Autor Téma: Adélčin dětský tábor 7  (Přečteno 351 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 820
  • Karma: 2
Adélčin dětský tábor 7
« kdy: Červenec 13, 2018, 07:35:26 »
Adélčin dětský tábor 7, Olinovo velké trápení, nočníky a Drobné nezbednosti


Dny v táboře se dostaly do běžných kolejí. Komunita plenkařů si žila svým životem, ostatní to neobtěžovalo, pouze některé a to jak děti, tak i dospělé přitahovalo, obzvláště dívky byly zvědavé. Emma s Alexem do tábora pravidelně docházeli. Alex učil děti kromě jiného i programovací systém Robinson Crusoe. Některé z nich ovládaly základy programovacích jazyků a tento intuitivní systém jim dopomohl k výraznému zlepšení.
Adélka byla v naprosté pohodě, spolu s ostatními dětmi se zůčastňovala různých aktivit. Jednou řekla Lenka: „děti, zkusíme si kurz první pomoci, tady je nafukovací panna, na té vám ukáži umělé dýchání, masáž srdce, Tobě, Adélko to ukážu zvlášť, můžeš si na vše sáhnout“. „Něco jsem pochytila na Ostrově Robinsona Crusoe, ale ráda se přiučím“ odpověděla holčička. K Lenčinu překvapení jí to velmi dobře šlo. „Ty budeš jednou zdravotní sestřička“? Dotázala se Lenka. „Asi psycholožka“ odpověděla jí na to Adélka.
Olin plně zapadl do kolektivu, kluci jej nyní brali mezi sebe a na vše se již zapomělo, avšak válka mezi táborem a Vébrovými stále v skrytu doutnala. Olin byl s Karlem v každodenním kontaktu a dával mu informace, na nichž se dříve dohodl s Petrem. „Z tebe bude ještě agent CIA“ říkal mu žertem Petr. Jednou však za ním přiběhl Olin: „Petře, tak si představ, Vébrovi sem chtějí poslat hygienu, prý kvůli tomu, jak jsme se tehdy po tom dortu podělali. Taky říkal, že mu doktor napsal potvrzení, že je to nějaká nákaza, že je prý třeba náš tábor prošetřit“. „Nevíš, kdy je sem mají poslat“? dotázal se vážně Petr. „Ano, vím, již pozítří“ odpověděl chlapec. „Doufám, že víš, co to může znamenat“? „Ano, vím, zavřít tábor“ řekl Olin a v očích se mu objevily slzy. „Ne, tak hrozné to nebude, my ten tábor nedáme“ řekl Petr a povzbudivě plácl Oldu do ramene.
„Tak, to jsme v pěkný rejži“ řekl Petr, když svolal všechny vedoucí. „Vůbec ne, udělala jsem výtěry,vzorky jsem uschovala a tak máme důkaz“ řekla vítězoslavně Lenka. „To je již několik dnů“ oponovala Jana. „Dala jsem tam neutralizační látku IN, ta to vše jistí“ řekla hrdě Lenka. „Ta neutralizační látka IN se vine osudy našeho tábora, jako červená nit“ s úsměvem řekl Petr.
Ve stanovenou dobu opravdu přijel vůz a v něm dvě úřednice z hygienické stanice. Následovala prohlídka všech potravin. „Tady mám lékařskou zprávu od dětského lékaře“ řekla jedna z žen a podala Petrovi papír. „Já tady mám vzorky stolice“ odpověděla Lenka a předala vzorky. „Vememe je do laborky“ odpověděla druhá úřednice: „prozatím musíme tábor uzavřít“ oznamovala ta první.
V tom se objevil chlapec s rozcuchanou hřívou, byl to Olin. „Paní, musím vám něco oznámit. Tady je jídlo v pořádku, to já s Vébrem jsem snědl dort, který dělaly tady naše holky  a bylo nám špatně, ten tábor prosím vás nezavírejte, je to naše vina“. Obě ženy se tomu podivily. Přišla Emma s nočníkem. „co je tohle“? Podivil se Petr. „To je chytrý a diagnostický nočník, až bude čas, tak vám jej ukážu, ale je to i minilaboratoř“. Dala inkriminované vzorky do vnitř a spustila diagnostiku. Ozývalo se bzučení a pípání. Po chvíli byl vytištěn kompletní laboratorní výsledek. Emma jej předala oběma ženám. „Tak to jste nám ušetřili laborku“ řekla ta starší uznale. „Ty výsledky, výpověď toho chlapce, to vše svědčí ve váš prospěch“ pochvalně řekla opět ta starší žena. Následovala formální prohlídka tábora a zejména kuchyně, nic závadného nebylo shledáno, úřednice odjely a tábor si opět oddychl. Po odjezdu úřednic z hygienické stanice vypukl v táboře jásot.
