Jsem David, říkáte si, že zase normální kluk, ale já nejsem normální a toto je můj příběh.
Tento příběh je smyšlený a nepoukazuje na žádný podtext.(i když to tak vypadá)
Jmenuji se David, moje matka je Lucie a táta je Martin. Mám ještě bráchu, ale toho jsem nikdy nepoznal. Prý ho daly do dětského domova, protože když jsem se narodil tak sem jim málem zkazil plány, ale u bráchy to nechtěly riskovat.
Moji rodiče byly extrémně bohatý. Nicméně jsem byl vychováván tak nějak bokem, firmy byly pro rodiče důležitý a na mě nezbývalo moc času. Vlastnily firmu Nestlé, kde bylo vše, co se týče jídla. Byly tam značky jako kostíci, jojo, Jakobs, nutela atd... A taky Procter and Gamble kde zase byla všelijaká drogérie. Chodil jsem do firem na návštěvu, ale do jedné jsem se těšil nejvíc. Byla to firma Pampers. Nechápejte to špatně, chodil jsem i do školy kde můj prospěch byl velice dobrý. Neučil jsem se a stejnak měl vyznamenání, já totiž mám takový dar. Stačí mi, abych poslouchal učitelku a uměl jsem víc, než když jsem ležel v knížkách. Škola je super místem, jedna postarší učitelka měla problém se zavedením internetové žákovské knihy, kterou musela vyplnit na počítači, měli jsme taky standardní žákovskou. Protože jsem měl dobrý prospěch tak mě učitelka poprosila jestli nebudu místo ní psát na internet tu žákovskou a já souhlasil a protože jsem ji s tím pomáhal, nemusel jsem se učit a měl privilegia, který ostatní neměli. Její heslo bylo dosti srandovní. Bylo to „159159“ a když jsem to viděl, tak jsem se musel smát. Třískala do klávesnice neskutečnou silou. Byla to obrovská sranda, ale musel jsem se začít připravovat na výběr střední školy. Nevěděl jsem, kam půjdu, ale rozhodně jsem chtěl řemeslo a rozhodl jsem se být elektrikářem, protože mě to neskutečně bavilo a docela mi to i šlo. Jenže táta chtěl, abych šel v jeho šlépějích a byl ze mě podnikatel. Řekl jsem mu že budu pokračovat a budu podnikatel, ale musím mít nějakou školu a nechci skončit se základním vzděláním. Odpověď zněla "to máš pravdu" a takhle naše debata skončila.
Jednoho dne jsem měl narozeniny, ale byly vždy dosti nudné. Chtěl jsem zpět brášku, ale nebyla šance, že by mi rodiče řekly kde je, spíš co sním je a jak se mu daří. Mé nevyslovené přání sfouklo svíčku a já nebyl dosti šťastný. S bráškou by to byla o dost větší sranda. Nebojte se, umím si to vynahradit i jinak. Nevím proč ale když jsem měl jít do firmy pampers, tak mě popadl krásný ale neznámý pocit, nikde jinde jsem ho neměl ale vždy jsem si to užíval. Jednoho večera mě napadlo jaké to asi je se starat o miminko a více jaké to je být miminkem. Protože jsem viděl, co vše se vyrábí pro miminka a mě se to strašně líbilo, bylo to strašně jemné a hrozně příjemné na kůži. Nicméně vše bylo jaksi malé ale krásné. Nevím, jak se mamka dozvěděla, že jsem si prohlížel ty oblečky, asi jí to řekla šéfová a poradila jí, ať si se mnou promluví.
D, david
M, mamka
T, taťka
M, ahoj
D, čau, o co jde?
M, chtěla bych si s tebou promluvit
D, a o čem
M, o tom jak si byl ve firmě a koukal jsi na ty oblečky pro miminka, ale koukal si se, tak nějak jinak co mi řekla šéfová té firmy
D, já nevím, o čem to tu mluvíš.
M, mě se bát nemusíš, vím jak si pozorný že se chceš zapojit do chodu rodinné firmy a že by ses raději věnoval elektru, ale mě to říct můžeš. Vím, že to není lehké. Nemáme na tebe tolik času, kolik bychom chtěli. Nicméně ti můžeme toho hodně dát, jen musíš chtít a nemyslím tím peníze ale zážitky a prožitky.
D, dobrá, eh no já no to ehh zaujalo mne to, jak je to hebké a měkké
M, ale tím to nebude, no tak
D, přemýšlel jsem, jaké by to bylo starat se o miminko, ale víc jaké to je být miminkem. Víš, ona, ta představa toho že se o mě takto někdo stará, mě dosti zaujala.
