Autor Téma: Znovu miminkem 8 1/2  (Přečteno 3227 krát)

Offline MiTomášekMi

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 98
  • Karma: 5
Znovu miminkem 8 1/2
« kdy: Dubna 12, 2018, 15:57:17 »
Maminka

      Spinkejte sladce řekla jsem si v duchu a zavřela dveře. Tak jo trošku to tu poklidím a pak se vrhnu na to papírování. Jak já to nemám ráda. Hloupé papíry. No nic jdu na to.
     
        Ahhhhh to je otrava. Dám si chvíli pauzu a napíšu jsi co potřebuji koupit. Plínky do vody pro Tomáška, pudr, klasické plínky a látkové, sunar ,čaj, ubrousky, Tomíkovo fotoalbum, společné fotoalbum,(Mohla bych udělat nějakou buchtu ale jakou. Ahh už vím.)míša řezy, kuřecí, jogurty, sušenky , křupky, banány, broskve, meruňky, jahody , brambory, mrkev, zelí, papriku, vajíčka, mouku, cukr. To je asi vše. Mněla bych asi dodělat ty papíry začíná bouřka. Snad to neprobudí ty moje zlatíčka. Radši je zkontroluji ale kam jsem si dala ten mobil. Aaa tady je. Ty tak roztomile spinkaj. Jééé šmudlík jak jsi drží toho méďu. No tak jdu dodělat ty pekelný papíry ať to mám za sebou. No ta bouřka se pěkně přibližuje. Jde přímo jsem. No nic jdu si hodit sprchu a taky spát. To jsou rány ještě se radši dojdu podívat jestli zlatíčka spinkaj. Dobrý oba spí. Ten Tomášek je zvláštní jak jsi na to tady rychle zvykl. Snad na nás nic nehraje ale přijde mi že ne. No to se ještě ukáže.
     
