M, tak mi jedeme
T, máš všechno
M, jo mám, vrátíme se kolem večeře což je asi za tři hodinky
T, jo jo, ale buď opatrná, nechci o tebe znovu přijít
Když jsme vyjely lehl na mě spánek a já po chvilce usnula.
Když jsem se probudila tak jsem vyděla maminku jak na mě kouká, byly jsme už venku kde byla spousta lidí. Najednou se zastavila jedna paní a začala mluvit s maminkou. Něvěděla jsem kdo to je ale hlas mi připadal hodně povědomí. Najednou se předemnou zjevila, byla to moje nejlepší kamarádka ze školy a já se začala docela stydět ale ona mě vyvedla z omilu.
L, lucka
M, maminka
L, jé ta je ale nádherná
M, moc děkuju, ale tatínek má taky zásluhy
L, jak se jmenuje
M, nikolka
L, to je moc pěkný jméno, no já už půjdu mám sraz s kamarády. Tak aď nepřijdu pozdě
M, tak se měj, ahoj
L, na schledanou, pa pa nikolko
No byla jsem z toho dosti vedle ale na druhou stranu i ráda, lucka se mi nesmála a já pak pochopila proč. Vždiť já nejdem dospělá s myšlením miminka ale miminko s myšlením dospělého. Byla jsem svýma myšlenkama tak zaneprázdněná že jsem si nevšimla že mě maminka přebaluje. Když mi to došlo tak maminka už vyndavala novou plenku ale tahle byla jiná, byla látková a na ní bylo napsáno 'bobánek' maminka pak něco do ní vložila a začala mě do ní balit. Plenka byla o dost tlustší a já nemohla dát nohy k sobě. Když mě maminka zabalila tak vytáhla flašku a dala mi napít čaje, byl nádherně teplý a sladký. Nemám moc ráda sladký čaje, já je nejraději piju hořké ale tohle bylo velmi příjemné. Po dopití čaje mi maminka dala dudlíček zpátky do pusy a já najednou začala usínat. Zdálo se mi to jako věčnost, že jsme venku celé hodiny ale opak byl pravdou. Maminka se na mě mile usmívala a já si připadala tak pěkně až jsem usnula.
Probudil mě až hlas, někdo hrozně křičel a já se začala bát. Něco se muselo stát, kolem nás byla spousta lidí a maminka vypadala vyděšeně. Najednou jsem zaslechla v dáli neznámí hlas "zavolejte někdo sanitku, ta žena potřebuje doktora" maminka okamžitě vytáhla mobil a začala volat, asi se dovolala protože začala popisovat situaci, kterou jsem já jaksi neviděla protože jsem ležela v kočárku a viděla zděšenou maminku. Chtělo se mi brečet a po chvíli jsem se rozbrečela.
Nevěděla jsem co se stalo ale znáte ten pocit sami, když vidíte maminku jak skoro pláče, chce se vám taky a tohle byl ten případ. Jak jsem se rozbrečela tak to bylo mnohem lepší, maminka si to asi neuvědomila, protože mě vyndala z kočárku a začala utěšovat. Přitom jak mě vyndala jsem vše viděla. Pane bože to snad ne, to byly moje první pocity hned jakmile jsem viděla co se stalo. Auto totiž srazilo mladou paní s kočárkem, hned na první pohled bylo zřejmé že holčička žije ale asi přijde o maminku. Byl to strašnej pohled a hlavně pocit bezmoci, když jsem chodila ještě do školy tak mě tak učili jak pomoci lidem v ohrožení života, jenže já jsem teď miminko. To bylo docela blbé protože já té paní dokážu pomoc ale nikdo nepustí malé miminko co ani mluvit neumí a chodit taktéž, k umírajícímu člověku. Maminka mě položila do kočárku protože jsem už nebrečela ale po tomhle vyčerpávajícím pláči jsem usnula a probudila mě až maminka a taky trochu hladík. Nebo co to bylo, bolelo mě docela bříško a to víc a víc. No jo ale co s tím mám udělat. Po chvíli přemýšlení jsem na to přišla. Miminka přeci když něco chtějí tak pláčou a tak jsem se snažila plakat ale nešlo mi to. Jak na to? Co mám dělat? Když jsem přemýšlela jak na to, tak jsem si vzpomněla co se stalo venku a to docela zabíralo protože jsem najednou začala brečet. Maminka hned přišla a začala se ptát "copak nás trápí miláčku. Nemáš hladík, hmmmm plenku ne. Aha nás trápí bříško" hmm vyplatilo se držet se za bříško, maminka to očividně pochopila. Vzala mě na přebalovací pult a sundala ze mě úplně vše. Když jsem přední ležela úplně nahá tak vytáhla jakýsi olejíček a celou mě začala mazat. Tedy mě to spíše přišlo jako masírování, což nejspíš maminka zamýšlela. Když se dostala k pod bříšku tak najednou jsem začala čůrat. Nechápala jsem co se děje ale maminka asi věděla co se stane "ták už jenom zabalíme a půjdeme papat a bříško už nebude bolet" já pomalu přestala brečet. Maminka mi dala normální plenku která byla méně pohodlná než látková, ale zase jsem dostala mnohem pohodlnější dupačky. Asi nějakej kompromis, já ho sice nechápala ale budiž.
