Autor Téma: Velikonoční Překvapení  (Přečteno 3421 krát)

Offline David.Ch

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 99
  • Karma: 2
Velikonoční Překvapení
« kdy: Dubna 02, 2018, 00:00:01 »
Příběh je zcela smišlený.

Tohle velikonoční překvapení bude mít tři díly tak vám přeji pěkné počtení.


Ahoj, jmenuju se Erik. Chci se s vámi podělit o svůj příběh, není to sice super štastný ale takový už je život. Žiju v děckým domově protože moji rodiče se mě vzdaly, nikdy jsem je nepoznal i když jsem si to přál každý narozeniny a čekal a čekal. Nic, nikdo nepřišel a já přestal věřit. Když jsem viděl děti který adoptovaly, tak jsem ji to hrozně záviděl. Byly tak šťastný, moc jsem jim to přál, protože jsem je znal, ale taky jsem jim to neskutečně záviděl. Mě nikdo neadoptuje protože jsem jiný, né tak jak si věčina z vás myslí. Hrozně se mi líbí plenky ale hlavně jsem chtěl vyzkoušet jaké to je když se o vát někdo stará, jako o malý miminko. Jenže to nejde, nemám nikoho a kvůli tomu taky mít nikoho nebudu.

Když jsem byl menší tak jsem se v noci počůrával a vychovatelka mi dala na noc plenky. V té době jsem se hrozně styděl, nesnášel jsem je, nechtěl jsem je nosit. Zhruba po roce, jsem se počůrávat přestal. Byl jsem bez plenek zhruba tři měsíce a pak to vše začalo. Začaly mi chybět a já nevěděl jak to přejít, jak se přenést přes to že se mi to líbí. Užíral jsem se hodně dlouho, nechtěl jsem tomu podlehnout. Říkal jsem si že je to špatný a horší než drogy a tráva a já nevím co ještě.
K mím čtrnáctinám jsem to vzdal a sebral jednu plenku od přebalovacího pultu. Byl hned naproti záchodům kam jsme chodili a já si ji schoval pod triko. K mému zděšení, na to přišla jedna vychovatelka a chtěla po mě vysvětlení. Nedal jsem jí ho a tak mě poslala k psychiatrovi.

U psychiatra:

P, psychiatr
E, Erik (já)
V, vychovatelka
Ř, ředitelka

P, ahoj Eriku, jak se máš
E, docela to jde
P, paní vychovatelka si něčeho všimla
Ztuhnul jsem jak želé a doktor to vše vyděl
P, řekneš mi to prosím, jestli nechceš tak to neříkej mě to jen na tobě
E, já, se stydím
P, eriku, stydět se nemusíš. Víš, když se mi svěříš, tak já ti mohu pomoci
E, já jsem si říkal jaké by to bylo kdyby se o mě někdo staral
P, no ale, vždyť se o tebe starají vychovatelky, ale asi by si chtě maminku s tatínkem viď
E, no tak to úplně není, já chci rodinu která se o mě bude starat. Ale já myslel že by se o mě někdo staral jako a malý miminko
P, aha tak tady je zakopanej pes.
Nenechal jsem ho ani doříct větu a pokračoval dál
E, všechno to začalo když jsem měl plenky, jakmile jsem se přestal počůrávat tak po nějaký době mi začaly chybět...
Přerušil mě ve větě
P, ...a ty nevíš proč. Je to jednoduché, každý jsme jiný a každý máme jiné záliby. Řekni mi popravdě, že si se dlouhou dobu upejpal a snažil se aby si na to nemyslel
E, jo
P, tak ti řeknu jednu věc. Sice bych neměl ale ty si to zasloužíš. Pokud se ti líbí být malým chlapcem a rád nosíš plenky tak se tím netrap a užívej si toho že se ti to líbí. Skus to, uvidíš že to bude lepší a žiješ jenom jednou tak si nekaž život tím že se budeš trápit. Řeknu ti jediné, není to nebezpečný a není to protizákonné, tak proč se trápit.
E, to myslíte vážně
P, smrtelně vážně
E, děkuju pane doktore