          Sotva jsem si lehla do postele a padla obrovská rána. Hned se mi rozpípal telefon a ozval se Tomáškův výkřik. Tak je vzhůru nestihla jsem ani dojít ke dveřím slyším jak Nikolka křičí mami Tomík rychle pomoc mami honem. Co se stalo. Radši tam běžím. Jsem tam během pár sekund ale celou dobu mně Nikolka volá. Když otevřu dveře. Vidím Tomíka jak se klepe v rohu postýlky, drží se za uši a něco jsi mumlá. Nikolka stála vedle jeho postýlky. „Miminko to je jenom bouřka nemusíš se bát.“ říkám a  stahuju stranu postýlky vůbec nereaguje je jak v transu. Musí se bát bouřky a né málo. „No tak Tomášku  neplakej. Já nedovolím aby se ti něco stalo. Pojď já pochovám.“ Sakra je úplně mimo co s ním. „Maminko co je s bráškou.“ „Má strach. Pojď se mnou budete spát u mě.“ Celej se šíleně třese a při každým hromu sebou šíleně cukne. Strašně blbě se nese a to jak jsi furt drží uši nepomáhá. Furt si něco mumlá ale nic mu nerozumím. Všeljak se ho snažím utěšit nic nepomáhá. Sednu si s ním v ložnici do křesla celej se mi schoulil v náručí. „Nikol potřebuju od tebe pomoct. Dojdi  ke mně do pracovny. Mám tam na stole špuntové sluchátka dones mi je prosím.“ „Běžím pro ně.“ Snad mu to pomůže. „Tomášku to je dobrý.“ On se i počáral a ani o tom neví. „Maminko tady jsou.“ „Děkuju. Tomášku povol tu ručičku tohle ti pomůže.“  Nechtěl vůbec povolit. Tak jsem se s ním chvilku prala než jsem mu strčila sluchátka do uší. Vůbec nevnímal co se kolem něj děje. „Nikolko podej mi prosím ještě telefon mám ho támhle na stolku.“ „Tady maminko.“ „Děkuju.“ Pustila jsem mu tam uklidňující hudbu snad to zabere. „Maminko já se o brášku bojím.“ „Já taky ale neboj nějak to zvládneme. A teď jsi běž hajnout a když tak zhasni a rozsviť jenom lampičku. Mi se k tobě za chvilku přidáme.“ „Jé maminko bráškovo méďu já pro něj skočím.“ Hned utekla. „Maminko tady je a vzala jsem i svýho Olafa a Svena [z pohádky frozen] já mu je půjčím. Ať ho chrání.“ Nikolka je položila všechny na Tomíka. „Seš moc hodná a teď honem do postele ať se vyspinkáš.“ „Dobrou noc a neboj se Tomíku s mamkou a plyšáčkama tě ochráníme.“ „Dobrou noc princezno.“ Nikolka si zalezla do postele. Ale Tomášek se moc neuklidňoval. Jenom sebou přestal cukat při každém hromu a přestal si mumlat. Nevěděla jsem co už dělat. Už jsem začínala být zoufalá. Ale Tomíka z ničeho nic sundal ruce z uší. Furt se ale strašně klepal a vypadal strašně mimo. Zkoušela jsem mu před očima zamávat rukou ale nebyla žádná reakce. Nevěděla jsem co dělat jiného tak jsem ho furt jen hladila a houpala. Asi po pěti minutách se na mě podíval a rozbrečel se. Tak už máme to nejhorší za sebou doufala jsem. Upravila jsem si ho v náručí a začala ho utěšovat. Pomalu se přestával tak třást. A pak i brečet. Podívala jsem se kolik je hodin a zjistila že už je to hodina od doby co jsem si šla lehnout. Zdálo se mi to ale jako o dost delší doba. Myslela jsem si že spal ale nespal prostě jen tak koukal do zdi. Ale už vnímal. Tak jsem ho vzala a položila ho do  postele. Tak aby z jedné strany mněl zeď a na druhou jsem si lehla já. Ležela jsem mezi dětmi. Hned jak jsem si lehla se ke mně Tomášek přitulil. Udělalo mi to strašnou radost. Ale furt jsem se o něj bála aby se zase neprobudil. Usnul během půl hodinky protože bouřka byla už vcelku daleko tak jsem mu opatrně vyndala sluchátka  a dala je stranou. Zajezdila jsem mu dulíčkem po rtech trochu otevřel ústa tak jsem mu ho dala do pusy. Hned ho přijal a začal dudlat byl tak roztomilej. Ale já nemohla vůbec usnout musela jsem nad tím přemýšlet. Zkoušela jsem si o tom něco zjistit na internetu. Ale nic jak mu pomoct jsem nenašla. Ale několik lidí popisovalo skoro to samé. Koukla jsem na hodiny a byly už tři ráno. Snažila jsem se usnout ale nešlo mi to. Ale nakonec jsem usla.

   „Maminko vstávej.“ „Princezno nechceš ještě chvíli spinkat. Je teprve půl sedmé.“ „Tak jooo.“

