Autor Téma: Kouzelná kniha /4  (Přečteno 2989 krát)

Offline David.Ch

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 99
  • Karma: 2
Kouzelná kniha /4
« kdy: Března 28, 2018, 05:14:33 »
V minulém díle jste četly.

Ch, nikolko miminka po obýdku spinkají víš
T, až si zdřímneš tak si spolu půjdeme hrát
N, tak dobře ale nevím jestli usnu
T, skus to zlato
Překvapivě to šlo a za chvilku jsem usnula.

Když jsem se probudila, tak jsem se lekla kde to jsem a začala se třást, než jsem si uvědomila co se stalo tak jsem to nevydržela a rozbrečela se. Nešlo to zastavit a po chvíli přiběhl tatínek celý zděšený, co se stalo, otevřel postýlku a sedl si na matraci. "Neplakej beruško, copak se stalo" přitulila jsem se k němu a řekla že jsem se jen lekla kde to jsem, naneštěstí jsem měla furt dudlík a ani mi to tak nepřišlo. Tatínek se zasmál "chichichi tady nám někdo žvatlá" když to řekl tak jsem myslela že se počůrám smíchy a vtom jsem si všimla že jsem počůraná a nevěděla jsem jak to že jsem počůraná. Tatínek mě vzal do náručí a odnesl mě na přebalovací pult. To jak mě odnesl byl ten nejlepší nepopsatelný pocit který jsem měla. Potom co mě přebalil tak mě odnesl do obýváku a tam mě položil na dečku kde bylo spoustu hraček a to nejlepší bylo že si se mnou tatínek hrál. Hrály jsme si takhle dost dlouho protože najednou táta řekl že už je pozdě a musíme ít spát, podle jeho výrazu bylo hodně pozdě asi tak kolem devátý večer protože už byla tma. Tatínek mě uložil do postýlky a dal mi pusu na dobrou noc. Docela jsem rychle usnula, ale potom mě vzbudil hluk který vycházel z chodby. Znělo to jako by někdo plakal a já jsem, chtěla zjistit kdo a proč, ale byl v tom háček. Postýlka měla velký postranice a já nevěděla jak ven, a v ten moment mě napadla super věc. Vzala jsem knihu kterou mi tatínek nechal vedle postýlky na nočním stolečku a naštěstí tam nechal propisku, sice jsem propisky neměla ráda protože tuž byla prostě tuž, ale v ten moment jsem neměla na výběr, a začala psát "otevřít postýlku" a najednou se postýlka otevřela, položila jsem knihu a potichu se plížila chodbou až jsem skončila u tátovo pracovny. Měl otevřené dveře tak jsem opatrně nakoukla, ale nic moc jsem neviděla. Byla jsem na zemi protože mi moje plenky nedovolili chodit a tak jsem se celou cestu batolila a vstát jsem taky nechtěla, né kvůli plenkám který mi to zhoršovaly ale kvůli tomu aby mě tatínek neviděl. Chvilku jsem přemýšlela jak na to, ale pak jsem zahlídla zrcadlo a v něm tátu jak pláče. Viděla jsem taky tři flašky tatranského čaje a tátu jak do sebe leje panáky jeden za druhým, ale cosi držel v ruce. Když jsem se pořádně podívala tak to byla fotka maminky která zemřela kvůli mě. Začala jsem popotahovat ale nebrečela jsem aby mě táta neviděl a potichu jsem se zase odbatolila do postýlky kterou jsem nechala otevřenou. Lehla jsem si a zavřela postýlku a pak jsem to nevydržela, musela jsem na to furt myslet. Vždiť maminka je mrtvá kvůli mě. Dávala jsem si to zavinu a chtěla jsem to za každou cenu napravit. Ale nevěděla jsem jak, přemýšlela jsem hodně dlouho až pak mi to došlo. Okamžitě jsem vzala propisku a začala psát do knihy "chci aby maminka žila" ale tentokrát se nic nestalo až na to že kniha odpověděla "život je moc draný ale obětuješ-li něco tak jí ho vrátím" to byl ale zmatek, jak obětuješ-li něco, co mám obětovat. Nemohla jsem zaboha zjistit co mám obětovat, tak jsem se znovu zeptala "a co mám obětovat" a kniha odpověděla "obětuj to co je ti cenné" pro mně je můj tatínek to nejdůležitější ve vesmíru, nechci ho obětovat. Znám ho ale maminku neznám co když se jí nebude líbit že nosím plenky nebo že si ráda hraju na malou a pak mě to cvaklo. Já si na malou ráda hraju ale malá být nechci protože mám ráda svoje kamarádky a to že bych měla být malá furt mě nebralo. Napsala jsem do knihy "obětuju svojí dospělost" neskutečně se mi třásla ruka strachy a tak to vypadalo jako by to psalo dítě a tak kniha odpověděla "tvoji matku ti vrátím a zato si vezmu tvoji dospělost, budeš znovu miminkem. Vše se stane o zítřejším úplňku ale teď se mi tu podepiš" kniha se sama zavřela jakmile jsem to podepsala a já dostala šílený strach. Položila jsem knihu a zapsala si pár věcí na papírek a dala ho do knihy, poté jsem úplným vyčerpáním usnula.

