Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 41  (Přečteno 2868 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Nové dětství Toma a Míši 41
« kdy: Března 02, 2018, 11:58:02 »
                                                                      Kapitola 41
                                                                     Návrat domů

Byl pátek, když jim lékař na vizitě oznámil, že může Míša do domácího léčení. Po konzultaci s lékařem se Hedvika chystala k odjezdu.  „Já jedu s tebou?“ Zeptal se Mareček s obavou, když Hedviku pozoroval „no už to tak bude a nebo chceš zůstat tady?“ Zeptala se Hedvika a vzala si Marečka na klín. Přitulil se k ní „nechci tu zůstat“ řekl Hedvice a ta ho pohladila po hlavě. „Taky nezůstaneš, ale musím vás obléknout a pojedeme domů. Tam se ti bude líbit uvidíš.“
Posadila ho na postel a připravila si věci, aby ho oblékla na Marečkovi byla vidět nervozita.  „Dáme na cestu čistou plenku.“ Řekla a položila ho na postel. Svlékla mu pyžamo a sundala plenku. Vzala ho do koupelny a postavila do vany, vzala sprchu a začala ho sprchovat. „Proč se koupu ráno?“ Hedvika se po jeho otázce zasmála „ protože jsi byl počůraný broučku.“ Řekla a namydlila ho mýdlem.  „Maminko“ ozvalo se z pokoje a Hedvika vyšla z koupelny. Byl to Míša, který ji volal „já jsem v koupelně Míšo, hned přijdu. Tomíku sedni si k Míšovi chvilku, než vykoupu Marečka.“ Poprosila Tomáše a ten si sedl k Míšovi. Šla zpět k Markovi a spláchla z něho mýdlo, pak ho zabalila do ručníku a vzala do pokoje. Posadila ho na postel a připravila si čistou plenku, kterou položila na postel. Když ho zabalila do plenky a oblékla ho, šla k Míšovi „dobré ráno ospalče. Ani si nedojedl snídani a už jsi spinkal zase. Obleču tě a pojedeme domů ano.“ Řekla mu a zkontrolovala plenku. Usoudila, že mu ji nechá, protože ho přebalila ráno před snídaní.
Když oblékla Míšu a pomohla Tomíkovi mohla se s dětmi vypravit k autu. Míšu posadila do nemocničního křesla, které ji tam připravila sestra a vypravila se k výtahu. Vystoupili na dětském oddělení „zajdeme za Filipem ještě.“ Řekla dětem a šla po chodbě směrem k herně, kde se Filip věnoval dětem. „Ahoj Filipe“ řekla a Filip zaklapl knihu, kterou předčítal. „Filipe, tobě není dobře?“ Zeptala se, když k němu přišla a sáhla mu na čelo „jsi nějaký rozehřátý“ řekla mu Hedvika.
„Nechám ti tady kluky a zajdu na sesternu pro teploměr.“  Řekla Hedvika a než Filip něco zkusil namítnout, Hedvika odešla. Mareček využil, že tam zůstal a vylezl Filipovi na klín. „Ahoj“ řekl mu a Filip se usmál „tobě není dobře?“ Zeptal se Marek a Filip zavrtěl hlavou „to je dobrý a co ty?“ Zeptal se na oplátku, ale to už se vrátila Hedvika s Aničkou. „Já mu říkala ať jede domů, ale nechtěl.“ Řekla Anička, když Hedvika Filipa změřila pomocí ušního teploměru. Filipovi ta péče o jeho osobu přišla trapná a zakroutil očima. „No 37,9 Filipe. Jedeš s námi hned.“ Zavelela Hedvika a řekla mu, ať se jde obléknout. „Mami to přejde“ řekl jí Filip rozhodně. „Tak to teda nepřejde“ odpověděla mu Hedvika a Anička pokývala hlavou. Filip se šel i když neochotně oblékat do civilu. „Tak se u nás zastav o víkendu, jestli ti nebude vadit, že bydlíme za městem.“ Řekla Hedvika Aničce „to bych ráda a děkuju, ale já musím běžet, protože mě jinak chytne staniční a budu mít zase průšvih.“ Řekla jí Anička a odešla za svou prací. Když byl Filip oblečený šli k autu, kde usadila všechny tři děti na zadní sedačku a Filip si sedl k Hedvice dopředu. „No nemáme sedačky, tak doufám, že nás nechytí policajti.“ Řekla Hedvika a vyjeli k domovu. „Proč jsi ráno jel do práce, když ti nebylo dobře. Ty už jsi měl teplotu večer viď?“ Řekla káravě Hedvika Filipovi. „Já nevím neměřil jsem se, ale myslel jsem, že jsem jenom unavený.“ Odvětil jí a Hedvika zakroutila hlavou. „Doma do postele a já ti udělám čaj.“ Řekla rozkazovacím způsobem Hedvika. „Mami, ale do hrnku prosím tě.“ Řekl jí Filip a díval se z okna, aby Hedvika neviděla, že jeho uštěpačná poznámka, mu přišla vtipná. „No jistě že do hrn…….“ Uvědomila si jeho poznámku a zasmála se „blbečku“ řekla žertovně a dál to odmítla komentovat.
