Autor Téma: Karin 5, Emma a Alex  (Přečteno 418 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 794
  • Karma: 2
Karin 5, Emma a Alex
« kdy: Květen 10, 2018, 19:50:24 »
Karin 5, Emma a Alex


Karin a Adolf nasedli do auta, které si spolu koupili. Karin měla řidičský průkaz, jednalo se o ojetý vůz značky Škoda Fábia. Motor pod kapotou předl a uháněl směr Vídeň. “Moc se na ty dva těším” řekl Adolf. “Já taky, znám je pouze po Skype, tak doufám, že budou stejně tak sympatičtí” doložila Karin.
Cesta rychle uběhla a ani se nenadáli, byli ve Vídni. “Tady musím dávat pozor, je tady hustý provoz” řekla Karin. Adolf seděl a raději na ni nemluvil, aby zbytečně nerozptyloval její pozornost. Karin se dívala do mapy, taktéž měli zapnutou navigaci, která je vedla. Nakonec se jim podařilo se dostat do cíle cesty, jednalo se o kavárnu naproti vlakovému nádraží, toto místo vybrala Emma.
Byli u cíle své cesty. Zaparkovali vůz před kavárnou a vešli. Emma, Alex a Bessie již byli na místě. “Ahoj Emmo” zvolala Karin. “Ahoj, Karin, ahoj Adolfe” řekla Emma a vyšla jim spolu s Alexem vstříc. Také Alex byl bezprostřední a očividně v dobré náladě. “Rád bych poznal toho lovce, který tak hezky loví dívky na vlakových nádražích” řekl. “Dovol, abych Tě opravil. Bylo to poprvé a taky naposledy, lov skončil tak, že jsem se chytil do pasti, ale je to krásná past, z níž bych nechtěl uniknout” řekl Adolf a něžně políbil Karin. Pak dodal: “co Ty, plácale, plácáš krásné dívky po zadečcích” se smíchem řekl Adolf. “Jen jednu, víc by mi nedovolila” řekl Alex a všichni čtyři se rozesmáli. Ostatní hosté se k nim obraceli, neboť je pobavily jejich vtipné dialogy. “To jsou nějací kočovní herci” poznamenala starší paní. “Já jsem Rakušanka, tohle je Karin z Čech, tady můj přítel Alex a tohleje Adolf z Německa”. představila tuto povedenou partičku Emma.
Dali si kávu se šlehačkou a k tomu vynikající dort Sacher. „To je naše Rakouská specialita“ řekla pyšně Emma. „což, kdyby se tento moučník vyvážel na Ostrov Robinsona Crusoe“ navrhla Karin. „A víš, že máš pravdu“. Zvolal nadšeně Alex. Za nějaký čas k tomu skutečně došlo. Sacher nejprve ochutnala královna Blanka a pověst o tomto skvělém moučníku se roznesla po ostrově a brzy byl tento sem dovážen, ale to se stalo až později,nyní pokračuje příběh naší čtveřice.
„S těmi moučníky to nepřeháněj“ řekl Emmě Alex. „Proč, vždyť je štíhlá“ namítla Karin. „O to tady nejde, sportuje, má skvělou postavu, ale nesedne jí to a hned bude zaděláno na malér a pak jí musím naplácat“. „Zaděláno a pak naděláno“ řekl Adolf. Následovala opětovná vlna smíchu.
„Jak to máte s tím plácáním“? Dotázala se Karin Alexe. Ten jí ochotně vše vysvětlil. „Proti gustu žádný dišputát“ řekl s úsměvem Adolf. „Jo, někdo loví dívku na nádraží, někdo plácá“ dodal se smíchem Alex.
