Slibná kariéra 11- Jak to tedy bude dál.
Ráno jsem se domluvila s Magdou,
byla jsem ráda že ty peníze mám opravdu zaslouženě a ne kvůli blbosti.
Nevím co víc o dnešku říci, počasí bylo hnusné a na všechny ve školce to mělo dopad. Nikomu se nic nechtělo, ani hrát si nás nebavilo. Rozhodli jsem se tedy že si pustíme pohádku. Děti se sedly a lehly před televizi, Adélka si sedla ke mě naklín, a mohla jsem ji pustit. Vzhledem k tomu že bylo dost pozdě mi bylo jasné že se na ni nepodíváme celou.
Nebyla ani půlka pohádky a už museli všichni postupně odcházet, slíbila jsem jim tedy že se na ni zítra dodíváme.
Už jsem byla ve třídě jen já a Adélka, jak mi seděla na klíně tak jsem cítila že asi kaká.
A: Adélka T: Tereza
T: Adélko? Ty jsi u pohádky kakala že? Chceš ještě přebalit?
A: To byla tak pěkná pohádka Terezko. Jo, chci prosím.
Dodíváme se na ni než přijede maminka?
Vzala jsem Adélku a rychle jí Teda ještě vyměnila plínku než přijede Magda. Moc se mi nelíbilo to co jsem uvnitř viděla.
T: Adélko? Nebolí tě bříško? Máš prujmik. Ne, dodíváme se na ni zítra, až tady budou všichni. To by přece nebylo pěkný.
A: Trochu bolí, já už ho měla ráno. No jo, promiň Terez. Já jsem si to neuvědomila, ostatní by byli smutní.
T: No, tak dobře. Řekni to mamince, aby o tom bříšku věděla jo! Ne že zapomeneš!
Tuuutuuuu
A: Jeeeeeee to je mamka. Tak ahojky, už se na zítřek moc těším. Dneska tu byla zábava.
Tenhle den byl pro Adélku zábavný, mě naopak přišel jako strašná nuda. Vrtal mi hlavou ten její průjem, moc se mi to nelíbilo. Doufám že to Magdě řekne.
Dneska si nikdo moc nehrál, takže naštěstí nebylo moc uklízení a mohla jsem dnes jít brzo domů. Rozhodla jsem se že vezmu mámu do nějaké dobré restaurace. Když už mám teď tolik peněz, chci z toho taky něco mít.
MT: mamka Terezky T: Terezka
T: Ahoj mami, dneska jsem doma brzo. Byl tam dneska hroznej klid. Chtěla bych zajít do té dobré restaurace na náměstí.
MT: Teda, najednou si ty peníze chceš nechat? Jinak ahoj, měla jsem se taky dobře.
T: Promiň mami, a jo ty peníze si nakonec budeme muset nechat. Magda to udělala přes ten bonus co poskytuje školka, takže to vrátit nejde. Navíc jsem si s Magdou promluvila a tak nějak chápu proč mi je dala. Mám s částí už nějaké plány. Ráda bych s tebou dneska šla do té restaurace, máš čas doufám?
MT: Aha, tak to potom jo. Mezi námy, já věděla že ti je Magda nechá. Byli jsme domluvené, ona chtěla aby jsi o tom nevěděla. Jinak moc děkuji, půjdu s tebou ráda.
Večer jsme si moc užily, samozřejmě se to rámci mezí. Ani jedna z nás nepije, jsme spíš takový slušňačky.
Nebudu vám celý večer vyprávět, byl sice fajn ale s tímhle příběhem to nemá tolik společného.
Řeknu vám jen tolik, že jsem šla spát velice pozdě.
Piiipiii Piiipiii Piiipiii
T: arrrrrgghhh, já ten budík nenávidím.
Sice se mi nechtělo ale musela jsem jít, navíc školka byla fajn. Tohle ráno bylo ale jiné, Adélka tu většinou byla první. Dneska přijely všychni jako vždy ale Adélka tu ještě nebyla, myslela jsem že zůstala doma kvuli tomu průjmu.