        Ahhhhh  kolik je hodin. Co ono už je půl desáté. Kde je Nikolka. Určitě šla do pokojíčku. Šla jsem se tam podívat a byla tam. „Dobré ráno maminko.“ „Dobré ráno proč jsi mě neprobudila.“ „Maminko já tě budila ty jsi chtěla ještě spinkat a mně to nešlo a ještě jsem dostala hladík. Tak jsem si vzala jugurtík. Já vím že jsi byla dlouho vzhůru s brášku už je mu líp.“ „Ty jsi moje zlatíčko šikovný. Už je mu dobře potřebuje se jen vyspinkat. A co ta tvoje plínka. Koukám jak ti vysí. “ Já se počural v noci a ráno jsem si ji nechtěla sundavat aby si se nezlobila.“ „Tak pojď já tě přebalím. Máš žížu nebo hladík.“ „Nemám  ale čajík bych si dala.“ „Tak já ti ho udělám až tě přebalím dobře.“ „Tak jo tak pojď vezmu tě.“ Vzala jsem si Nikolku do náruče a šla jí přebalit. Hned se ke mně přitiskla. Ráda se mazlila bohužel teď jsem se musela dost věnovat Tomíkovi ale je to rozumná holka tak to chápe. „Princezno co by jsi chtěl dělat než se bráška probudí.“ „Budeme se válet u televize.“ „Tak dobře princezno. Dneska se budeme celý den flákal co ty na to.“ „ A objednáme si pizzu k obědu.“  „Tak dobře. A k večeři jsi uděláme salátek.“ „Tak joo, děkuju maminko.“ „Nemáš zač. Tak hotovo chceš mi jít pomoct s čajíkem.“ „jo.“ „Tak pojď já tě vezmu.“ Vzala jsem ji sebou do kuchyně kde jsem ji položila na kuchyňskou linku a začala vařit čaj. Celou dobu jsme si povídali. Venku bylo furt hnusně ale už jen pršelo naštěstí. Byla jsem šíleně unavená. Tak jsem byla že se dneska budeme flákat. „Maminko půjdem zítra do bazénu.“ „Ano dneska jsi odpočinem a zítra půjdem plavat.“ „Už se těším.“ „Já taky musíme to pořádně naučit Tomáška.“ „Jo a pak budeme moct závodit.“ Pustili jsme si televizi a koukali na pohádky a u toho jsi povídali.   Když už byl čajík akorát tak jsem ho Nikolce podržela. Mněla radost že mám teď čas jen na ní. Vypila půlku flašky a pak už nechtěla. Tak jsme si povídali.


Tomášek

         Kde to jsem. To vypadá jak mamky ložnice. Včera mně sem mamka vlastně vzala. Páni tady je plyšáku. Počkat to jsou od sestřičky z postýlky. Já blbec jsem se musel asi včera předvést. Posraná bouřka. Snad nebudou naštvaný. Ale určitě se mi budou smát. Že neumím plavat překousli ale teď ze mě budou mít srandu. Chtělo se mi čůrat tak jsem to pustil ale byla to chyba. Cítil jsem jak se pode mnou udělalo mokro a všechno bylo mokré. Co to sakra. Nevěděl jsem co dělat. Tohle bude průšvih. Měl jsem strach. Začal jsem brečet. Jen jsem tam seděl v tom mokrém a brečel.

Maminka

     „Počkej tady, já dojdu pro brášku.“ Byla jsem u něj během minutky. „Copak se stalo proč pláčeš.“ Hned mi to došlo když jsem si vedle něj sedla. „No ty jsi tady ale vybrečel kaluž.“ Zkusil jsem zavtipkovat ale moc úspěch to nemělo. „Tak pojď já tě toho zbavím dobře.“ Pročůral se fakt hodně. Svlékla jsem ho do naha a vzala. „No ták neplakej nic se neděje. To se může stát. Já to pak uklidím. Teď oblečeme aby ti nebyla zima a nebyl si nemocnej. Tak zalepíme plínku táák a hotovo teď ponožtičky a bodíčko. No šikulka moc ti to sluší ale slušelo by ti to víc kdybys ses usmíval.“ Vzala jsem ho a položila ho vedle Nikolky. „Dobré ráno bráško proč jsi plakal a už je ti dobře.“ „Pročůral se, nech ho ať se rozkouká teď vstával.“ „Hihi to nevadí já jednou počůrala takhle mamku hihi.“ „No vidíš nic se neděje. Nikolka z toho měla srandu i když se to stalo. A ty jsi počůral jen postel. Já za to taky trochu můžu já tě večer zapomněla přebalit. Tak já ti dojdu pro kakao a čajík jo. A co princezno nakrmíš brášku já mezitím uklidím.“ „Tak jo.“
 
       „Tady máš a já jdu uklízet.“ Chvilku jsem je pozorovala a pak šla uklidit. Dala jsem vše vyprat a vydrhla jsem matraci a šla zpátky. Tomík měl už kakao vypité a už pil čajík. Vzala jsem si od Nikolky flašku a sedla jsi mezi ně do rohu gauče. Tomášek vypil skoro celou flašku. Odložila jsem flašku strnou ale dudlíček jsem Tomkovi nevracela. „Tomášku musíme jsi promluvit.“

