Kapitola 39
Marek
Hedvika Filipa plně chápala, informace které desky obsahovali, nebyli příjemné ani pro ni samotnou. Byla ale ráda, že se Filip k tomu stavěl znechuceně, neboť měl ten kluk v sobě soucit a tím se otvírala ta světlá stránka v něm samotném.
„Filipe, nechci abys byl na Terezku naštvaný, že mi napsala zprávu o tom co jsi ji řekl. Myslela to dobře a udělala to proto, že o tebe měla strach. Ale chtěla bych si s tebou o tom promluvit, jestli bys chtěl.“ Podíval se na Hedviku, věděl přesně, o čem mluví „mami já….“ odmlčel se, vůbec nevěděl co ji má říci. Všimla si, že se stydí o tom mluvit. Sedla si k němu na postel „ Filipe, jestli máš nějaké trápení, tak se za to nestyď a vždycky pomáhá o tom mluvit. Takovéhle věci si nesmíš nechávat pro sebe, protože se tím budeš trápit sám. A já budu ráda, když budu vědět, že ti můžu pomoci a podporovat tě alespoň radou.“ Díval se Hedvice do očí, chtěla vědět co se mu honí v hlavě, přála si alespoň na chvilku číst jeho myšlenky, ale takhle to nefungovalo. Musela si získat Filipovu přízeň, kterou snad už měla, protože byl Filip šťastný, že má Marka skoro doma.
„Mami, měla jsi někdy zaparkovaný naložený náklaďák na hrudníku, který tě tam tlačil a ty ses toho nemohla zbavit?“ Položil jednoduchou otázku a Hedvika se usmála „ano Filipe, jsou to stavy, kdy tě něco trápí a ty nevíš co to je. Hledáš pořád odpověď a není viď? Všechno je zašedlé a ty nevíš proč? Když vylezeš ven z baráku, přepadne tě smutek a nejraději by jsi zalezl zpět domů a ukryl se před světem? Chtěl bys udělat plno věcí, ale nejsi schopný začít, protože tě nebaví nad tím přemýšlet?“ Položila mu tyhle otázky a Filip přikývl „jo a teď je to pořád.“ Řekl jí, bylo vidět, že ho tato rozmluva psychicky zmáhá. Chvěl se mu hlas, jako by Hedvika otevřela jeho trápení světlu a on hledal cestu, kterou ho Hedvika vede.
„Filipe, říká se tomu deprese a jestli chceš, tak já zavolám tvému lékaři a můžeš si s ním promluvit.“ Zavrtěl hlavou „a v čem mi pomůže?“ Zeptal se vážně „třeba v tom, že s ním o tom budeš mluvit.“ Usmál se „chci mluvit s tebou mami a ne s doktorem.“ Řekl jí a Hedviku to potěšilo, ale zároveň ji přepadl strach z toho, aby něco nezanedbala. „A když tam půjdu s tebou?“ Zeptala se Filipa a Filip se zamyslel nechápal, proč ho Hedvika tlačí do konzultace s lékařem, ale zřejmě ji chtěl udělat radost a tak zareagoval pro Hedviku jak nejlépe mohl „když půjdeš se mnou mami, tak tam půjdu.“ Řekl jí a Hedvika ho objala „děkuju“ zašeptala mu do ucha. Byla ráda, chtěla si tu rodinu udržet u sebe a hlavně je chtěla všechny vytáhnout z jejich minulosti a ukázat jim světlou budoucnost.