To byl jediný člověk který mi zlepšil náladu. Už jsem se necítil tak nanic a rozhodně to bylo poprvé co jsem se štěstím usmíval. Měl jsem sice super náladu ale hned mi jí skazila vychovatelka "ahoj eriku, tak ty chceš být mimino? Ty mít rodinu nikdy nebudeš, jsi furt mimino a máš to napsané v dokladech. Tebe už nikdo neadoptuje" nechtělo se mi tomu věřit. Rozběhl jsem se do pokoje a cestou začal brečet, moc jsem si přál mít rodinu a já si to takhle zkazil. Vyčítal jsem si to, že za to můžu jen já a už nikdy nebudu mít rodinu. Z chodby jsem jen slyšel jí jak se směje a říká "hahaha kdo pak nám to tu brečí, já vím, mimino erik" pak už jsem jen slyšel jak odešla. Měl jsem vztek a třískunl jsem dveřma. Byl jsem naštvaný, ale hlavně na sebe že jsem to všechno zkazil. Potom co jsem zabouch dveře, tak přišel doktor.

P, co se stalo eriku??!
E, nikdo už mě neadoptuje protože jsem jiný a teď to mám napsaný i v papírech
Přitom jsem furt brečel, nešlo mi přestat a proto doktor zavřel dveře, sedl si vedle mě a začal mě utěšovat. Né normálně ale přišlo mi to jako by mluvil na miminko. Najednou jsem přestal brečet a jen tak ležel a koukal
P, kdopak ti to řekl
Najednou se otevřely dveře a tam stála ta vychovatelka, začala si nás fotit a řekla "mimino už nebrečí, no to je škoda. Určitě se zase rozbrečí, je to přece mimino" měl jsem na krajíčku se rozbrečet ale neudělal jsem jí tu radost
E, to ona mi to řekla
P, je to pravda
V, co není, ten kluk lže. Je to furt mimino
P, odejděte a to hned
Vychovatelka odešla a doktor začal telefonovat (ahoj jani, můžeš prosím přijít k erikovy do pokoje... dobrá tak zatím)
P, neboj eriku už to bude dobrý
Ř, co se stalo?
P, máme problém s jednou vychovatelkou....
Řekl jí vše co věděl, já jen ležel a koukal
Ř, je to pravda eriku?
E, jo je to pravda
Ř, tak jo a už neplakej, to že se ti to líbí neznamená že tě nikdo neadoptuje. Musíš tomu věřit že tě někdo adoptuje, vždiť si moc hodný kluk tak nezoufej. Já teď půjdu kouknout na kamery a jestli je to pravda tak ji vyhodím.

Když odešla tak mi doktor řekl že se hned vrátí a taky odešel. Bylo mi smutno a docela dost, bylo mi furt do breku. Když se doktor vrátil tak mi řekl "hele tohle zůstane jen mezi námi jo" a dal mi něco do pusy, když mi to došlo tak jsem se lekl a vyplivl ho "neboj já vím co si říkáš ale řeknu všem že ho máš z léčebných důvodů" řekl a vrátil mi ho do pusy. Nikdy mě nenapadlo že by to mohlo být tak příjemný cumlat dudlík, ale asi to něčemu pomohlo. Najednou jsem usnul.

Druhý den jsem se probudil a furt jsem měl dudlík v puse, a pak jsem si všiml že vedle mě sedí Eliška

Eliška, ahoj, jsi ták roztomilej s tím dudlíkem
Vyplivl jsem dudlík a
Erik, proč tu si a proč se mi nesměješ jako ostatní
Eliška, to už nechci slyšet, nikdo se ti tu nesmál a ani já ne. Smála se ti jen tak ošklivá vychovatelka. No a sedím tu protože paní ředitelka mě poprosila jestli tě tu nepohlídám. Chtěla abych ji zavolala až se vzbudíš tak tu buď a já ji zavolám
Hned mi dala do pusy dudlík a odešla. Přemýšlel jsem nad tím jestli co bude dál a nic mě nenapadlo. Nevěděl jsem co bude a to mě docela děsilo.