„Tohle si vypiješ“ syčel nenávistně do telefonu Karel. „Nebudu Ti dělat poskoka“. „Však nemusíš, ale odskáče to Tvůj táta“. V Olinovi hrklo, na tátu nepomyslel a do očí se mu vedraly slzy. Olinův táta měl malou firmu na opravu tex tilních strojů, avšak se mu nedařilo a on ji musel zavřít. Pan Vébr „velkomyslně“ převzal jeho dluhy a nechal jej u sebe jako osobního řidiče a spíše sluhu. „Tvůj dům půjde do dražby“ řekl nenávistně Karel.
Adélka se plížila houštinou, hrála si na indiány. V tom však zaslechla mumlání: „odpusťte mi, ale nemohu jinak, musel jsem to udělat, aby ostatní netrpěli“. Slyšela jemné škrábání tužky a hned jí došlo, co chce olin udělat, že píše dopis na rozloučenou. Vyplížila se tiše z houští, neslyšně, jako myška poodešla a když si byla jistá, že ji Olin neslyší, dala se do běhu. Celá rozpálená přiběhla k hloučku dívek: „kde je kdo“! „Co tady křičíš“? Dotázala se jí Hanka. Holčička se k ní s pláčem rozběhla: „Hani, stane se velké neštěstí“ a v slzách jí vylíčila, co se děje. „Co se tady stalo“? Dotázal se se zájmemPetr. „Ten kluk chce provést nějakou blbost“ řekla Hanka a spolu s Petrem se rozběhli k místu, které jim popsala Adélka.
„Ty kluku pitomá“ zvolal Petr, který chytil Olina, jenž si uvazoval provaz na větev. „Co to tady provádíš“? „Já, já“ koktal chlapec. Petr mu dal 5 pořádných ran na zadek. „Nebij ho“! Zakřičela Hanka. „to je, aby se vzpamatoval“. „Cos to chtěl provést“? „Tady leží nějaký papír, pro boha, dopis na rozloučenou“ řekla Hanka a podala jej zblednuvšímu Petrovi. Ten jej přelétl očima. „Ty, Oldo, to by byla špatná věc, vím, že má Tvůj táta trápení, ale tím bys mu ještě víc přitížil a o mámě ani nemluvím“. Olinovi se podlomila kolena, do očí mu vhrkly slzy a tím, jak napětí povolilo se i řádně pokadil. „To dáme  do pořádku“ řekla klidně Hanka.
Šli do tábora, Olda šel kachní chůzí, Hanka mu do kalhot dala neutralizační látku IN. „Pro boha, chlapče nešťastná“ řekl Petr: „každá věc se dá řešit“. „Já to chtěl vyřešit“ zajíkavě řekl chlapec. „Jo, to bys teda vyřešil“. Pak zašeptal Hance do ucha: „Ty, Hani, to plenkaření je proti tomu nevinná dětská hra“.
,V táboře dala Hanka Oldu do pořádku, namanula se k tomu Monika, která jí s tím pomohla. „Ty, aby ses k něčemu takovému nepřichomýtla, jako bys na to měla čuch“ řekla jí dobrácky Hanka. „My, plenkaři máme asi nějaký ten šestý smysl“ škádlivě odpověděla dívka. „Kuš, potvoro“ řekla Hanka a obě se bláznivě rozesmály. Hanka ještě moniku přátelsky plácla po zadku.
„Tak, Petře, vše jsem si zjistil“ řekl Alex: „ten Oldův táta si dobře vedl, akorát ho někdo napálil. Já bych navrhoval ho vzít jako opraváře textilních strojů do Rakouska, měl bych pro něj dobré místo“. „Projednám to s Oldovým otcem“ řekl Petr. Neprodleně kontaktoval pana Hamáčka a vše mu vysvětlil. Záměrně mu neřekl o Olinově úmyslu. Pan Hamáček s tím souhlasil. Navštívil tábor, Oldovi srdečně poděkoval a po té jel do Rakouska podepsat pro něj výhodnou smlouvu. Starý Vébr zuřil a přemýšlel, jak by se táboru a obzvlášť Petrovi dostal na kobylku.