Druhý den jsem vstala docela pozdě. Otevřely se dveře a vešla terezka "dobré ráno sluníčko, ty si ale spinkala dlouho. No ale koukám že si mi udělala překvápko co beruško" to nemůže být pravda já jsem se pokakala. Když mě začala přebalovat tak jsem se studem rozbrečela, terezka mě utřela z nejhoršího a odvedla mě do koupelny kde mě umyla a osušila. Já se zmohla jen na brek a proto řekla "neplakej beruško, koukej co mám, tvůj dudlíček" dala mi do pusy dudlík a já pomalu přestala brečet, sice jsem se červenala až na zadku,  ale brek přestal. Když přišel tatínek tak na něm nebylo vidět že by brečel a ani nebyl smutný jen trochu unavený "ale kdopak nám tu leží, co beruško budeme si hrát" ráda si hraju s tatínkem, a proto jsem kývla že jo. Když mě terezka zabalila tak jsem natáhla ruce k tatínkovy že chci do jeho náručí, on to hned pochopil "ale ale ale?! Kdo pak tu chce na ruku" odnesl mě do obýváku kde jsme si začali hrát, ale dneska to bylo trochu jinak. Hrály jsme si sice chvíli ale pořádně. "Hele beruško, teď si s tebou bude hrát terezka jo?! Já musím do práce tak si zahrajeme zítra" a "ploč ne ještě dneska" zahuhlala jsem přes dudlíček, ale táta to pochopil "já se vrátím pozdě večer a ty už budeš v říši snů"objala jsem ho a pak odešel. Hrála jsem si tedy s terezkou ale sní nebyla taková sranda. Potom mě zavedla do pokoje a uložila k odpolednímu spánku.

Hned jak jsem se vzbudila tak přišla terezka a nesla láhev s jídlem. Když mi zajela savičkou do pusinky, hned mi začal téct obsah do pusy ale nebyl to sunar, tohle bylo krapet hustší a mnohem sladší. Chutnalo to po jablkách "tak co nikolko, chutná ti kašička" tak kašička, chutná dobře. Když jsem dojedla tak mě terezka odvedla do obýváku kde mě posadila na zem kde byly moje hračky, pustila mi pohádku frozen, ale mě zaujaly ty kostky který jsem měla na dečce. Hrála jsem si asi dlouho protože končila pohádka, ale nebyla to frozen ale rebelka. Musela jsem do toho stavění být dost zažraná jak špína do koberce. Najednou mi začalo kručet v bříšku, tak jsem trochu zatlačila a cítila jak se mi plní plenka. Byl to velice zvláštní pocit, ale smrádek byl k nevydržení. Naštěstí přišla terezka a když to ucítila tak řekla "hele prcku přebalíme a půjdeme hajat" s tím přebalením souhlasím, ale hajat ještě nechci. Terezka mě odvedla rovnou do koupelny kde měla nový přebalovací pult, dřív by jsme museli do pokojíku. Svlékla mě a osprchovala, pak už jen zabalila a odvedla do postýlky. Je to super mít čistou plenku. Říkala jsem si jestli vůbec usnu a jo usnula jsem docela rychle.

Pokračování příště.
Omlouvám se že to vychází až teď ale nemněl jsem dost času.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Kouzelná kniha /4
« Odpověď #1 kdy: Března 28, 2018, 08:34:48 »
Super čtení, již se těším na další pokračování.

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 339
  • Karma: 1
Re:Kouzelná kniha /4
« Odpověď #2 kdy: Března 28, 2018, 23:00:26 »
To nevadí, že je další díl za dlouho, tento díl se mi líbil a už se nemůžu dočkat, jak se to bude vyvíjet dál a jestli jí začnou miminkovská léta jako úplně malé miminko, nebo jestli jí zůstane velikost a bude si hrát dál na miminko. :)