M, a proč tě to zajímá? Ale asi chápu, nedáváme ti tolik lásky, nebo pozornosti?
D, no miminka nosí plenky a nemusí se o nic starat, staráte se o mě jak jen to jde, pozornosti mám dost, ale o miminka se prostě stará jinak
M, aha, mám ještě nějakou práci, takže si ještě promluvíme
D, dobrá, tak ahoj. Nebudu tě rušit.
Jen jsem odešel z maminčiny kanceláře a zavřel dveře. Chtěl jsem si srovnat myšlenky ale nějak se mi to nedařilo, furt jsem na to myslel a nedalo mi to spát. V posteli jsem se furt převaloval a nemohl zabrat. Popadla mě představa toho, jak by se usínalo, když by mi maminka přečetla pohádku, bylo by to úplně super. Nad těmito představami jsem po dlouhé době usnul.
Následující den mi taťka řekl, že potřebuje trochu pomoct. Řekl mi:
T, potřebuju, abys zašel do dvou firem na kolaudaci, a neboj, já vím, že se v nich vyznáš líp jak já
D, jaké máš na mysli
T, je to firma v Kolíně nad Rýnem, což je v Německu a jsou to firmy "New baby" a "Pampers"
Znělo mi to docela divně, buď o ničem neví a nebo ví vše
D, proč tam nezajdeš sám?
T, protože budu na druhém konci světa a nestihl bych to
D, aha tak dobře, zajdu tam. Říkala ti něco maminka?
T, ne ale chce abych za ní přišel, tak cos provedl
D, nevím ještě jsem s ní nemluvil. Měla na spěch, ale řekla mi, že se mnou chce mluvit
Nerad jsem rodičům lhal, ale nešlo to jinak, kdyby se to dozvěděl teď tak bych se do firem nejspíš nedostal
T, jo aha, já mám taky na spěch
D, taťí řekneš mi co se stalo s bráškou nebo alespoň jméno
T, eh no, já ti to jednou řeknu, ale teď mám docela fofr, takže někdy jindy dobře?
D, slib mi to!
T, eh, no dobrá slibuju, že ti to povím ale né dnes, mám naspěch
D, tak ahoj, nebudu rušit
T, ahoj Davčo
Cože? Davčo?! Vždy mi říkal Dejve a teď tohle. Nevím co má v plánu ale on zase neví o mě co mám v plánu já.
V 10:00 mě vyzvedl šofér a řekl "Pane chrástecký, váš otec mi řekl, že nejdříve do firem a pak jsem vám plně k vašim službám". Dobrá a říkejte mi Dejve. Ano pane, teda Dejve. Dobrá tak jedeme do firmy Pampers a po obědě jedeme do New baby. Až to objedeme, tak zajedeme do restaurace. Bude tam čekat moje mamka. "Jak si přeješ Dejve"
Vyrazili jsme. S tímhle šoférem jsem jezdil hodně rád, znal jsem jeho syna. Byl to dobrej chlap, pracoval jako elektrikář a byl známí tím, že dělal elektriku i na Pražském hradě. Od něj jsem se učil elektro a hodně mi toho vysvětlil. Je to super kamarád ale je o sedm let starší a rozhodně zkušenější, když se ho na něco zeptám např. jak funguje motor tak mi to vysvětlí a když nechápu tak se mi to pokusí vysvětlit jinak a je hodně trpělivý.
Poté co jsme dorazily do firmy pampers, tak jsem zašel za šéfovou, aby mi řekla nějaké novinky
D, david
Š, šéfová
Ř, řidič
D, dobrý den, tak co je nového
Š, dobrý den pane chrástecký, máme tu pár novinek, které byste měl vidět ale nejdříve vás provedu po provoze
D, dobrá tak jdeme
Š, tudy prosím
Sice jsem firmu znal, ale dávalo mi to možnost se ptát
D, tak, ohledně těchto plenek, ty jsou tu nové nebo jsou předělané?
Š, ty jsou tu nové na žádost vašeho otce vytvořit nový druh plenek tak jsme vymyslely tyto, jsou to plenky Pampers Pants které se natahují jako běžné spodní prádlo a díky nim naše prodeje vzrostly o 17%
D, to je skvělé, otcovi jste to řekly?