A opět se táboru rýsovala nabídka brigády při sběru třešní. „Hurá“! Jásaly děti. „Tak, to zase budou penízky“. Tábor napochodoval na místo určení. Taktéž Adélka se zůčastnila a vedle ní Olin. „Ty, Adél, Ty seš opravdu psycholožka, zachránilas mi život“. „To je v pohodě, už na to zapomeň a raduj se s náma, je teplo, svítí sluníčko“. „Jak ho můžeš vidět“? Vážně se dotázal chlapec. „Vidím světlo, také sluníčko hřeje“ odpověděla holčička a zavěsila si třešně na uši. „Jsem jako indiánka“ pravila a všichni se smáli. Při česání ovoce zněl zpěv a veselé škádlení. „Ty, Jani, ty děti jedí, jako neuvázané, aby nebyly nehody“ řekla starostlivě Jana. „Neboj, budou, budou“ řekla vesele Lenka, která byla rozhovoru přítomna. „Dala jsem do jídla neutralizační látku IN, bude to zneutralizované a tak to bude lehčí“.
Brigáda se skončila, všichni šli do tábora, kde byla lehčí svačina a po té hurá k vodě. Všichni se střídavě opalovali a plavali. V tom se ozvalo několik bublavých zvuků. „Boky se nám vlní a plavky plní“ zarecitovala Emma směrem k Alexovi. „Jenom, aby se Tvé ladné boky takto nezavlnily a plavky nenaplnily“ s úsměvem řekl Alex. „Já nikdy neříkám nikdy“ na to spiklenecky Emma.“Jů, ty jsou na prasknutí“ vypískla Monika. Následovala hromadná očista, do níž se zapojily jak vedoucí, tak i několik dívek. Také Adélka tomu neušla, o tu se postarala Emma.
„Mám pro vás překvapení“ řekla jednou Emma. V ruce držela nočník, který byl opatřený mikropočítačem. Všichni na něj zvědavě hleděli. „Ten počítač, to je chamber pot tablet“ vysvětlovala se zanícením. Všichni si tento nový moderní nočník prohlíželi. Emma jej spustila, vzala do ruky klávesnici a všem předvedla, jak se s ním zachází. Tento nový moderní nočník byl přijat s rozpaky u neplenkařů, zatím, co plenkaře přímo nadchnul. „Tak, kdo si jej vyzkouší, Ty, Adélko to již znáš z ostrova“ řekla Emma. Všichni se styděli, ani z řad plenkařů se nikomu nechtělo jít,  jako první. „Já“ ozvala se Pavla. Tak, dobrá, usedni na něj“ vybídla ji Emma. Pavla usedla, vzala do ruky klávesnici, uvolnila se a po chvíli byly slyšet typické zvuky vyprazdňování. Pavla pocítila úlevu a zmocnilo se jí něco nedefinovatelného. Spustila diagnostiku, která jí oznámila, že je vše v pořádku. Emma jí poradila, jak zvolit očistný program. Pavla zvolila oplach teplou vodou, což bylo velmi příjemné.
 „To je nádhera“ pochvalovala si Lenka. Následovali další, diagnostika u všech hlásila, že jejich zažívání je v pořádku. „Ten nočník táboru věnuji“ řekla Emma „To seš moc hodná“ odpověděla jí na to Lenka. „Ty jej budeš mít pod svým dozorem, Leni“ navrhl Petr: „kdo bude chtít, bude si jej moci vypůjčit“. „Zneutralizované produkty zpracovávám, třeba se budou hodit“ pošeptala Lence Emma. „Tak, dobře, já v tom budu pokračovat“. „Já ti s tím, pokud toho bude hodně pomohu, nejvíc toho bylo teď po té třešňové brigádě, nočník má v sobě programy na zpracovávání zneutralizovaných produktů, je to vlastně taková minilinka“ a ukázala jí na chamber pot tabletu ty, které jsou na Ostrově Robinsona Crusoe od těch malých, až po ty největší, plážové. „To tam máte dobře zařízené“ pochválila Ostrov Robinsona Crusoe Lenka. „Je tam nádherně“ odpověděla jí na to Emma.