Nemohla jsem čekat jestli přijede, pustily jsme si tu pohádku bez ní.
Bylo už něco kolem jedné hodiny když jsem viděla do dvora vjíždět nějaké cizí auto. Dívala jsem se z okna a čekala kdo z něj vystoupí. Vyšla z něj Adélka oblečená tak jako vždy, a utíkala ke školce, auto zatím odjelo.
A: Adélka T: Terezka
Adélka ke mě přiběhla a zabořila mi hlavu do ramene jako dítě, bylo na ní vidět jak má uplakaná očka.
T: Adélko. Copak se stalo zlatíčko?
A: Terezko eeeheheheheeeeheeehe maminka měla rehhehehhee nehodu v autě eeeheheheheeeeheeehe, leží v nemocnici. Eehhehehheehheeehe
Malém jsem se taky rozbrečela, chudák Adélka. Ona byla tak strašně dětská, muselo to pro ni být strašné.
Ne, já nemůžu být smutná. Nevím pořádně ani co Magdě je. Musela jsem být silná, když ne kvůli sobě tak kvůli Adélce.
Sedla jsem si na zem a vzala si Adélka do klína, hladila jsem ji po vlaskách a utěšovala.
T: Neboj se prcku, to bude dobrý. Bude to dobrý.
Nepřestávala brečet, nevěděla jsem co s ní mám dělat.
Šla kolem nás Linda a nemohla jsem si nevšimnout že asi ví o co jde. Naklonila se k nám, pohladila Adélka a zašeptala mi do ucha tak aby to Adélka neslyšela.
L: Vem si volno a buď s Adélkou, tak dlouho jak to bude potřeba.
T: Adélko? Co bys řekla tomu kdyby jsme si udělaly dneska pěknej den? Nebudeme ve školce a vyrazíme si někam na výlet co říkáš? Co prcku?
A: eeeheheheheeeeheeehe fňuk fňuk, tak dobře, a co chceš dělat? Dodívame se na tu pohádku? Posiiiim.
T: To víš že se můžeme podívat. Počkej tady na mě ano? Dojdu se obléct a vezmu to DVD s tou pohádkou. Počkáš?
A: Dobře,.. A Vem mi zajdu.
Došla jsem tam a vzala vše co chtěla, včera si tady nechala svého zajíčka. Nedala bez něj ani ránu, uklidňoval ji.
T: Tak jo, mám všechno. Počkej, teď mě napadlo, ty jsi doma sama? Kdo tě to teď dovezl?
A: Jo, sama. Bojím se tam, je tam strašný ticho. To jsem si vzala taxík.
T:Jejda, pojď sem beruško. Ukaž, co plínka? No, půjdeme na záchod ano, přebalit.
Vzala jsem ji a přebalovala, povídali jsme si u toho. Bylo na ni vidět že ji není moc dobře.
T: Ty máš pořád ten průjmík, to bříško tě musí bolet ne? Zajdeme zítra k paní doktorce ano.
A: dobře, a Terezko? Myslíš že by jsme mohli zítra zajít i za maminkou?
T: Úděláme to takhle ano? Co kdybys zatím bydlela u nás, než se maminka uzdraví? Není to tam sice tak velké jako u vás, ale aspoň nebudeš sama.
Nechtela jsem ji nijak psychicky hrotit, ale k té doktorce jsme museli.
T: Zajdeme ráno jak vstaneš k té paní doktorce, a uvidíme co nám řekne, potom kdyžtak odpoledne za maminkou ano?
A: Dobře, a teď rehhehehhee Teda jedeme k tobě? Podíváme se na tu pohádku?
Měla strašně smutná očka, tomu se nedalo říct ne.
T: Ano, budeš u nás. Zavezu tě k nám a pak ti dojedu k vám domů pro věci co budeš potřebovat ano? Dáš mi klíče zlatíčko?
A: Neeeeeeee, já chci být s tebou a ne sama. Klíče mám v batůžku.
T: Neboj se, já mám doma ještě moji maminku. Chvilku se o tebe postará, neboj je moc hodná. Ukaž, vezmu si ty klíče.
