Kapitola 37
Vítej do rodiny
„Svatba? Jaká svatba a s kým? A co s tím má společného Marek?“ Zeptala se zmateně Květa, vůbec netušila, o čem Hedvika mluví. Zasmála se bavilo jí koukat, jak je Květa zmatená. „Otec těch drobečků, je můj přítel.“ Řekla Květě s úsměvem. „Můžeš mi něco říct o Markovi?“ Zeptala se, ale Květa zavrtěla hlavou „teď ne“ a Mrkla na Marka. „Přinesu ti jeho složku k pročtení a stavím se tady večer. Ale teď už půjdeme viď Marku.“ Řekla Květa a vzala Marka za ruku. Marek se jí však vyškubl a přiběhl k Hedvice. „Chci být tady“ řekl a začal plakat a v jeho tónu, bylo rozhodnutí, které bylo nezvratitelné. Hedvika si ho posadila na klín „tak ho tady nech Květo, on bude hodný viď?“ Řekla Hedvika a přitiskla Marka k sobě. „Já hned přijdu“ Řekla ji na to Květa a rychle opustila pokoj. Hedvika z její reakce byla překvapená jen zakroutila hlavou a posadila Marka na Tomikovu postel, protože se probudil Míša. Vstala a šla mu dát napít „vyměníme plenku šmudlo“ špitla mu do ucha. „Maminko moc to bolí“ řekl jí Míša a začal plakat. „To přejde za chvilinku měl jsi v čaji kapičky víš.“ Seděla u něj a hladila ho po tváři. Marek ji se zájmem pozoroval „co se mu stalo?“ Zeptal se Hedviky zvídavě. „Upadl víš, měl úraz a byl na operaci.“ Odpověděla mu Hedvika a koukala na Míšu, který po léku usínal. Odkryla deku a začala mu sundavat plenku „on má taky plenky?“ Zeptal se zvídavě Marek a sledoval Hedviku jak Míšu otírala suchou plenkou a následně namazala olejíčkem „co to je?“ Zeptal se Marek a ukazoval na lahvičku a u toho přešlapoval nervózně na místě. Hedvika ho pozorovala „Marečku ty potřebuješ kakat viď?“ Rychle vstala, ale bylo pozdě slyšela jen, jak Marek naplnil plenku. „No hezký, ty jsi ťunťa malej viď.“ Vzala ho do náruče a cítila jak má v plence plno. Přenesla ho do koupelny a postavila na zem, začal plakat „no to je slziček“ řekla Hedvika a otřela mu slzy. Vzala ho a postavila do vany, kde mu sundala plenku „osprchuju tě a dám ti čistou plenku a bude to naše tajemství.“ Pustila sprchu a začala ho sprchovat „takhle tě celého namydlím“ řekla a myla ho celého mýdlem, když ho spláchla tak ho zabalila do ručníku a přenesla na Tomikovu postel, kde ho pořádně dosušila. Položila ho na posteli a připravila si plenky, nejdřív ho namazala olejíčkem a Marek vypadal spokojeně nikdo se o něj nikdy takhle nestaral. Když ho namazala, dala mu plenky a oblékla pyžamo. Když mu oblékala kabátek od pyžama, Marek ji objal a dal ji pusu „děkuju“ řekl jí šťastně, což Hedviku pobavilo. „Nemusíš děkovat ty drobku můj malej.“ Řekla mu Hedvika a pohladila ho. Marek skočil do Tomikovi postele a zalezl pod deku. „Můžu tady zůstat?“ Hedvika ho pohladila „a kde bude spát Tomík a co strejda Filip?“ Začal plakat „támhle bude spát“ ukázal plačky na Míšovu postel, kde Tomík ležel a poslouchal co Marek říká. „A proč pláčeš šmudlo“ zeptala se ho Hedvika. Marek si přes hlavu přetáhl peřinu a plakal pod peřinou. Hedvika ho odkryla „půjdeš ke mně?