Autor Téma: Adélčin dětský tábor 22  (Přečteno 279 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 2
Adélčin dětský tábor 22
« kdy: Srpen 23, 2018, 18:48:28 »
Adélčin dětský tábor 22, Pohoda v táboře, prohlubování vztahu s Vietnamskými dívkami


Jednou přišly Dao a Mink do tábora. „Jsem moc ráda, že jsem vás poznala“ řekla s úsměvem Mink. „Holky, mohly by jste nám povyprávět o Vietnamu“? Navrhla Terezka. Obě dívky se daly do vyprávění a popisovaly tamní přírodu, zvyky. „Tady je teď vedro, jako u vás“ řekl Standa. „Tak docela ne, u nás je větší vlhkost, asi, jako v prádelně“ odpověděla mu na to Dao. Pak obě vyprávěly o svých rodinách. „Naši mají tady v Doxech Vietnamskou restauraci, já tam vypomáhám, jednou ji převezme můj starší bratr Hoang. Já mám gymnázium, ale nějak se tady nemohu uplatnit, tak pomáhám našim“ řekla Dao. „Naši mají malý krámek s textilem, ten jednou převezme můj bratr Fan. Občas jezdíme i po poutích, byli jsme na té letošní Svatovavřinecké. Mám ve Vietnamu chlapce, jmenuje se Trank, je voják a slouží na Vietnamsko Kambodžské hranici. Bohužel, volání do Vietnamu je drahé, tak spolu mluvíme velmi málo“ doložila Mink. „To by se dalo napravit, máš kredity za tu brigádu a také Ti mohu nastavit program na Internetové volání, je to velmi levné“ nabídl se David. „To bys byl moc hodný“ řekla Mink a mile se na něj usmála. „Tak, je to hotové“ řekl David, který jí po instalaci podával její mobilní telefon. „Teď tam zkus zavolat“. „Až zítra, nevím, jestli mi ho dají k telefonu“. „On nemá mobil“? Dotázal se se zájmem Petr. „Ne, panují tam přísné předpisy a mobily jsou zakázány“.
Druhý den se Mink do Vietnamu dovolala, hovořila se svým milým 20 minut a s úžasem zjistila, že hovor byl velmi levný. „Díky, Davide, jsi pašák“ řekla. „Jsem moc rád, že jsem mohl pomoci“ odpověděl jí David a mile se na ni usmál.
Ondra a Dao trávili spolu dlouhé večery. Dívka vždy po setmění za ním přišla a někdy vydržela až do rána. „Jedno si uvědom“ řekl starostlivě Petr: „každý z vás pochází z jiného kulturního prostředí“. „Ano, já vím, ale srdci neporučíš“ odpověděl mu na to Ondra. „Má pravdu, je to jako s tou Viktorkou v babičce“ řekla Hanka. „Ježíšmarjá, snad nebude ječet, jako ta Viktorka u splavu“? Děsil se Petr. „Tak zlé to nebude, ale mám tu dívku nade vše rád“ řekl Ondra a na jeho tváři se objevil zasněný výraz.
Obě Vietnamské dívky zaujaly chytré nočníky. „Je to velmi dobrrá věc“ řekla Dao. „Takový mít doma, tak z něj neslezu“ doplnila ji Mink: „posezení na nich je velmi příjemné“ dodala ještě. „Je to i ve Vietnamštině, ale podle mých informací se u vás zas až tak moc neprodávají“ řekl David. „Asi o nich u nás nevědí“ řekla vážně Dao. „Až budu mít našetřeno dost peněz, tak si nějaký pořídím“ na to opět Mink.
Jednou seděli David s Alexem sami u piva. Vyprávěli si o všem možném, probírali tábor a řeč se stočila i na obě Vietnamské dívky. „Ty, Davide, teď mne něco napadlo. Což, kdyby ty holky prodávaly chytré nočníky. Představuji si to tak, že by si založily firmu a působily by jak pro zdejší Vietnamskou komunitu, tak i expandovaly do své země“. „To je skvělý nápad, to chce ještě pivo“ řekl rozjařeně David a již poroučel další. Během tohoto památného večera jich každý vypil několik, ale nápad byl na světě. Do tábora se oba vraceli v rozjařené náladě, ani tak ne po vypitých pivech, ale u srdce je oba hřál ten skvělý Alexův nápad.
Když druhého dne obě dívky opět přišly do tábora, sdělil jim Alex svůj nápad. Byly překvapené a potěšené, že se o ně někdo zajímá, doposud se setkávaly s chladnou odměřeností a někdy dokonce nezájmem. „To by se muselo nějak promyslet“ řekla s rozzářeným úsměvem Dao. „Nevím, co tomu řeknou naši“ pochybovačně doložila Mink. „Já si myslím, že by neměli být proti, Vietnamci jsou přeci obchodníci a tohle určitě bude u vás ve Vietnamu trhák“ povzbudivě řekla Emma.