Naložila jsem ji do auta a jela k nám. Během cesty mi v zadu usnula, asi vyčerpáním z pláče. Bylo toho na ni asi moc. Vzbudila jsem ji když jsme dojeli k nám, abych ji dovedla nahoru do bytu. Byla ještě v polospánku tak jsem ji zatím uložila k sobě do postele.
Byla malátná a připadlo mi že potřebuje zase přebalit, taky že ano. Přebalila jsem ji a zjistila že má u sebe poslední plenku.
Opravdu nevypadala dobře.
Mamka nechápala o co jde a tak jsem se jí snažila všechno rychle vysvětlit.
MT: mamka Terezy T: Terezka
MT: Co se stalo, že je Adélka u nás?
T: Mami, teď u nás chvíli bude. Magda měla autonehodu, je v nemocnici. Ještě nevím co s Magdou je, ale nechci aby byla u nich doma sama. Navíc má prujem a vůbec se mi nelíbí. Vypadá že jí není moc dobře.
MT: Aha, to je strašný. Adélka musí být strašně smutná a vylekaná. Nevadí že tu bude, dit je to naše zlatíčko. No všimla jsem si že nevypadá dobře, chudáček. Co s ní budeš dělat?
T: Jasně, ona nezlobí, Teda většinou. Taky že je, celou cestou plakala, až ke konci usnula. Zítra s ní zajdu k paní doktorce. Málem bych zapomněl, pohlídat ji chvilku? Sjela bych k jim a něco bych ji sem vzala. Chci taky zajet do nemocnice, podívat se na Magdu.
MT: Jasně že jo, já ji ohlídám. Nebudu ji raději říkat že jsi za ní jela. Chtěla by jet za váma.
T: Vzala jsem že školky pohádku kterou měla rozdívanou, tak kdyztak můžeš ji je pustit. Tady má svýho zajíčka, dej ji ho kdyžtak do postele.
MT: Neboj se, umím se postarat o dítě, tohle je přece stejné. Teda, to je roztomilý, ona je tak pěkná když spinká. Vypadá i tak ale dost smutně a unaveně. Neboj, já ji zkusím rozveselit.
Vzala jsem tedy ty klíče a jela. Rozhodla jsem se napřed zajet za Magdou.
D: doktorka M: Magda T: Terezka
T: Dobrý den, ráda bych se zeptala na jednu paní. Nejsme rodina ale starám se jí o dceru a jsme kamarádky. Jmenuje se Magda Straková. Údajně měla autonehodu.
D: Dobrý den, no neměla bych dávat informace. Nadruhou stranu pokud se jí staráte o dceru pak by nemusel být problém. Zajdu za ní a zeptám se zdá mohu dávat informace.
Oddechla jsem si když jsem slyšela že se zeptá. To je jasné že vnímá.
D: Halooooo, tak můžete nachvilu dovnitř.
Vypadal na první pohled dost unaveně, měla rozbité čelo, dost odřenin a asi něco s rukou a snad nohou.
T: Ahoj Magdo, jak ti je? Co se stalo? Budeš vpohodě?
Magda se snažila být silná, ale bylo vidět že ji něco trápí.
M: Ahoj Terezko, jsem v pořádku. Mám jen pár oděrek. Bohužel tady pár dní budu muset zůstat, nevím co budu dělat s Adélkou. Ona je doma sama, bude se bát.
T: Neboj se Magdo, Adélka je u nás doma. Přijela s brekem do školky a plakala že jsi v nemocnici. Nechám ji teď pár dní doma jestli nevadí. Byla z toho dost mimo. Vzala jsem si od ní klíče a skočím k vám pro nějaký věci, jestli nevadí. Říkala ti včera o tom průjmu?
M: Jéééé, to jsi moc hodná. Ty jsi prostě nejlepší. Dělej s ní jak uznáš za vhodné, vím že ji zvládneš, ikdyž občas zlobí. Kde je teď? Jistě, klidně jí tam vem co bude potřebovat. Co? Jakým průjmu? Nic mi neříkala. Něco vážného?
