Autor Téma: Nové dětství Toma a Míši 38  (Přečteno 497 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 140
  • Karma: 0
Nové dětství Toma a Míši 38
« kdy: Únor 13, 2018, 11:27:14 »
                                                                  Kapitola 38
                                                               Vítej do rodiny

Otec odsouzen na 10 let za prodej a výrobu omamných látek. Matka 5 let za distribuci omamných a psychotropních látek a  4 roky za týrání svěřené osoby. Dále 4 roky za zanedbání povinné péče a ohrožení zdraví dítěte. Zákaz styku s dítětem do jeho plnoletosti.

Dočetla se, že nemá hygienické ani sociální návyky. Enuréza noční a denní, ale vzhledem k jeho věku je pouze denní enuréza neobvyklá. V noci únik stolice,slabí svěrač vzhledem k jeho zanedbanému vývoji. Řečový vývoj a jeho vyjadřovací schopnosti dobré, bojí se osobního kontaktu, kterému se vyhýbá.Mezi dětmi spíše uzavřený.
Pročítala dokumenty, které byli odstupňované po měsíci, jeho zlepšování bylo zřejmé, což Hedviku udivilo.Sám psycholog ve zprávě psal po šesti měsících.
Zlepšení při kontaktu z dospělou osobou, vyhledává kontakt velice mazlivý a přátelský. Není oblíbený v kolektivu dětí Enuréza denní i noční.  Dále byla přítomná lékařská zpráva, kde se psalo nevyvynutý svěrač močového měchýře, špatné ledviny po požití alkoholu v několika dávkách jeho dětství. Srdeční Arytmie a předepsané léky viz. Lékařská zpráva.

Hedvice informace stačili k tomu, aby si udělala obrázek. Jen nevěděla o problémech se srdíčkem a s ledvinami, měla dalšího nemocného drobečka. Zavřela desky a dala začala vyplňovat dotazník. V hlavě ji proudili myšlenky o tom, co četla už tu složku nechtěla nikdy vidět. Marek se zavrtěl v posteli a otevřel oči rukou si sáhl po dudlíku a vyndal ho z pusy.Prohlížel si ho a Hedvika se zasmála „co na něm studuješ?“ Zeptala se a Marek se usmál „tys mi dala dudlika,ale já už nejsem malej.“ Řekl a Hedvika si sedla k němu.  Vzala mu dudlika z ruky a dala mu ho zpět do pusy a přidržela mu ho rukou v puse „a teď se tě zeptám na hodně důležitou věc a ty mi řekneš,  jestli ano, nebo ne.“  Koukal na Hedviku a ta mu dudlíka vyndala z pusy „chtěl bys zůstat u mě a u kluků napořád?“ Koukal na ní, jako by si ani neuvědomoval co mu Hedvika říká.  „A to můžu?“ Zeptal se zmateně a začali se mu z očí koulet slzy. „A co Strejda?“ Zeptal se „strejda?No ten bude taky s námi, protože jsem strejdy maminka víš.“  Odkryla ho a vzala si ho k sobě na klín „a už neplakej, bude tě to unavovat.“ Přitulil se k ní a Hedvika si musela uspořádat, jak bude zvládat tři děti, ale na druhou stranu věděla, že bude mít podporu jak od Terezky, tak od Filipa. Do pokoje vešla sestra „oběd“ řekla a přinesla 4 tácy s jídlem. „Máte jména na tácech, kdo má co a léky pro Marečka a Tomáše.“ Podívala se na Hedviku jak drží Marečka na klíně „Paní doktorko, můžu se na něco zeptat?“ Hedvika se na sestru podívala, byla mladá a život měla před sebou „Vám nevadí, že kvůli dětem, musíte odsunout práci doktorky na druhé místo?“ Hedvika z tohoto dotazu byla nepříjemně překvapená. „No podívejte se kolegyně, je to jednoduché.Mám tady tři děti, tak bude práce klidně až na čtvrtém místě. Raději se postarám o děti, než o nějakou kariéru, která mi neuteče, jen se oddálí.“ Sestra se zastyděla, věděla, že tento dotaz nebyl na místě. „Promiňte“ řekla a rychle opustila místnost. „Tak co Marečku, chtěl bys zůstat u mě a u strejdy a u kluků?“ Zeptala se znovu, protože stále nedostala odpověď. Mareček ji obejmul „chci“ řekl jí kňouravě a užíval si Hedviky obětí. „Ale teď dáme napít a najíst ano.“ Řekla a vzala z Markova tácu polévku. Byl to zeleninový vývar bez masa, začala ho krmit a Marek vypadal spokojeně.