Tomášek

        A sakra. Prolítlo mi hlavou. Jen jsem se na  mamku podíval. A začali mi téct slzy. „Neplakej nic se neděje jen se tě potřebuji na něco zeptat.“ „Hmmm“ bylo mi jasné že se bude ptát na bouřku. „Víš včera jsi mně strašně vyděsil měla jsem o tebe šílený strach. Bojíš se ještě něčeho.“ „Motýlů“ řekl jsem a furt koukal dolů. Nechtěl jsem o tom mluvit. „Dobře motýlů, a co můr taky?“ „Hlavně můr.“ „Vím že se ti o tom nechce mluvit ale řekneš mi proč se tak moc bojíš bouřky. Koukal jsem dolů nechtěl jsem o tom mluvit. „Nechce se ti o tom mluvit nevadí tak mi to řekneš třeba někdy jindy. A můžeš mi říct aspoň jestli ti můžu nějak pomoct když je bouřka. Nebo co ti pomáhá.“ „Hlasitá hudba.“ „Tak já ti seženu sluchátka dobře.“ „Hmmm.“ „Tak já tě už nechám vidím že se ti moc nechce mluvit. Tak co budem koukat na televizi nebo si chcete hrát.“  „Já bych se chtěla koukat na televizi a co ty bráško.“ „Taky.“ Bylo mi to jedno měl jsem dost práce se svými myšlenkami. Maminka s Nikolku si lehli vedle sebe. „Jdeš si k nám taky lehnout.“ Říká maminka a ukazuje na prázdné místo vedle sebe. Zakývu hlavou že ne. Když je vidím chtěl bych se taky přimazlit k mamince ale nezvládl bych se rozmyslet. Nakonec jsem se rozhodl asi po deseti minutách. A z ničeho nic spustil. „Když mi bylo osm let. Tak jsem jel s rodiči na chatu. Otec se tam hned strašně ožral. Tak se začali hádat. Pak nasedli do auta a odjeli. A mě tam zapomněli. Domů bych se nedostal tak jsem tam musel přespat ale od chaty jsem klíče neměl. Večer začala bouřka tak jsem se schoval v pod takovou stříšku na dříví. Neměl jsem kam jinám. Zatékalo tam. Byla mi strašná zima. Celou noc jsem nespal.  A druhý den kolem oběda pro mě přijeli a ještě jsem dostal. Od té doby se bojím bouřky. A z toho pak měl taky problémy. Občas se i počural nebo pozvracel. To bylo nejhorší. A taky se mi furt smáli že se bojím bouřky.“ Celou dobu jsem se koukal dolů až teď se podíval na maminku a sestřičku. Obě seděli a koukali na mě. Sestřičce tekli slzy. A maminka měla na krajíčku. Maminka se přisunula ke mně a obejmula mě. „Tady se ti nikdo smát nebude. Ani na tebe nezapomene. A ani ubližovat ti nebude.“ Hned jsem se rozplakal. I sestřička přiskočila a povídá. „Jooo mi tě ochráníme.“. Nevěděl jsem co říct. Jen jsem začal brečet. „No jen se vyplakej zlatíčko to pomáhá.“ Chtěl jsem přestat plakat ale nešlo mi to. Pokusil jsem se promluvit ale mamka mi dala prst před pusu a říká. „Ššš šš šš už si toho řekl dost jen si poplač a pak jsi můžeme povídat.“ A dala mi do pusy dudlík. Maminka mě nakonec vzala do náruče a chovala tak dlouho dokud jsem nepřestal plakat. U maminky mi bylo skvěle. Ale cítil jsem se blbě kvůli tomu že jsem obě rozbrečel. Cítil jsem jak brečí když mě objímali.

