Slibná kariéra 10 Velké překvapení
Návrat z hor
Ahoj všem, moc se omlouvám že dlouho nevychází žádné povídky, mám málo času a nechci psaní uspěchat. Snažím se aby každá povídka měla něco do sebe.
Máma mě vítala s úžasným obědem a předávala mi poštu. Máme spolu domluvu, že si nebudeme navzájem lézt do dopisů a pošty. Měla jsem tam jen pár reklam a nic důležitého jsem ani nečekala, když v tom jsem spatřila výpis z účtu. Většinou mi nic takového nechodilo a tak jsem byla dost překvapená.
MT- máma Terezky
T- Terezka
MT:Nevím vůbec co to je. Viděla jsem že je to výpis z banky tak jsem ti do toho raději nelezla.
T:Jo, díky. Docela se divím, nikdy mi nic takovýho nepřišlo. Hned to otevřu.
Otevřela jsem to a skoro se mi zastavilo srdce. Čekala jsem nějaké nezaplacené věci, ale nikdy ne tohle. Začala jsem brečet a mamka se hrozně bála co se děje.
MT:Co se děje Terezko? Co tam máš? Něco špatného?
T:Mamiiii, podle tohohle papíru mi na účet přišlo 5 milionů korun. Jak? Co? Kdo?
Nemohla jsem v té chvíli vůbec přijít na to co se děje. Mamka napřed taky nechápala, ale nakonec ona byla ta které svitlo.
MT: Počkej. Kdo je na pozici zadavatele.
T:Proboha. Magda. Já věděla že mají hodně peněz, a taky říkala že mi chce ještě nějak poděkovat za Adélku. Tohle bych Teda nečekala.
MT: Nemůžu ani pořádně myslet. Co budeme dělat?
T: Mami, ty peníze si nechat nemůžeme. Nebylo by to správný.
MT: To máš pravdu. Ale co budeme dělat? Nejlepší by asi bylo kdyby ses za ní stavila a vysvětlila jí to.
T: Jo, máš pravdu. Zítra jak pojede Magda pro Adélku tak si s ní promluvím. Tohle přeci nejde.
Pravda je, že bych ty peníze využila dobře. Nemůžu si ale přece nechat tolik peněz.
Zbytek odpoledne jsem strávila vybalováním věcí z hor, ani bych neřekla že mám tolik oblečení. Skončila jsem až kolem osmé večer, prostě strašný.
T: Acccchhhhhhh joooo.
MT: Copak? Moc vybalování? Chceš pomoct?
T: Ne, děkuju. Mám to už všechno hotový. Jen mi přijde že je tady strašný ticho, nuda a klid. Byla jsem teď skoro týden pořád s Adel, to je moc živo.
MT: Však neboj, zítra jdeš přece zase do práce, tak se nudit nebudeš.
T: No jo, máš pravdu. Půjdu už raději spát. Dobrou noc.
MT: Dobrou noc zlatíčko.
Ráno jsem opravdu musela do školky. Docela jsem se už těšila, nebavilo mě pořád být doma, nemám ráda ticho ani klid.
Vstávala jsem hodně brzo, ani nevím proč ale chtěla jsem být ve školce dřív. Doufala jsem že ty peníze vyřeším už ráno.
L: Linda T: Terezka
L: Ahoj Terezko. Jak ses měla? To bylo volna že? Byla jsi někde po té bouři? Hodně lidí jezdilo na hory, taky jsem neodolala.
T: Ahoj Lindo...jo dobrý. Taky jsem byla na horách, Adélka mě s nima pozvala tak jsem jela. Bylo to... Fajn.
L: Tak to jsem ráda že sis to užila. Chtěla jsem se tě na něco zeptat. Pracuješ ve školce už celkem dlouho, chtěla bych tedy vědět jestli taky už nejsi nějak spojená s plínkama.
T: ne..... Nejsem.... Co.... Joo
L: Terez. Terez. Halooooo. Ty mě vůbec nevnímáš, co se děje?
T: jejda, promiň. Pořád jsem myšlenkama mimo, mám teď takovou starost. Ne, plenky mě nelákají. Raději se o starám o děti, a tohle jsou ty nejlepší.
L: Jo, chápu. Jsi fajn holka. Jaképak máš starosti? Jsi dneska úplně mimo.
T: Nerada o tom mluvím. Vzpomínáš jak jsem pomohla Adélce aby se chovala normálně a nebála se tady?
L: Jasně, jak bych na to mohla zapomenout.
