Znovu malým chlapečkem .
8. Co bylo po zápase , výlet na lodi , návrat domů a potíže .
Hned jsem se ho zeptal .
,,Copak bráško , kam všichni jdou ? A hele jestli se smím zeptat co ti to velmistr pověděl při tom zápase ? A kde je ten kluk jak jsi ho porazil ? “ .
,,Jedou už všichni domů bráško . No a Tchuan – Sin už taky zřejmě letí domů a nebo se přestěhoval do jiného hotelu . Jak jsem ti už říkal musí začít znovu . No a co mě velmistr pověděl ? Připoměl mi , ať bojuji srdcem a taky za maminku . No a to se stalo . To je přesně to co jsem Matymu říkal . Musíš bojovat vždy srdcem když chceš vyhrávat “ odpověděl mi on .
,,No a co teď bude dál Vlastíku ? Tedy raději už velmistře . Jak vidíš teď svoji budoucnost ? “ zeptal se ho ten velmistr .
,,No zatím nevím . Ty záda mě teď dost celkem bolí , tak určitě bych počkal až do vyšetření u nás doma a pak se uvidí co bude dál . Jinak za vše moc děkuji velmistře “ odpověděl mu on .
,,Ne to já děkuji tobě , ukázal jsi mi jak vypadá správný zápas který se bojuje srdcem . Vím od začátku do jakého rizika jsi šel . Ať se rozhodneš jak koliv udělej to srdcem . Jsi a budeš už navždy velmistrem ikdybys už nikdy nezápasil . Doufám , že tě uvidím na velkém turnaji ikdyž nebudeš sám hrát . Pokud bys měl potíže se na něj dostat tak pouze napiš . Letos se bude konat přímo v Číně , tak bych ti zařídil letenku a samozřejmě tvému doprovodu taky . Co se týče bydlení u nás , tak o to se už vůbec starat nemusíš . Teď už mě , ale omluv , jsem taky unavený a půjdu si na chvilku zameditovat . “ pověděl mu on , vložil jemu do ruky vizitku a odešel od nás .
Za chvilku sme se vrátili na pokoj . Vlastík si uložil košili a tu čepici do kufříku který k tomu dostal a pohár dal na stolek .
,,No to víte lidi , tohle není jen tak na nošení . Tohle se bere na sebe pouze při turnajích . “ pověděl nám on .
Bylo na něm vidět , že je unavený , smutný a šťastný zároveň .
,,Tak co budeme teď dělat ? Na spaní je hodně brzo , ale jen tak se nudit to asi taky ne . Nevím jak kdo , ale co se týče jídla tak já dnes už nic nebudu . Maximálně tak zmrzlinu “ ozval se Vlastík .
,,No to je jednoduché kluci , půjdeme do města . Jinak tobě Vlastíku přistane během několika hodin na účtě pěkná částka jak mě řekl velmistr , tak si jí tam nech ať se zúročí “ pověděl nám táta .
Po přebalení a obléknutí se šlo ven . Řekl bych , že tentokrát byl Vlastík za vozík celkem rád . Bylo na něm vidět , že ho záda bolí skoro při každém kroku . Zastavili sme se u obchodu kde měli modely a mašinky . Vlastík si je ze zájmem prohližel . Za náma se ozval známý hlas .
,,Koukáš se na modely viď ? Jsou opravdu moc pěkné velmistře “ pověděl nám .
Viděl jsem , že když oslovil Vlastíka velmistře , tak zčervenal .
,,Jen si na to oslovení zvikej Vlastíku . Jsi už skutečně velmistr . Hned tady budu , chvilku na mě počkejte přátelé “ pověděl mu on ze smíchem a šel dovnitř .
,,No jo bráško , musíš si na to zviknout . Když ti ten titul náleží , tak nic neuděláš velmistře “ pověděl jsem mu já z úsměvem .
On do mě šťouchnul .
