Autor Téma: Jedná dívka, Jedno přání  (Přečteno 3416 krát)

Offline Kralka

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 171
  • Karma: 6
Jedná dívka, Jedno přání
« kdy: Února 21, 2018, 15:50:14 »
Slyšela jsem odemykání dveří a věděla že mám průšvih. Žiju jen s maminkou a ta o ničem neví. Mám totiž jedno tajemství. Ano, líbí se mi plenky, a chovat se jako malá.

Teď ale trochu o mě, aby jste vůbec věděli kdo jsem.
Jmenuji se Lucka a je mi 17 let. Baví mě sportovat a lenošit. Naše rodina je celkem chudá takže si nemůžu dovolit žádné lepší školy. Chodila jsem na střední školu zemědělskou.
'Hmm, měla ze mě být zahradnice. '
Škola mě vůbec nebavila a tak jsem z ní odešla a zůstala doma. Mamku z toho málem švihlo ale nakonec jsem si našla místo v nějaké továrně u pásu a ona mě nechala být. Sice to taky nebyla moje práce snů ale aspoň jsem pořád neseděla doma a měla vlastní peníze.
Další z věcí co mě zajímá jsou plenky ale o tom nikdo neví. Přicházel ale čas kdy se to měl někdo dozvědět.
Jeden den nebyla mamka doma a tak jsem vytáhla svoje skromné zásoby plenek a hrála si.
Byla jsem v obýváku a slyšela mámu jak odemyká. Jestli otevře dveře tak mě hned uvidí. Rychle jsem se snažila utéct do pokoje, ale pozdě.
M:máma
L:Lucka

M:Lucie!!! Tak si normální!!?? Co si myslíš že děláš.
L: promiň mami. Já ti to vysvětlím. Moc se omlouvám. Mě se prostě líbí plenky. Nevím co s tím mám dělat.
M: Cože? Takový prasárny já doma nechci. Vypadni pryč. Okamžitě si zabal svoje věci a vypadni!!!! Takový prasečiny u nás doma nechci. Fuuuuuj. Prase!!!
L:eeehheeehheeehee mami eehehhehehhehehhhe hhehehhehheehe mami eeheheheeeehhee přece mě nemůžeš vyhodit. Eehhehhehehhehhheeehhe
M:to sis měla rozmyslet než tě napadlo dělat tohle. Můžu tě vyhodit kam chci. Tohle je můj byt a tohle tady opravdu dělat nebudeš. Vypadni, a nevracej se!

Věděla jsem že to mámě bude vadit, ale že až takhle jsem si nemyslela. Co jsem podle vás měla dělat? Doma jsem zůstat nemohla. Vzala jsem si svoje věci a odešla. Neměla jsem moc kam takže jsem šla chvíli do kavárny a nechala si vše projít hlavou. Domů se vrátit nemůžu, nikoho nemám. Peněz mám celkem málo ale snad se za to sežene nějaké ubytování. Začala jsem tedy počítat a vyšlo mi že to nestačí ani na nejmenší hotel. Alespoň ne na delší dobu. Hledala jsem ve městě a našla jeden který by mohl tak na týden vyjít.
L:Lucka R:recepční
L: Dobrý den, chtěla bych se ubytovat. Kolik je za nejlevnější pokoj?
R: Dobrý den, vítám vás u nás v hotelu. Přála by jste si tedy pokoj nejnižší kategorie ano? To by bylo asi takhke...

Ukázala mi tabulku cen a naštěstí tam byla cena nejnižších pokojů docela nízká. Jak tak počítám zjišťuji že to vyjde akorát na 5 dní.

L: Děkuji, vzala bych si tedy ten nejlevnější pokoj. Lze platit hotově doufám?
R: Ano, hotovost přijímáme. Ovšem platbou předem.

Tak a bylo to, sice na 5 dnů střecha nad hlavou, ale bez peněz.

Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Ubytovala jsem se a začala brečet. Neměla jsem co jíst, co dělat, skoro ani kde být. Navíc mě před týdnem vyhodili z práce, ne nebyla jsem líná ale museli propustit nějaké lidi a já byla nová. Vůbec se mi v tom pokoji nelíbilo, nevěděla co mám ale jiného dělat. Jediné co jsem měla bylo pár kusů oblečení, nějaká kosmetika, osobní věci a plenky. Nenapadlo mě nic lepšího než si je nasadit. Měla jsem skoro celý balík, takže jsem si řekla že si poslední den volna užiju. Dala jsem si na sebe plenku a užívala si ten pocit. Nevím ani kdy ale prostě jsem v ní usnula. Měla jsem štěstí že je to samostatný pokoj.