Když dojedl polévku, vzala druhé jídlo, ale Marek zavrtěl hlavou, že má dost. „Musíš Marečku, alespoň trošku.“ Řekla mu a dala mu lžičku k puse. Bylo to Rizoto, které po čtyřech soustech odmítal s tím, že už nemůže. Hedvika mu utřela pusu a vzala jeho léky, ale Marek zavřel pusu a zavrtěl hlavou.
„Marečku, ale musíš brát léky, aby ses uzdravil. Kluci taky berou léky a když je nebudeš brát, tak mi tě vezmou a řeknou, že ti neumím dát léky.“ Otevřel pusu a nechal si dát prášky do pusy. Hedvika si ho položila do klína a dala mu z jeho láhve čaj, byl trochu překvapený, že pije z láhve, ale začal pít. Když dopil, tak ho Hedvika pochválila jaký je šikovný kluk a odměnila ho pusou. „A teď do postýlky a odpočívat, žádné běhání a ležet.“ Položila ho do postele a přikryla dekou. Pohladila ho a přešla k Tomikovi „tak budeme papat Tomiku.“ Vzala polévku a sedla si k němu. Začala ho krmit a Tomík jedl a pokukoval po Markovi, který si dal dudlíka do pusy a pozoroval ho jak jí. Když dala Tomikovi i druhé jídlo, vzala prášek, který mu předepsal lékař a dala mu napít čaje. „Co to bylo za prášek maminko?“ Zeptal se Tomáš „no zeptáme se pana doktora, co ti předepsal ano.
„Míšo sluníčko“ promluvila na něj Hedvika a hladila ho po vlasech „musíš se najíst zlatíčko moje.“  Byl rozespalý a mrzutý, ale Hedvika se nedala „ale ty náš mrzoute nemocnej, musíš něco sníst.Dáme polévku.“ Řekla mu a vzala polévku, kterou ho začala krmit. „Je to dobré?“ Zeptala se ho a Míša unaveně přikývl. Marek seděl na posteli a pozoroval Míšu, jak baští. Hedvice přišlo, že si připadá rovnocenně s těmi chlapci, protože není jediný kdo pije z láhve a musí se krmit. Vypadal dost spokojeně. Hedvika dala Míšovi druhý chod, ale po dvou soustech už nemohl „maminko, já už nechci.“ Zakňoural a Hedvika mu upravila polštář. Položila ho a dala mu napít čaje. Přikryla ho a nechala ho ležet „zkus ještě spinkat zlatíčko moje.“  Míša zavřel oči a Marek ho pozoroval „ty jsi mu nedala dudlika jako mě.“ Řekl Hedvice vyčítavě a ta sáhla po Míšovo dudlíku, aby mu ho mohla dát do pusy. Přešla k Markovi „ty jsi malej detektiv, tobě nic neunikne viď.“ Cvrnkla ho po těch slovech do nosu „a to musím pořád ležet?“ Zeptal se Marek, byl zvyklí, že chodil po oddělení i přes zákazy sestřiček a teď musel ležet. „Ano, protože aby ses uzdravil, tak musíš ležet a nabrat tak sílu a ne být malý neposeda.“ Povzdechl si a jeho povzdechnutí chybělo pomyslné „ach jo“, které si zřejmě raději nechal pro sebe. „A já ti taky můžu říkat maminko?“ Zeptal se Marek Hedviky a ta se na něho vážně zadívala. „A ty mi chceš říkat maminko, vždyť mě vidíš poprvé dneska.“ Řekla mu, ale Marek se nedal „ale jsi hodná jako maminka.“ Pohladila ho „tak víš co, můžeš mi říkat maminko ano.“ Řekla mu Hedvika, což Marka velmi potěšilo. Objal ji a dal ji pusu na tvář, cítil se u ní v bezpečí „ty budeš taky pěknej mazel viď.“ Řekla mu Hedvika a položila ho do postele. Sundala mu pyžamové kalhoty a začala rozbalovat plenku „máš tam načůráno, dáme čistou broučku.