Š, ne ještě ne, mysleli jsme, že by jste to chtěl vědět jako první
D, dobrá tedy uděláme malou změnu, udělejte z nich dva druhy jedny holčičí růžové a jedny klučičí modré, tyhle necháme jako neutrální bílé
Š, jak si přejete ještě něco pane
D, vezmu si jich pár a ukážu je otci
Š, dobrá než odjedete, budou připravené
D, děkuji, můžeme pokračovat
Nic nového v té firmě neměly, ale docela jsem měl obavy, aby mi vyšel ten můj tah, tátovy by se nelíbilo snížení prodejů jen kvůli tomu, že já mám nějaký nápad. Chtěl jsem modré plenky, protože jsem měl modrou hodně rád.
Když už jsme se vracely k autu tak tam stála paní s těmi plínkami a dala nám do kufru tři balení a řekla "tak doufám, že se budou líbit vašemu otci a proto, aby se líbili i vám je tam vaše velikost "cože, já nemusel nic podniknout, aby jsem se dostal k plenkám. Byl jsem docela rád a paní vypadala nervózně "nebojte se, mě se docela líbí a když se něco mě líbí tak se to bude líbit i otci" potom jsem si sedl do auta a vzhledem k tomu že bylo 12:12 tak jsem zavelel
D, řidiči jedeme na oběd, mám docela chuť na čínskou restauraci
Ř, zajisté, znám tu jednu dobrou čínskou restauraci
D, dobrá tak jedeme
Ř, jak si přeješ dejve
Když jsme zastavili u restaurace tak říkám
D, jdeš taky, účet jde na mě
Mám totiž svojí platební kartu a nějakou tu hotovost (cca 201K) beru si vždy méně pro případ, kdyby jsem ji ztratil
Ř, já přeci nemohu vás takhle využívat
D, jaký pak využívání vždyť je to jen oběd, tak zaparkujte a jdem
Ř, jak si přeješ dejve
Měl jsem k obědu rýžové nudle s olihněma ve vasabi a bylo to docela dobrý
R, mnohokrát vám děkuji pane
D, neříkej mi pane, připadám si starej a nemusíš mi děkovat, přece nebudeš o hladu. Jsme jenom lidi no ne? A přec jenom mě vozíš kam já potřebuju, jen proto že nemám řidičák
Ř, to ano dejve a navíc je to má práce za kterou dostanu zaplaceno
D, tak to ber jako benefit a teď už jedeme do firmy New baby
Ř, jak si přeješ dejve a děkuju
Do New baby jsem se opravdu těšil, protože jsem měl plán. Když jsme dojely namísto tak nás čekala šéfová, ale byla to ta šéfová, která mě práskla takže nevím jak se sní vypořádat, napadlo mě, že budu hnusnej a dám jí výpověď ale to by mamku jen utvrdilo že má pravdu. Takže co sní, hmmm úplatek nebo né, nevěděl jsem si rady, takže jsem vymyslel jiný plán. Bylo to tak že si v tajnosti ofotím nějaký ten obleček a vyšlo mi to, protože si nikdo ničeho nevšiml. Žádné změny v provoze naštěstí nebyly, takže jsme mohly odjet. Ale než jsme odjely tak si mě šéfová zavolala do kanceláře
Š, šéfová
D, david (já)
D, o co jde?
Š, omlouvám se, jestli jste měl kvůli mě nějaké problémy, ale považuji to za správné rozhodnutí. Chtěla jsem vám nabídnout, že pro vás něco udělám, ale nevím co
D, já nevím jak vám to říct, ale chtěl bych miminkovské oblečení s těmi motivy ale vše v mé velikosti
Š, takže nějaké body, dupačky a overal
D, ať je to co je to tak ano to chci
Šéfová se jen otočila a začala mluvit do rozhlasu "paní Stránská pojďte sem nahoru
A po chvilce přišla
Š, změřte si tady pána a ušijete mu na míru body, dupačky a overal. Pak s vámi půjde dolů a vybere si motivy a barvy
D, dobrá tak na to zapomeneme, ale mamce o tom neříkejte, řeknu jí to sám, až uznám za vhodný jí to říct.
Š, děkuji a nic vaší mamince neřeknu
Poté co mě paní změřila tak jsme šli dolů ke strojům a tam jsem si vybral krásný motivy. Většinou jsem řekl paní, že chci tento ale větší, oni totiž byly všechny krásný ale malý. Paní mi odpověděla, že to bude mít hodové asi tak za tři dny.
S těmito jejími slovy jsem odešel do auta.
D, jedeme, do té kavárny za mamkou
Ř, dobrá
D, až tam přijedeme, tak počkejte v autě a nebo v kavárně ale byl bych rád s mamkou o samotě
Ř, jak si přeješ dejve
Pokračování příště.