„Jsi taky truhlík, máš za mnou přijít a vždycky si spolu můžeme promluvit.“ Filip vypadal trochu zmateně „proč jsi nade mnou nezlomila hůl, za to jak jsem se choval?“ Zeptal se Hedviky „to je jednoduché Filipe, protože je jednoduché nad někým zlomit hůl aniž bys věděl, jaký má ten člověk problémy. Podívej na Marečka zlomil bys nad ním hůl, protože víš, že se pokadí ve spánku, nebo když je vzhůru?“ Filip zavrtěl hlavou „tak vidíš, všechno má svůj důvod. Hůl máš lámat nad člověkem, kterému pomůžeš a zjistíš, že tě využívá a to zjistíš tak, že pořád něco bude chtít, ale nic pro tebe neudělá.To už je vyčůranost a tam máš lámat hůl.“ Filip nikdy takhle život nebral, uvědomoval si, že i on spoustu lidí dokázal využít a pak se k nim otočil zády. „A ty se nebojíš mami toho, že tě zklamu?“ Hedvika se na Filipa usmála „ne Filipe, bojím se jen toho, abych nezklamala já vás.Ale věřím si, že se to určitě nestane. Víš pro mě je největší dárek od vás, že jste mi začali říkat mami a já si toho nesmírně vážím a proto bych pro vás chtěla být mámou.“ Filip z těch slov cítil lásku, Hedvika byla pro něj ztělesněním dobra.Zastyděl se, když si uvědomil co jí ze začátku prováděl a jak ji nadával. Cítil opět ten pocit na hrudníku „promiň mami, já nechtěl“ rozplakal se a obejmul Hedviku, byla z toho trochu dojatá, ale byla to silná žena a dobře ovládala své emoce. Jedna z jejích předností o které málokdo věděl. „Proč se omlouváš Filipe, nekoukej do minulosti, koukej do budoucnosti. Já jsem věděla, že jsi citlivý kluk jen jsi to málo dával na sobě znát. Proto ten tvůj vztek a potom nemáš se proč omlouvat, jste moji všichni. Teď už ano.“ Uklidňovala ho, potřeboval někoho kdo ho utiší a jeho otec by to nebyl. „Závidím jim mami, to jak se o ně staráš jsem ani já s Terezkou nezažil.Naše máma nikdy taková nebyla jako ty.Jenže já už to nezažiju.“ Řekl Hedvice a otřel si oči. „Ale zažiješ Filipe neboj. Já se budu o vás všechny starat stejně. Jenom ty a Terezka jste již trošku větší, tak že ukládat do postele se budete sami.“ Zasmála se Hedvika „ale abys neřekl, tak až budeme všichni doma, tak tě půjdu uložit.“ Podíval se na Hedviku a trochu zrudnul „ne to zvládnu.“ Hedvika se zasmála „to já vím, že to zvládneš, ale nostalgie vždycky bude nostalgií.“ Marek je pozoroval a poslouchal o čem mluví. Ničemu z toho co si říkali, však nerozuměl.
„Maminko“ byl to Mareček, který na Hedviku promluvil a Filip když slyšel, že jí řekl maminko se zasmál „no, vybral sis Marku tu nejlepší maminku na světě.“ Řekl mu Filip. Hedvika si k Markovi přisedla. „Tak povídej, co tě trápí?“ Zeptala se ho „mám žízeň“ Hedvika vzala čaj a dala mu napít. „Marečku umíš počítat?“ Zeptala se ho Hedvika a Marek zakroutil hlavou. „Zkusíme to spolu?“ Zeptala se a ukázala mu jeden prst „jedna….. tři“ Hedvika ho opravila a zkoušela ho učit počítat, ale Mareček se soustředil vždy jen chvilku, potom jeho pozornost přelétala jinam. „A umíš barvy?“ zeptala se Hedvika a ukázala mu červenou barvu, která byla na Míšovo posteli „co je to za barvu?“ Marek se na barvu zadíval „nevim“ odpověděl jí Marek „a připomíná ti ta barva něco?“ zeptala se Hedvika. „Jahodu“ odvětil ji Mareček a Hedvika ho pohladila. „To se všechno naučíme viď“ řekla mu. „Jsem hloupej“ řekl jí Marek a přikryl se dekou.Hedvika ho odkryla „ty nejsi hloupej a už to nikdy neříkej.Krásně mluvíš a to, že nevíš, neznamená, že jsi hloupej.“ Filip Hedviku pozoroval „čeká nás spousta práce, ale mi to spolu zvládneme punťo uvidíš.“
