Autor Téma: Šikana  (Přečteno 6834 krát)

Offline pete

  • 5 a více
  • **
  • Příspěvků: 7
  • Karma: 1
Šikana
« kdy: Června 27, 2018, 20:04:57 »
Zdravím máte taky někdo zážitky že jste byli šikanováni 9 let na základní školy a nechodily jste kvůli tomu ani na záchod a pak jste se při cestě domu nebo po příchodu domu počůrali pokakali a přáli jste si aby jste byli zase mimino a nemuseli se o nic starat

Offline BabyJacob98

  • Registrovaný uživatel
  • 5 a více
  • ***
  • Příspěvků: 6
  • Karma: 0
Re:Šikana
« Odpověď #1 kdy: Června 27, 2018, 22:04:53 »
Je mi ľúto, že si to musel prežiť. Mne sa také niečo nikdy nestalo. Ako to vnímaš teraz?
Fetlife.com - ABDL Slovakia

Offline Kubík

  • Existující tvor
  • 50 a více
  • *****
  • Příspěvků: 58
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #2 kdy: Června 28, 2018, 14:13:49 »
Já si užil psychickou šikanu celou základní a střední školu, ale takové trápení jsem neměl abych kvůli tomu nechodil na záchod, pokud si správně pamatuji chtěl jsem
    se jenom 2x zabít.
     ale dneska se tomu už jenom směji, dneska jistý věci řeším jinak, urážku buď polknu a nebo vrátím. Při vetší sazbě urážek využiji své silné ruce on si to dotyčný rozmyslí když s ním švihnu o zem.
(Nedávno jsem si s kamarádem jen tak hrál (prali jsme se) kamarád do mě mlátil pěstí až si narazil prsty a já nic necítil.


  Všechno špatné, je pro něco dobré.
  Vydržíme hodně, ale v případě že i to hodně je až přespříliš chudáci ti co jsou v okolí


Offline bojko

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 33
  • Karma: 0
Re:Šikana
« Odpověď #3 kdy: Června 28, 2018, 17:11:33 »
Šikana je svinstvo prešiel som si ňou takisto na základke a strednej, či už to bolo psychické alebo fyzické, vždy ma to viedlo na myšlienky, či tento život za to stojí, našťastastie mi nikdy nevyšli pokusy ukončiť to. Taká vec sa mi nestavala, u mňa sa objavovali jedine úzkostne stavy, keď som šiel ráno do školy a počas školy. Tie ostali doteraz bohužial...

Offline pete

  • 5 a více
  • **
  • Příspěvků: 7
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #4 kdy: Června 28, 2018, 22:34:23 »
Tak když vám strkaj hlavu do záchodu taky by jste tam asi nechodily to jsem byl nejstarší ze třídy ale nejmenší tak jsem byl cíl šikany kvůli tomu ale tedka jsem vpohode akorát kvůli tomu budu mít v oblibě dosmrti hlavně v noci spaní s dudlikem v puse a plinkama mezi nohama a pak ještě čůrání do plen prostě chci bejt jak mimino v noci když mám plínky

Offline Tyrion

  • Existující tvor
  • 50 a více
  • *****
  • Příspěvků: 94
  • Karma: 4
  • 30, Switch, MDLB i DDLG
Re:Šikana
« Odpověď #5 kdy: Října 08, 2018, 18:15:03 »
Zajímavé téma.

Já jsem také zažil na prvním stupni základní školy hodně hnusné věci, jen mne nikdy nebili, takže mi to spíš nikdo nevěřil a když mi chtěli pomoct rodiče, spíše se to zhoršilo. Byl jsem možná trochu jiný než ostatní děti, dejme tomu naivní a obrýlený. Takže mám bezprostřední zkušenosti s tím jak umí děti lhát a být kruté. Rozhodně se to na mě podepsalo, ze začátku jsem totiž ani neměl dost sociální inteligence, abych aspoň chápal co se děje, pak bylo bolestivý když jsem si to uvědomil, jak jsou na mě všichni spolužáci zbytečně hnusný a těm krávám učitelkám to bylo jedno, no... Pak jsem změnil školu a naučil se šikaně předcházet - nosit obuch a vykládat vtipy. Hluboký jizvy na duši ale zůstaly, uvnitř, neviditelný. A spousta lidi si ze školy odnesla i hlubší, co si ve stejné třídě prožila jediná romka nechci domýšlet, bohatě stačilo co jsem viděl.

