Autor Téma: Příběh  (Přečteno 4137 krát)

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Příběh
« kdy: Listopadu 11, 2018, 20:05:07 »
Pak jsem dlouho Eliz neviděla, až když jí bylo asi 18 a její rodina jela k moři. Eliz dělala nějaké zkoušky a po mě chtěli, abych jí o 2 dny později za nimi dovezla. To už jsem mezi tím dávno studovala doktorát na vysoké škole a na moje příhody z hlídání skoro zapomněla.
Odpoledne jsem si rychle zabalila a utíkala vyzvednout Eliz doma. Ta už na mě čekala. Marie nám nachystala kabriolet, zavazadla byla připravená k naložení. Ahoj Terko, pozdravila mě Eliz. Nemohla jsem jí ani poznat, jaká mladá dáma z ní už vyrostla. Pamatuješ si, jaks mě hlídala, když jsem byla malá? Spustila hned. No... připustila jsem. Mám něco nachystaného, pojď se ještě trochu upravit, než vyjedeme, řekla tajuplně a táhla mě do domu. Došly jsme do jejího pokojíku. Eliz vyndala z krabice, kterou měla pod postelí velkokapacitní vložné pleny od abeny, které asi už předem obarvila v rozkrocích nějakou barvou na hnědo, aby vypadaly, že je v nich nakadíno. Vezmem si to na cestu, řekla věcně. Chvíli jsem se na oko zdráhala, ale představa, že budu zase minimálně den s plínkou mě úplně elektrizovala. Vzaly jsme si síťované kalhotky, daly do nich pleny s flekem mezi nohama s vložkami pro zvýšení savosti. Eliz mi ještě vnutila krátkou skládanou sukni, že prý to bez toho nejde a udělala mi dva culíky stejně, jak to měla ona. Pak už jsme obě spokojené naložily zavazadla, zamkly dům a vyjely. Jen jsme byly na ulici, vyhrnula si Eliz svojí sukýnku, aby každý, kdo by šel okolo, viděl její plínku. Za chvíli byla její ruka i na mých stehnech a vyhrnovala i mojí sukni výš. Občasné pohledy řidičů kamionů, nebo cestujících ve vysokých autobusech pak stály za to, a dlouho nás to bavilo. Zastavily jsme po několika hodinách jízdy v penzionu, kde byl domluvený nocleh. Navečeřely jsme se a šly spát. Plínky jsme si nesundávaly. Eliz se mě vyptávala, jaké to je s kluky, protože ona zatím, žádného přítele neměla, a přemlouvala mě, že chce vidět, co se mnou udělá vibrátor a že chce, abych si ho druhý den vzala na řízení. Vysvětlovala jsem jí, že to je nebezpečné, že se pak můžu chovat nepředvídatelně, navíc by pak měla řídit raději ona. Víš, že mě maminka nechce nechat, protože mám papíry jen pár týdnů, začala se vymlouvat a pořád žadonila, až mě přemluvila. Ráno nás vzbudily sluneční paprsky, které procházela skrz záclony. Protáhla jsem se a podívala se na Eliz. Ta už byla vzhůru a prohlížela si svůj zaopatřený zadek v zrcadle. Ani jsem si neuvědomila, že jak se protahuji, uvolňuji svěrače a nechávám volně odcházet do plínky stolici. Eliz se na mě tázavě podívala. Nic jsem neřekla a šla se na záchod alespoň vyčurat. Přes hovínko jsem jen hodila trochu vaty a nechala ho v plíně. Po včerejšku už docela slušně smrděla. Eliz