“ Začala si chystat čistou plenku a Marek si dal dudlíka do pusy.Pokojně ležel a nechal se operovávat Hedvikou, která ho omyla vlhkou plenkou, kterou namočila a namazala ho olejíčkem. Zabalila ho do čisté plenky a oblékla mu pyžamové kalhoty. „Tak a šup do pelíšku“ řekla a přikryla ho. Marek se posunul na kraj postele, aby Hedvice udělal místo „lehneš si ke mně?“ Zeptal se a v jeho hlase bylo znát, že touží po tom, aby se k Hedvice mohl přitulit. Hedvika si lehla vedle něj a Marek se k ní přitiskl. Vrátil si dudlíka do pusy, který před tím musel vyndat, aby mohl vyslovit své vroucí přání po kontaktu se svou maminkou. Vypadal více než spokojeně. Hedvika ho hladila prsty ve vlasech a Mareček zavřel oči.

Počkala až usne a potichu se vytratila z postele, aby mohla konečně vyplnit formuláře od sociálky. Asi za čtyřicet pět minut, měla hotovo.Divila se, kolik je potřeba informací k tomu, aby mohla zkusit adoptovat dítě. Cítila se vyčerpaná, bylo toho za těch pár hodin dost a proto se natáhla na svou postel a chvilku usnula. „Paní doktorko“ uslyšela z dálky, nejdřív myslela, že je to sen, ale když otevřela oči stála nad ní staniční sestra. „Nerada Vás budím, ale máme Vás všechny přestěhovat do druhého pokoje.“ Řekla a Hedvika vstala z postele.  „Musela jsem tvrdě usnout“ řekla Hedvika a sestra se zasmála „no divíte se, to jsou galeje tolik dětí na jednu osobu.“ Hedvika se podívala na hodinky bylo půl páté. Spala tři hodiny a děti také což ji potěšilo. Přišla k Marečkovi a vzala ho do náruče. „Tak pojď ty kloučku můj malej“ řekla a Mareček si položil hlavu na její rameno. Tomík vstal z postele sám a šel za Hedvikou. Míšu přesouvali na posteli do jejich nového pokoje „Mareček má támhle postýlku.“ Ukázala sestřička do rohu, kde byla postýlka, do které se Mareček bez problémů vešel. Hedvika ho do ní položila a přikryla dekou, hned poté zatáhla postranici. „Tak a teď už mi neutečeš miláčku. Já musím ještě pro věci do pokoje, tak za chvilku přijdu poklade.“ Řekla mu Hedvika a vydala se pro zbytek věcí.  „Mám žízeň“ zakňoural Mareček a Hedvika vzala jeho láhev s čajem. Když dopil sám si vzal dudlíka do pusy a Hedvika ho přikryla.
Zkontrolovala Míšu, který nerušeně spal a Tomíka, který měl Hedviky telefon a hrál nějakou hru. Hedvika si lehla vedle Tomika, který už ležel u sebe na posteli a koukala co hraje. Tomíka potěšilo, že Hedvika je u něj „koukej mami, už to umím“ řekl a jezdil nějaké závody na motorce. „No z tebe bude závodník na motorce, ale naštěstí jenom na telefonu.“ Tomík se zasmál „chceš to zkusit?“ Zeptal se Hedviky Tomík a Hedvika si vzala telefon do ruky. Hned jak zkoušela pokračovat ve hře, tak nabourala „no vidíš a teď jsem ti to pokazila.“ Řekla mu, ale Tomík se na Hedviku otočil a dal jí pusu „to nevadí ty můžeš maminko.“  Zasmála se „maminko, ten Marek bude bydlet u nás?“ Zeptal se zvědavě „ano Tomiku, chtěla bych aby byl u nás tobě to vadí?“ Zeptala se rovnou. „Nevadí, je hodnej“ odvětil ji Tomik .