Zaparkovala před domem a odpoutala klukům bezpečnostní pásy. Míšu vzala do náruče a šla s ním k domovu. Odemkla a vstoupila do domu, první co ji zaujalo bylo, že to tam příjemně vonělo „vy jste uklízeli“ usmála se Hedvika, když vešla do obýváku „jojo táty a Terezky nápad.“ Já jenom pomáhal umýt okna, proto jsem asi nastydl.“ Hedvika se usmála „no šikulové, ale teď koukej mazat do pelechu a já ti udělám čaj. „V pokoji má Mareček postýlku a já si lehnu ke klukům můžu?“ Zeptal se Filip prosebně a Hedvika se zasmála „no, tak si lehni ke klukům do pokoje.“ Vzala Míšu na přebalovací stůl, kde ho začala svlékat. „Dám ti jenom pyžamový kabátek a budeš odpočívat prcku.“ Řekla a vlepila mu pusu. Když ho svlékla, položila ho do jeho postele „Filip tady u tebe počká a já ti jdu udělat čajík.“ Přikryla ho dekou „bolí to“ řek Hedvice Míša. „Za chvilku ti dám tvůj lék na bolest ju.“ Musela počkat na Filipa, který se převlékl a posadil se k Míšovi. Hedvika šla dělat čaj a Filip seděl u Míši na posteli. „Bolí to hodně?“ Zeptal se Míši a ten přikývl. „Ještě se na mě zlobíš?“ Zeptal se Míši a zadíval se mu do očí. Zavrtěl hlavou, ale mluvit se mu nechtělo. Filip se rozhlédl po pokoji a vzal knihu, kterou tam kluci měli. „Tak víš co, já ti přečtu pohádku, než přijde máma.“ Řekl mu a začal předčítat. Hedvika zatím v kuchyni vařila čaj, když k ní přišel Tomík „mami“ zašeptal tajemně a Hedvika se k němu nahnula. „Marek se pokadil.“ Řekl a Hedvika se usmála „děkuju detektive, já udělám čaj a postarám se o něj jo.“ Tomík zakýval hlavou a šel zpět k Marečkovi, který seděl u televize a koukal na pohádky.