Nočník se od té doby stal nedílnou součástí tohoto nevšedního tábora. Zejména plenkaři jej uvítali a také vedoucí, které se naučily produkty následně zpracovávat. Vůbec jim to nepřipadlo nechutné, jen přemýšlely, co s tím.
Tonda, Lukáš a Standa se rozhodli, že si užijí tak trochu dobrodružství. V sousedství tábora se nacházela pole s hráškem. V noci se tajně vykradli z tábora. „Ať nás nikdo nevidí, musíme se opatrně plížit“ řekl Lukáš. Dorazili na určené místo a začali sbírat šťavnaté lusky. Cpali si je za košile, sem tam ochutnávali. V tom se za nimi ozvalo: „vy holoto nezvedená, já vám dám krást na poli hrách“ a již se jal nebohé hochy plácat po zadnicích. „To máte za tu krádež, příště si zapamatujte, že krást se nemá, vy holoto nezvedená, vy lajdáci“ a následovala sprška dalších  nadávek. Sebral jim lusky a přivedl do tábora.
„Tak, kluci, co to mělo znamenat“? Dotázal se jich Petr. „My jsme chtěli ochutnat hrášek“. „A krást“! zvolal přísně Petr. Hlídač vám dal na zadnice a já vám ještě přidám“ a již začal hochy vyplácet. „S hlídačem jsem se dohodl, že alespoň den odpracujete. Hoši svůj trest nesli statečně, den si odpracovali, nakonec se sem i ostatní dostavili na brigádu. „No, nebyli jsme lepší“ řekl smířlivě hlídač Petrovi: „ale disciplína musí být“.
Byl krásný sluneční den. Eva s Janou se opalovaly a pozorovaly okolí. Jana měla ssebou dalekohled. „Ty Evi,Emma s Alexem se vyhřívají támhle na tom plochém kamini“. „Neke,ukaž ten dalekohled“. Obě dívky si zálibně prohlížely tuto dvojici. „Ty, Ta Emma má ty plavky nějak nafouknuté“ řekla se smíchem Jana. „Je plenkařka, užívá si hrátky. Po chvíli bylo vidět, jak Alex Emmu čistí. To, co po očistě následovalo obě dívky šokovalo. Alex začal Emmu plácat po holém zadku. „Dělá jí to očividně dobře“ komentovala to Jana. „Něco mi říkala o tom, že ráda dostává na zadek“ doplnila ji Eva. „Jo, proti gustu žádný dišputát, když to nikomu nevadí a jim se to líbí, proč ne“ doplnila ještě filozoficky.
Po té se oba k sobě vášnivě přitiskly. „Stejně jsou kouzelní“ řekla Jana. Obě dívky se jako by náhodou vydaly k nim. Emma byla celá rozzářená a bylo vidět, že jí to šlo k duhu. Jana s Evou neprozradily, že se na ně dívaly. „Já vím, že jste se na nás dívaly“ vesele zvolal Alex a ukázal dívkám dalekohled. „To je na panáka“ zvolala Jana a všichni si zavdali z Alexovy láhve Karibského rumu.
„Hleďte, co máme“ chlubili se Standa a Slávek Monice, Heleně a Elišce. Na dlani mu leželo 5 cigaret. „To jsme vyměnili s klukama z vesnice za rybičku“ řekl pyšně Slávek. „Co říkáte, holky, zakouříme si“? Navrhl Standa. Všechny 3 nadšeně souhlasily. Již při prvním tahu se všem pěti udělalo černo před očima a zakuckali se. „To je silnej tabák“ řekl Slávek. „Mě je blbě“ řekla Eliška a již byly slyšet typické zvuky vyprazdňování, to se všech 5 vítečníků pokadilo>
„Vy jste to vyvedli“ kárala je na oko přísně Hanka, která se při tom náramně bavila a spolu s Evou, Janou, Pavlou a Terezkou dávaly tu povedenou pětici do pořádku. „Jste pěkní pitomci, kluci, 5 cigaret za rybičku a ještě vám bylo blbě“ dobíral si je dobrácky Petr, který si vzpoměl na svá klukovská léta. Nedělal z toho žádné závěry, neboť, jak říkal: „sám jsem nebyl svatý“. „A stejně ta rybička za to pokaděníčko stála“ řekl o samotě Slávek Standovi.
Pokračování příště.