„Půjdeme se trochu projít po Vídni“ navrhl Alex. Všichni s jeho návrhem nadšeně  souhlasili. „Je to pěkné město“ řekla Karin a během procházky popisovala Adolfovi vše, co bylo k vidění. „i když nevidím, vše v pohodě vnímám“ řekl Adolf: „neznamená, že, pokud je člověk slepý, nemá z pobytu v zahraničí nic“. „Ano, určitě“ odpověděl mu na to Alex: „na Ostrově Robinsona Crusoe jsou také nevidomí, ti si života užívají plnými doušky, měli by jste tam také někdy zajet, je tam nádherně“. „O tom se také dá uvažovat“ na to Adolf. „Určitě, je tam nádherná příroda, pohodoví lidé a ráj plenkařů“ doplnila jeho informace Emma.
Následovala diskuse ohledně ABDL, plenek a pomůcek. „Již jsem se vše dozvěděl od Karin, ta mne zasvětila do všeho, jsem regulérní plenkař“. „Tak to máš ostrovní občanství“ řekla Emma. „Ano, cítím se jako Němec i jako ostrovan. My, kteří máme dvojí občanství, ctíme obě země, ale řekla bych, že víc to ostrovní“ opět vážně řekla Emma.
Procházeli se parkem a k jejich sluchu doléhal zpěv ptáků a cítili vůni šeříků. „Je tady nádherně“ řekl Adolf. „Ano, v Rakousku se mi líbí, ale na Ostrově Robinsona Crusoe je opravdu ráj na zemi“ řekla nadšeně Emma. „Tak to se tam budeme muset jet někdy podívat“ na to Adolf: „ještě nikdy jsem nebyl u moře, určitě bych z toho měl hodně a ty zážitky by byly na celý život“. „A nejen to, každý se tam rád vrací, je to rovnocenný domov, jako v jeho původní vlasti. Uvidíš, že budeš mít rád jak Německo, tak i Ostrov Robinsona Crusoe“ doplnil Emmina slova Alex.
„Co byste řekli tomu, kdybychom se šli podívat do Prátru“ navrhla Karin. „Jo, Prátr je skvělý“ souhlasila s ní nadšeně Emma. „Tak, půjdeme, Adolfe“ řekl s úsměvem Alex“. „Určitě, v Prátru jsem ještě nikdy nebyl“ na to Adolf a již se těšil na další skvělé zážitky.
Přišli do Prátru, kde bylo živo. „Musíte využít nejprve naše kolo“ doporučil Alex. Zakoupili lístek a již se vezli. Následovaly další atrakce. „To je skvělé, dobře, že jsme sem jeli“ řekl Adolf. „Nemáš ponětí, jak jsem tady omládl“ dodal ještě.“Ty starče“ řekla se smíchem Emma. V prátru byli do večera, po té se rozhodli, že půjdou na večeři do jedné z restaurací. „Platíme my, pozvali jsme vás“ řekla rezolutně Emma. „Tak, dobrá, příště pozveme my Vás“ odpověděl Adolf.
Večeře byla skvělá, polévka s knedlíčky a maso s bramborami. Všem chutnalo. „Dáme si nějaký moučník“ řekla Emma a objednala pohár se šlehačkou. „Aby z toho nebyla nějaká nehoda, jinak bych Ti musel řádně naplácat“ řekl zamračeně Alex, avšak Karin postřehla, že ta naštvanost je jen hraná, je to součástí jejich hrátek. Pak pošeptala Adolfovi: „dnes asi bude plácání“. „Plácání“ opakovala Emma, která to zaslechla. „Ano, plácání a pořádně“ řekl Alex a v očích mu zaplály pobavené ohníčky.
„Musíme si zajistit nocleh“ řekla Karin. „Kam byste chodili, náš byt je prostorný a jste našimi hosty“ řekl rezolutně Alex. „Určitě se pro vás místo najde“ ujišťovala je Emma. „Tak, dobrá, není zdvořilé odmítnout“ přijal jejich pozvání za oba Adolf. „Jórleidý, Jórleidý,
Jórleidý, Jórleidý, Jórleidý“ ozvalo se. „Tohle je Bernd“ řekl Alex: „je to výborný jódler“. „Mě se také tento hudební styl líbí“ na to Adolf. „Já to slyším poprvé“ přiznala Karin: „je to takové zvláštní“. „To je jódlování“ řekl Alex: „vynikající jódleři jsou v Tyrolsku“ doplnila jeho informaci Emma.