nakoukla do koupelny. Já se jdu taky pokadit, pronesla s úsměvem a nakadila si do sundané plínky. Dala si do ní také trochu vaty a zase oblékla. Počkej Terko, zarazila mě, když jsem si chtěla plínku také obléknout. Chvíli něco hrabala a pak se objevila s vibrátorem na dálkové ovládání. Odívala se na mě a podala mi ho. Pak se zatvářila prosebně a připomněla mi, že jsem jí to včera slíbila. Zasunula jsem ho tedy do pochvy a až potom natáhla plínku. Zjistila jsem, že to je od Eliz docela zrada, protože jsem nemohla dát pořádně nohy k sobě. Tím pádem mi byla plína i s flekem pořádně vidět. Nasnídaly jsme se a vyrazily na další cestu. Několik vyděšených pohledů dalších hostů, které směřovaly k mému rozkroku, jsem ignorovala. Vyjely jsme na dálnici a Eliz mi zapnula vibrátor. Opravdu to nebyl úplně dobrý nápad, měla jsem tak několik orgasmů a nekontrolovaně jsem se počurávala. Eliz na tom ale nebyla o moc lépe. Byla rudá až za ušima, těžce oddychovala a co chvíli se chytala pod sukní za svojí smrdící plenu. Vypadalo to, že měla také asi 2 x nebo 3 x orgasmus. Zastavily jsme asi po 50 km na odpočívadle úplně zničené. Zašla jsem na záchod a vibrátor si vyndala. Eliz už taky ani nechtěla, abych si ho dál nechávala. Sedly jsme si proti sobě u stolku s lavičkami, nohy od sebe a vzaly jsme si něco k pití. Nemluvily jsme, jak jsme byly stále obě udýchané. Pár lidí, co šlo kolem, se podivně tvářilo a civělo nám někam k pasu, tedy nejspíš na plíny pod sukněmi. Občas něco vzrušeně povídali, nebo se zasmáli. Nevěnovaly jsme tomu pozornost. Stejně jsme byly oblečené a namalované tak, že by nás těžko někdo poznal, navíc Mariin kabriolet používali jen zřídka, takže by ho ani známí na silnici nečekali.
Když jsme se jakž takž uklidnily, vyrazily jsme na další cestu. Netrvalo ani pár minut a Eliz přišla s dalším projektem. A Terkó, začala nenápadně. Ano Eliz? Pamatuješ si, jaks tenkrát u nás hasila tu trávu a paks z toho sama chytla? Zeptala se, jakoby nic. No, to byl teda zážitek, připustila jsem. Nevěděla jsem to a došla tak až do školy, kde ze mě málem kleplo učitelku, když mě uviděla, že mi hoří zadek. A Ty si to pamatuješ? Podivila jsem se. Jo, to se mi vrylo do paměti, jak jsem Tě viděla, jak se Ti kouřilo pod sukní, venku to ještě vidět nebylo, ale ze země jo. A tys o tom, že Ti hoří zadek nevěděla a normálněs odešla do školy. To Ti byl tak zvláštní pocit, podívala se na mě, když jsem věděla že odcházíš a přitom hoříš a nevíš o tom. Nevěděla jsem, co k tomu dodat. Eliz se na mě pořád koukala, jako by mě hypnotizovala. Víš, mám několik věcí, které chci stůj co stůj vyzkoušet, než za našima dojedeme, přiznala nakonec. Už jsem tušila, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si představovala. A to Ti nestačí, že jedeme obě pokaděné a díky těm našim vykasaným sukénkám to ještě navíc každý vidí? Zeptala jsem se.