Ř, tak co eriku jak pak si se vyspinkal
Erik, dobře divil jsem se jak ten dudlík zabral
Ř, no víš miminkům by se dudlík nedával kdyby nefungoval
Erik, proč tu musela být eliška
Ř, všimla jsem si jak ji máš rád a taky toho že zamnou jako jediná přišla jestli jsi v pořádku. Má tě ráda a je pěkná
Erik, to říkáte jen tak
Ř, ne opravdu je hezká, a ty se jí líbíš tak za ní zajdi.
Erik, fakt?
Ř, no běž, honem

Běžel jsem za eliškou a cestou potkal doktora.

P, ahoj tak co pomohlo to viď
Erik, jo pomohlo, děkuju moc ale teď běžím za eliškou
P, tak běž
Jakmile jsem doběhl tak jsem zaklepal a když otevřela tak jsem ji hned objal
Erik, ahoj eliško, děkuju že se o mě tak zajímáš. Nikdy mi nikdo nic tak hezký ho neudělal. Mám tě moc rád
Eliška, já tebe taky a moc a na tady máš
Podala mi pomlázku
Erik, proč mi dáváš pomlázku
Eliška, protože jsou velikonoce a vím že si na pomlázku měl připravený proutky tak jsem ti ji spletla jen pro tebe
Erik, moc ti děkuju. Tak teda 
hody hody doprovody, dejte vejce malovaný
Nedáte-li malovaný
 dejte aspoň bílý
Slepička vám snese jiný

Eliška, jé ta byla ale pěkná, na tady máš alespoň čokoládu
Erik, děkuju eliško
Ř, byla opravdu pěkná, ale teď je tu pán s paní tak se pojďte představit
Eliška, tak pojď eriku

Když jsme přišli do klubovny tak se ozvalo "ahoj ty musíš být erik, já jsem Klára a tohle je Tomáš" když jsem se otočil stála tam paní a byla velice milá.

K, klára
T, tomáš

Erik, já jsem erik, a proč se ptáte
K, protože by jsme chtěli klučinu, chceme mít dítě ale nemůžu ho mít víš
Erik, tak proč si neadoptujete miminko
T, ale mi si chceme adoptovat miminko
K, chi chi chi, jo přesně tak, když jsme se dozvěděli o tobě tak jsme si řekli že jo, proč taky ne.
Erik, ale já nejsem miminko, jsem moc velký
K, pro maminku nejsi nikdy velký, neboj já taky nejsem malá ale ráda bych byla, stejně jako ty
Hned jsem se rozběhl proti nim a objal je
Erik, děkuju, děkuju moc
Když jsem je pustil, tak jsem šel za eliškou a objal ji
Erik, děkuju ti za vše co jsi pro mě udělala, jsem moc rád ale musím odejít, ale neboj budu jsem chodit za tebou
Eliška, budeš mi chybět, mám tě moc ráda
K, a co by si řekl na to že by byla eliška tvojí sestřičkou
Erik, to by bylo úplně nejlepší
T, tak jo já jdu podepsat s maminkou nějaký papíry a potom pojedeme domů tak si zabalte
Oba dva jsme se rozběhly do pokojů a začaly balit. Já měl toho docela dost ale pak se vrátil tomáš, teda táta a začal balit se mnou.

Pokračování příště.

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Velikonoční Překvapení
« Odpověď #1 kdy: Dubna 02, 2018, 09:06:04 »
Začíná to zajímavě. Jsem zvědavý co bude dál a kdy dojde na plenky.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Velikonoční Překvapení
« Odpověď #2 kdy: Dubna 02, 2018, 10:38:01 »
Velmi hezké, těším se na další pokračování, hlavně, jak se budou osudy Erika a Elišky vyvíjet.