Autor Téma: Hola, hola, škola volá 3  (Přečteno 105 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 779
  • Karma: 2
Hola, hola, škola volá 3
« kdy: Září 15, 2018, 15:13:51 »
Kapitola 3. Cílené nehody, nerovný boj s Jarešovou


Dny ve škole plynuly svým obvyklým tempem. Člověk by se nenadál a již to byl týden, co byl tento nový školní rok zahájený. Luboš si školu pochvaloval, učení mu šlo od ruky, také na internátě nebyly žádné problémy. V Angličtině byl dobrý a pomáhal i ostatním spolužákům. Snažil se tento jazyk přiblížit formou zábavy. Vyprávěl v Angličtině o Ostrově Robinsona Crusoe a přehrával nahrávky. „Jsi moc šikovný“ řekla mu třídní učitelka paní Olga. „Snažím se“ odpověděl skromně Luboš.
Jednou při výuce chemie řekl: „Paní učitelko, existuje neutralizační látka IN, která řídí reakce“. „Něco jsem o tom slyšela, vrátil ses z Ostrova Robinsona Crusoe, tak, že máš o tom povědomí“. Luboš jí povyprávěl vše, co věděl a paní učitelka provedla několik chemických pokusů a musela konstatovat, že s neutralizační látkou IN je to bezpečné. Po úspěšných testech vše sdělila panu řediteli Malému. Ten si oba předvolal: „díval jsem se na Internet, když opomenu ty věci, jak bych tak řekl, ehm, ale, výsledky to má, kolegyně, můžete tuto látku používat, jako takový tlumič, aby nedocházelo k reakcím, třeba, že chemie nevidomým žákům bude k ničemu, ale budou mít alespoň přehled“. „Pane řediteli, na Ostrově Robinsona Crusoe je několik nevidomých, kteří za pomoci neutralizační látky IN pracují v laboratořích“ a překvapenému panu řediteli předložil několik hmatatelných důkazů. Ten byl velmi překvapený a řekl: „třeba se to podaří prosadit i tady, Luboši, jsi hlava“. Po té řekl: „kolegyně, můžete odejít, já tady se žákem potřebuji něco probrat“.
„Posaď se“ vyzval Luboše pan ředitel. „S paní Jarešovou jsem promluvil, jsou ještě nějaké problémy“? „Ne, mě se dá se říci vyhýbá, vše je v pořádku, děkuji“. Při tom taktně zamlčel její výbuchy při nehodách menších žáků, věděl, že zde by narazila jak se říká kosa na kámen. „Tak to jsem rád“ odpověděl mu pan ředitel. Pak dodal: „nepoužívá se neutralizační látka IN na zdejším internátě k jiným účelům“? „Ne, o ničem takovém nevím“ zalhal Luboš. „Tak to rád slyším, je vidět, že dodržuješ naši dohodu“ pochválil jej pan ředitel a propustil jej se slovy: „doufám, že při tom zůstane“.
Bylo ráno. Opět se stávalo na rozcvičku, byl pátek, někteří žáci odjížděli na víkend domů, Luboš měl zůstat na internátě, ale nevadilo mu to. V tom uslyšel paní Růženku: „Ty, Vlasti, pojď se na něco podívat“. „Co tam máš“? Dotázala se paní vychovatelka Vlasta. „Holky, ty potvory si přitáhly morče, Jana byla ve Zverimexu a dotáhla to sem, že je roztomilý“ a přinesla zvířátko ukázat paní vychovatelce Vlastě. „Je pěkný,ale, co s ním“? Dotázala se zamyšleně Vlasta. „To nevím“ odpověděla paní vychovatelka Růženka. Mezi tím kluci morče hladili. „Jo,ale co bude říkat Jareška“? Zajímala se starostlivě paní vychovatelka Vlasta. „Jareška z toho samozřejmě dámy udělá problém“ ozvalo se ode dveří: „žádná zvířata nesmí být na internátě, bude to muset jít pryč“. „Přece bys to tomu děcku neudělala, Leono, Ty snad nemáš kouska srdce“. „Já nejsem žádnej ras, ale chci mít pořádek“ odpověděla nakvašeně Jarešová. Pak dodala: „čí je to morče“? „Jany“ odpověděla po pravdě paní vychovatelka Růženka. „To bude řešit pan ředitel a nevím, jak se na to bude tvářit“.