To je samozřejmě super a díky tomu mám právě další skvělé nápady, kontrovala Eliz. Po nějakých 150 km jsou jezera, pokračovala. Tam se projdeme a Ty mi zapálíš plínku. Chci vědět, jaký to je pocit, dokončila svůj nápad. Věděla jsem, že to jde, ale na druhou stranu, přece jen to není úplně bezpečné, dá se i snadno popálit. Co by mi řekla Marie, kdybych jí dovezla Eliz s popálenýma nohama? Řekla jsem Eliz své obavy. Ta mi ale vysvětlila, že to opravdu musí vyzkoušet, že o tom přemýšlí už hodně dlouho. Na nejbližším záchodě si vyměnila plínku. Na hoření měla nachystanou suchou s větším množstvím vložek a s knotem na zapálení. Po nějaké době jsem tedy zajela na parkoviště a zastavila. Eliz zmáčkla zapalovač na cigarety. Ty to myslíš fakt vážně, podívala jsem se na ni. Eliz znejistěla. Já nevím, Terko pomoz mi. Ale když to nezkusím, tak si budu připadat hrozně. Máš tam ještě jednu takovou plínu, napadlo mě. Jo ještě jednu mám, rozzářila se Eliz. Tak mi jí dej, řekla jsem. Rychle jsem se přebalila a Eliz znovu stiskla zapalovač cigaret. My to fakt uděláme, zeptala jsme se, když zapalovač cvaknul. Eliz se pořád tvářila nejistě. Jo chci to prostě zkusit, řekla nakonec. Tak počkáme, až kolem nikdo nepůjde, navrhla jsem a stiskla už po třetí tlačítko zapalovače. Tentokrát když vyskočil, zamířila moje ruka k němu, vyndala ho ze zdířky a přitlačila ho ke knotu mezi mýma nohama. Ten začal doutnat. Eliz, mezi tím už docela rudá v obličeji bezděčně polkla a zstrčila zapalovač zpátky do sdířky. Já jsem honem vyskočila ven z auta, abych nepropálila sedadlo. Druhé cvaknutí a i druhý doutnák se rozhořel. Eliz také vyskočila a já jsem zamknula. Eliz se mě křečovitě chytila za ruku. Naklonila se ke mě a zašeptala mi do ucha, „my hoříme“! Navrhla jsem , že si koupíme zmrzlinu a půjdeme po cestě kolem jezera, abysme měly nějakou činnost. A vyhraje ta, která skočí do vody jako druhá. Eliz s nadšením souhlasila. S hořícím zadkem jsem koupila sobě a hořící Eliz zmrzlinu a vyrazily jsme obě hořící na procházku. Šly jsme po cestičce kolem jezera, lízaly zmrzlinu a hořely. Dohodly jsme se, že která uvidí první kouř za tou druhou, dostane na zpáteční cestě ještě jednu zmrzlinu. Po několika minutách Eliz hlásila, že uviděla obláček kouře z pod mé sukně. Obě jsme byly dost vzrušené, za chvíli byl kouř vidět i za Eliz. Nepálí Tě to, zeptala jsem se. Zatím to jde, odpověděla Eliz. Šly jsme teda v hořících plínách dál a užívaly si to. Postupně jsme se ale obě rozhořívaly a občasní cyklisté, kteří nás míjeli, na nás volali. Doblízaly jsme zmrzlinu a Eliz při chůzi začala dávat nohy víc od sebe. Z pod prdelky jí šel decentní proužek dýmu, jak by se na mladou slečnu slušelo. Jak to vypadá u mě, jsem moc neřešila. Už jsme ušly dobré dva kilometry a na cestě za námi se začaly objevovat doutnající kousky plen a oblečení, které nám padalo z pod sukének k nohám. Eliz se zastavila a rudá v obličeji chvíli lapala po dechu, zatímco jí z pod sukénky šel celkem slušný mrak kouře. Chvíli jsem se lekla, jestli jí něco není, ale brzy mi došlo, že už zase orgasmí. Jak se trochu vzpamatovala, tak už jí zase svítila očička a spustila. Tak co Terko, kam to ještě dohoříme? Chvíli mě trvalo, než jsem pochopila, na co se vlastně ptá. Že místo „dojít“, použila slovo „dohořet“. V podobném duchu jsem jí odpověděla, že navrhuji, že uhoříme ještě tak 200 metrů a pak už to je, kdo z koho. Nadšeně souhlasila a rozběhla se po cestě. Neblbni, Eliz, chytneš plamenem, vykřikla jsem za ní, protože jsem měla sama s tímto nebezpečím zkušenost. No a co, křikla na mě přes rameno, o co, že mě nedohoříš? Já Ti taky jednu dohořím, ty malá potvoro, napadlo mě. Hlavní vjem byl jednak stále příjemný tlak mezi nohama, teď ještě násobený stále větším teplem, které mi příjemně ohřívalo pipinku. Vítr šel proti nám, takže jediné, co přede mnou smrdělo, byla teď Eliz. Rozeběhla jsem se tedy za ní. Nakonec, cesta je kolem jezera, není se čeho bát, do vody to je pár vteřin. Při běhu jsme se obě strašlivě rozkouřily. Mračna kouře se za námi táhla na desítky metrů daleko. Slyšela jsem, jak mi moje Abri form praská žárem v rozkroku, zatímco hustý kouř se valil jak za mým, tak za Eliziným zadečkem, a nejen za ním. Vzdušný vír s kouřem točil za zády, takže to dělalo dojem mnohem většího zdroje kouře, než jen z pod našich zadečků. Eliz se na mě podívala svým jiskrným zrakem a významě mi oznámila „podhořívají nám pipinky“! To sice pro nás obě nebyla žádná novinka, v tu chvíli to ale působilo jako spouštěč orgasmu. Za rychlejší chůze, protože zastavit se už kvůli kouři nedalo, jsem si užila orgasmus zase já.