Za chvilku se vrátil velmistr a nesl balíček .
,,Tohle je pro tebe velmistře , na památku na dnešní tvůj velký den . Veděl jsem od začátku , že vyhraješ a tak sem to obědnal “ předal mu balíček .
Vlastík jej rozbalil na místě a jen koukal . Byla to krásná mašinka a u ní zlatý přívěšek na krk . Na něm byl nápis .
,,Co je tam napsáno ? Tohle písmo neznám . To bude Čínsky že ? “ zeptal se Vlastík .
,,Ano je to Čínsky a stojí tam ,, Vždy se rozhoduj srdcem velmistře “ .
,,Děkuji moc “ zmohl se jen na dvě slova .
,,Není zač , u mašinky je ještě řetízek abys ho mohl nosit . Jinak až přijedeš k nám do Číny , tak budeš uveden do síně slávy bojovníků v Kung - Fu. Tak se na to připrav . My už se teď neuvidíme velmistře . Ať tě bůh žehná na každém kroku “ rozloučil se snáma a všem podal ruku .
Když od nás odešel , tak táta vyndal z krabičky s mašinkou řetízek a dal na něj ten přivěšek . Vlastík si ho dal na krk .
,,Hele Vlastíku co je to , jak říkal velmistr , že budeš uveden do síně slávy bojovníků ? Docela by mě to zajímalo “ zeptal se ho táta .
,,Hned vám to všem vysvětlím , ale dal bych si přitom zmrzlinu nebo ještě líp pohár pokud možno “ odpověděl on s úsměvem .
Naštěstí sme akorát byly u cukrárny . Táta se rozhodnul , že na počest bráškova vítězství , nás všechny pohostí . Když přinesl ke stolu poháry , tak sme se pustili do jídla . Stále jsem čekal co Vlastík řekne .
,,Tak jo , povím vám to všem . Jen doufám , že to nebude znít jako vychloubání . Takže nejdřív musím říci , že velký turnaj se hraje ode dneška za měsíc . Město nevím , ale to mi bude sděleno . No a to uvedení do síně slávy ? Je to ta největší pocta která bojovníka Kung – Fu může vůbec potkat . Dostávají se do ní bojovníci kteří jsou již po smrti a nebo toho velmi mnoho dokázali . Tak jako jsem prý nejmladší velmistr , tak bych se stal vůbec nejmladším bojovníkem který se tam dostane “ odpověděl nám konečně on .
,,No a ty by si tam chtěl letět bráško ? A můžeš o místo v té síni slávy přijít ?“ zptal sem se ho já .
,,Jo chtěl bych se tam podívat a také bych si přál abyste letěli semnou všichni . Pokud ty peníze za výhru budou opravdu pěkné , nebude to problém . No a co se týče toho místa . Tak přijít o něj můžeš když se těžce proviníš proti pravidlům v Kung – fu a stratíš tak svoji čest . “ pověděl nám on .
,,No uvidíme Vlastíku , já volno už mít asi nebudu , ale nějak se to zařídí . Tak jo kluci jde se na hotel , už je pozdě a máme za sebou náročný den “ pověděl nám táta .
Když sme se vraceli , tak jsem si všimnul , že Vlastík začíná na vozíku dokonce chvilkama spát . Začal jsem ho proto tlačit aby nikde nenaboural . Když sme se dostali na hotel , tak nás tatínek vykoupal a potom zabalil do plínek na noc . Popřáli sme si dobrou noc . Po chvilce jsem slyšel , jak už Vlastík spí . Musel být skutečně hodně unavený . Já za chvilku už taky spal . Ani nevím kdy usnul Maty .
Když jsem se ráno vzbudil , tak kluci ještě spali . Cítil jsem jak mám zase v plence pěkně mokro . Zatím jsem nebyl ještě pokakanej , ale bylo mě jasné , že se to rychle určitě změní . Za chvilku bylo slyšet , že se bráška trochu protáhnul a hned otevřel oči .