Šikana způsobuje sociální jak trauma (na dlouho/furt), tak stigma (akutně), bavíme-li se o školství. Nemáte tolik kamarádů, hůř se seznamujete, nevěříte lidem, uhýbáte před prudkými pohyby, nevymočíte se v přítomnosti jiných lidí (jasně, jasně, plínky lepší, chápu), znám to. Snažil jsem se přes to dlouhé roky přenést a nechat to za sebou, snad i odpustit dětem a zapomenout trauma. Jenže když se člověk vzdá (části) dětství, třeba si to během let vyhulí z hlavy, vznikne v něm taková ohraničená prázdnota a do té se vlilo hodně věcí, které probíhaly v pubertě. Nebylo to samo o sobě po 5-10 letech tak akutní, abych to řešil, leč jiné životní okolnosti mne dovedly na psychoterapeutická sezení, kde jsem si jako každý stěžoval na dětství a hledal rozhřešení. Díky psychoterapii (a trvalo několik sezení než jsem v tuto (~KBT) metodu získal důveru) jsem se výše uvedených psychických zranění po nějaké době zbavil. Ujetá sexualita mi zatím zůstává, ale aspoň už si to dneska klidně střihnu k pisoáru mezi dva samce a čůrám jak bruselský chlapeček, vlastně kromě prvních let na základce jsem v životě neměl problém, žejo, zmrdi malý, dneska bych jim za jejich "chcaní ve vlaku" asi prostě jen rozbil držky...

... A to mě přivádí k poslednímu bodu mého příspěvku - pomsta. Většinou, když to bylo ještě důležité, jsem se o ni snažil a moc mi to nešlo. V průběhu let jsem trošičku zmoudřel v tom smyslu, že trestání viníků mne mých jizev nezbaví, ale tu otázku, jestli jim prostě svobodně cíleně nepůsobit zlo jsem si ještě definitivně nezodpověděl. Je to asi trochu umírněnější verze dilematu Olgy Hepnarový - jestli jako mstu ublížit sobě nebo (i) cizím.

Budu rád když se tady taky podělíte o svoje zážitky a postřehy, je to těžký a zajímavý téma, tak se vám třeba trochu uleví, když se otevřete.  8)
Lookin' for action ^^

Offline jashax

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 36
  • Karma: 2
Re:Šikana
« Odpověď #6 kdy: Října 08, 2018, 20:39:29 »
Tak k tomu mám taky co říct. Šikanu jsem zažil na základní i střední škole a to jen a jen proto, že jsem byl z neúplné rodiny. A taky jsem tak nějak nesedl mezi ostatní. Sport nic moc, ne lákalo mě s nima o přestávce kouřit, nezúčastnil jsem se vykradeni spolužačky a pod. Nevěděl jsem jak se bránit a jak se toho zbavit. Chtěl jsem být normální. Ne navrcholu, ale ani dole ne. Nikdy nebylo nic tělesného, jen psychická šikana. A řeknu vám jedno. I když je to spoustu let zpět, stále mě nepustila a nepouští myšlenka na pomstu hlavním aktérům. Dnes jsem naprosto v pohodě, od vojny se to změnilo. Mám dost přátel a ještě víc kamarádů. Dovolím si tvrdit že v kolektivu jsem oblíbený a myslím že i vyhledávaný společník. Prostě jsem nějak získal sebedůvěru. Na základku ale nikdy nezapomenu a jednou to vrátím. I s úrokem. Vím že je to špatně, ale nikdy nezapomenu. NIKDY.

Offline lycanth

  • Jsem modrej
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 129
  • Karma: 0
Re:Šikana
« Odpověď #7 kdy: Října 11, 2018, 02:02:43 »
Na zakladni jsme meli zvlastni stav, ze vsichni sikanovali vsechny ostatni, porad se menilo kdo koho. Dvema kretenum jsem dal pres drzku. Druhy byl "tridni postrach", ale jednou me nasral natolik, ze jsem mu omlatil hlavu o stenu pocas hodiny etiky v 8. tride. Ja jsem byl "jednickar" a jeho mel kazdy uz dost, vcetne ucitelek, takze to skoncilo az kdyz se kolem nas shluknul dav a skoncila to ucitelka (nebyl jsem ani silny, jen nasrany a mel jsem delsi ruce). Myslim ze vsichni boli z te situace tak mimo ze jsem ani nedostal dutku ani nic. Jeho ego pak splaslo a co jsem slysel mnoho let pozdeji, se pry predavkoval na heroinu (s nim bylo neco vazne spatne, protoze byl vykopnut z jedne skoly po druhe az tak, ze museli menit mesta; jeden zazitek - nekdy v 7.-8. tride se ozral na vylete a chtel skocit z hydrocentraly).