“ Řekla mu a Marek si sedl Hedvice na klín potřeboval něčí lásku.Hedvika ho hladila ve vlasech, přemýšlela co ten chlapec mohl prožít. Seděl u ní a měl prsty v puse „no ale prstíky do pusy ne Marečku“ vyndala mu je z pusy a otřela. Položila ho na Tomíkovu postel a přikryla ho „zkus zavřít kukadla a chvilku spinkat. Až přijde pan doktor, tak se ho zeptám, jestli můžeš být tady s námi.“ Poslechl Hedviku a její slova, ho uklidnily. Hedvika šla k Tomikovi a zkontrolovala mu plenku. „Sundáme tu plenku“ řekla, ale Tomik ji chytil za ruku „maminko, teď ne“ styděl se před Markem. „Ty stydlíku, jsi hodně počůraný, nedá se nic dělat.“ Dala mu pusu na špičku nosu a rozepla mu igelitové kalhotky „jsi hodně mokrý zlatíčko, dáme trošku větší vrstvu.“ Řekla a když ho otřela a namazala, dala mu větší vrstvu plenek, což se Tomovi moc nelíbilo. „Já nechci tolik“ řekl jí chvějícím se hlasem. Hedvika se usmála „ale no tak, ty jsi truhlík“ řekla a zapnula mu igelitové kalhotky. „Teď tě přikryju a nikdo tě neuvidí neboj.“ Do pokoje vešla Terezka s Fandou „Ahoj“ řekli oba současně a Terezka podala Hedvice tašku s věcmi pro Tomíka. „Děkuju, Terezko skočíš ještě koupit jednoho dudana a flašku na čaj?“ Řekla Hedvika a ukázala na Marečka. Terezka se usmála „kdo to je?“ Řekla překvapeně a podívala se na Hedviku „to je Filipův chráněnec“ odvětila ji Hedvika. Terezka přikývla a vyšla ze dveří, aby splnila Hedviky přání skoro běžela, aby mohla být už zpět u dětí. Fanda zůstal s Hedvikou a s dětmi na pokoji „jsi neuvěřitelná žena víš to?“ Řekl a chytil ji za ruku „a platí ještě ta nabídka k sňatku, co jsi mi dal?“ Zeptala se ho Hedvika „no samozřejmě že ano“ řekl jí Fanda a políbil ji.
Vyrušilo je zaklepání na dveře a vešel lékař se sestřičkami a s dvěma dalšími lékaři „Dobrý den“ pozdravil lékař „Tak se jdeme podívat na ty Vaše tři marody.“ Řekl primář, který držel v ruce složku, kterou podal Hedvice. Bylo na ní napsáno Marek Křížek. Přišel k Míšovi který spal a vzal jeho kartu „Reoperace se povedla, zánět je pryč ty teploty zvýšené jsou v pořádku.Dávejte dál léky na bolesti a pozítří si uděláme rentgen.Potom budeme řešit to pomočování maminko.“ Řekl a podíval se s úsměvem na Hedviku. „Tady u Tomáše čekáme na výsledky krve a moče. Potom budeme chytřejší a zítra uděláme vyšetření. Ale neboj, ty nebudeš ani vědět kdy.Trošičku tě unavíme mladíku.“ Mluvil k lékařům, kteří tam byli s ním. „No Hedviko a poslední pacient je Marek Křížek. Ještě dnes půjdete na pokoj číslo 6.Je větší a tam máte tři postele a jednu větší postýlku pro Marka a doporučuji ti přečíst si jeho papíry.Všechny ale nezachráníš Hedviko, ale máš štěstí, máš za sebou sociálku.“ Věděla o čem mluví a jen pokývala hlavou, že rozumí. Lékař se potom rozloučil a odešel. Hedvika si otevřela jeho složku a začala číst, byli to lékařské záznamy toho chlapce.