Bylo nevyhnutelné, nechat Marečka vyšetřit, protože jeho pozornost byla značně snížená. Chápala jeho opožděný vývoj, ale o to víc byla naštvaná, že se mu nikdo nevěnoval. Zřejmě byl v ústavu odstrkován, což pochopila hned, když ji Mareček řekl, že mu nadávají do prasat. Věděla, že dětské domovy nejsou procházka růžovým sadem a vždy se najde blbec, který si na těch dětech, bude chladit svoje EGO. Míša se probral a podíval se po pokoji „maminko, mám žízeň“ řekl tichým hlasem a Hedvika k němu přišla s čajem. „Co nožka bolí?“ Zeptala se ho a Míša přikývl, byl krátce po operaci a byl by div, kdyby byl bez bolesti. Vzala čajík s jeho lékem a dala mu pít žízeň měl docela velikou, vypil celou láhev. „Já chci spát u tebe“ řekl ji unaveným hlasem a Hedvika si lehla vedle Míši. „Vždyť jsi u mě sluníčko. Koukej spinkat moc tě miluju.“ Řekla mu Hedvika a políbila ho na tvář. Míša se usmál a Hedvika mu dala do pusy jeho dudlíka. „Mami už nemá noční můry viď.“ Řekl ji Filip a stál u Míši. „Nemá Filípku, ale jen proto, že dostává léky na bolest, tak nemá noční můry.Ale až bude bez léků, tak se bojím, že je zase mít bude.“ Filip si sedl k Markovi na postel „já mám taky žízeň“ řekl Marek Filipovi a ten vzal láhev s jeho čajem a dal mu napít. „No vidíš, ale sluší ti to, když se takhle o někoho staráš.“ Řekla mu Hedvika s úsměvem a uvedla Filipa do rozpaků. „Mami“ řekl jen, aby se zbavil toho pocitu trapnosti. „Filipe, to byl kompliment a musíš se naučit kompliment přijmout a ne ho brát, jako zátěž.“ Povzdechl si a podíval se na Hedviku „tak teda děkuju.“ Řekl jí a Hedvika se usmála „nemáš zač borče.“ Řekla mu a kousla se do rtu, aby se nerozesmála. „Hmm vtipný“ odpověděl ji Filip a Marek, když viděl jak se Filip zatvářil, vyprskl čaj z pusy přímo na Filipa. „No paráda, chceš blatníky?“ Zeptal se ho Filip a začal ho lechtat na břiše. „Počůrá se Filipe“ řekla mu Hedvika a Filip mávnul rukou „tak ho přebalíme viď prcku.“ Hedvika ležela vedle Míši, který spokojeně spal a držel ji za ruku „je to andílek“ řekla Hedvika a pozorovala, jak spokojeně spí. „A kde má Marek pyžamo?“ Zeptal se Filip Hedviky. „Psala jsem Terezce, aby mu nějaké koupili, měl nehodu a má ho špinavé. Musíme mu koupit nějaké hezké, co mu bude slušet.“ Na chodbě byl slyšet hluk, byla večeře a sestry roznášely tácy s večeří do pokojů. „Vždycky je jídlo, když Míša usne.“ Filip vstal, když přišla sestra „já nakrmím Marečka“ řekl Hedvice a vzal jeho talíř. „Má rybu s kaší“ řekl a sedl si k němu. Mareček mu vyskočil na klín a Filip ho začal krmit. „Chutná?“ Zeptal se a Marek s plnou pusou přikývnul. Hedvika vstala potichu od Míši „tak Tomiku, jdeme večeřet. Taky rybí prsty s kaší.“ Tomík se posadil ke stolu a Hedvika ho začala krmit. Mareček nedojedl, už kroutil hlavou, že nechce. Filip vzal čaj a dal mu napít, jak měl Marka u sebe, cítil, že čůrá do plenky. Fascinovalo ho, že v klidu pil, aniž by vůbec něco věděl. Když dopil, položil ho na postel „já ti sundám tu plenku“ řekl mu a začal mu ji sundavat. Hedvika ho pozorovala, jak se stará, práce léčí pomyslela si a někde v hloubi duše cítila hrdost na Filipa, že je jak Terezka. To jejich matka, byla překážkou pro jeho city i když věděla, že někdy Filipovi chybí, mohla si vážit toho, že Filip rozeznal dobro od zla. Připravil si čistou plenku a podsunul ji pod Marka, dal stejnou vrstvu jako Hedvika. Pak ho namazal a zabalil do plenky „chceš do své postýlky?“ Marek zavrtěl hlavou „chci být tady“ řekl prosebně a Filip ho přikryl dekou. „Tak a máma bude spát v postýlce“ řekl mu Filip a Marek se zasmál.