Pan ředitel vše v klidu vyslechl: „Ty, Jani, ale na internát zvířata nepatří“.“Já vím“ řekla zkroušeně dívka. V tom uslyšeli pod okny rány. Když pan ředitel vyhlédl z okna, uviděl 3 slabozraké kluky, jak z prken cosi zbíjejí. „Co to tam děláte, hoši“? „Kotec pro morče, víte, pane řediteli, když nemůže být na intru, proč by nemohlo být na zahradě, ta je velká“ řekl Standa. Pan ředitel se na chvíli zamyslel: „konec konců, proč ne“. A bylo rozhodnuto, morče bylo chováno venku. K němu pak přibyli králíci, které přinesl ještě týž den pan vychovatel František. To byla příležitost pro Luboše, který dal do jídla zvířatům neutralizační látku IN, což učinilo uklízení bobků snesitelným a žádný zápach se nelinul. „Doufám, že vám to vydrží“řekl pan ředitel. Jak se později ukázalo, vydrželo, neboť k morčeti a králíkům přibyla želva, kterou si přivezo Luboš po jednom z víkendů, ale nepředbíhejme. Zdravotní Jarešová sice lamentovala, že z toho budou mít děti infekci, ale paní vychovatelka Jiřina, která sloužila jako denní na dívčím oddělení měla sestru na hygienické stanici a ta zařídila, že škola dostala povolení chovat zvířata, neboť s neutralizační látkou IN je to hygienické. „Já čekám, kdy vyzkouší naši kluci nehody“ řekla jednou paní vychovatelka Vlasta paní vychovatelce Jarce. „Myslím, že k tomu také dojde, zvědavost určitě v tomto směru bude a zvítězí na celé čáře“ odpověděla tázaná.
Luboš prožil víkend v naprosté pohodě, chodil s vychovatelkami na vycházky, s polu s Ferkem, jenž byl Romské národnosti a byl hudebně nadaný zpíval a Ferko hrál na harmoniku. Večer se pak vrátili někteří kluci a vyprávěli, co nového zažili. V neděli večer měla službu na chlapeckém oddělení paní vychovatelka Jarka. „Ty, Lubo, půjčil bys mi tu neutralizační látku“? Dotázal se Milan. „Ale, jo, dnes má paní Jarka službu, ta z toho vědu dělat nebude“. Miloš si vzal granulky a dal si je do kalhot od pyžama. Tvrdě usnul a bylo slyšet jeho odfukování. V 5 hodin se vzbudil. Luboš slyšel, jak se převaluje. „Asi s tím bojuje“ napadlo jej. Po chvíli byly slyšet praskavé zvuky. „Ty, Lubo, já jsem se pokadil“ „To vím“ na to Luboš: „hned dojdu pro vychovatelku“.
Když jí vše vypověděl, klidně řekla: „musíme to dát do pořádku, než přijde Jarešová, zneutralizovali jste to“? „Ano, paní vychovatelko“. „Tak se podíváme, jak seš na tom“ řekla paní vychovatelka a odkryla Milana. Hned na první pohled bylo vidět, co se stalo. Opatrně vzala za gumičku od kalhot a podívala se mu do nich. „Ty tam máš pěkně naděláno“ řekla to však dobrácky. Děti ji měly rády a říkaly, že je druhá mamka. Paní vychovatelka poslala Luboše pro mýdlo, žínku, lavór a toaletní papír. Nejprve Milana svlékla, pak jej utřela toaletním papírem, aby jej zbavila nejhrubší vrstvy, vše vysypala do lavóru. Po té Standa, který se také probudil přinesl druhý lavór s teplou vodou. Následovalo mytí, bylo slyšet šplouchání vody.
Na všechny tato událost hluboce zapůsobila, dohodli se, že to zůstane mezi nimi. „No, to hovínko vůbec nesmrdělo“ řekl Pavel. „Však je to zneutralizované“ vysvětlil mu Luboš. Milan byl z toho všeho v tom dobrém slova smyslu rozhozený. „Když budu mít noční, tak si to můžeš zopakovat, ale musíme to načasovat tak, aby to Jareška nezpozorovala“ zašeptala Milanovi do ucha paní vychovatelka Jarka.
Také na dívčím oddělení došlo sem tam k nehodě, která vůbec nebyla náhodou. Všichni účastníci se zavázali k naprostému mlčení. „Jsme takové postoličnoje brátstvo“ řekl jednou Luboš paní vychovatelce Jarce. „Ty seš, ale kus“ rozesmála se paní vychovatelka. „Jedno Ti chci poradit, Milane, když bude vyučování, soustřeď se na školu, tohle si můžeš kdykoli zopakovat, s tím si nedělej těžkou hlavu, nemá cenu to tutlat“ řekl Luboš. „Už jsi to pochopil“? „Já ano, ale chránil jsem Tě před Jareškou“. „Ta, aby se z toho nepodělala“. „Co Ty víš“ zadumaně řekl Luboš. Kdyby hoši jen tušili následující běh věcí, nestačili by se divit.