Když měla hotový čaj, šla do pokoje za klukama. Stoupla si mezi dveře a poslouchala Filipa, který četl Míšovi pohádku. Četl to zvláštně, měla pocit, jako by jeho hlas ji dokázal vtáhnout do děje. Přišla k němu a podala mu hrnek s čajem, který položil na zem a vzal ji láhev pro Míšu. Bezeslova mu dal savičku z láhve do pusy a pokračoval ve čtení. Míša byl trochu překvapený, ale začal pít. Hedvika sáhla Filipovi na čelo cítila, že jeho teplota stoupla. Šla do obýváku pro Marečka a vzala ho do náruče „ Musíme sundat tu plenku Marečku.“ Věděla, že byl nervózní při odjezdu z nemocnice a dalo se předpokládat, že dojde k nějaké nehodě. Vzala ho do koupelny, kde ho začala svlékat a pozorovala, že je smutný. „Ty mě dáš pryč?“ Sundala mu plenku a postavila ho do vany „proč bych tě dávala pryč?“ zeptala se, když ho sprchovala. „Kvůli tomu, že jsi se pokakal?“ Zasmála se „ty jsi truhlík s tímhle se vůbec nezatěžuj.“ Řekla mu a když ho umyla vzala ho k sobě a odnesla do pokoje, kde ho položila na stůl. Namazala ho a zabalila do čisté plenky „dám ti tričko od Tomíka a musím ti dojet pro nějaké věci špunte.Ale až přijede Terezka, nebo táta.“ Řekla to znovu, nechtěla Marečka tlačit do kouta tím, že mu bude vnucovat, aby Fandovi říkal táto, ale zkoušela jeho reakci. Mareček ale nereagoval a když ho postavila na zem šel k Filipovi, který již ležel v posteli. „Můžu k tobě?“  Zeptal se Filipa „já jsem ale nemocný“ řekl mu Filip alibisticky. A Marek se smutně podíval do země. Filip vycítil, že to skončí pláčem „vyděrači“ řekl mu Filip a bouchnul rukou o postel. Mareček k němu skočil a Filip ho přikryl. „No Filipe, myslím, že máš spřízněnou duši.“ Řekla mu Hedvika a odešla do kuchyně.
„ty tady s námi budeš…….?“  Zapřemýšlel se  „bydlet myslíš?“ Pomohl mu Filip „hmmm“ přitakal Mareček. „No já tady už bydlím a teď tady budeš bydlet i ty.“ Řekl mu Filip „a támhle je tvoje postýlka.“ Ukázal do protějšího rohu místnosti. „Ty taky nosíš plenky?“ Filip se zasmál „ ne nenosím a proč bych měl?“ Zeptal se Marečka vážně. „Protože je mají všichni.“ Filip nesouhlasně zavrtěl hlavou „ale jenom ty nejmenší, jako jsi ty, Míša a Tomáš.“ Spokojil se s jeho odpovědí a spokojeně ležel u Filipa v posteli. „Ty Marku a proč nejdeš kadit, když se ti chce.“ Zeptal se ho Filip vážně. „Mě se chce pozdě.“ Špitl Marek k Filipovi. „Ty se na mě zlobíš?“ Filip zavrtěl hlavou „nezlobím se.“  Chvilku oba mlčeli „ty ses taky počůrával?“ Ptal se Marek zvědavě. „Nepočůrával jsem se nikdy.A proč tě to zajímá pořád?“ Zeptal se Filip Marka „nezajímá“ odpověděl mu Mareček rychle. Filip se zasmál „nezajímá, ale ptáš se pořád.“ Marek se na Filipa podíval „a budete mi nadávat?“ Pokračoval Marek ve vyptávání „ne nebudeme ti nadávat. A tobě někdo nadával?“ Mareček kýval hlavou „prej smrdim.“ Řekl Filipovi a měl na krajíčku. „ Tak to už ti nikdo říkat nebude uvidíš. Jinak mu dám do držky.“ Odvětil mu Filip „to se neříká“ řekl mu na to káravě Marek. „Tak mu dám do zubů.“ Opravil se Filip a šťouchl Marka prstem do břicha. „Mám žízeň“ řekl najednou Marek a Filip vstal z postele. „Tak počkej chvilku, já ti dojdu pro čaj.“ Cítil, jak se mu točí hlava a bolí ho celé tělo. Došel do kuchyně k hrnci s čajem. „Filipe, proč nezavoláš.“ Bylo mu zle a bylo mu jasné, že za mytí oken dostal tu nejlepší možnou odměnu. „No ty vypadáš“ řekla mu Hedvika a vzala mu láhev pro Marečka z ruky. „Já tam přijdu a vezmu ti paralen. A zajedeme na pohotovost.“  Řekla a poslala ho do pokoje. Lehl si vedle Marečka a vzápětí tam došla Hedvika. Dala Filipovi prášek a čaj na zapití. Marečkovi dala napít čaje „no to budou mít všichni za chvilku.“ Řekla Hedvika a pokrčila rameny. Věděla, že tomu nezabrání, ale taky doufala, že se kluci nenakazí. Filip ji vzal láhev z ruky a přidržel ji Markovi sám. „Za chvilku bude oběd.“ Řekla mu Hedvika a šla do kuchyně pokračovat ve své práci.