Tomík dojedl a Hedvika mu utřela pusu, už se nějak smířil se skutečností, že se o něj Hedvika stará jako o mimino a protože věděl, že se jim už Filip nebude smát, docela si tu péči užíval. „Vyčistíme zoubky kluci“ řekla Hedvika a vstala „mami,ale ty jsi nejedla“ řekl ji Filip. „No já teď ne Filipe až později“ odvětila mu Hedvika, ale Filip se nedal a tentokrát zaútočil na Hedviku. „Taky jim nejdeš příkladem, když sama nejíš a jim říkáš, že musí jíst.“ Řekl jí a ve tváři se mu zračil úsměv on sám si uvědomil, že tahle věta je vůdčí. Hedvika se na něj zakabonila a sedla si ke stolu „no Filipe“ nabrala si na lžíci kaši a vložila do pusy „dobře ty“ dopověděla. Filip se zasmál „tak Tome pojď do koupelny.“ Tomáš kupodivu poslechl a vylezl z postele. Šel za Filipem, který mu v koupelně podal kartáček, na který dal pastu. Tomáš ho chytil a začal si drhnout zuby „ty si neumíš čistit zuby?“ Zeptal se zmateně „takhle ti budou krvácet dásně.“ Vzal mu kartáček z ruky a začal mu krouživými pohyby čistit zuby. „Musíš takhle jemně, protože jinak si ty dásně rozedřeš a budou tě pálit bráško.“ Řekl a když mu vyčistil zuby, nechal ho aby si vypláchl pusu a utřel ho do ručníku. „Marečku“ zavolal z koupelny a Mareček vstal, šel k Filipovi, který vyndal z kapsy jeho zabalený kartáček. „Koupil jsem ti kartáček na zuby koukej a modrej.“ Řekl a začal mu čistit jeho zuby. Hedvika seděla u stolu a nepospíchala s jídlem bavilo ji pozorovat, jak se Filip stará. Nechtěla mu do toho vstupovat „tak a do postele.“ Zavelel Filip, když dokončil očistu u Marečka. Hedvika dojedla a vstala od stolu „jsi šikovný Filipe“ řekla mu „je to moje práce“ odpověděl ji Filip a Hedvika se zasmála. „Tak to potom svou práci děláš víc než dobře. Ale teď bys měl taky domů.“ Řekla mu Hedvika vážně „já vím, táta mě vyzvedne, už tady měl být já nevím kde je.“ Řekl jako by se omlouval a když chtěla Hedvika něco říci, vešel Fanda s Terezkou do pokoje. „Moc se omlouváme, píchl jsem a čekal tři hodiny na servis.“ Hedvika se na Fandu podívala v očích se ji zračila přísnost. „Ty nemáš rezervu?“ Fanda zavrtěl hlavou „už asi rok určitě nemám.“ Hedvika zakroutila hlavou. „Tady máš to pyžamo a zítra se přijedeme podívat. Bando jedeme.“ Zavelel Fanda a když se všichni rozloučili, nechali tam Hedviku samotnou. Vyndala pyžamo z tašky a šla obléknout Marečka. Bylo to pyžamo s Batmanem a Markovi se líbilo „tak a půjdeš spinkat broučku.“ Řekla mu Hedvika, ale Marek si vlezl pod její deku „Maminko já chci být tady“ řekl jí a držel deku silně, aby mu ji Hedvika nemohla vzít. Pobavilo ji to „tak já tě nechám spinkat tady.“ Bylo vidět, že je šťastný z toho rozhodnutí „A ty budeš spát u mě.“ Řekl ji rozhodnutě a Hedvika mu dala dudlíka do pusy a následně mu na dudlíka dala pusu.
Marka to rozesmálo a vyndal dudlíka z pusy „ještě“ řekl prosebně a Hedvika mu vrátila dudlíka do pusy a znovu mu na něj dala pusu. Měl z toho radost a byl spokojený užíval si té pozornosti, kterou od Hedviky dostával. Hedvika šla zkontrolovat Míšu, který klidně spal, přikryla ho a dala mu pusu na čelo. To samé u Tomíka, který si hrál s telefonem. Zhasla světlo a lehla si k Marečkovi „A teď spinkat broučku můj.“ Řekla a přitiskla si ho k sobě……….
Pokračování příště……………………..
