Autor Téma: Odhalení 3, Navázání kontaktů s ostrovem a nové technologie  (Přečteno 296 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 718
  • Karma: 2
Odhalení 3, Navázání kontaktů s ostrovem a nové technologie


S napětím jsem čekala, co se bude dít. Jednou, to byla zrovna sobota, mamka se dívala na nějaký seriál v televizi jsem si zapnula počítač. Zazvonil Skype a na druhém konci se objevila mladá usměvavá dívka. „Tak, to jsem já, Irča“ řekla a já z jejího melodického hlasu cítila uvolněnost. „Já jsem Renča“. „Tak, jo, budeme si tykat“ řekla Irča. Obě jsme si nezávazně povídaly. Řekla jsem jí, že jsem zabrousila na stránky Ostrova Robinsona Crusoe, kde jsem se dozvěděla zajímavé věci. „Jak jsi k tomu všemu došla“? Dotázala se mne. „to ti radši napíšu“. „Tak, dobrá“ řekla a zaslala mi E-mailovou adresu. „Také jsem narazila na příběh šílené šlechtičny“ řekla jsem. „Jo, ta teď frčí“ řekla mi Irča. Objevil se i David s nímž jsem se také pozdravila, ten kluk na mne působil velmi sympatickým dojmem. Po té, co jsme spolu skončili tento velmi zajímavý hovor jsem jí napsala vše o sobě, včetně té spouštěcí nehody. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Vyjádřila přesvědčení, že tento kontakt nebude poslední a ujistila mne, že je to v pohodě, teď záleží na mě, jak to s mamkou skoulím.
Moje kontakty s Ostrovem Robinsona Crusoe se čile rozvíjely. Poznala jsem mnoho plenkařů a to jak těch Českých, tak i dalších. Velmi sympaticky na mne zapůsobili Paul a Caroline. Oba byli bezprostřední a s humorem mi vyprávěli o svých hrátkách, kdy tehdy Paul málem skončil ve cvokárně. „Jo, hrátky, pokud se na tom dva nedomluví jsou někdy ošemetná věc. Kdyby tehdá ten mezek zavedl čípek s neutralizační látkou IN, tak bych to třeba i skousla, ale, takhle“? říkala dobrosrdečně Caroline. Také Emma na mne zapůsobila velmi skvěle. Byla to holka, která se také zajímala o plenky a navíc ještě o plácání na holou zadnici a to převážně od svého přítele Alexe. „Co z toho máš, když Ti někdo dá takhle na holou“? Dotázala jsem se jí jednou. „Nevím, takový ten pocit, nedovedu to popsat, zmocní se mne eufórie, víš, prdelka je erotogenní zóna, odtud ty libé pocity pramení“. To pro mne byl zdroj poučení, neboť jsem si vzpoměla na tu svou nehodu a jak mne příjemně hřálo to teplo do zadku.
Kontaktovala jsem se i s nevidomými žáky z Česka, kteří na Ostrově Robinsona Crusoe tou dobou pobývali. Spřátelila jsem se s Lubošem, ale s Pavlou, jako by mne něco blíže pojilo, to jsem ještě netušila, co vše spolu vymyslíme. Zajímalo mne vše ohledně masáží a ona mi vše ochotně ráda vysvětlovala. Já jí na oplátku vyprávěla o gymplu a o programování. „Měla by ses naučit náš programovací systém Robinson Crusoe“ nabádal mne David. „Zkusím to“ řekla jsem.
Co mne však ještě víc překvapilo byla reakce královny Blanky na můj E-mail. Odpověděla mi s tím, že si váží reakcí všech lidí a to zejména z Česka, kde byla v minulých životech, ať již jako Blanka z Valois, nebo již zmíněná šlechtická dívka, která zde prožila velmi pohnutý život a kvůli osamocení ve své zálibě v nošení plenek a ze strachu z odhalení spáchala sebevraždu jedem. Když jsem s ní poprvé hovořila, měla jsem knedlík v krku. „Vaše veličenstvo“ koktala jsem. „Jsem Blanka, tak mi říkej. Ty jsi Renata. Jaké pak veličenstvo, v Čechách jsem byla ustrašená holka, která se bála, že ji někdo odhalí a tak jsem spáchala tu sebevraždu“. „Lituješ toho“? dotázala jsem se. „Z Tebe by měla být žurnalistka“ zasmála se královna Blanka: „ne, nelituji ničeho, asi to tak mělo být. Vem si, že jsem měla takové podvědomé tušení, že jednou to bude tolerováno a dokonce je tady i neutralizační látka IN“.