Odpoledne se obě dostavily i se svými rodiči. Jak Emma správně předpokládala, tento obchod je zaujme a budou s tím souhlasit. Přislíbili, že dodají kapitál,. Jak se bude tato nová firma jmenovat“? Dotázal se David. „Já bych navrhoval Dao-Mink_Potty“ řekl Ondra. Také mám nápad, což, kdybychom tuto firmu pojali, jako akciovku a každý z nás, dospělých by zakoupil její akcie“. Tento nápad se uchytil a brzy byla firma zaregistrována v Česku. Jak se později ukázalo, byl to dobrý obchodní tah, brzy byla tato akciová společnost zaregistrována ve Vietnamu a chytré a diagnostické nočníky se zde staly hitem.
To však ještě nebylo vše. Jednou s oběma dívkami hovořila Kikina. „Co bys Mink řekla tomu, kdyby Vaši prodávali spodní prádlo opatřené plenkovými čipy“? „To nevím“ odpověděla zamyšleně dívka: „navrhnu to našim“.
Tento nápad se jejím rodičům jevil, jako ztřeštěný, nakonec táta připustil, že by se to mohlo zkusit alespoň na pár vzorcích. Mink pak zahájila mezi Vietnamci osvětu. Takto upraveného oblečení se prodalo daleko méně, než chytrých nočníků, ale sem tam nějaké ty obchody byly. Kikina na požádání všila plenkové čipy.
Jednou se tábor vracel z koupání, bylo opět šílené vedro. Obě dívky již na ně čekaly. „Tak vás zveme do Vietnamské restaurace“ řekla s úsměvem Dao. „To si dáme kočku“ řekl se smíchem Slávek. „Kočky tam nemáme, ale kuřecí“ se smíchem řekla Dao.
Místo večeře se tábor seřadil a přemístil se do Vietnamské restaurace. Dao všem přečetla jídelníček. „Někdo si dal rybu, někdo kuře. „Doufám, že to kuře neštěkalo“ řekl s úsměvem David, neboť věděl, že otec Dao má smysl pro humor. „Ne, nestekaló,ale, mnoukaló“ řekl táta Dao. Dívka již tušila protiúder, ten přišel záhy. „Ták, pane, tady se to nese“ řekl táta Dao. K překvapení všech měl David místo příboru hůlky. Všichni si říkali, jak si s tím tento nevidomý chlapík poradí. Davidovi to vůbec nešlo. „Pán nevidi, jsem zvědav, jak on jíst hůlkami“. Všichni včetně Davida vyprskli v hlučný smích. „Ten Ti to dal“ řekl se smíchem Petr. „To jo, nandal mi to teda pěkně. Po té otec Dao podal Davidovi příbor. Přisedl k nim a začal vyprávět vtip: „pšide pani do Vietnamsky restaurace a diva se na jidelni listek. Když vidi, co tam je, povida: „ježkovy voči“. „á, Dobže ste si vybráli a podava ježkovy oči“. Všichni se tomuto vtipu opět zasmáli.
Následovaly sladké rýžové koláčky plněné banánovou nádivkou. „Je to vynikající“ řekl David. „Ano, ale z Vietnamských surovin  by to bylo lepší“ řekl otec Dao. „Asi, jako banány, tady jsou jiné, než v tropech, známe to z ostrova“ doplnila informaci Irenka.
Davidovi zazvonil Skype a na jeho druhém konci byl Luboš. Robinsoni a nevidomé děti, které pobývaly v rámci tradičního prázdninového pobytu na Ostrově Robinsona Crusoe byli v kontaktu. David zesílil zvuk a mohla tak nastat hromadná konverzace. „Tak, co, Lubo, jak se těšíš do školy“? Dotázala se Irenka. „A věříš, že ani nevím, tady jsem si zvykl, vracím se zase na intr pro nevidomé, bude tam snad nový ředitel, ale zdravotní Jarešová, která tak zametla s Mirkou a Lukášem, tak ta, ač je již v důchodu, furt tam smrdí“. „Tak, to Ti nezávidím“ řekl David a všem v kostce vylíčil, jak se tato ženská vůči dětem chovala. „Co myslíš, budeš tam používat neutralizační látku IN“? Chtěla vědět Irenka. „Já snad ano, ale bude to moje tajemství, Jareška by řádila, jako tajfun“. Ještě chvíli si takto povídali, po té byl hovor ukončen.
„Luboš má pravdu, po svatém Vavřinci to již utíká“ řekla zamyšleně Irenka: „také náš tábor bude brzy končit a my se rozprchneme“. „Já na tenhle tábor budu vzpomínat“ řekla Adélka. „To Ti věřím“ řekl Petr: „Pro Tebe to bylo určitě dobrodružství“. „Ano, tábor se mi moc líbí, však ještě nekončí, nejvíc mne potěšilo že mám novou sestřičku Pavlu“. Při tom vedle sedící dívku vřele objala a políbila.“Ty seš takovej mazel“ řekla Pavla a vzala ji na klín.