Na obloze se objevily mraky a trochu se zvedl vítr. Tak ta, která první chytne plamenem, bude absolutní vítězka, i když skočí do vody jako první, souhlasíš? Navrhla Eliz. To se mi zdálo už trochu šílené, ale při stávajícím stavu našich plen a sílícímu větru se dalo čekat, že dříve, či později jedné z nás pod zadkem plameny vyšlehnou.
Ta představa mě také dost vzrušovala, že bysme to dotáhly až tak daleko. Jezero jsme měly pomalu obejité a blížily jsme se pomalu zase ke stánku se zmrzlinou, kde se dal čekat výskyt nějakých lidí. Bylo mi jasné, že tam takhle nemůžeme přijít. Ještě tak 2 km a jsme tam. Ohlédla jsem se a zkontrolovala, jak to vypadá s kouřem. Za clonou, kterou jsme s Eliz teď vytvářely, ale nebylo nic vidět. Zvedla jsem si sukni a zkontrolovala, co se mi pod ní děje. Při pohledu shora na plíně nebylo nic vidět, ale množství kouře, které se mi valilo mezi stehny, naznačovalo, že se s ní děje něco asi někde jinde. Sáhla jsem si na ni asi v místě, kde mám klitoris. Byla horká, posouvala jsem opatrně ruku dál, žár sílil, bylo jasné, že je plína rozhořelá akorát pod mojí píčou, takže při silnějším poryvu větru nabere vzduch a může se rozhořet. Eliz mi mezi tím trochu utekla a byla pár metrů přede mnou. Taky si zvedla sukýnku a koukala, co dělá její plínka. Pak mě vzala za ruku, druhou si přidržovala svojí sukýnku zvednutou a táhla mě rychle dopředu, až jsme se obě rozeběhly. Čekala jsem, že při prvním poryvu větru zahoří, ale plíně se nechtělo. Přišel první, druhý, třetí poryv větru a nic se nedělo. S Eliz jsme stále běžely po cestě a akorát produkovaly mraky kouře. Zrovna jsme míjely rákosí, kde by se takhle do vody rozhodně vběhnout nedalo. Bylo to tak zase asi 100 m kde pokračovala travnatá pláž. Trochu jsem se bála, ale Eliz běžela se svým hořícím zadkem statečně dál a tak jsem jí s mým hořícím zadkem následovala. Oběhly jsme rákosí a zafoukal zase vítr. Najednou to zahučelo a z pod Eliziny minisukýnky vyšlehly plameny. Hučelo to ale i pod mým zadkem a cítila jsem nesnesitelný žár na hýždích. Eliz taky došlo, že už to nastalo a tak jsme obě rychle zamířily k vodě. I přes žár, který byl skoro nesnesitelný jsem musela trochu zpomalit a pozorovat Eliz, jak skáče po pláži k vodě a z rozkroku jí šlehá tak dobrého půl metru dlouhý plamen. Ohlédla jsem se ještě rychle v běhu k vodě za sebou. Stejně šlehal plamen i za mým zadkem. Pár skoků a už jsme plavaly. Ani jsme nevěděly, která z nás tam skočila první. Voda byla dost studená, ale přece jen se v ní dalo koupat. Napadlo mě, že jsme si ale takhle zmáchaly oblečení i boty. Ono přece jen, když za zadkem šlehá půlmetrový plamen, tak člověk nepřemýšlí o tom, že by si měl sundat boty, než do vody vleze. To nám oběma brzy došlo.
