Autor Téma: Adélčin dětský tábor 24  (Přečteno 249 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 2
Adélčin dětský tábor 24
« kdy: Srpen 31, 2018, 07:44:23 »
Adélčin dětský tábor 24, Vše krásné jednou končí


David s Irenkou seděli na lavičce. „Tak to tady brzy skončí“ řekla zasněně Irenka. „Ano, ale, bylo to skvělé, loni jsme byli na ostrově, letos zde v Česku, je vidět, že jsme dobrodruzi“ odpověděl jí na to David. Pak ještě dodal: „prázdninový pobyt Českých nevidomých dětí na Ostrově Robinsona Crusoe se již končí, všichni se balí“. „Já vím“ odvětila Irenka: „Luboš s mamkou by měli dorazit za náma na Mácháč“. „Tak to by bylo skvělé“ na to David.
V době, kdy spolu David s Irenkou rozmlouvali, skupina dětí již opouštěla Karibik a mířila do Evropy. I letošní prázdniny na Ostrově Robinsona Crusoe byly pohodové a nic je neskalilo. David s Irenkou byli s touto skupinou dětí i dospělých v kontaktu. Taktéž Adélka, která na ostrov sdělovala své dojmy z tábora Robinsonů.
Česká skupina dorazila domů v pořádku, Luboš se spojil s Davidem a Irenkou: „co říkáte, že bychom s mamkou zajeli ještě na zbytek prázdnin k vám na Mácháč? Máme zamluvenou chatu v kempu, ale budeme vás navštěvovat“. „To by bylo super“ na to David. „Budu se na Tebe těšit“ dodal ještě.
Brzy se však ozval se senzační novinkou, že celá skupina, která byla na prázdninovém pobytu na Ostrově Robinsona Crusoe přijede na Máchovo jezero si ještě užít poslední týden sladkého nicnedělání. Počasí přálo, bylo vedro, 36 stupňů ve stínu, tak, že aklimatizace nikomu nečinila žádné problémy.
K příjezdu této skupiny dětí i dospělých došlo záhy. Tábor  i nově příchozí se srdečně přivítali. „Adélka byla ráda, že je opět  ve styku se svými kamarády. Vyprávění nebralo konce. „Vidím, že jste měli na tom vašem táboře živo“ řekl Frantík. „To jo, budu na něj vzpomínat“ řekla holčička a mile se usmála. Nově příchozí taktéž zaujaly obě Vietnamské dívky, které se k nim chovaly velmi mile.
Když David s Irenkou osaměli, řekl David: „Tak se nám v té škole pro nevidomé, kam nastoupí Luboš rýsuje nějaká pořádná mela“. „No, uvidíme“ na to zamyšleně Irenka: „Jarešová provedla sice Mirce velkou hanebnost, ale vem si, že dnes je tady neutralizační látka IN a ta jak jsme se již přesvědčili dělá divy, tak snad i v tomto případě“. „Kéž bys měla pravdu“ na to opět David.
Když byl opět shromážděn tábor a nevidomé děti z prázdninového pobytu na Ostrově Robinsona Crusoe, řekla Irenka: „tak mám návrh, což, kdybychom se obě skupiny spojily v jednu a to Robinsoni, něco, jako skauti“? Tento její návrh byl jednoznačně přijat. „Kdo bude naším předsedou“? Dotázala se Hanka. „Já bych navrhovala tady naši Irču“ řekla Adél. „Na to jsem již moc stará“hájila se Irenka. „Ale, nejsi“ oponoval David: „To chce hobla“ řekli kluci a již popadli Irenku a dali jí řádného hobla. Po té byla pasována na předsedkyni Robinsonů.