Když jsem jednou hovořila s Irenkou, svěřila jsem se jí: „víš, Irčo, když jsem se tehdy pokadila, zmocnil se mne takový zvláštní, nedefinovatelný pocit“. „Ano, to znám, jsou to endorfíny“ odpověděla mi na to Irenka. „Pak se Tě určitě zmocnil stud a strach“. „Ano, v tom máš naprostou pravdu““ pak jsem dodala: „a zajímavé bylo, že jsem si to pak chtěla zopakovat, což jsem nakonec zrealizovala a uhrála to před mamkou na nehodu, což se mi dokonale povedlo, ale cítila jsem se vůči ní provinile. Pak jsem se cítila strašně, říkala jsem si, že navštívím nějakého cvokaře“. „A vidíš, já jsem, ale ne, cvokař, ale přímo cvok“ řekla Irenka a obě jsme se rozesmály. Pak mi vyprávěla, jak ona začala studovat psychologii a vzala si téma plenky, vyměšování a vše, co s tím souvisí. Neměla to tehdy holka vůbec lehké, nakonec jí dopomohla neutralizační látka IN a láska k Davidovi, kterého tehdy dostala z druhého břehu.
Při svých kontaktech s Ostrovem Robinsona Crusoe jsem dospěla k názoru, že jsem plenkařkou, v této chvíli ve fázi sympatizant, ta nehoda ve mě odhalila něco, o čem jsem nikdy dříve neměla ani potuchy. Toto mé odhalení mne zprvu šokovalo, ale pak jsem si řekla, že sama v sobě učiním kompromis a to, že budu s těmito lidmi sympatizovat a zůčastňovat se aktivit online. To však nebude mít žádný vliv na školu a mé dosavadní kamarády, tak mi to radila i Irča, která říkávala:“nechceme, aby se členové komunity, Ty k nám taky patříš uzavírali do sebe,nebo komunikovali jen mezi sebou, chce to mezi běžnou populaci, vem si příklad z postižených, ti se snaží o plnohodnotné začlenění do společnosti“. Nyní po navázání kontaktů s Ostrovem Robinsona Crusoe jsem se uklidnila a nabyla dřívější rovnováhu s vědomím, že nejsem sama, jako tomu bylo dříve u nešťastné Blanky.
Kontakty s Ostrovem Robinsona Crusoe mne velmi obohacovaly a já cítila, že se měním, stávám se více tolerantnější a otevřenější. Na druhou stranu ve mě ty boje neutuchaly, ráda bych to někdy zkusila, ale bála jsem se, co na to řekne mamka. Od Davida jsem se dozvěděla o nových technologiích, ze všeho nejvíce mne zaujaly ty přebudované nočníky, tady bych to ráda zkusila, ale nevěděla jsem, kde. Na stránkách Ostrova Robinsona Crusoe jsem je sice viděla, dokonce jsem si stáhla návod a zjistila jsem, že je to velmi intuitivní pomocník. Jako zájemkyni o výpočetní techniku mne uchvátila ta propracovanost software. „Měla by ses naučit ovládat programovací systém Robinson Crusoe, který Tě dovede k ostatním jazykům“ řekl mi jednou David a k němu se připojil i Luboš. Ten byl nevidomý a studoval zde programování  a při tom chodil do školy v Česku a to online. Také jsem ho obdivovala za jeho píli a cílevědomost. Když jsem však o tomto programovacím systému řekla profesoru Havránkovi, ten mi na to odpověděl se značnou skepsí, že tohle nic neřeší, že, jestli se to chci učit, nebrání mi, ale k ničemu to není.