       Maminka se mnou šla do kuchyně kde vytáhla něco z horní poličky. A šli jsme se posadit na gauč. „Něco vám dám ale slíbíte mi že sníte oběd.“ „Jooo sníme neboj.“ Ozvala se sestřička. „Tak jo tady máš. A co ty miminko.“ Furt jsem seděl  u maminky na klíně. Tak jsem si vyndal dudlíček a říkám. „Asi jo.“ A hned jsi ho vrátil začal jsem ho mít rád. „Tak já tě nakrmím dobře. Ale to mi musíš dát ten dudlíček.“  Naschvál jsem ho chvilku držel v puse zubama a doufal že ji to udělá radost a udělalo.  Maminka mě nakrmila mléčným řezem. A pak jsme se jen váleli u televize. Abych řekl pravdu spíš jsem se válel po mamince. Nedokážu ani říct jak moc dobře mi bylo když se se mnou maminka mazlila. Nakonec maminka říká. „Tak já půjdu udělat obídek ano.“ „Něco jsi slíbila.“ „Neboj princezno nezapomněla jsem ale musíš vydržet do večeře. Jen to uděláme naopak dobře.“  Na to Nikolka jen  přikývla. Už zase jsem neměl ponětí co řeší. Ale moc mi to nevadilo. Maminka se během chvilky vrátila a přinesla každému dva rohlíky a k tomu jeden velký talíř na kterém byla různá zelenina a šunka se sýrem. „Promiň princezno vím že jsem říkala salátek ale obložený talíř je rychlejší.“ „To nevadí.“ Řekla sestřička a pustili jsme se do jídla. Maminka se mě zeptala co chci na rohlíček. A co budu přikusovat. Řekl jsem že na rohlíček chci obojí a přikusovat papriku tak mi maminka nandala n talířek papriku a pak od všeho trochu. A začala mně vším pomalu krmit. Snědl jsem všechno co jsem měl v talířku ale bohatě mi to stačilo. Maminka mi to nakonec dala zapít čajem. A pak odnesla věci ze stolu. Když se vrátila tak povídá. „Počkejte tu ještě minutku hned budu zpátky a pak jsi půjdeme odpočinout po obídku.“ Byl jsem tak nacpanej že jsem se nemohl skoro ani hnout. Tak jsem jen seděl a spokojeně dudlal svůj dudlíček. Maminka přišla asi za pět minut. „Tak jo půjdeme jsi odpočinout dolu je tam větší televize a gauč. Rozložila jsem ho a hajnem jsi tam. Tomíku ty asi spinkat nebudeš když jsi spal tak dlouho ale budeš aspoň odpočívat dobře.“ Jen jsem na maminku zase kývl. „A co já maminko musím spinkat.“ „No ty taky nemusíš princezno ať je to fér. Ale budete pěkně odpočívat obá. Dobře.“ „Tak jo dekuju maminko.“ „Tomášku půjdeš po svých nebo chceš vzít.“ Jen jsem na maminku natáhl ruce. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. „Tak pojď ty uličníku.“ Hned jak mě maminka vzala tak jsem si hlavu opřel o její rameno. Škoda ze jsme šli jen dolů. Chtěl jsem aby mě maminka chovala delší dobu. Dole jsme měli připravené i deky a pár polštářků. Maminka mě položila a přikryla. A pak udělala to samé se sestřičkou které jsi ještě po cestě došla na nočníček. Já sem se se ještě nepočůral ale už jsem docela potřeboval. Tak jsem to už bez problémů pustil. Maminka jsi lehla mezi nás. A najednou jsem dostal strach že se zase pročůrám. Tak jsem se rychle posadil a vyhrkl na maminku. „Há he pohuhal.“ Obě se začali smát. „Když chceš něco povědět tak jsi nejdřív musíš  vyndat ten dudlíček. Úplně jsem zapomněl že ho mám. A to nevadí udělej hají já tě pak přebalím.“ A položila mě zpátky a já se hned přitulil.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Znovu miminkem 8 1/2
« Odpověď #1 kdy: Dubna 12, 2018, 20:31:08 »
Velmi hezké, přečetl jsem to jedním dechem.
Zapůsobil na mne ten strach z bouřky, mistrovsky podané.

Offline David.Ch

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 99
  • Karma: 2
Re:Znovu miminkem 8 1/2
« Odpověď #2 kdy: Dubna 12, 2018, 23:11:26 »
luba > Zapůsobil na mne ten strach z bouřky, mistrovsky podané.

Já mu to říkal taky, velice emocionální a skvěle napsaný. ;D ;D