Autor Téma: Na jedné lodi 2, Nové dojmy a aklimatizace  (Přečteno 337 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 795
  • Karma: 2
Na jedné lodi 2, Nové dojmy a aklimatizace
« kdy: Červen 10, 2018, 16:01:13 »
Na jedné lodi 2, Nové dojmy a aklimatizace


„To je úžasné“ byla moje první slova po té, co jsem vstoupila na půdu Ostrova Robinsona Crusoe. Zaplavil mne zvláštní pocit hrdosti, který nedovedu popsat, slovy se to vyjádřit nedá, dozvěděla jsem se však, že tyto provází lidi, kteří mají i občanství tohoto skvělého ostrova. Stála jsem tam a Karibské slunce nádherně svítilo. „Vidím, že jsi okouzlená“ řekla mi s úsměvem Irča. „to ano“ odpověděla jsem a nebyla jsem mocna slov. Také mou mamku tento kout světa uchvátil. Nebyla prozatím občanka Ostrova Robinsona crusoe, ale taktéž jí tento kout světa učaroval.
Stáli jsme všichni na jedné z pláží při Velké zátoce. Byl slyšet ruch přístavu a hlasité vyvolávání prodavačů. „Je to tady, jako o pouti“ řekla s úsměvem mamka. „Jo, tady je správný kravál“ řekl se smíchem David. Rozhlížela jsem se kolem a ostrov mne fascinoval. Velkou zátoku lemovaly palmy, v jejichž vrcholcích seděla hejna barevných papoušků, z větve na větev přeskakovaly opice a v písku se vyhřívala jedna velká suchozemská želva. Také lidé mne fascinovali svou bezprostředností a pohodou.
„Tak, co, prohlídneme si ostrov“? Navrhla Irenka. Obě jsme nadšeně souhlasily. Prohlídka byla úžasná, ovoce, jaké jsme s mamkou doposud neviděly, exotická zvířata a hlavně ti pohodoví lidé, zdravili nás a David s Irenkou nás představovali.  „Vše si dnes ještě neprohlédneme, máte na to dost času“ řekla opět Irenka: „pojďte k nám do našeho domečku“ navrhla a již jsme šli. Domek byl velmi vkusně zařízený, na jeho prahu nás uvítala bodrá Hanácká Davidova babička. „Tož poďte dál, ať se neco dozvim z České republike“ vítala nás velmi srdečně. Jak jsem se později dozvěděla, taktéž ona se stala na základě reinkarnace občankou Ostrova Robinsona Crusoe.
„Tady máte nějaké dárky od nás“ řekla jsem a obě s mamkou jsme vybalovaly různé pochutiny a suvenýry. „Ja, tož, slivovica“ zajásala radostně babička. „Toď majó Karibské rum, ale je to slaby, tak akorát pro maly děcka“ řekla se smíchem babička. Všichni jsme se této její úsměvné poznámce museli hlasitě smát.
„Ty by jsi se měla někde přebalit“ řekla mi s úsměvem Irča.“Tady o tom mluvíte, jako o chlebě“ řekla jsem se smíchem. „Jsi na ostrově, kde zvítězili plenkaři“ řekl s hranou vážností David. „Támhle je koupelna“ řekla Irenka. „Tak tos nám převezla ten népěkňéši dar v podobě hnoja“ řekla babička, která pak ještě dodala: „aspoň s neco vedala sama ze sebe“. To jsme již nevydrželi a propukli jsme přímo v bujarý řehot.
Šla jsem s mamkou do koupelny, která jinak nedala, než, že mne přebalí, že prý si zopakuje, když jsem byla malá holčička. „Ty tam máš plno“ řekla, když sundala plenky, neboť jsem byla řádně počůraná i pokaděná. Po té mne vykoupala a dala mi čistou plenku. Vůbec jsem se za to nestyděla, spíše mne to fascinovalo. „Pavli, je to tady nádherné“ řekla mi mamka.
„Neplkéte a poďte k obědo, máme dobró rebo“ volala nás všechny babička. A vskutku, byla pečená ryba, kterou jsem neznala, později jsem se dozvěděla, že se jednalo o dorádu. Při obědě jsme probírali novinky a to jak z ostrova, tak i z Česka. Tam |v době, kdy je tento příběh psán byla vládní krize. „To tady na ostrově je to v pohodě, žádná krize, žádné politické sváry“ řekl David. Pak dodal: „jsem doma více tady, než v Česku, k mé rodné zemi mne váže spíše to, že tam mám rodinu“. „Také já to tak cítím“ řekla vážně Irenka. „Ve ste jak na pohřbo, vážni, jak patróni scipléch hósátek“ řekla opět babička. „Davide, podé nejaky vino, ať toď nesedime, jak hořky hobe“. David šel pro víno a všichni jsme si připili.
Po obědě následovalo opalování a koupání v moři. Šli jsme na pláž při Banánové zátoce. Jelikož byla sobota, byla zde hlava na hlavě, ale lidé si vzájemně nepřekáželi, ba naopak, ostrované se přátelili se zahraničními turisty a ti na oplátku povídali o svých zemích, zkrátka, byla tady pohoda. „Ty, Irčo, to tady nosí všichni plenky“? Dotázala se mamka. „Ne, není to pravidlo, jezdí sem i turisté a těch je také mnoho, kteří chtějí poznat ostrov, jako takový a tradici Robinsona Crusoe. Tento námořník je snad legendou po celém světě, kdo z nás by o něm nečetl“ odpověděla jí na to Irenka. „Já myslela, že po vítězství plenkařů to tady bude nutností“. „Ale, kdepak“ řekl David: „my plenkaři jsme velmi tolerantní“.