Jarmila měla také nějaké střevní potíže, ale u ní se to nějak brzy spravilo, dokonce bez nehody. Když jsem se jí na to ptala, řekla: „víš, Renčo, já mám neutralizační látku IN a ta mě vždycky postaví na nohy. Při tom máme doma chytrák“. „Co, že, co to je ten chytrák“? „No, chytrej nočník“. Obě jsme se rozesmály. Jarmila mi popisovala jeho funkce. „Je to jak pro zábavu,tak pro diagnostiku a práci, nadarmo se neříká, že člověk na záchodě dostane nápady a o tomhle to platí dvojnásob, je to docela dobře propracovaný, Tebe, jako budoucí ajťačku by to mohlo zajímat“. „Nech toho“ řekla jsem: „ze mne ajťačka nikdy nebude“. „Tak, pojď se na to podívat a usednout“ řekla mi Jarmila jednou, když jsem byla u ní doma: „jo, klidně si můžeš do něj vykonat potřebu a to jak velkou, tak i malou, vše je zneutralizovaný“. Byla jsem, jako opařená. Usedla jsem na nočník a podle Jarmilina pokynu jsem stiskla spínací tlačítko chamber pot tabletu. Ozvalo se krátké pípnutí a syntetický hlas ohlásil, že je chytrý nočník připraven. Po té již následovala prohlídka programů. Pak jsem se přepnula na diagnostickou verzi. „Je to prima“ řekla jsem a vymočila jsem se. Diagnostika chvíli pracovala a pak mi bylo oznámeno, že moč je v pořádku. Chvíli jsem bojovala sama se sebou, zda se mám i vykadit. Nakonec jsem to zkusila, neboť moč zrozsolovatěla a byla zneutralizována. Vykadila jsem se a s úžasem jsem zjistila, že i stolice je zneutralizovaná, bez zápachu. „Dá se tak přebudovat jakýkoli nočník, my jsme koupili pouze sestavu a táta to namontoval“ řekla Jarmila.
Ještě chvíli jsem seděla na tomto kouzelném nočníku. „Ty, Renčo, ještě něco to umí, diagnostická verze Ti zjistí historii“. „co, že“? Užasla jsem. Po chvíli mi bylo oznámeno, že k datu, kdy se mi v tělocvičně stala ta nehoda jsem měla Gutalax. Ihned mi došlo, že mi ho dal Láďa do té vody. Lta mrcha“ řekla jsem si, ale na druhou stranu...
Po té, co jsem vykonala potřebu  a zvolila oplach, který byl mimochodem velmipříjemný jsem vstala a vysypala nočník do záchodu. „Ta neutralizační látka IN má ten význam, že odstraní kámen a neucpává se záchod“ řekla mi Jarmila. Pak jsem jí řekla: „Ty, Jarko, možná Ti to bude připadat divně, ale jednou jsem na počítači našla stránky toho ostrova v Karibiku, myslím tím Ostrov Robinsona Crusoe“. „ano, vím, jsou tam plenkaři“. „Nevím, proč, ale, začalo mne to tak trochu zajímat, mají tam docela zvláštní literaturu“ a na důkaz svých slov jsem jí stáhla Šílenou šlechtičnu. „Poslechnu si ji“ řekla Jarmila. Ještě chvíli jsme si povídaly a pak jsem šla domů.
Doma mne čekala mamka: „Tak si představ, že mne dneska propustili. Dostanu odstupný, ale, co dál? Pak bude podpora a sociálka, jestli já jsem nějaká socka, furt jsem byla zvyklá dělat a teď tohle“. „Mami, já skončím školu a najdu si práci“. „To, ať Tě ani ve snu nenapadne, my se nějak uživíme“. Byla jsem z toho smutná, bylo mi mamky líto, umínila jsem si, že po škole začnu pracovat.
Na druhý den mi Jarmila řekla: „Ty, Renčo, ta Šílená šlechtična, to byla bomba, ten hlas Blanky, plenky sice nejsou můj šálek kávy, ale ten chytrák, to je paráda, ale, plenkaře nezavrhuju, s pár z nich mám kontakty“. Pak jsem si vzala stranou Láďu. „Ty, poslouchej, Tys mi dal do té vody projímadlo, mám to od doktora. Láďa cosi zmateně koktal: „neboj, nepíchnu to, Ty mi za to ani nestojíš“ řekla jsem a s pohrdáním odcházela. „Promiň“ řekl mi a já viděla, jak je zaražený. „Doufám, že si příště dáš bacha Ty mezku“ řekla jsem.