Ráno jsem se vzbudila dost pozdě. Úplně mokrou plenku jsem měla pořád přilepenou na sobě, dost jsem páchla močí. Dala jsem si rychhlou sprchu a přemýšlela co budu dělat.

Nechala jsem vše v pokoji a snažila se trochu vzchopit, šla jsem do města, zkusit si najít nějakou práci. Celý týden jsem nedělala nic jiného než chodila po městě a hledala kdo by zaměstnal mladou holku bez maturity, vyučního listu a zkušeností. Nastal konec týdne a já už neměla z čeho platit hotel, musela jsem vzít své, za ten týden už hodně špinavé věci, a jít zase jinam.

Přemýšlela jsem kam se vrtnout. Zkoušela jsem zavolat pár kamarádkám ale žádná mi nemohla, nebo spíš nechtěla, pomoct. Pořád jsem tak nějak doufala že najdu nějakou práci. Neměla jsem kde být a tak jsem nakonec musela tu noc strávit na lavičce.
Byla jsem několik dní v hotelu, ale pračka stála peníze navíc, které jsem neměla. Pár kusů oblečení které jsem průběžně nosila už bylo celkem špinavé. Kdybych jen věděla že na ulici budu víc než jednu noc.

Moje hledání práce dopadlo tak že jsem žádnou nenašla a ve stavu v jakém jsem byla už to ani dál nešlo.

Jedna z mála věcí co mi zůstala byl deník a tužka. Napadlo mě začít si psát zápisky z ulice.

1. den
8:00
Musela jsem odejít z hotelu. Neměla jsem žádné další peníze na zaplacení a tak jsem musela někam dál. Volala jsem všem kamarádkám co mám v seznamu ale žádná mi nemohla 'nechtěla' pomoct.
Nemám co dělat a tak jdu dál hledat práci.
15:00
Obešla jsem nějaké další firmy ale nikde nemají práci pro mě. Potkala jsem na ulici moje kamarádky od té doby co si pamatuji. Ani jedna z nich neměla sebemenší zájem se se mnou bavit a ještě mi začaly nadávat. Opravdu jsem dost špinavá a docela smrdím. Chápu že
 pro mě nikdo nemá práci, vypadám už jako bezdomovec.
20:00
Nemám kam jít, budu muset zůstat přes noc na ulici. Docela se bojím, takhle jsem nechtěla nikdy skončit.

2. den
5:00
Vzbudila jsem se hodně brzo. Lavička nebyl nejlepší nápad. Bolí mě záda a navíc přes noc očividně pršelo. Jsem celá mokrá a neni mi vůbec dobře. Všude kolem mě chodí lidi, asi do práce, školy a nevím kam ještě. Musím někam pryč, je kolem mě moc živo.
6:45
Našla jsem si místečko v jednom podchodu. Nikdo tady asi nechodí a je tu teplo a sucho. Sice je tady trochu bordel a smrad ale vzhledem k tomu jak mi je to ujde.
—————————————

Bylo mi fakt špatně a zase jsem usnula. Všechny věci jsem měla u sebe, tedy kromě plenek které jsem už nechtěla sebou všude tahat. Byla jsem v suchu, v teple. Měla jsem na sobě sice pořád to mokré oblečení ale nedalo se nic dělat.
 Vzbudily mě nějaké hlasy a dost jsem se lekla. Stály kolem mě asi tak tři dospělí chlapy. Úplně jsem v té chvíli zamrzla a nemohla říci ani slovo. Lekla jsem se tak že jsem začala brečet. Byla jsem v šoku a čekala co se bude dít, jediné co jsem udělala bylo sedět, dívat se na ně a brečet. Jeden z nich začal mluvit.

Já jsem Petr, tohle je Adam a Mirek.
A: Adam P: Petr M: Mirek L:Lucka

A: Seš normální Petře? Buď trochu vpohodě. Nevidíš že se bojí.
Neboj se holčičko. Proč pláčeš? Neboj se, my ti nic neuděláme.
P: Promiň, nechtěl jsem být hnusnej.
M: Adame, ty to s dětmi umíš ne? Vem si ji na starost ať tak neřve.
A: Nechcete raději ode mě vypadnout a nechat mě bejt?
P-M: No jo ty hrdino. Však mi tě nepotřebujeme. Užij si to s tou holkou.