Večer příjemně plynul a všichni 4 si dali ještě láhev Moselského. „Můžete nám dát ještě dvě ssebou“? Dotázal se číšníka Alex. „Zajisté“ odpověděl číšník a přinesl požadované zboží. „Tak, zaplatíme“ řekl Alex a zaplatil.
Emmin a Alexův byt byl třípokojový. Ten jsme koupili, pendlujeme mezi Ostrovem Robinsona Crusoe a Rakouskem, ale většinou jsme na ostrově“ vysvětloval Alex. „Tak vás tady pěkně vítáme a doufáme, že se tady budete cítit, jako doma“ řekla Emma. Na Adolfa dýchla pohodová atmosféra stejná, jako u nich s Karin. V tom se ozvalo silné klepání. „Ale, hned to bude, Fredy“ řekla Emma. „Kdo je to Fredy“? Dotázal se se zájmem Adolf. „To je náš želvák, koupili jsme ho na Ostrově Robinsona Crusoe a také s námi pendluje“ řekl Alex a již šel k teráriu. „Ale, no tak, máme hosty|“ a ukázal želvu Adolfovi. „Ta je nádherná“ Také Karin se toto zvíře líbilo. Bessie se mezi tím uvelebila v obýváku a byla spokojená.
Karin a Adolf se odstrojili a všichni se sesedli v obývacím pokoji. „Otevřu láhev vína“ navrhl Alex. „Tak na zdraví a na naše přátelství“ pronesla Emma. „Jste skvělí“ řekla Karin.
Nálada byla skvělá, Emma s Alexem vyprávěli o Ostrově Robinsona Crusoe. „To musí být nádherné“ řekl zasněně Adolf. „Určitě, Tobě se tam bude líbit“ řekla Emma a spojila se s ostrovem. Následoval zhruba dvouhodinový rozhovor, během nějž byly promítány i záběry, které Karin Adolfovi věrně popisovala.
„chce se mi na malou i na velkou“ řekla Emma, vstala a v tom byl slyšet typický zvuk. „Ty ses“? „Ano, já jsem se“ špitla Emma. „To se nestydíš před hosty“? Zahromoval Alex. Karin zatahala Adolfa za rukáv a pošeptala mu“ „kdybys viděl, jak se u toho směje“. „Bože, já mám s Tebou kříž“ zaúpěl na oko zlostně Alex. Také Adolf si povšiml, že to hraje a usmál se.
„Pojď do koupelny, Ty vostudo“ řekl a již dívku vedl přes chodbu. Následovalo šplouchání vody, jak napouští vanu. „Za chvíli bude plácání“ řekla Karin: „již je nějakou dobu znám, prozatím po Internetu, ale teď to máme v reálu“.
„Au, au, neplácej mne tak“ ječela Emma. „Ta se tetelí rozkoší“ řekla na vysvětlenou Karin. Ještě chvíli bylo slyšet ječení a pak ticho.
Po hodné chvíli oba vyšli červení ve tvářích na nichž se jim zračila spokojenost. „Tak, co, pohoda“? Dotázala se Karin. „Jo“ řekla Emma a ještě přerývaně dýchala. „Přebalení a pak plácání“. „To bez toho nejde“? Dotázal se Adolf. „Jak vidíš, tak asi ne“ se smíchem řekl Alex. Emma mu vysvětlila vše o zadku, jakožto erotogenní zóně. „To já jsem ráda, když mi do něj zavedeš prst“ řekla směrem k Adolfovi Karin.
Všichni strávili pohodový víkend. Emma s Alexem ukazovali Adolfovi a Karin Vídeň. Byl čas se rozloučit. Ještě naposledy se setkali v kavárně naproti nádraží. Následovaly stisky rukou. „Tak, někdy na viděnou“.
Adolf s Karin se vrátili do České republiky. Byli pevně přesvědčeni, že se s Emmou a Alexem nevidí naposledy.
Konec příběhu Karin, autor Luba.
S touto dvojicí se v příbězích určitě budete setkávat.