Stredni byla ok, byl jsem dost rad, ze se tam nedostal ten bordel ze zakladky, i kdyz jsem mel par spoluzaku ze zakladky.

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 339
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #8 kdy: Října 11, 2018, 08:34:48 »
Ahoj všichni, já jsem na základce ani na střední šikanován nebyl, ale šikana u nás ve třídě na základce byla a na střední byla jen na škole. Na základce jsem se na šikaně nepodílel, ale ani jsem ji nehlásil učitelům-nějak jsem ji neviděl, nebo nevěděl, že je to vlastně šikana. U nás to bylo tak, že se vlastně jen někdo popral mezi sebou. Na vojně jsem si ale šikanu zažil od starých mazáků- dělání bufetu, kliky za dostání dopisu, barevná hudba atd. Jednou jsem řekl svému mazákovi, ať si najde někoho jiného, že tam nejsem jenom sám a pak jsem měl od něho pokoj i potom od ostatních mazáků. Na vojnu teď už vzpomínám jen na to lepší. Traumata z vojny žádné nemám.

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re:Šikana
« Odpověď #9 kdy: Listopadu 06, 2018, 15:44:37 »
S šikanou jsem se setkal již ve 4. třídě. To ale zakročil jeden z respektovaných učitelů z 2. stupně. Pak ale nastala doba 5. a 6. třídy, kdy jsem se stal objektem zájmu silnější, ale méně nadané skupiny spolužáků. Naštěstí u mě zafungoval "obranný" mechanizmus v podobě útěku. Když mě nestihli dosprintovat, neměli šanci... Stal jsem se nejlepším ze třídy na dlouhé tratě. Konec nastal přestupem na gympl. Sice mě to přímo nepoznamenalo, ale souvislost s ABDL to mělo. Stal jsem se samotářem a postupem doby objevil plenkaření.

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #10 kdy: Listopadu 12, 2018, 23:37:02 »
Do páté třídy, jsem zažil šikanu. V páté třídě jsem dostal takovou zlost, že jsem zbušil spolužáka v šatně. Zrovna toho, co mě šikanoval nejvíc. Od té doby jsem měl klid a dokonce mě všichni začali zdravit.
No a pak jsem zakopal válečnou sekeru a řekl jsem, že už nikdy nepoužiju násilí.
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Šikana
« Odpověď #11 kdy: Listopadu 13, 2018, 17:42:36 »
Já zažil šikanu na druhém stupni zš . Tam se právě u mě v té době prohloubila touha po plenkách a jejich nošení . Byl to můj útěk od šikanování od spolužáků do lepšího života .

Offline Miško

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 180
  • Karma: -12
  • .
    • www.abdl.cz
Re:Šikana
« Odpověď #12 kdy: Srpna 28, 2023, 19:21:39 »
Aj ja SI spomínam že na základnej škole som bol istú dobu "pod papučou"- chcem, toto, zajtra dodes to a to.. A potom ešte ale len na krátku dobu na strednej škole. Ale s DL to nemalo nič spoločného- To bola trocha iná cesta môjho života.
Takže asi toľko, čo by som chcel povedať.
Bez cumlíka ani na krok.

