nahrávky vždy smaže, k tomu mu pomohl David a jeden z techniků na Ostrově Robinsona Crusoe. „Teď si můžeš Olinku točit, jak chceš“.
Když se to kluci dozvěděli, původně chtěli oldovi namlátit, ale Luboš je zadržel: „raději se s ním nebudeme bavit, přeci se nebudeme s takovým špinit“. Olda neměl dobrou pověst, vyváděl lotrovství, která již překračovala rozumnou mez. Jelikož byl slabozraký, měl spadeno hlavně na nevidomé. Jediné, co ho tak trochu drželo byla jeho školní láska Miladka. Byla to velmi hodná dívka, byla slabozraká, mívala často službu u malých dětí, občas asistovala při nehodách.
Paní vychovatelka Jarka jeho záměry odhalila. „Ty, Oldo, když Ti to je proti srsti, tak nechápu, proč donášíš Jarešové“? „Co je Vám po tom“ odsekl Olin. „mám nahrávky“ pomyslel si a při tom pomyšlení si mnul ruce. „Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že se jeho nahrávky smazaly. Když to řekl Jarešové, ta mu řekla: „Ty trulante, Ty nemehlo, tak jsi sliboval, že se jim dostaneme na kobylku,ale při tom houby“. „Mám asi vadný mobil“ odpověděl Olda a byl z toho nešťastný. „Tak Ti půjčím svůj“ zavrčela Jarešová. Luboš již předvídal protitah, proto se spojil s ostrovany a provedl s telefonem paní Jarešové totéž.
„Ty lotře, Tys mi rozbil telefon“ řekla paní Jarešová a dala Olinovi pořádných pár facek. „No, vidíš, ani jsme mu je nemuseli dávat, Jareška to obstarala za nás“ řekl Ferko: „no, aj tak bych si lištíl“ dodal a na Tváři se mu objevil úsměv.
Jarešová byla se svou taktikou prozatím v koncích. Byla naštvaná, ale nic se nedalo dělat, prozatím byla poražena, avšak, říkala si, že prohraná bitva ještě neznamená prohranou válku.
Pokračování příště.