Najednou ji došlo, že za ní nepřišel Filip „Tomiku musím zavolat Filipovi, on tady vůbec nebyl.“ Řekla mu Hedvika a vzala mu telefon. Vytočila Filipovo číslo vzal to po prvním zazvonění. „Ahoj Filipe, kde jsi“ zeptala se ho Hedvika „ahoj mami, spali jste,tak jsem doprovodil Aničku domů a teď jdu za tebou.“ Řekl jí a Hedvika si ulevila.Měla pořád v hlavě sms od Terezky. Vrátila Tomikovi telefon. Ucítila smrad a vstala z postele šla k Marečkovi a její podezření se potvrdilo. Vzala podložku a položila ji na svou postel potom vyndala Marečka z postýlky a položila ho na podložku. Sundala mu pyžamo a začala mu rozbalovat plenku. Marek se rozplakal „ je mi zima“ řekl Hedvice „kakal si zlatíčko, vezmu tě do vany a zahřeji tě teplou vodou.“ Otřela ho z nejhoršího a přenesla do vany. Pustila teplou vodu, vzala mýdlo a namydlila ho „je mi špatně“ zakňoural a Hedvika ho spláchla od mýdla a zabalila do ručníku. Přenesla ho na svou postel a namazala olejíčkem. Vzala čisté plenky a podsunula je pod něj, protáhla mu je mezi nohama a zapnula. Přes ně mu natáhla igelitové kalhotky a přikryla ho dekou u sebe na posteli.  Vzala ze svých věcí stetoskop a dechem zahřála „já si poslechnu to tvoje neposedné srdíčko.“ Řekla a přiložila stetoskop na jeho hrudníček.  Usmála se srdíčko se vracelo do normálu i na Marečkovi bylo vidět, že dostává zpět zdravou barvu. „To nic nebylo šmudlo, jen se srdíčko ještě nevyspinkalo víš.“ Dala mu pusu a Mareček se usmál. „Můžu ležet tady?“ Zeptal se a Hedvika kývla „můžeš a já ti musím sehnat čisté pyžamko. Marku a tebe nevzbudilo, že potřebuješ kakat?“ Zeptala se Hedvika a Marek zakroutil hlavou „nebudeš mě být kvůli tomu ráda?“ Zeptal se a v jeho očích byl zase ten smutek. „Ty jsi ale truhlík, proč bych tě kvůli tomu, neměla mýt ráda?“ podivila se „protože mi nadávají, že jsem prase.“ Řekl a popotáhl, Hedvika vstala a vzala kapesník, který mu přiložila k nosu. „Tak a smrkat“ začal smrkat do kapesníku. „A kdo ti říká, že jsi prase?“ Zeptala se, když se vysmrkal „teta“ odpověděl Marek. „A tady v nemocnici teta?“ Pokračovala Hedvika ve výslechu, ale Marek zavrtěl hlavou. „Tak teta v domově, kde bydlíš?“ Přikývnul a Hedvika si ho vzala klín, měla ho zabaleného v dece.  „Tady ti nikdo nebude říkat, že jsi prase nikdy.“ Řekla mu Hedvika a přivinula ho k sobě. Dveře do pokoje se otevřely a vešel Filip „Ahoj všichni“ řekl a když ho Marek viděl usmál se. „Ahoj strejdo“  Filip si k Markovi sedl „tak co, jsi tady spokojenej?“ Zeptal se „hmmm“ odpověděl Filipovi. „Ale teď už nejsem tvůj strejda, když jsi tady, teď budu tvůj brácha jo.“ Řekl mu Filip, aby naladil Marka na jinou frekvenci. Marek se chvilku zamyslel „a jak ti mám říkat?“ Zeptal se zmateně „no Filipe a nebo brácho a nebo taky borče můžeš.“ Zasmál se Filip i Hedvika „no ty jsi borec teda.“ Řekla mu a ukázala mu složku, která ležela na stole „nechceš si počíst Filipe?“ Řekla mu vážně a Filip složku otevřel. Chvilku do ní koukal a potom ji zavřel „mami raději ne.“ Řekl jí vážně a znechuceně odsunul desky od sebe.