Přišly k nám Emma a její babička Valérie. Alex něco kutil doma, prý za chvíli přijde. A opravdu, také i on se za hodinu dostavil. Oba se bouřlivě přivítali, jako by se neviděli nejméně měsíc, Alex Emmu poplácal po plavkách. „Máš je pěkně nafouknuté“ řekl. „Asi vzduch“ řekla rozpustile Emma. „Já Ti dám vzduch, nakaděno v nich máš“ řekl a smál se na celé kolo. Irča vzala za gumičku: „máš tam pěkně naděláno“ řekla a spolu s babičkou Valérií ji svlékly a umyly. V půjčovně pak zapůjčily za 50 Peso Ostrova Robinsona Crusoe čisté, po vyprání a uschnutí si je převzaly zpět, vše stálo 100 Peso Ostrova Robinsona Crusoe. „Alespoň začínáš poznávat zdejší folklór“ řekla Irenka. „Sotva to dopověděla, Alex Emmu začal plácat po zadku. Ta začala ječet, ale jak jsem poznala, spíše blahem.
Pomalu jsem vplouvala do tajů naší plenkařské komunity. Emma je ráda, když ji někdo plácá po zadku. To nebylo vše. Když jsme se vraceli, do domku, viděli jsme, jak na pranýři stojí nějaká žena. „To je Mirka“ řekla nám Irča a povyprávěla nám její příběh. „Má zkrátka ráda pranýř, tak, jako tady Emma plácání“. Posledně jmenovaná šla zavěšená do Alexe a bylo jí báječně. Litovala jsem, že tady s námi není Adélka, která pobývala na ostrově u svých kmotrů Davida a Irenky, ale bylo třeba, aby čas od času zajela domů, aby se neodcizila svým rodičům a to by nikdo nechtěl. David nám povyprávěl, jak spolu se čtveřicí kluků vzali člun a pustili se na moře. Jejich dobrodružná cesta se skončila na Trinidadu a Tobagu. „No, pak na mě všechny ty dětičky špoulily své pokaděné zadečky a já jim je umývala“ řekla se smíchem Irenka.
Večer jsme se přeplavily na jeden z obřích hausbótů a ubytovaly jsme se. „Je to báječná dovolená“ řekla mi mamka. „A ještě bude“ odpověděla jsem jí: „teda, alespoň pro Tebe, já tady budu pracovat a učit se, ale bude to v pohodě“ řekla jsem. „Asi budu někde chodit s babkama“ řekla mamka: „již mi to přislíbily Marie i Valérie. Byla jsem šťastná a pevně jsem věřila, že se nám tady bude líbit a zažijeme zde hodně hezkého. Další dny mi ukázaly, že jsem se nemýlila a vše předčilo mé představy.
Byla neděle a my se probudily do krásného rána. „Ahoj mami“. „Ahoj Pavli“. Přistoupila jsem k mamce, podala jí ruku: „dnes je mezinárodní den matek, přeji Ti mami vše nejlepší, hlavně hodně zdraví, štěstí, za vše ti děkuji“. Obě jsme se políbily. Ano, byl 11. květen,kdy mají všechny maminky svátek. Také na Ostrově Robinsona Crusoe to bylo znát, lidé byli svátečně naladěni.
Přišli jsme k Davidovi a Irence, kteří také zaslali svým maminkám svá blahopřání a dárky, které přišly později a udělaly velkou radost. Král George i královna Blanka měli k tomuto svátku krásný projev. Byla jsem hrdá na své druhé občanství a těchto státníků jsem si začala víc vážit, než těch Českých.
Následoval další pohodový den, kdy jsme si obě prohlížely ostrov. Během prohlídky jsme navštívily i Robinsonovu jeskyni, kde zrovna zrály kozí sýry a pěkně voněly. „Ten Robinson byl opravdu skvělý muž, když zde vytvořil osadu a dnes zde je prosperující země. Průvodci nám byli David, Irenka, ale i Emma s Alexem a další ostrované, s nimiž jsme se brzy obě spřátelily. „Jsem moc ráda, že jsme sem jely“ řekla mi mamka. „Víš, Pavli, stále vzpomínám na to, jak jsem objevila Tvou zálibu v nošení plenek. Zprvu jsem byla v šoku, ale nakonec mne Irča přivedla k rozumu. Stále mi říkala, že je to neškodná záliba a když jsem Tě přebalovala, tak mi to vůbec nevadilo, jako, když jsi byla malá, no, v něčem to je nyní lepší, nedovedu Ti to tak nějak popsat, ale ta neutralizační látka IN je v pohodě“ a mile se na mne usmála.
Celý den jsme obě takto prochodily po ostrově, koupaly jsme se a ochutnaly různé speciality. Zdejší kuchyně je opravdu skvělá a také zdravá. Nejsem přehnaným zastáncem zdravé výživy, jako vegetariáni, nebo dokonce vegani, všeho s mírou. Tady je jídlo jednak chutné,ale i zdravé. Ten zdejší vzduch také dodává tělu energii a ti pohodoví lidé, tak o tom ani nemluvím, ti jsou skvělí.
„Zítra Ti to nastane“ řekla mi mamka. „Ano, budu mít teorii i praxi, ale vůbec mi to nevadí, těším se na to“ řekla jsem. A opravdu, těšila jsem se, co nového se zde dozvím a také, že zde získám četné přátele.
Večer jsem si vše připravila na zítřejší den. Tak hodně úspěchů, ať se Ti při té stáži daří“ řekla mi mamka a poplivala mne pro štěstí: „tfuj, tfuj, tfuj“. Musela jsem se smát. „Ty mi žehnáš, jako bych šla do boje. tohle bude humanitárka, mami“ řekla jsem. Večer jsme obě ulehly a já jsem usnula tvrdým spánkem.

Pokračování příště.