,,Ahoj bráško . Jak se ti spalo ? A co dělají tvoje plenky ? Já jsem člověče mokrej úplně všude a taky tam mám pěkně plno'' pozdravil mě s úsměvem .
,,Ahoj Vlastíku , no já spal pěkně . Moje plínky jsou tedy celkem dost mokré no … a uf teď už i pokakané . Hele jak se dnes cítíš ? '' hned jsem ho také pozdravil a jen cítil jak plním plenky .
,,No cítím se celkem dobře , ikdyž teď jsem se chtěl trochu protáhnout a to bylo nic moc '' odpověděl mi on .
„ Já ti dám protáhnout . Víš co řek strjda . Žádný prudký pohyby Vlastíku . Jinak ahoj kluci , já mám v plenkách plno i mokro '' ozval se najednou Maty .
,,Jo v pohodě . Mě se vám kluci zdálo o tom zápase ještě celou noc . Doufám stále , že to nebyl sen , ale skutečně jsem ho vyhrál '' odpověděl Vlastík .
,,Samozřejmě , že jsi ho vyhrál velmistře '' zavolal jsem na něj já .
,,Já ti dám velmistra . Že po tobě hodím polštář '' prohlásil výhružně on .
,,Myslíš velmistře '' prozměnu to zkusil Maty .
Ikdyž se snažil asi uhnout ve chvilce měl Vlastíkův polštář na hlavě .
,,Jauvajs , nech si toho nebo uvidíš '' odpověděl mu ze smíchem on .
,,A co ? Na tebe bych hravě stačil . Já jsem totiž malej , ale šikovnej '' řekl mu Vlastík se smíchem .
,,Hele klídek bráško , nic nedělej co by ti mohlo ubližit '' zarazil jsem vše já .
Ozvalo se zaklepání a vešel táta .
,,Ahoj kluci , jak tak koukám je tady veselo hned od rána . Tak jak je Vlastíku ? Záda v pohodě ? A nebo spíš velmistře ? To víš musíš si zvikat na toto oslovení '' pozdravil nás táta se smíchem .
Všichni sme ho také pozdravili .
,,To sice si možná budu muset zvikat strejdo , ale nemusí mi tak říkat rodina . Toto oslovení se používá hlavně při zápasech '' odpověděl mu on .
,,Ach tak sme pro tebe rodina Vlastíku ? To jsem moc rád . Tak dobře kluci , vstávat a šup do koupelny na výměnu plínek . Po snídani se pojede na výlet na moře . Zítra se podíváme na trhy a poslední den strávíme u moře . No a potom ikdyž se nikomu nebude chtít se vracíme zpět . Čeká nás tam spoustu práce '' vyhnal nás tatínek z postelí .
Všichni sme vstali a po přebalení do suchých a čistých plínek se šlo na snídani . Když sme v klidu posnídali , tak jsme si vzali na pokoji věci a šlo se do přístavu . Tatínek měl už dopředu zaplacené lístky a tak sme hned nastoupili na loď . Ta po chvilce odrazila od břehu . Když jsme se kochali mořem , tak sem se pěkně opět počůral . Nejvíc byl asi unešenej Vlastík . Byl jsem hrozně rád , že aspoň na chvilku zapomíná na svoje trápení . Věděl sem moc dobře co nás čeká doma za práci . Jen mě v té době nenapadlo , jaké potíže tam budou . Ukazoval sem klukům vše kolem moře , protože jsem tam nebyl s tátou poprvé .
Najednou se za náma ozvalo česky .
,,Zdravím velmistře . Jak se dnes máme '' pozdravil nás pán .
Když jsem se na něj pořádně podíval tak jsem ztuhnul . Byl to strejda , Matyho tatínek .
,,Jé ahoj , kde se tady bereš '' A nech si prosím toho velmistra strejdo '' odpověděl mu Vlastík .