Doma jsem se snažila mamku rozptýlit, ale byla v depresi. „Já Ti budu půjčovat ten chytrák a Ty se budeš učit ten novej systém“ nabídla mi Jarmila. „Díky moc“. K přípravám na maturitu jsem přibrala i kurz ovládání programovacího systému Robinson Crusoe. Absolvovala jsem i hypnózu, tak, že mi to i docela šlo.
Ještě před maturitou jsem slavila své osumnáctiny. S mamkou jsme šly do cukrárny a tam jsem si dala likér, byl báječný. Nyní jsem již byla plnoletá, ještě mne čekala maturita, zkouška dospělosti.
Kurz programovacího systému Robinson Crusoe jsem zvládla snad na jedničku. Pomohl mi k pochopení logiky programování a profesor Havránek byl nadšený. Z Ostrova Robinsona Crusoe jsem obdržela elektronickou poštou certifikát o absolvování tohoto kurzu.
Jednou jsem byla opět u Jarmily, s níž jsem se učila na maturitu, šlo nám to, spojily jsme to s hrou a půjčovaly jsme si chytrák, jak ona říkala.  Jednou mne však napadla zajímavá myšlenka a to, udělat stránky ABDL pomůcek tak, aby bylo zřejmé, oč jde, takový virtuální průvodce se vším všudy, kde by byl vyobrazen ten nočník a po kliknutí myší by člověk slyšel ten hlas, mohl si zkusit software, ty obrázky zas až tak nic neříkaly. Spojila jsem se s Davidem na Ostrově Robinsona Crusoe, ten byl přímo nadšený. „Tak se do to ho pusť“ řekl mi. Stáhla jsem veškeré druhy nočníků, které jsou takto opatřené, to mi trvalo 6 hodin. Pak jsem vše dala na webovou stránku, kterou jsem vytvořila. David to ještě ozvučil pro nevidomé, byla to paráda. Na jeho doporučení jsem založila na Ostrově Robinsona Crusoe firmu Renata_virtual.cz V Potty holdingu mi navrhli, že za každé zhlédnutí se na můj účet připíše 1 Peso Ostrova Robinsona Crusoe. Brzy takto byly zvirtualizovány vešchny ABDL pomůcky, jako chytré plenky, plenkové čipy a podobně. Za svůj nápad jsem na svůj účet u ABDL banky obdržela částku 50000 Amerických Dolarů. Vše jsem obratem na Davidovo doporučení investovala na ostrově. Ještě předmaturitou jsem opravila nějaké webové stránky a to u firmy, kde pracovala moje sestřenice Aneta a také na našem Městském úřadě, za což jsem dostala 30000 Korun. Tyto peníze jsem věnovala na domácnost. „To si nech“ říkala mi mamka. Nemohla jsem se jí pochlubit se svým jměním na ostrově, nevím, jak by to přijala. Maturita se kvapem blížila, finišovala jsem, abych na něco nezapoměla a nebyla nachytána. Když se pak přiblížil onen den, byla jsem nervózní. „tfuj, tfuj“  poplivala mne mamka pro štěstí.
Maturita dopadla na výbornou. „Tak, co, jak jste se rozhodla“? Dotázal se mne ředitel školy: „půjdete na vysokou“? „Ne, chci se věnovat programátořině“ řekla jsem. „Je tam silná konkurence“ odpověděl mi zamyšleně ředital. „Já vím, chci to zkusit a pak se uvidí“.
„Renatko, měla bys jít na tu vysokou“ řekla mamka, která nyní pracovala jako skladnice v supermarketu. Práce ji nebavila, ale říkala, že, člověk něco dělat musí. „Mami, já bych ráda dělala tu programátořinu, teď mám dohodu o provedení práce“.
Nakonec jsem se rozhodla, že si otevřu tady v Česku živnost a to programování. Firma, kterou jsem založila a jíž jsem byla šéfovou i zaměstnancem se nazývala RK Servis od jména Renata Kratochvílová. Vzala jsem si několik serverů, kterým jsem dělala správcovou. Nakonec ani ta výška mne neminula, zapsala jsem se ke studiu vysoké školy informatiky.
Pokračování příště