Maminka mě odnesla do kuchyně kde mě dala do vajíčka co vyndala z kočárku. Často jsem slýchala že miminka, když si je pochováte na ramenu, tak vycítí člověka s dobrým srdcem a jsou pak klidnější. Asi na tom něco bude protože u maminky v náručí jsem cítila něhu. Ten pocit nejde popsat a rozhodně se mi líbí být u maminky v náručí. Z mého snění o tom jak je to božský, mě vytrhlo zase bolavé bříško ale tentokrát jsem potřebovala kakat. Tlačila jsem ze všech sil a nakonec to vyšlo a já cítila jak se mi plní plenka. To ale nebylo jediné co jsem cítila a maminka taky. To vám řeknu tohle byl ale smrádek, člověk by řek že to nemůže být z malého dítěte. Maminka mě okamžitě vzala a šla se mnou do koupelny kde mě svlékla do naha a pak vzala žínku s vodou a umyla mě. Pak už jsem dostala plenky, tentokrát zase látkový a zpátky oblečení co jsem měla předtím "a teď už jsme čistý a spokojený miminko" měla pravdu, čistá plenka je mnohem pohodlnější. Pak už jsme šli zpátky do kuchyně. Myslím si ale že maminka věděla že se pokakám a proto mi dala normální plenku. Dříve jsem neznala svojí maminku ale teď už vím že je velice chytrá, a myslím si že by mě jako dospělé miminko i přijala. No teď už je to jedno protože jsem velikostí malá a je to super akorát mi docela chybí kamarádi, ale když se to tak vezme tak mám druhou šanci a tu nepromarním. Můj tatínek furt říkal že kdyby mohl tak se do školy vrátí a studuje jak jen to jde. Já si myslím že je to jedno.
Když tatínek přišel do kuchyně tak řekl.
T, miláčku kdy bude objet
M, asi za půl hodinky, proč se ptáš?
T, já jen že bych vzal malou ven na zahradu
M, je to budeš moc hodný, já to tu dodělám a pak vás zavolám
T, dobrá. Tak pojď ke mně beruško moje
Tatínek mě vzal do náručí a šel se mnou ven kde mě položil na deku "tak jo beruško, budeme si hrát ale nejdříve mi prozraď, jestli mi rozumíš tak tleskni dvakrát za sebou" jo jasně že ti rozumím, dvakrát za sebou jsem tleskla a tatínek se usmál "já už se bál že to co jsme spolu zažili tak si nepamatuješ, mám tě nadevše rád a to co si udělala je od tebe moc hezké. Děkuju" bylo něm vidět že je šťastný a tentokrát opravdu, né tak jako dřív. Dřív šťastný nebyl jen to hrál a teď to jde vidět. Najednou se ozvalo "dobrý den, jé ta je ale nádherná. Jak pak se jmenuje" co to bylo za hlas, koukla jsem se tím směrem a viděla lucku s mončou.
T, tatínek
Maminka, maminka
L, lucka
Monika, monika
T, to je nikolka
Monika, moc pěkný jméno
T, co tu děláte?
L, jen tak
Monika, nevíme co tak se touláme
T, aha
L, já vím co
Monika, co?
L, mohly by jsme vzít ven na procházku do parku
T, no já nevím, ale běž dovnitř a zeptej se manželky
Já jen koukala jak vejr. Maminka jim to asi dovolila protože vytáhly kočárek a jely k nám
M, tak prý můžeme ale jen na hodinku pak nikolka bude papat
T, tak jo, ale prosím vás holky. Opatrně ať se jí nic nestane. Víte přeci co se stalo dneska dopoledne
L, mi si dáme velký pozor, nikolka bude v bezpečí
T, tak ahoj beruško moje
Tatínek mě s těmito slovy dal do kočárku a pak lucka zapla fusak. Ještě než jsme vyjely tak vyběhla maminka a přinesla čaj ve flašce.
M, tak jo holky, hlavně opatrně a kdyby náhodou tak ji přebalte, doufám že umíte přebalit miminko
M, já jo je to jednoduché
L, já teda ne
M, tak ti to pak ukážu
A stěmito slovy jsme odjely. Holky si povídaly a to o tom jakej kluk je hezčí, no prostě naše holčičí žvásty.
Nějak mi to nedalo a já začala usínat, lucka to asi viděla protože začala pohupovat s kočárkem a to byl můj konec. Po chvíli jsem usnula.
Pokračování příště. Rád bych za nějaký koment, děkuju.