„Co myslíš, bude mít Luboš v té škole peklo“? Dotázal se starostlivě David Irenky. „Nevím, ale mám tušení, že to ještě bude dobrodružství, možná se dočkáme nějakého obratu. Také Mirka, která si očistcem v podobě Jarešové prošla jej nabádá  k opatrnosti“. „Bůh ví, jaké to tam bude“ řekl opět zamyšleně David.
Byl čas k odchodu z restaurace. „Platíme“ řekl Petr. „Ale, kdepak, Vy ste nam pomochli s firmou“ řekl otec Dao špatnou Češtinou. „To nejde, abychom odešli bez placení“ opět na to Petr. „To je dobry, ste mojima pržatelama a chotovo“ řekl kategoricky muž. „Tak, dobře, moc vám děkujeme“. „My vam taky“ opět řekl muž a na jeho tváři se rozhostil milý úsměv.
Přátelství táborníků a Vietnamských dívek se stalo velmi pevným a ony pomáhaly vedoucím. Vztah mezi Dao a Ondrou se upevňoval. Ondra byl pozván k jejím rodičům. Měl trému, avšak Irenka mu dodávala odvahu: „vem si příklad tady z Davida, neviděl, byl do mne zamilovaný, hned na první pohled jsem to poznala, nakonec mi vyznal lásku a podívej se na nás, co vše spolu prožíváme a věř, nebylo to mnohdy lehké“ a povyprávěla všem o tom, co spolu zažili. „To je obdivuhodné“ řekl Petr. „David je to nejlepší, co mne v životě potkalo“ řekla Irenka. „Já si lepší ženu nemohu přát“ odpověděl na to David, který ještě dodal: „kéž by i vám dvěma přálo štěstí“.
Jak se později ukázalo, Ondra se rodičům Dao velmi líbil a jelikož dívka nebyla zadaná, souhlasili s jejich vztahem. „Tak, nakonec se ještě podíváš do Vietnamu“ škádlil jej Petr. Později se ukázalo, že měl pravdu, do této země se ondra opravdu dostal a velmi si ji i její lidi zamiloval.
Bylo dohodnuto, že do konce tábora zde budou spolu s dětmi a jejich vedoucími pobývat Kikina a obě Vietnamské dívky. To bylo přijato s jásotem. „Tak, nakonec se náš tábor rozrostl o další dvě osoby“ řekl Petr. „Neumíš počítat“? Se smíchem řekla Hanka. „Ale, umím, vem si, že na začátku tábora nás nuceně opustil Karel Vébr a pak přišla Kikina, po ní Dana a Dominika“. „Tak, to je správně“ omluvně řekla Hanka: „nevíš náhodou, co se stalo s tím Vébrem“? „To nevím“ odpověděl Petr. „Já vím, je v současné době na dětské psychiatrii a je tlumený léky, neboť se u něj objevují silné agresívní sklony, jeho táta je souzen za kriminální delikty“ řekla Irenka. „Odkud to máš“? Užasle se dotázala Eva. „Jedna moje známá pracuje, jako dětská psycholožka, ta mi to vyprávěla“. „Je špatné, že jej tak vychovali, mohl z něj třeba být dobrý kluk“ smutně řekla Eva. „Přes to je ten náš tábor skvělý“ připojila se k rozhovoru Lenka: „až na nehody s Adélkou, kdy ji málem Vébr přizabil a uštknutí Pavly jedovatým hadem je to tady po zdravotní stránce super. Jinak, Irčo,nechám se zapsat dálkově na ostrov, velmi mne ta neutralizační látka IN zajímá, ve zdravotnictví udělala hodně“.
S táborem se online spojovala i královna Blanka, která dětem i dospělým vyprávěla o Ostrovu Robinsona Crusoe. Všichni se podivovali její bravůrní Češtině. Vysvětlila jim, že v minulém životě zde byla a to jako Blanka z Valois. Také se jednou rozpovídala o svém dalším životě, kdy byla v Čechách šlechtičnou Blankou, která měla zálibu v plenkách. Irenka původně myslila,  že to zaujme pouze plenkaře, ale opak byl pravdou, také ostatní si tento nevšední příběh rádi poslechli. Oběma Vietnamským dívkám pak Irenka vysvětlila vše ohledně života v klášteře a další souvislosti.
Jednou se Dao zeptala Emmy: „Ty, Emmo, to se Ti líbí, když Tě Alex tak tříská“? „Jsou to takové naše hrátky“ a vše jí vysvětlila. Pak dodala: „zadeček je erotogenní zóna“. „No, máš pravdu, když mne po něm Ondra hladí“.
„Někdo hladí, někdo tříská,
hlavně, že si jeho zadeček získá.
Zadeček, vstupní branou je lásky,
ať, třískání, či hlazení, vyhladí u osoby milované vrásky.
Čest a sláva budiž tomu,
kdož takto se dvoří někomu“.
„Ty seš rozená básnířka, Emmo“ řekla uznale Dao a přátelsky ji plácla přes zadek. Obě dívky se srdečně rozesmály.
Pokračování příště.