Petr a Mirek odcházeli pryč a u toho volali: Ne že ji zase zahodíš někam do křoví. Chachachachahcha

Začala jsem se bát ještě víc. Ti dva co odešli mi přišli dost zlý.
Bála jsem se a tak jsem zvedla s chtěla utéct. Zakopla jsem a spadla.

A: Ne, neboj se. Oni si jenom dělaj srandu. Nic ti neudělám, chci ti pomoct

Trochu jsem se uklidnila, ale byla jsem opatrná.
L: Kdo jste? Proč mi chcete pomoct? Jak?
A: Aleeee, tobě ta pusa najednou jede. Tak předně přestaň brečet. Pojď sem.

Moc jsem se už nebála ale nešla jsem k němu, naopak jsem se trochu odtáhla.

A: Notak, sakra, pojď sem.

Vzal mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Nevěděla jsem co se bude dít. Lekla jsem se a zavřela oči. Moment, nic mi neudělal. Dal mi ruku na čelo.

A: Holka, ty celá hoříš. Pojď deme.
L: Kam? Já nikam nechci. Eeeheeehheeehheeehee pčik rehhehehhee

Zase jsem začala brečet ale bylo mi opravdu špatně.

A: Neboj se a pojď.
Šla jsem tedy s ním a on mě vlastně zachránil. Několikrát jsem se po cestě poblinkaka. Dovedl mě do centra pro lidi na ulici. Ne do domu pro bezdomovce, ale pro lidi na ulici. Což jak jsem později zjistila, je dost velký rozdíl.
Během cesty jsme o sobě pořádně ani nevěděla.
Daly mi tam léky, ubytování, jídlo a nějaké oblečení. Mohla jsem tam zůstat a vyprat si i své oblečení. Dostala jsem pokoj s Adamem, potřebovala jsem prý hlídat kdyby mi bylo hůř. Nevadilo mi být v pokoji s chlapem, navíc byl docela fajn.

A: Kolik ti vlastně je? Jak se jmenuješ a proč jsi skončila na ulici?

L: Hmmm.....
A: nemusíš mluvit jestli nechceš. Jde vidět že ti není dobře.
L: kucky kucky kucky
Podal mi čaj a nějaké kapky..
A: Zítra by ti mělo být lépe.
L: Jsem Lucka, je mi sedmnáct. Mamka mě vyhodila z bytu.
A: A proč jsi skončila na ulici? Neměla si peníze? Nebo práci? Co škola? Taková malá holka nemá na ulici co dělat.
Budu se ti snažit pomoct. Je to moje práce.
L: Nejsem malá. Byla jsem týden v hotelu. Do školy nechodím, nechala jsem toho. Praci jsem hledala ale nikde mě nechtěli. Vypadám jako bezdomovec. Co je vlastně tvoje práce?
A: Pardon, tak si mladá no, ale i tak na ulici nepatří. No, já jsem sice bez domova, mám ale jako práci pomáhat takovým lidem jako ty. Jinak se jmenuju Adam, a je mi 48. Neboj se, jak ti bude lépe tak se vykoupeš, čistě oblékneš a mám pro tebe práci, Teda jestli budeš chtít. Teď si odpočiň.

Usnula jsem a pocitem že se mi snad konečně začne dařit. Byla jsem alespoň prozatím v bezpečí.
Mám vás všechny ráda!!!!! :D :D

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Jedná dívka, Jedno přání
« Odpověď #1 kdy: Února 21, 2018, 17:05:44 »
Pěkné, bude další pokračování?

Offline Kralka

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 171
  • Karma: 6
Re:Jedná dívka, Jedno přání
« Odpověď #2 kdy: Února 21, 2018, 19:31:40 »
Ahoj, určitě ano. Doufám.
Mám vás všechny ráda!!!!! :D :D

Offline gumplík

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 339
  • Karma: 1
Re:Jedná dívka, Jedno přání
« Odpověď #3 kdy: Února 22, 2018, 00:31:44 »
Senza, už se těším na pokračování a co má pro ni za práci? :)