Maty mu skočil kolem krku .
,,Ahoj ty jeden kluku , koukám , že si to tady užíváš . No jinak o všem vím včetně těch plenek . Když je chceš nosit i přes den tak prosím , jen si uvědom , že po prázdninách musíš do školy . Nevím jak by se tvářili tvoji spolužáci když bys tam přišel v plínkách . Po dobu prázdnin , ale si klidně buď malým chlapečkem když po tom toužíš '' pověděl mu a šel za tatínkem .
Cesta lodí trvala celý den a byla i s oběděm . Když sme se vrátili na hotel , tak po večeři za náma přišli strejda i s tetou .
,,Vlastíku , jdeme za tebou . Takže za prvé , je nám velmi oběma líto co se stalo s tvojí maminkou . Chceme ti říct , že máš v nás podporu jak budeš chtít a potřebovat . Jak víš já jsem u policie a tady moje paní tedy tvoje teta je právník . Taky jsem před odjezdem zjistil , že paní Vránová tedy maminka Pavla , tak ho skutečně odvezla do jiné nemocnice a tam ho nechala . Prej má hodně modřin , což se mě nezdá . Po tvém návratu to budeme řešit . Jinak jsem rád , že jsi dokázal vyhrát ten zápas . Ikdyž to nevíš , ale byli sme se na tebe taky podívat . Jsi skutečně dobrej a maminka by na tebe byla velmi hrdá '' pověděl strejda .
Při zmínce o mamince se Vlastík zase ponořil do smutku .
,,Bráško to bude dobrý , neboj se . Všichni sme s tebou '' řekl jsem já a hned ho objal .
Zbytek večera rychle utekl a tak nás táta přebalil do suchého . Maty zůstal s náma na pokoji a za chvilku už sme spali .
Zbytek dovolené velmi rychle utekl . Na tržišti , sme si koupili různé věci . Vlastík tam viděl boty které se mu velice líbíly . Táta usmlouval cenu na polovinu a ikdyž on chvilku odporoval tak mu je nakonec koupil sám . Poslední den jsme byli u moře a potom už následoval návrta domů .
Když sme všichni oěkně opálení přistáli na letišti , tak tatínek najal taxi , které nás odvezlo domů . Nemohl mě ujít smutný výraz v očích Vlastíka kdž sme míjeli jeho dům .
,,Je to smutné bráško já tě chápu . Musíš teď být hodně sylný '' pověděl jsem mu já a objal ho .
Po zaparkování jsme my kluci šly k nám do pokoje . Já vynesl kufr svůj i Vlastíka a taky krabici s pohárem .
„ Tak jo , tatínek vám vzkazuje , že si máme vybalit věci . Špinavé prádlo dát do koše a on ho potom odnese do pračky . '' pověděl jsem já a začal vybalovat .
Všichni sme tak udělali a daly věci na svá místa . Já jsem ještě vyklidil vrchní část police a dal tam Vlastíkův pohár .
„ Hele bráško tady se bude vyjímat . A nemáš doma ještě nějaké ? Pokud jsi toho vyhrál víc tak ještě něco musí u tebe být ? Posledně jsem tam nic neviděl '' obrátil jsem se na něho z dotazem .
,,Jo Jiříku , mám doma ještě nějaké poháry a medaile . Jsou schované na půdě v krabici . Maminka je tam dala prý , aby mě pohled na ně nedráždil . Jestli chcete kluci tak pro ně můžeme teď zajít '' odpověděl
on .
,,Dobrá jdeme pro ně '' rozhodl jsem já .
Náš záměr jsem oznámil tatínkovi a on souhlasil . Vlastík si vzal klíče a šlo se k němu domů . Ikdyž nechtěl , tak i na ten kousek si musel vzít vozík . Jaké však bylo jeho překvapení , když nemohl odemknout dům . Já zkusil zazvonit . Po chvilce se otevřeli dveře a v nich stála paní a pán .