Ještě několik dnů nevidomé děti z prázdninového pobytu na Ostrově Robinsona Crusoe pobyly na tomto táboře, po té se přemístily do svých domovů, což bylo neklamným znamením toho, že se konec tábora již blíží, avšak ještě bylo třeba využít toho času, který zbýval. Počasí, jako by předznamenalo konec tohoto nevšedního tábora se mírně pokazilo. Nebe se zatáhlo a sem tam zapršelo, dokonce byla i bouřka s krupobitím a silným větrem.“Asi nám dává svatý Petr najevo, že v nejlepším je třeba přestat“ řekla Hanka. „Já Ti dám svatého Petra“ hrozil dobrácky náš, táborový Petr. „Ten není vůbec svatý, ale je z masa a kostí“ řekla s úsměvem Adélka. „Ty bys nechtěla, aby byl svatý“ Dotázala se Terezka. „Ani ne, to by byl, jako stroj, vážný, s plnovousem, neusmál by se“. Všichni včetně Petra propukli v bujarý smích. „A kam bys mne zařadila“? Dobíral si ji opět dobrácky Petr. „No, přeci mezi dobré lidi. Víš, Petře, někteří se tváří svatě, ale hřeší, jak pohani“.  „A co myslíš, kam půjdeš jednou, myslíš, že do nebe“? Dobíral si holčičku opět Petr. „Ale, kdepak, do očistce, tam se budu čistit“. „Jak by jsi si představovala ten očistec“? Dotázala se jí na oko vážně Jana. „No, žínku, mýdlo, vodu a nějaké hodné andělíčky čistitele a linku na zpracování těch zneutralizovaných produktů“. To již nikdo nevydržel a všichni propukli v hurónský smích.
V podobném duchu se nesla zábava v táboře, smích, veselí, dobrácké škádlení. Nutno říci, že Adélka nikdy nezůstávala pozadu a měla na všechno odpověď. Obzvláště se škádlily s Emmou, kdy si nakonec Adélka od Alexe vypůjčovala měchačku a naplácala jí na zadek. To se setkávalo s hurónským smíchem.
A opět, počasí, jako by předznamenávalo konec, ochladilo se o několik stupňů, přibylo deště a nyní se aktivity našeho tábora odbývaly ve společenské místnosti, hrály se různé hry, povídalo se, nechyběl smích, dobrou náladu ani to pošmourné počasí nezkazilo.
Jelikož se již pomalu blížil podzim, byla v plném proudu sklizeň podzimního ovoce, hrušek, jablek a švestek. Taktéž náš tábor, pokud počasí přálo vyrážel na tyto brigády z nichž si odnášel peníze, chutné ovoce a někdy i nějaké to žihadlo od včel a vos. Vše spravil ocet s příměsí neutralizační látky IN, která působila jako hojivý balzám. Nutno podotknout, že linka na zpracovávání zneutralizovaných produktů byla v činnosti.
Přijela taktéž i babička, která se připojila k Davidovi a Irence, neboť spolu s nimi měla odcestovat na Ostrov Robinsona Crusoe.
Ta všechny bavila svou bodrou Hanáčtinou a také na nikom jak se říká nenechala nit suchou. Její bodrý humor byl přijímán a tato žena si získala oblibu tábora. Vždy říkala: „jož so stará, ale meze váma se cétim furt mladě“.
David s Irenkou byli ve spojení s Lubošem, který měl nastoupit do školy pro nevidomé. Lenka měla přejít na běžnou školu, těšila se. Luboš byl v napětí, neboť měl silné obavy z Jarešové, očekával tvrdý boj. „Neboj, ono to nějak dopadne“ těšila jej Irenka. V duchu si však říkala, že se chystá docela velké dobrodružství.
Poslední akce, kterou náš tábor absolvoval byl výlet do Dox. Účastníci se seřadili u zastávky autobusu, který je dovezl na místo. Následoval volný rozchod. Děti si nakoupily nějaké ty pamlsky. Adélka šla s Pavlou. „Ty, Adél, za náma se drží nějaký kluk, neustále po Tobě pokukuje“. Sotva to dořekla, již se kluk rozběhl k nim, popadl Adélku do náručí: „Adél“! „Romane, kde Ty se tady bereš“? „Jsem tady u Anežčina strýce“. „To je náhoda“ zvolala Adélka a již Pavle představovala svého spolupacienta z dětské nemocnice. „Nebýt Tebe, tak tady dneska nejsem“ řekl Roman. Toto setkání oba jak se patří potěšilo. Adélka tohoto svého kamaráda představila i ostatním dětem i dospělým a Roman všem vyprávěl o statečnosti Adélky. „Víš, k něčemu se Ti Adélko přiznám“ řekl Petr: „původně jsem nechtěl, abys s náma jela, bál jsem se, jak to tady jako nevidomá zvládneš, ale, jak vidím, zvládla jsi to dobře a ani v životě se neztratíš“.
Výlet se vydařil a všichni se v pořádku vrátili do tábora. Adélka vzpomínala na Romana, tento kluk nyní poznal, co je láska a svých adoptivních rodičů i sestry Anežky si nesmírně vážil.