Bylo po obědě. V tom pan ředitel zatleskal, což bylo znamení, aby se všichni uklidnili. Ustal šum a pozornost se soustředila na pana ředitele: „milí žáci, letos se mi podařilo dojednat plavání, kdo bude mít zájem, přihlaste se u paní učitelky Svatavy“. Následoval bouřlivý jásot. „Opět trojí zatlesknutí|: „jen jediný z žáků se nemusí hlásit a to Luboš, který zvítězil v plavecké soutěži při pobytu na  Ostrově Robinsona Crusoe. Pokud budeš Luboši chtít, můžeš dělat pomocníka instruktorce“. „Mile rád“ odpověděl Luboš a na jeho tváři se zračila radost. „Ale, já osobně mám výhrady, vyhrál sice závod, ale nereprezentoval naši republiku“ vložila se do toho Jarešová. „Ano, ale my jsme nepostavili kvalitní družstvo, ostrované měli zájem, ale, Luboš dobře plave“. „ještě jedna věc“ nedala se odbýt Jarešová: „je třeba udělat zdravotní prohlídku těch žáků, kteří se přihlásí, zda jsou způsobilí“. „To je maličkost, Luboš je dobrý plavec a určitě zdravotně způsobilý je, s tím si nedělám těžkou hlavu“ odpověděl sebejistě ředital. „Tím bych si zas až tak jistá nebyla“ odpověděla mu na to Jarešová.

Děti se přihlašovaly na plavání, vládla pohodová atmosféra. „Lubo,budeš nás učit plavat“? dotázala se jedna z dívek Maruška. „To víš, že jo, půjde Ti to, neboj“. „Trochu umím, ale ne tak dobře, jako Ty“ řekla opět dívka. „Již se moc těším“ řekl Luboš.
Přihlásilo se 20 žáků a žákyň. Všichni museli absolvovat zdravotní prohlídku u Jarešové. Ta si přihlášené prohlédla, podívala se jim do krku a všem řekla, že jsou schopni. Když však přišla řada na Luboše, tady, jak se říká narazila kosa na kámen. „Ty, Luboši, ale, Ty nemůžeš na plavání, na to zapomeň. „Proč“? Dotázal se s obavou v hlase Luboš. „mám tady ten záznam z těch her a i když jsi zvítězil, nakonec jsi se podělal do plavek, mám záznam a s tím budu u pana ředitele operovat. Nehodí se, abys znečistil bazén“. „Bylo to zneutralizované“ ohradil se chabě Luboš.“Zneutralizované, nezneutralizované, o zdravotním stavu žáků tady rozhoduji já a basta“.
„Luboši, je mi to moc líto“  započal ředitel svou řeč, když si Luboše předvolal. „Mám tady dobrozdání od paní zdravotní sestry Jarešové a ta u Tebe ze zdravotních důvodů plavání nedoporučuje, neboť jsi měl během závodů nehodu a je tady nebezpečí inkontinence“. Lubošovi vhrkly do očí slzy zlosti. „Tak, dobrá“ řekl: „dnes jsou i ty možnosti, že mohu jít na integrovanou školu“. „Ale, považ, že tady máš kamarády“. To rozhodlo.
„Hoši,ta Jareška je snad prdlá do hlavy“ řekl Luboš Pavlovi a Martinovi, kteří s ním šli po chodbě. „Já bych tu potvoru jednu starou odsoudil k umytí sta podělanejch prdelí a to řádně“. Kluci se tomuto jeho vtipu zasmáli. Ne jinak tomu bylo i u třídní učitelky Olgy, která šla proti nim a měla co dělat, aby se nedala do řehotu, neboť se jí vybavila ta scéna, kdy si zdravotní Jarešová  odbývá tento veskrze kuriózní trest. Když tuto hlášku pak přednesla ve zborovně, vypukl hrozný řehot.
Děti proti Lubošovu vyloučení protestovaly a chtěly se odhlásit, ale ten jim to rozmluvil: „vždyť jste se na to těšili, kvůli mě se neodhlašujte, já to přežiju a budu doufat, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě a neb, na každou svini se v kotli voda vaří“. „Také, každé prase má svého řezníka“ doplnil jej rozšafně Milan.
Pokračování příště.