T: No, tak Magda a Adel se rozhodli že mi chtějí nějak poděkovat. Kromě toho co pro mě všechno udělaly, mi taky daly nějaký peníze. Nevím co s tím mám dělat. Nemůžu si to nechat. Právě čekám až přijede Adel a Magdou, abych jí to vrátila.
L: Magda mi to tom něco říkala. Kolik ti vlastně poslaly?
T: No, to je právě to. Přistálo mi na účtu 5 milionů korun. Tohle přeci nejde, dělám to pro Adel, a sebe. Nedělám to pro peníze.
L: No, já ti s tím neporadím. Můžu ti jen říct že právně jsou to tvoje peníze, Magda to darovala jako bonus.
Tohle bylo přesně to čeho jsem se bála, že nebude možnost jak jí to vrátit. Šla jsem zpátky čekat až uvidím z okna auto. Každé ráno totiž Magda přivezla Adélku autem a večer ji zase odvezla. Bylo jasné že si s ní hned ráno potřebuji promluvit. Udělala jsem si kafe a čekala, víc jsem zatím dělat nemohla.
Konečně, asi po půl hodině jsem viděla vjet na parkoviště jejich auto.
Došla jsem k nim zrovna když Adélka šla do třídy, takže jsem měla s Magdou soukromí. Nechtěla jsem to řešit před Adélkou.
T: Terezka M: Magda
T: Ahoj Magdo. Ráda bych si s tebou v soukromí promluvila. Určitě tušíš proč.
M: Aaaaaa, ahoj Terez. Jo, asi chápu o co jde. Půjdeme k tobě do kanceláře?
Ohhh, málem bych vám to neřekla. Vzhledem k tomu kolik jsem trávila ve školce času, dokonce i mimo pracovní dobu, jsem dostala vlastní kancelář. Dělala jsem s dětmi výtvarné činnosti, takže to u mě vypadalo spíš jako kabinet výtvarné výchovy.
T: Jasně, můžeme ke mě. Dáš si kafe?
M: Ne, děkuju. Já dneska strašně spěchám, udělám si ale chvilku a proberu s tebou ty peníze. To chceš řešit ne?
T: Jo, přesně to. Proč jsi to udělala? Já vím že mi chceš poděkovat ale tohle přece nejde. Je to strašně moc peněz, a já to dělám kvůli Adélce.
M: Právě proto jsem ti ty peníze dala. Vím že jsi fajn holka a využiješ je. Neboj se, pro mě to zase není tak moc. Ničeho se neboj a nech si je. Jestli to nepřijmeš tak budu opravdu smutná, a naštvaná.
T: Teda, tohle mě opravdu potěšilo. Mluvíš tak přísně, jeeeeeee. Vážně budeš naštvaná? Já nevím, neprijde mu ti správné.
M: Já tě chápu, ale už to tak je. Já s Adel máme opravdu hodně peněz, nejsme schopny je využít. Takhle aspoň část z nich má nějaký smysl. Myslím že ty je určitě na něco použiješ, jak tě znám. Teď už opravdu musím odjet. Dneska mám moc práce.
T: Tak dobrá, beru to. Beru to, ale jen že jsi to ty. Moc ti děkuju, a nespěchej tak. Znáš to, buď vklidu. Zatím ahoj.
M: Ale joooo ty brepto. Papá
Magda odešla, a já se tedy mohla pomalu smiřovat s tím že jsem bohatá slečinka.
Třída byla zatím prázdná, tedy kromě Adélku. Seděla u plyšáky a spiklenecky se na mě smála.
Přišla jsem si k ní sednout a vzala si ji do klína.
T: Tereza A: Adélka
T: Co jste mi to provedly s těma peněžma? Co, ty opičko?
Ležela mi na klíně a navzájem jsme se lechtali.
A: chichichchi, to byl můj nápad, s těma penizkama. Já ti chtěla udělat radost a tohle nic není.
T: Já ti moc děkuju Adel, budu se je snažit nějak využít.
Do třídy začaly chodit ostatní, takže jsme si takové chvilky už museli s Adélkou odpustit. Co by tomu řekli další děti, kdybych si hrála jen s ní.
Navíc, poslední dobou jsem Adélku hlídala i doma. Například když musela Magda někam odjet nebo měla nějakou práci.
Přemýšlela jsem nad Lindinou otázkou. Líbí se ti plenky?
Mohu vám říct že ne, nikdy bych je nosit nechtěla. Sice jsem je měla na horách, ale ne pro zábavu. Nemohla bych se tím bavit. Spíš se mi líbí se o tyhle lidi starat, školka se mi hodně líbí. Dalo by se to vylepšit, hmmmm, uvidíme. Třeba mě s těmi penězi něco napadne.