Zavřela složku a v její tváři se zračilo znechucení „co tam je?“ Zeptal se Fanda a sedl si k Hedvice. Podívala se na něj a otevřela desky „rodiče těžký alkoholismus, odebrán z jejich péče sociálkou ve čtyřech letech. Chlapec byl hospitalizován pro otravu alkoholem ve čtyřech letech. Má špatné ledviny a proto je tady. Má problémy s enurézou a v noci s inkontinencí stolice.Květa mi přinese jeho složku z dětského domova tam toho bude více.Toho kluka zachránila sousedka, která volala policii.Píšou tam, že asi pětkrát vyzvala sociálku, aby tam udělala kontrolu, ale nikdo nepřišel.Volala policii, když slyšela plakat toho chlapce.Plakal nepřetržitě hodinu v kuse. Dobří lidé ještě existují.“ Řekla Hedvika a podívala se na Marka, který spal. Přišla k němu a pohladila ho po tváři „jak tomu někdo může ublížit.“ Fanda ji pozoroval a poslouchal co říká chvěl se jí hlas, byla z toho co četla špatná.
Terezka se vrátila a přinesla Hedvice věci pro Marka „děkuju Terezko“ řekla Hedvika a vzala dudlíka. Vyndala mu prsty z pusy a nahradila je dudlikem, přijal ho a spal dál. Terezka si všimla, že s Hedvikou není něco v pořádku „Mami, děje se něco?“ Zeptala se a Hedvika ji ukázala na stůl.Ležela tam Markova složka, kterou vzala a otevřela jí. Nerozuměla všemu co tam bylo, ale základní informace o tom chlapci hltala jedním dechem. „Mami to je strašný“ řekla jí Terezka a Fanda se trochu zastyděl, když si vzpomenul, že Míša i Tomík si u něj procházeli peklem. „Ty máš na ty nešťastné životy štěstí.“ Řekl jí Fanda vážně a Hedvika se smutně usmála. „A co ty Tomku, přivezla jsem ti pyžamo.“ Řekla Terezka a začala ho oblékat, když byl v pyžamu,spokojeně si lehl vedl Tomika. „A jak to, že ležíš u Tomíka?“ Zeptala se Terezka Tomáše „protože brečel a já chtěl bejt u něj.“ Odpověl ji Tomáš „ty jsi ale starostlivej kluk.“ Řekla mu Terezka „ale já teď musím jet do školy, abych nemusela jezdit do Prahy a večer se tady zastavím bráško.“ Řekla a dala pusu jemu i Tomikovi. Podívala se na Marka a pohladila ho nejdřív velmi jemně po vlasech, aby ho nevzbudila. Chvilku na něj koukala a potom se k němu nahnula a dala mu pusu na tvář. „Tak vítej do rodiny“ řekla a Hedviku to potěšilo „to je ještě předčasné Terezko, ale děkuji.“ Řekla jí Hedvika.
Fanda se rozloučil a vyrazil s Terezkou do školy ve dveřích se míjeli s Květou, kterou měla v ruce papíry pro Hedviku. Sedla si naproti ní ke stolu „tak Hedviko, tenhle formulář, musíš vyplnit a vyplň ho podle pravdy. Do poznámek napiš, že máš před svatbou.Popiš tam aktuální stav celé rodiny.Potom to doručíš na sociálku a na soud.Tady máš Markovo papíry je tam vše.“ Řekla jí a přisunula k ní složku „budu za tebou stát ve všem a myslím, že i samotný ústav.Vyplň to ještě dnes a já se zítra pro to zastavím a zkusím to trochu posunout. Mluvila jsem s doktorem, aby ti nechal Marka na očích už jen kvůli dobrému vztahu s tvým synem a hlavně kvůli jeho psychice.“ Hedvika se usmála a vzala formulář, který si pročítala. Bylo to osm stran, které žádali nejrůznější informace. „Děkuju Květo jsi zlatá.“ Řekla jí Hedvika, ale Květa zavrtěla hlavou „neděkuj, nebude to jednoduché.Já tě jen mohu podpořit, ale rozhodnout nemůžu.Ale máš to blíž, než si myslíš, tady v nemocnici jsi dost oblíbená i mezi kolegy.“ Řekla jí Květa „ale teď musím běžet stavím se zítra.Tady máš moje číslo.“ Řekla a odešla. Hedvika toho využila a otevřela Markovu složku, aby zjistila o tom hochovi co nejvíce. Bylo to, jako když čte nějakou hororovou knihu.