Po výletě se šlo ještě za koníky. Adélčino hříbě již dědeček převezl na své hospodářství. I tato akce byla velmi pohodová.
Následovala poslední schůzka vedoucích včetně Davida, Irenky, Emmy, Alexe a babičky. Jednalo se o takové neformální závěrečné zhodnocení. „Ten tábor mi dal hodně“ řekl Petr. „Nebýt Adélky a tady Irči, asi by se po incidentu s Vébrem rozpustil“ dodala Eva. „Tenhle tábor byl i po zdravotní stránce v pohodě, pomohla nám k tomu neutralizační látka IN, hlavně u Pavly“ doložila Lenka: „také to, že jsou zde plenkaři, kteří jsou tak tolerantní z tohoto původně konvenčního tábora udělali nevšední společenství“. „jsem moc rád, že jsme přibrali Adél“ dodal ještě Petr: „ta to tady jak se patří oživila“. Následovaly přípitky vínem. „Tak, na zdraví a doufám, že se někdy uvidíme“ řekl Petr a všichni pozvedli své číše.
David s Irenkou, babičkou, Emma s Alexem a Petr s Hankou se přemístili do Prahy, odkud následně odletěli na Ostrov Robinsona Crusoe. Ještě před tím Petr shromáždil tábor, aby jej zhodnotil. „Dovolte mi, abych zhodnotil tento nevšední tábor. Nejsem řečník, budu mluvit z patra. Z počátku jsem si říkal, že to bude běžný tábor, ale běh událostí ukázal, že nikoli. Nejprve Vébr, který se tak ostudně zapsal do našich srdcí. To jsme již měli na mále, ale díky tady Adélce a Irence jsme to tady nerozpustili a je to dobře. Doufám, že se vám zde líbilo a odvážíte si samé pozitivní zážitky“. Následoval jásot. „Tak, doufám, že se někdy uvidíme“ řekl opět Petr a na jeho hlase bylo znát pohnutí. „Třeba u nás na Ostrově Robinsona Crusoe“ zvolala Adélka.
Po odjezdu této skupiny bylo již zřejmé, že vše se jednou musí skončit, tak i tento skvělý tábor. Po Petrově odjezdu se vedení ujali Ondra, Honza, Lenka, Eva a Jana. Následovalo balení. Rozloučit se přišla i Kikina, která nabídla svou pomoc. Když se před tím loučila s Irčou, řekla: „jsem moc ráda, že tento tábor tady byl, jinak nevím, jak bych to psychicky zvládla“. „Ty seš silná holka“ odpověděla jí na to Irenka. Nyní čile pomáhala, kde bylo třeba. „Hej, Kiki“ zavolala na ni Adélka: „tak nakonec jsi tu nehodu ustála a taky ten posměch kluků“. „díky vám tady“ řekla dívka a sevřela Adélku do náručí.
Po té, co měli všichni zbaleno, nastoupili do přistaveného autobusu, který je odvážel domů. Děti i dospělí vstřebávali dojmy z tohoto nevšedního tábora. Adélka seděla vedle Pavly. „Chci Ti moc poděkovat|“ řekl Olin. „To je v pohodě, seš bezva kamarád“ řekla Adélka a mile se na něj usmála.
Autobus dorazil do cíle. Rodiče si přebírali své děti, Adélku s Pavlou Adélčini rodiče. „Buď u nás vítána, doufám, že se Ti u nás bude líbit“ řekla mamka a pohladila Pavlu po vlasech.
Tábor se již skončil, ale přátelství jeho účastníků se stala nerozborná. Všichni budou na tuto skvělou partu vzpomínat a určitě dojde i k jejímu opětovnému setkání.
Konec četby, autor Luba.
Krátký doslov:
Milí čtenáři. Po dobu těchto prázdnin jste mohli sledovat osudy party dětí a dospělých na nevšedním dětském táboře.
Doufám, že se příběh líbil, budu rád za ohlasy.
Tento miniseriál jsem psal s láskou.
Hlavní inspirátorkou mi byla Emma, která je skutečná a ta mi hodně s příběhy pomáhá.
Nyní bude následovat krátká povídka s názvem ABDL car, bude se jednat o automatizované dětské kočárky, bude to takový fantasy příběh.
Další velký seriál, který plánuji bude Hola, hola, škola volá.
Bude z prostředí slepeckého internátu.
Srdečně vás všechny zdravím a přeji vše dobré.
Autor Luba.