Offline babyserba

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 421
  • Karma: 1
Re:Šikana
« Odpověď #13 kdy: Listopadu 24, 2023, 22:22:21 »
Se šikanou jsem si na druhým stupni užil dost. Samo o sobě musím fakt vzpomínat, abych si to ještě vybavil, tohle mozek opravdu hodně vytěsní a život jde nějak dál. Reálný problém ovšem nastal hlavně doma. Prvně rodiče o tom asi nic netušili. Otec vesměs neustále pracoval a matka je typ člověka, co jsem nikdy charakterově nepochopil. Pominu, že jen vzácně ji potkám střízlivou, asi lila už kdysi dávno, ale dřív buď ne tolik, nebo jsem to prostě neviděl. Každopádně je to člověk, co chce všude vypadat hezky a je jí úplně jedno, co komu říká, takže klidně 90% toho, co říká, jsou lži. Lže až tak extrémně, že třeba celej den sedí u televize a když ji někdo zavolá na mobil, tak tvrdí, jak se akorát vrátila z nákupu a zrovna žehlí a ještě odbíhá vařit. A jak je čestná, tak je i věrná. Kamarády jsem si domů vodit nesměl, aby nikdo neviděl, jaký je prase. A teď zpátky k tý šikaně. Totiž otec, ač jsem s ním strávil 30 let života, tak jsem ho vlastně skoro neznal. Podstatný je, že zpětně vidím, že mi nechtěl nijak ublížit, ale vždycky se mnou jednal hrozně pohrdavě, neumím popsat, jak vždycky musel klesnout, aby si třeba jen poslech, když jsem s ním potřeboval mluvit. V každý větě jsem od něj slyšel jen: "Ale ty bys to nezvládl", "Jenže ty bys to stejně nepochopil", "Potřebuju někoho silnýho a hlavně blbýho" atd. Nepamatuju si, že by mě někdy oslovil jménem. Když mě volal, tak leda výrazem "K noze!". Kdykoli jsem něco potřeboval, vždycky jsem zkusil všechny ostatní možnosti a až úplně nakonec jsem šel za ním, pokud jsem to prostě radši nevzdal. Nepamatuju si, že by se mnou někdy mluvil jako rovnej s rovným. Ač byl šikovnej a celkem oblíbenej, nikdy jsem se od něj nic nenaučil. Měl jsem strach cokoli pokazit, protože hned jsem se dozvěděl, že je to jasný, jednoduchý a jen já to zase neumím. A teď si představte tu kombinaci. Ve škole jsem byl ta největší sračka ve třídě a doma jsem byl ta podřadná ubohá nula, která byla jen přítěž pro zbytek světa. Reálný dopady pak byly takový, že jsem nikdy neměl holku, s jednou jsem si byl blíž, jen jsem pak zjistil, že je celou dobu s někým jiným. Takže moje důvěra k ženskejm, je v lepším případě čistá nula. Každá holka u mě začíná s tou nejhorší možnou představou, nevěřím ji a nikdy si ji k sobě nepustím blíž, kamarádit s holkama zvládnu, ale tím to končí. A pak teda ještě další dopady na moje sebevědomí byly takový, že jsem nedokázal ani jít do obchodu, nebo se třeba jen někoho zeptat, kolik je hodin. Lidem jsem se vyhýbal kilometry daleko. Doslova jsem klidně šel o několik kilometrů delší cestou, když jsem zahlídnul, že proti mě někdo jde. Řidičák na auto mám asi jen díky tomu, že jsem ho tenkrát dělal s kámošem, jehož mamka nás oba přihlásila. Když jsem třeba byl na nějaký oslavě, tak jsem si ani nevzal nic ze stolu, dokud ke mě nepřišel někdo a neřekl mi, že si mám vzít taky a to jsem často ještě přemýšlel, jestli mi to neříká jen, aby se mi vysmál a reálně to tak vůbec nemyslí. Nenáviděl jsem snad všechno. I samotný spaní mi bylo hnusný.
Teď, o několik desítek let později si těžko vzpomínám, co tenkrát bylo a samotný pocity už si ani nedokážu vybavit. Mezi lidma tak nějak normálně funguju. Nikdy bych třeba sám nešel do hospody, pouze, když vím, že tam bude někdo z kamarádů. Na společenský akce, jako je pálení čarodějnic, Silvestr, fotbal a co já vím, bych sám nedokázal jít, reálně téměř nechodím. Kamarádů mám jen pár, s příbuznýma se skoro nepotkávám. Nevím, za kým jít pro radu nebo pomoc, co si nevyřeším sám, to většinou nemám. Když pro mě někdy někdo něco udělá, netuším, jak se s ním adekvátně vyrovnat. Když někomu pomáhám já, nikdy za to nic nechci. Lidi, se kterýma se běžně stýkám nechápou, proč nemám holku, já ani netuším, jak si vytvořit nový kamarády. Když koukám na televizi a je tam nějaká scéna, kde se lidi cucaj, obímaj atd. tak si vždycky uvědomím, že koukám vedle televize. Neumím se dívat na takový to projevení vzájemnejch citů mezi lidma. Přes to všechno vím, že je dost lidí, co si mě vážej, nebo mě maj prostě nějak jen lidsky rádi. Vím, že bych třeba rád dělal nějaký řemeslo, ale netuším, jak se dostat k někomu, kdo by mě ho naučil. Myslím si, že žiju skoro normální život a málokdo tuší, že mám nějakej problém, přesto si myslím, že sociálně už asi nebudu fungovat nikdy. Na druhou stanu už i začínám přemýšlet, že bych jednou vyrazil za váma na sraz...