Vylezly jsme tedy ven a svlékly se. Kalhotky jsme neměly a v ohořelé plíně jsme být také nechtěly, takže do naha a oblečení jsme zkusily sušit na trávě. Sukně jsme ale měly vzadu očouzené a všechny části oděvu nesnesitelně páchly kouřem. Počkaly jsme tedy jen chvíli, aby věci nevypadaly tak promočeně a rychle se oblékly a co nejkratší cestou zamířily k autu. Tam jsme vzaly tašku s náhradním oblečením a vyrazily jsme na blízké koupaliště do převlékárny. Vlezly jsme obě do jedné kabinky a Eliz vybalila tašku. Na co s sebou neseš ty smradlavé plíny, co už jsme je měly od včerejška, podivila jsem se, když je Eliz vytáhla také z tašky. Nevím jak Ty, ale já si jí zase vezmu, mrkla na mě spiklenecky a natáhla si síťované kalhotky do kterých vložila pochcanou plínu s hovnem pod vatou, která smrděla opravdu příšerně. Pak se normálně ustrojila a naparádila, jakoby nic. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem to udělala taky tak. Ohořelé a očouzené oblečení jsme daly do tašky a podsmrdívající se vrátily k autu. Chtěla jsem už jet, ale Eliz mi připomněla, že je čas na oběd. Zajdem do Mekáče, navrhla jsem. Eliz souhlasila a tak jsme došly do Mekáče, který byl poměrně blízko plovárny směrem do města. Objednaly jsme si a sedly si na vysoké barové stoličky u stolu. Eliz si nemohla pomoct a roztahovala nohy. Došlo mi, že s tou nadílkou a plínou taky nedám nohy úplně k sobě a že ať tak, nebo tak, oběma nám je vidět pod sukně. Navíc se kolem nás pomalu, ale jistě začal šířit zápach, který s vůní čerstvých hamburgerů a hranolek příliš neladil. Raději jsem se moc nekoukala po ostatních, protože jsem koutem očí registrovala, jak sem tam nějaký teenager nevěřícně zamžikal očima, když jeho pohled zabloudil pod stůl mezi moje nebo Eliziny nohy. Bála jsem se, že nás někdo vyhodí kvůli smradu, který jsme v restauraci produkovaly, ale nakonec jsme v klidu dojedly a nikdo nic neřekl. Co si kdo myslel, nám nakonec mohlo být jedno. Pak už jsme ale spěšně nasedly do auta a frčely dál.

Offline Petra N

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 40
  • Karma: 0
Re:Příběh
« Odpověď #1 kdy: Listopadu 11, 2018, 20:09:03 »
Možná si ještě někdo vzpomenete na příběh, kdy Terezka hlídala malou Eliz. Někdo to napsal, tuším, sem, pak to někdo z nějakého důvodu smazal, už nevím proč. Nevím, kdo to psal, každopádně se mi ten příběh moc líbil, dokonce jsem si ho zkopírovala a trochu přepsala. Ten sem dávat ale asi nebudu. Toto je volné pokračování. Původně jsem to nazvala Pokračování příběhu podle neznámého autora, ale tohle je asi lepší.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Příběh
« Odpověď #2 kdy: Listopadu 11, 2018, 20:46:09 »
Velmi působívé a hlavně napínavé. Docela jsem měl o obě hrdinky obavu.