,,V příběhu je zakletá duše“ řekl a otočil se na bok. Jeho plenka zašustila,když se otáčel. ,,Jak to myslíš?" Zeptala se a pohladila ho po plence. ,,No že do příběhu můžeš napsat všechna tajná přání a prožívat je,jako by byli skutečné.“ Usmála se ,,ale tobě se to vyplnilo ne.“ Odložil notebook,podíval se vedle sebe,nikdo tam nebyl.V počítači měl napsána slova,která byla jeho útěchou. Bylo mu do pláče ta samota byla ubíjející, v sebelítosti usnul.
Vzbudil se za tmy a po jeho těle přešel mráz.Posadil se na posteli ,,nemůžeš spát?" Ten hlas byl tichý a zároveň hrozivý. ,,Je tady někdo?" Špitl do tmy v té místnosti. ,,Cítím tvůj strach.“ Zachvěl se slyšel své srdce bít,cítil jak plnil svou plenku močí. ,,Kdo jsi?" Řekl a bál se vylézt z postele vědom si toho,že postel není dobrá obranná strategie. ,,Jsem ten,kdo ti může pomoct.“ Byl zmatený,ucítil ledový závan blízko svého obličeje.Převalil se na posteli k lampičce a stiskl vypínač.V ten moment praskla žárovka a ozval se smích.Byl tichý hrubý a urážlivý ,,chceš spatřit mou tvář?" Zachvěl se strachem,ale zvědavost byla silnější. ,,Ano.....“ vyslovil opatrně.Lampa se rozsvítila a on spatřil sám sebe.Vykřikl hrůzou a lampa zhasla ,,znám tvé touhy a tajná přání.Znám tvé hříchy,dám ti co chceš.“ Cítil jak znovu plní plenku ten strach byl silný,chvěl se po celém těle. ,,Nic nechci,běž pryč!" Vykřikl do tmy. ,,Jsi sám,nikdo tě nemá rád.Nemáš nikoho,jsi nula.Svěř se mi oddej se mi." Stále na něj ten hlas tlačil. ,,Mlč už!!!" Zakřičel a rozplakal se. Bylo ticho,ucítil úlevu,byl si jistý,že je sám.Lampička u postele zablikala a rozsvítila se.Vstal a šel do koupelny sundat svou plenku,byla notně nasáklá močí.Oblékl se a vyšel rychle ze dveří na chodbu.Šel po tmavé chodbě v baráku ke schodům,pořád měl pocit,že ho někdo sleduje.Hrdlo se mu svíralo hrůzou.
Vyšel na ulici a chladný vítr se mu opřel do tváří.Spatřil ho na protější straně,postava v černé kápi jen oči byli vidět.Zvláštně zářily on však dělal,že ho nevidí a rychlou chůzí se vydal k nedaleké benzínové stanici. ,,Když se opiješ,tak se pomočíš.Vím to a pomůžu ti,budeš se pomočovat stále i bez alkoholu.“ Dotíral ten hlas,chvilku byl příjemný a chvilku nepříjemný.Chvilku byl vlídný a potom chraplavý a hrozivý. Rychle se otočil,měl pocit že je za ním a pak zase vedle něj. ,,Kdo jsi!" Zvolal,ale místo odpovědi jen smích dolehl k jeho uším.Došel na benzinku a šel k regálu s alkoholem.Popadl vodku a šel k pokladně.Venku se zablesklo a prodejna zhasla,přišel blíž a v tom se zablesklo znovu.Proti němu ve světle blesku viděl ohavnou tvář.S hrůzou sám v sobě máchl rukou ve které držel láhev vodky.Našel svůj cíl a láhev se ranou o hlavu rozbila.Vodka vystříkla na všechny strany i na něj samotného. ,,A máš to ty svině.“ Zvolal šťastně a ve světle dalšího zablesknutí uviděl na zemi ležet ženu z níž vytékala životu potřebná tekutina. ,,Ne!Sakra, do prdele!“ Zvolal a sehl se k ní. ,,Ne to jsem nechtěl“ slyšel smích,ten smích byl děsivý a zároveň výtězoslavný. ,,Jsi vrah“ uslyšel znovu ten hlas. ,,Ne ty jsi vrah,já ne,já nechtěl.“ Plakal,byl zlomený přesně tak jak ho chtěl ďábel mít. ,,Pomohu ti,řekni zříkám se boha.“ klečel ve tmě v krvi té ženy a zvolal zlomený ,,Zříkám se boha!!" Po výkřiku těch slov, se probudil s výkřikem v posteli. Bylo ráno a jeho srdce tlouklo jako o závod.Přemýšlel,zda to byl sen a s úlevou si uvědomil,že to sen musel být.Měl na sobě mokrou plenku a když vstával z postele,kopl do láhve,která tam byla postavená a jen na dně zbývalo jednoho hltu. ,,Musel to být sen“ řekl si nahlas a zároveň ho napadla myšlenka ,,nebo nebyl?"