Marek Křížek
Byla to jedna místnost u prostřed stál dřevěný stůl na kterém byla láhev od okurek, plná cigaret. V bytě byl smrad z cigaret a alkoholu. U jedné stěny, stála skříň, která měla jednu polovinu dveří vypadlou z pantů.
Na protější stěně, byla kuchyň zavalená neumytým nádobím. Všude se váleli láhve od alkoholu. Postýlka byla umístěná kousek od kuchyňské linky u okna, které bylo otevřené. V postýlce stál asi čtyřletý chlapec, který měl na sobě pouze tričko a plakal. Držel se zábrany u postýlky a plakal. V posteli, která byla v rohu místnosti, ležela žena s mužem. „Sakra, co zase řve!“ Ozvalo se z pod peřiny, byl to hrubý hlas a vykazoval dost opilou artikulaci. „Nevim, on přestane spi“ reagovala ta žena on ji však nesmířlivě shodil z postele. „Jdi za ním, ať drží hubu.“ Zahartusil „tak sis neměl upíchnout dítě, když ti to vadí.“ Řekla mu rázně „nechtěj, abych vstal já“ reagoval zase on. Raději mlčela a šla k Markovi. „No ty ses zase posral“ řekla mu a vzala ho do kuchyně k umyvadlu.Odsunula nádobí a začala mu mýt zadek pod tekoucí vodou. Potom vzala toaletní papír a sebrala z postýlky výkaly, které hodila do záchodu. Vzala láhev a naplnila ji čajem „na pij, dala jsem tam RUM aspoň budeš spát.“ Řekla a dala mu láhev ke rtům.Marek začal pít, ale dával najevo, že mu to nechutná, ale ta žena mu vždy láhev strčila zpět do pusy. Usnul rum vzal za své a ona šla zpět do postele, vlezla pod deku „ty ses zase pochcal ty prase!“ Řekla tomu muži, který se posadil. „Tak nečum a koukej to vyprat!“ Zařval,ale na dveře bytu někdo zazvonil, což zabránilo hádce, která mohla nastat. Vzal si kalhoty a šel otevřít, stáli tam policisté a nějaké ženy v civilu i se záchranou službou. „Dobrý den pan Křížek?“ Řekli policisté a přitiskli toho muže na zeď „zatýkáme Vás pro distribuci omamných a psychotropních látek, kde je Vaše žena“ řekl ten policajt „v posteli“ odpověděl a policisté vstoupili dovnitř. „Tak vstáváme milostivá“ řekl policista a stáhl z ní deku „co chceš!“ zařvala,ale to už ji zvedali z postele. „Oblékněte se“ řekl policista. Ty dvě dámy šli k postýlce i s lékařem vyndali Marečka z postýlky a položili na nosítka. „Lékař ho prohlížel, dejte mi kapačku. Lékař se rozhlédl po bytě u postýlky ležela láhev s čajem, kterou zvedl a přičichl si k obsahu v láhvi. „Vezměte mu krev v tom čaji je rum.To dítě je opilé, kolik mu toho dala.“ Doktor byl dost znechucený, rychle s Markem opustili místnost do sanitky. „Sundejte mu to tričko“ řekl a napojil ho na přístroj, aby mu sledoval srdíčko.
Hedvika zavřela složku „ježiši na tohle nemám“ řekla a přikryla si obličej rukou. Vzala telefon a našla Květu dvakrát to zazvonilo „Květo, to je strašný“ řekla do telefonu. „Hedviko, proto ti pomůžu jak nejlépe můžu, protože Mareček potřebuje rodinu.“ Řekla jí Květa „a co je s těmi rodiči?“ Zeptala se Hedvika. „Čti dál, je tam všechno i rozhodnutí soudu o zákazu styku s dítětem.“ Hedvika se podívala na složku a moc se ji dál číst nechtělo. „Zítra ti dám ty papíry.“ Řekla Hedvika a zavěsila. Otevřela složku a četla dál.
Pokračování příště………………………………………..