Filip s Markem usnul a Hedvika měla čas na přípravu teplého oběda. Tomáš ležel na sedačce a koukal na pohádky. Vypadal zamyšleně a když mu Hedvika dala k puse čaj, lekl se. „Co se lekáš ty punťo.“ Řekla mu Hedvika a dala mu napít čaje a přitom si zkontrolovala jeho plenku. Když dopil, vzala ho za ruku „musíme tě přebalit do sucha“  řekla mu „maminko, mě se chce na velkou.“  Odvětil ji Tomáš a Hedvika mu sundala tepláky a plenku. Tak utíkej na záchod a já tam potom přijdu.“ Řekla mu a Tomáš odběhl na toaletu. Vzala počůrané plenky a šla je dát k ostatním do pračky, aby ji mohla pustit. Potom přišla na záchod, kde Tomáš vykonal svou potřebu. „Sundej si to tričko a vlez do vany.“ Řekla mu Hedvika a Tomík ji poslechl. „Já jsem se ale utřel.“ Hedvika pokývala hlavou „to nevadí Tomiku, osprchuji tě.“ Odvětila mu a umyla ho. Věděla, že se utřel špatně, ale nechtěla mu nic říkat, aby ho to nemrzelo, že mu nadává. Když ho umyla, dala mu tričko a poslala do obýváku. Sama došla pro plenku do pokoje a šla velmi potichu, protože nechtěla vzbudit kluky. Potom zabalila Tomika a dala mu tepláky. Tomík si sedl k televizi a díval se na pohádky. Slyšela domovní dveře, to se vrátila Terezka ze školy. „Ty jsi byla ve škole?“ Pokývala hlavou „ahoj Mami, no byla. Šla jsem si pro učebnice a trochu se to protáhlo. V pondělí už jedu na ostro.“ Řekla jí pobaveně Terezka. „A kde jsou zlatíčka?“ Zeptala se Hedviky „No Filip má asi chřipku a Mareček spí u něj a Míša spí s nimi v pokoji. Tomík kouká na pohádky.“ Řekla jí Hedvika a Terezka šla nakouknout do pokoje. Podívala se na Míšu, který spal s palcem v puse a šla za Hedvikou. „Jsou boží a kde mají dudana, Míša má zase palec v puse a Mareček prsty.“ Smála se, když to říkala a Hedvika ukázala na tašku z nemocnice, kterou ani nestačila vybalit. Terezka našla dulíky a šla je opláchnout pod vodou.  Šla zpět do pokoje a nahradila Míšovi palec dudlíkem. Pak přišla k Markovi a vyndala mu z pusy prstíky. Filip se probral a podíval se na Terezku, která se na něj usmála. Bezeslova potom odešla z pokoje za Hedvikou „a co ty mami, nejsi utahaná?“ Hedvika zavrtěla hlavou „ na únavu není čas, od toho mám noc abych si odpočinula pořádně.“ Zasmála se a nalila Terezce a Tomíkovi polévku.  Zavolala ho k sobě a vzala si ho na klín „já si tě nakrmím polévkou můžu?“ Zeptala se Tomíka, ale na odpověď nečekala.
Vzala si Tomíka na klín a začala ho krmit „já potom mami vezmu polévku pro Míšu a nakrmím ho.“ Řekla jí Terezka a pozorovala z jakou péčí se věnuje Tomíkovi, když mu utírala pusu od polévky, která mu tekla po bradě.


Pokračování příště……………………………………
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Nové dětství Toma a Míši 41
« Odpověď #1 kdy: Března 02, 2018, 13:00:59 »
A opět velmi hezké pokračování, již se těším na další. Je to opravdu čtivý příběh a vždy se těším na další pokračování a s napětím sleduji osudy této kouzelné rodinky.

Offline themara

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 210
  • Karma: 3
Re:Nové dětství Toma a Míši 41
« Odpověď #2 kdy: Března 02, 2018, 17:17:21 »
Parádní pokračování jen tak dál
už teď se těším na pokračování

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Nové dětství Toma a Míši 41
« Odpověď #3 kdy: Března 03, 2018, 08:41:36 »
Láska je vidět na každé části této povidky.