Pokračování příště…………………
Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 140
  • Karma: 0
Re:Nové dětství Toma a Míši 38
« Odpověď #1 kdy: Únor 13, 2018, 12:05:15 »
Já jsem tam zapomněl dopsat pro čtenáře, že je zde na fóru převratná novinka.Jestli tam zabloudíte,tak bych doporučil, aby jste si přečetli Šílenou šlechtičnu.Autor sepsal příběh ve staročeštině, což je naprosto geniální.Tedy za mě je šílená šlechtična Topem a ten nápad s tou staročeštinou tomu dává neuvěřitelný požitek z četby. No posouzení nechám na vás všech, ale z mého pohledu si zaslouží autor uznání za tak skvěle sepsaný příběh.
Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 718
  • Karma: 2
Re:Nové dětství Toma a Míši 38
« Odpověď #2 kdy: Únor 13, 2018, 12:40:54 »
A opět velmi skvělé pokračování, již se těším na další.
Je to opravdu moc hezké a dojemné. Vžey to dočtu do konce a již se těším na další pokračování a jsem napjatý, jak se bude děj odvíjet.
Je to ze života.

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 718
  • Karma: 2
Re:Nové dětství Toma a Míši 38
« Odpověď #3 kdy: Únor 13, 2018, 12:59:12 »
Děkuji autorovi za upoutávku na Převratnou novinku a také na Šílenou šlechtičnu, kterou jsem vydal.
Rád bych zde vysvětlil některé věci.
Převratnou povídku jsem započal psát v roce 2007 .
Původně to měla být krátká povídka, ale nakonec se to tak nějak vyvrbilo, že jednak téma neutralizace a také své hrdiny nemohu jen tak opustit a přibývají další.
S administrátorem jsme se dohodli na této složce, což je vynikající.
Loni jsem se rozhodl Převratnou novinku modernizovat. Je pro čtenáře nudné pořád sledovat Převratná novinka od 1 až po nekonečno, tak jsem si řekl, že to oživím.
Začal jsem v rámci Převratné novinky vydávat samostatné povídky.
Nápad se Šílenou šlechtičnou se zrodil loni, ale musel tak trochu uzrát.Letos jsem začal psát.
Ústředním tématem měla být situace plenkařů v minulých stoletích. Abych navázal na Převratnou novinku, uvedl jsem královnu Blanku do reinkarnace. Ona vlastně jakoby vypráví vše ve Staročeštině, proto jsem tento styl zvolil.
Nyní postupně vydávám Odhalení, je to osud mmladé dívky, která díky nehodě se propracovala k ABDL a hlavně za použití neutralizační látky.
Příští povídka bude mít název Valentýnské řádění.
Když dovolíte, vždy, po vydání nějakého příběhu vás v tomto vóru upozorním.
Ještě pro vysvětlenou. Ten Ostrov Robinsona Crusoe jsem do svých povídek zakomponoval, neboť si přestavuji věčné léto, slunce. Snažím se stejně jako autor Nového dětství dát do svých příběhů něhu a lásku, která v jednešní společnosti téměř nedostatkovým zbožím.


Nedovolime :) Prevratna novinka ma sve oddeleni a pokud napises neco mimo, klido to dej i do pribehu - ale proboha, nepis nekde prispevek o tom, ze jsi napsal prispevek (pribeh) na tom samem foru, jen v jinem vlakne. To bych si za chvili mohli psat o tom, ze jsme si napsali, a abychom se upozornili, ze jsme si napsali, tak napsat i tom, ze jsme upozornili na to, ze jsme neco napsali a safr.. takto asi do nekonecna. V seznamu tema a oddeleni je (na PC, na mobilu ne) videt, kde je novy prispevek, takze se tam kazdy muze podivat, stejne tak, si muze nastavit upozorneni na novy prispevek. - raulik
« Poslední změna: Únor 13, 2018, 13:18:51 od raulik »

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 219
  • Karma: 0
Re:Nové dětství Toma a Míši 38
« Odpověď #4 kdy: Únor 13, 2018, 14:06:10 »
Super díl jako vždy. Jsem zvědavý jak to půjde dál.