T: Adélka nezlobí, aspoň ne víc než normální děti. Teď je u nás s mojí mamkou. No včera ve školce měla průjmik a bolelo ji bříško. Říkala jsem ji ať ti o tom řekne. Nevím, zítra s ní zajdu k doktorce. Byla dneska taková unavená, malátná a půl dne prospala, ale to mohlo být i z toho že celý den probrečela.
Hele moc se omlouvám ale budu už muset jít, mám ještě jet k vám a nechci Adélku nechat dlouho jen s mamkou.
M: Hmmm, doufám že bude vpohodě, ta beruška moje. Ahoj, měj se dobře. Přijďte se mi někdy ukázat.
T: Jasně, podle toho co nám řekne doktorka se sem stavíme. Tak zatím ahoj. Brzo se uzdrav.
Musela jsem už opravdu jít ale na chodbě si mě ještě zastavila ta doktorka ptala se jestli chci vědět co jí vlastně je. Samozřejmě jsem nemohla odmítnout a tak si s ní chvilku sedla a vyslechla si diagnózu. Jak říkala Magda, nic život ohrožující se jí nestalo, ale poleží si, víc než pár dní.
D: Nějaké odřeniny, otřes mozku, zlomenina právé ruky a pohmoždění dolní části levé nohy. Dále pak tržná poranění od rozbitého skla. Není ohrožena na životě ale je nutná minimálně dvoutýdenní hospitalizace s následnou rekonvalescencí. Nejsem teď schopna říct kdy bude vpořádku, ale nemělo by to zanechat žádné následky. Opravdu se nejedná o těžká zranění. Pokud budete chtít může se dcera zítra klidně přijít na maminku podívat.
T: Mockrát děkuji, jestli je to vše tak nashledanou. Dnes už spěchám.
D: Jistě, nashledanou.
Byla jsem ráda že Magdě není nic vážného, jistě tyhle zranění musí bolet ale bude vpohodě.
Dojela jsem k Magdě a Adélce domů a vzala jen ty nejdůležitější věci. Vzala jsem 2 balíky plenek, nočník, oblečení, nějaké hračky a už mě nenapadlo co vzít tak jsem jela domů. Bylo už něco po deváté večer, takže jsem čekala že Adélka už bude spát. Když jsem došla ke dveřím tak za nimi bylo překvapivě živo, vešla jsem dovnitř a nemohla uvěřit vlastním očím. Máma stala u stolu a dělala koláčky, Adélka přitom seděla na stole a hrála si s pečením. Chtěla mámě prostě pomáhat, ale spíš jen dělala blbosti.
T: Terezka MT: máma Terezky A: Adélka
T: Co to vy dvě provádíte, chichichchi.
A: Tejezko mi pečeme. Děláme koláčky.
T: No, to vidím ty koláčku. Chichichchi jsi celá od těsta a mouky. Chichichchi ale úplně celá. Půjdeš dneska do vany. Nebo z tebe máme do rána dortík.
MT: Chtěla jsem Adélce udělat radost tak dělám buchty.
T: Jo, já tě chápu, jsem ráda. Já je taky miluji, tvoje buchty jsou nejlepší. Adélko, ale dáme si až zítra. Jenom podle toho co ti řekne paní doktorka. Co vlastně to bříško? Ještě bolí?
A: Eeehhrr joooo trochu jo. Pořád mám průjmik. Já už nechci Terezko. Byla jsi u maminky? Nebo si byla jen u nás doma?
T: Byla jsem jen u vás. Zítra můžeme za maminkou zajít, podle toho co nám řekne paní doktorka.
Nechtěla jsem jí lhát, ale bála jsem se. Kdybych ji řekla že jsem byla u maminky tak mi ani neusne a bude se pořád ptát jak, a co jí je.
Bylo už hodně pozdě, ale bylo potřeba udělat ještě pár věcí. Snažila jsem se rychle, Adélka už mi usínala v náručí.
Rychle jsem ji vykoupala, přebalila a oblékla na spaní.