,,Ahoj co tady děláte a proč nemůžu odemknout ? Jdu si pro nějaké svoje věci a chci si vzít taky poháry z půdy '' pozdravil je Vlastík .
,,Nazdar ty jeden zmetku , nevím co sem vůbec lezež . Tady ti nic nepatří . Ty tvoje koupené poháry jsou tamhle pod přístřeškem u dřeva . Tak si je vem a vypadni odsud nebo ti dám facku . Svoji mámu jsi utrápil a teď máš tu drzost sem vůbec přijít . Děláš ze sebe chudáka na vozejku . Padej kam chceš . Vím , že si tě vzali tady ti sousedi . No to je pro ně pěknej dáreček . Doufám , že se tě brzo přejí a ty potáhneš do ústavu kam patříš '' vykřikla ta osoba a zabouchla dveře .
Vlastík začal brečet vyskočil z vozíku a rozeběhnul se k dřevníku . Já i Maty sme chvilku stáli jak opaření a potom běželi za ním .
Doběhli jsme akorát v okamžiku , když se bráška zhroutil na zem ke krabici . Pevně sme ho objali každý z jedné strany . On se úplně klepal a hrozně brečel . Při tom se opět zcela automaticky pokakal do plínek . Bylo vidět jak se mu dělá na zadečku pěkná boule .
,,Bráško uklidni se . Co bylo tohle za příšerný lidi ? Všechno se zpraví neboj se . '' pevně jsem ho držel a skoro taky brečel .
Vlastík odpovídal mezi vzliky .
,, To byla teta se strejdou . Jak se mohli takhle zachovat . Já , že jsem maminku utrápil ? Tyhle poháry sem skutečně vyhrál . Nic není koupené . Proč tvrdí , že mě tady nic nepatř '' brečel mi na rameni .
,,Myslím , že jsem ti to řekla snad jasně . Seber si ty krámy , tu káru pro kriply a koukej padat z mého pozemku ty chcípáku jeden . Ty i ti tvoji kamarádi . Hned teď vyklidíte tohle místo , nebo na vás zavolám policii , že tady kradete . Jak jsem řekla , nic ti tady nepatří . A to máš zase pleny jo ? Jsi fakt pochcanej a posranej kripl nic jiného '' ozvala se za námi ta jeho teta .
„Madam přetaňte tady řvát jak na lesy a nadávat Vlastíkovi . Co se týče domu a dalších věcí , tak o tom se rozhodne v dědickém řízení . A jestli si myslíte , že toho kluka okradete , tak ste vážená na omylu . Pojďte kluci , jdeme odtud '' ozval se najednou za náma strejda .
Opatrně vzal Vlastíka do náruče , já zvednul krabici s jeho věcmi , Maty vzal vozík a šli sme všichni pryč . Vlastík se pevně přitisknul ke strejdovi a stále brečel . Odnesli sme ho rovnou do mého pokoje a položili na postel . Za chvilku tam přiběhnul táta .
,,Co se sakra stalo ? Proč Vlastík tolik brečí ? Vždyť je kousek od zhroucení '' zeptal se nás hned a běžel k němu .
,,Vlastíku uklidni se . Vše bude dobré . Jestli chceš dám ti injekci po které se ti uleví '' pověděl mu táta a hladil ho po zádech a hlavě .
,,Hele brácho , radši mu ji dej a až Vlastík usne vše ti povíme '' řekl mu strejda .
Tatínek skutečně odběhnul a za chvilku se vrátil se svím lékařským kufříkem . Vyndal z něho malou lahvičku , naplnil stříkačku a dal k ní jehlu . Bráška ani nevnímal , že mu na zadečku odkryl kousek plenku a poté co mu ho namazal dezinfekcí mu píchnul tu injekci . Trvalo to jen pár minut než Vlastík usnul . Tatínek ho přikryl a my šli všichni dolů .
Pokračování příště ,
